Časopis Myslivost

Vychovat si schopného optika - montážníka trvá roky. Když zvládnete sériovou výrobu, získáte dobrou pověst. Když si ji budete schopní udržet, získáte tradici. Když zvládnete jeden optický přístroj, zvládnete i další.
Jednou z dnes již kultovních německých optických firem je firma Minox. Podobně jako Leica, i Minox se na počátku proslavil jako výrobce výrobce fotoaparátů, v tomhle případě subminiaturních přístrojů na film s rozměrem filmového políčka pouhých 8 x 11 mm. Minoxy vzbudily svými malými rozměry zájem špionů mnoha zemí, firma má barvitou historii sahající až do roku 1936, ale to není předmět našeho článku.
Dnes je Minox i výrobce sportovní a střelecké optiky. Dokonce optiky, která nabízí i velký rozsah zoomu, jak dokázal v roce 2015 svým novým naháňkovým zaměřovacím dalekohledem ZP8 1-8x24 s osminásobným zoomem. Kromě toho nabízí i solidní taktické zaměřovací dalekohledy a optické přístroje.
Myslivcům nejbližší je momentálně asi řada zaměřovačů s pětinásobným rozsahem zoomu ZE 5i, která obsahuje modely 1-5x24, 2-10x50, 3-15x56 SF a 5-25x56 SF. Modely s objektivem 56 jsou považovány za sportovně lovecké a mají tedy možnost seřizování paralaxy.
V českých honitbách optika Minox nebývá až tak úplně běžně k vidění. Ale situace se mění a jeden z prodejců loveckých zbraní a optických přístrojů, firma Arms CZ, mi nabídla k testu lovecký zaměřovací dalekohled Minox ZE 5i 2-10x50.
 
První dojem je solidní a působí důvěryhodně ještě dřív, než se zaměřovače dotknete vlastníma rukama. Zaměřovací dalekohled ZE 5i se dodává v kvadratické krabici z černé, do vysokého lesku lakované kartonové krabici., která je na omak nečekaně tuhá. Tuhost se vysvětlí v okamžiku, kdy karton otevřete. Uvnitř je dřevěná bedýnka, podobná těm, v jakých se dodávají značková vína. Bedýnka se otevírá odsunutím jedné z dlouhých stran a uvnitř již je v podložkách z tuhé plastové pěny zafixovaný zaměřovač, záruční list, uživatelská příručka a další drobné příslušenství. Je to vtipný a mimořádně bezpečný způsob ochrany zaměřovače při skladování a přepravě, o jeho ekologičnosti ani nemluvím. Komplet obsahuje i dvě baterie, které zaměřovač používá jako zdroj energie pro přisvícení záměrného bodu.
Zaměřovač je postaven na 30mm tubusu a vstupní čočka objektivu má dnes asi nejběžnější rozměr 50 mm. Tělo je z hliníkové slitiny používané v leteckém průmyslu krytého černým lakem. Vepředu na objektivu je šedivý proužek, nesoucí hrdý nápis Made in Germany. Vnější povrch zaměřovače není ani matný, ani lesklý; je to takový hedvábně nereflexivní povrch, který jeden můj kamarád výstižně popisuje „jako vaječná skořápka“.
Na střední stavbě jsou tři věžičky – ta nalevo skrývá mechanismus stavění jasu přisvícení záměrného bodu, horní skrývá točítko svislé korekce nastřelení kryté našroubovanou čepičkou a napravo je umístěné seřizování stranového nastřelení. Obě točítka nastřelení jsou „cvakací“ s krokem 10 mm na 100 metrů (tedy 1/10 dílce). Na vnějším obvodu mají čárky korespondující s počtem „cvaků“, označené vždy po pěti číslicí. Nula je označená trojúhelníčkem.
Na horní ploše stavítek je šroub, po jehož povolení se věžička uvolní a umožňuje po nastřelení nastavit nulu na točítku proti rysce na těle. Tím pádem máte možnost při střelbě na velké vzdálenosti „cvakat“ přesazení a zase se s jistotou vracet na základní nastřelení.
Mnou testovaný zaměřovač měl záměrnou osnovu „německá 4“, tj. tři silné trámky se dvěma slabými nitěmi. Ve středu je svítící záměrný bod, jeho přisvícení je regulovatelné v 11 krocích oddělených vždy polohou vypnuto (podobně to má naše Meopta).
Záměrná osnova je ve druhé rovině zobrazení, její relativní rozměr v zorném poli se při změně zvětšení nemění. Regulace jasu vyhoví primárně spíš potřebám nočního lovu, při naháňkách při plném slunečním svitu bych dal přednost výraznějšímu jasu. Kritické to ale není, za denního světla mi oko povede (i při rychlých ranách do pohybu) dobře čitelný záměrný obrazec. Bod sám má shodný průměr jako trámky, ale nemyslím, že by nějak výrazně zakrýval cíl.
S ohledem na univerzální určení zaměřovače je to solidní, velmi tradiční a velmi dobře použitelná záměrná osnova.
Zvětšení se nastavuje kroužkem na okuláru. Kroužek sám je z měkčího plastu, holou rukou na pohmat jasně odlišitelný od kovového těla přístroje. Kroužek je zcela hladký, pro otáčení je na něm výrazný hranolovitý nos. Ten k mému překvapení poskytoval jak dostatečnou oporu pro prsty ruky přestavující zvětšení, tak solidní informaci o nastaveném zvětšení.
 
Test Minoxu ZE 5i 2-10 x 50 jsem zahájil svým klasickým „sprchovým testem“, tj. nechal jsem zaměřovač na okně pořádně sluníčkem rozpálit (bylo to skoro až do teploty na hranici uchopitelnosti), tím se roztáhnou všechny spáry přístroje, pak přístroj vezmu, zavěsím na poličku ve sprchovém koutu a důkladně se osprchuji. Přitom na přístroj může volně odstřikovat voda odražené od mého těla. Tohle trvá asi 20 minut a simuluje podmínky hustého deště.
Následně přístroj zkontroluji, zda nejeví známky průniku vody. Pak následuje třicetiminutový pobyt v chladničce při asi 5 °C a kontrola, zda nedošlo ke kondenzaci proniknuvší vlhkosti.
Nakonec přístroj zabalím do igelitového pytlíku (aby mi nepřimrznul k výparníku) a vložím jej na další 30 minut do mrazničky (-18 °C). Pak opět následuje kontrola funkce a průniku vlhkosti.
V případě Minoxu jsem podmínky modifikoval - na poličce sprchového koutu visel zaměřovač bez krytky svislého stavítka, tak byl i vložen do chladničky (tedy simuluji situaci, kdy lovec „cvaká“ v hustém dešti) a následně jsem čepičku vrátil i s ní dal zaměřovač do mrazničky.
Výrobce se nezmiňuje o plnění zaměřovače inertním plynem, možná to považuje dnes za samozřejmost nehodnou zvláštní zmínky, jisté je, že během testu nedošlo k žádnému průniku vody či kondenzaci vlhkosti v zorném poli.
Také po vyjmutí z mrazničky zůstala plně zachovaná funkce všech ovládacích prvků, ačkoliv přiznávám, že k odšroubování čepičky svislého stavítka jsem potřeboval napřed rukou asi po 3-5 sekund ohřát čepičku v oblasti závitu. Nějaká vlhkost ze sprchového testu asi v závitu zůstala a čepička přimrzla.
Vlastní otáčení oběma stavítky, stejně jako ovládání zvětšení a jasu záměrného obrazce, zůstalo funkční. Vyžadovalo sice větší síly než za tepla, ale to je normální.
Minox nijak nespecifikuje, zda má na vnějších plochách čoček nějaké vodu a špínu odpuzující vrstvy. Podle mé zkušenosti se zdá, že nějaké tam jsou, ale kapky vody ze sprchového testu se tak ochotně nedružily k sobě a držely se na okuláru nepatrně déle než na „cajskách a svařácích“. Proti holému sklu to byl jasně zřetelný rozdíl.
Zdrojem energie pro přisvícení záměrného obrazce jsou dvě baterie CR 2032, složené plus póly k sobě v plastovém držáku. Výrobce v návodu hovoří o tom, že přímo v zaměřovači je nesena i záložní baterie. Nikde jsem ani v návodu, ani na přístroji, nenašel dutinu pro náhradní baterii, a tak jsem usoudil, že možná k funkci přisvícení záměrného bodu stačí jen jedna baterie.
Zkusil jsem tedy vložit do držáku jen jednu baterii, vložil jej do zaměřovače a zkusil. Pokud je baterie vložená v pozici dovnitř do tubusu, pak je osvit funkční. Pokud je baterie v držáku vložená v pozici ven z tubusu, záměrný bod nesvítí. Takže se domnívám, že stačí jen jedna baterie, vnitřní. Vnější je záložní, a pokud se baterie vybije, pak stačí otočit držák s bateriemi a zase svítíte.
Výrobce neuvádí životnost baterií, jen skutečnost, že pokud po dobu delší než 3 hodiny nedojde k přestavení jasu, osvit se automaticky zhasne. Zkusil jsem tedy životnost – celkem 9 dní jsem hlídal zaměřovač s plně rozsvíceným bodem, vrtěl stavítkem. Jen v noci jsem odmítl vstávat. Pak jsem trápení zaměřovače i sebe vzdal. Zaměřovač svítil, stále, bez zjevného poklesu jasu. V případě slabé baterie se tento stav indikuje při zapnutí osvitu několika bliknutími záměrného bodu. Ani to ale nenastalo.
Můj konečný verdikt je: nerozumím přesně slovům výrobce, ale považuji životnost baterií za dostatečnou i pro lovecké výpravy v trvání asi 3 týdny (na výpravě nemáte osvit zapnutý celý den a jen na nejvyšší stupeň) a možná i víc.
Jen pro úplnost dodávám, že Minox na IWA 2015 představil novou generaci ZE 5i, která má modernizovanou elektroniku. Ta vypne přisvícení záměrného bodu, pokud zaměřovač je mimo střelecké úhly (skloněný o víc jak 45° na bok nebo o 75° nahoru či dolů). Při návratu do střeleckého rozsahu poloh se bod opět samočinně rozsvítí. Současně má nová elektronika i řešit otázku denního jasu záměrného bodu.
Ke zkoumání přenosu světla a optických vlastností jsem použil zkušební obrazec ISO 12233, který pro moje „okometrické“ měření používám již hodně dlouho a v dané metodě plně vyhovuje. Sleduji, kdy mi splyne šrafovaná plocha v šedou.
Minox má průměr objektivu 50 mm, takže použití mého binokuláru Leupold 10 x 50 Tactical byla logická a skoro automatická volba. Pokud jsem hleděl do zaměřovače i do dalekohledu jen jedním okem, pak test neměl vítěze. Jednou se mi zdálo, že vede o chviličku Leupold, podruhé že má navrch Minox. Při používání obou očí jsem došel k převaze dalekohledu pouhých asi 5-7 minut. Dvě oči vidí prostě víc a lépe.
Minox není Swarovski nebo Zeiss, je to vyšší střední třída a upřímně řečeno, mám radost, že můj milovaný, věrný Leupold ještě pořád s vyšší střední optickou třídou udrží krok.
Barevné podání je zcela věrné, byť nemělo onen rozjasňující efekt typický pro optiky s vysokým přenosem světla. Nenašel jsem v zorném poli ani poduškovou, ani soudkovou vadu, ostrost byla až do kraje zorného pole, jen při maximálním zvětšení jsem na krajíčku zorného pole měl pocit, že možná vidím lehounký náznak aberace. V žádném případě to ale není nic, co by sebeméně bránilo loveckému použití zaměřovače.
Pak jsem se pustil do testu mechanických vlastností seřizování. Zkoušel jsem stavítka přibližně ve středu jejich regulačního rozsahu, „krabičkou“ o délce 30 kroků, dále pětinásobným přesunem o 20 kroků v jedné ose a zase zpět, provedeno na výškových i stranových stavítkách. Kříž se po „krabičce“ vracel vždy spolehlivě zpět na výchozí bod.
Stejně tak dobře dopadl test kolmosti pohybu obou stavítek. Při opakovaných posunech o 20 kroků se mi stalo, že jsem došel na stranovém stavítku k rozdílu o 1 krok. Kdyby stavítko nemělo očíslované rysky, byl bych náchylný to považovat za moji chybu v počítání „cvaků“. Takhle se výrobce stal obětí vlastní pečlivosti.
Celý test jsem v obou rovinách opakoval celkem pětkrát. Výsledek byl, že svislé seřizování fungovalo vždy bez zakolísání, stranové seřizování jedenkrát z pěti pokusů vykázalo rozdíl 1 cm / 100 metrů. Příčinu opravdu neznám.
Mějte na paměti, že moje testy používají jen velmi prosté měřicí metody. Ale zase cokoliv zde popisuji, to si může zkusit i čtenář ve svých domácích podmínkách, s minimálními náklady a měl by dojít k podobným, ne-li úplně shodným výsledkům. Je možné, že jsem opravdu při přetáčení někde udělal chybu já. Ale na ryskách to nebylo vidět. Takže nevím. Musel bych zkoumat zaměřovač laboratorně a to chce čas a peníze.
Z praktického hlediska diference v řádu 1 cm na 100 metrů pro lovecké účely není podstatná, spolehlivě ji překryje rozptyl zbraně a chyba zamíření. S touto chybu jsem ochoten žít a střílet až na 300 metrů a dokonce i dál. Na střelnici Papír střelec nezmrzačí. V praxi, s jakýmkoliv zaměřovačem a zbraní, udělám kde co, abych se vyhnul nutnosti na tyto vzdálenosti střílet na zvěř.
Zaměřovač jsem vyzkoušel prakticky na lovecké kulovnici Sauer 101 v ráži 30-06 Springfield, tuto kombinaci nabízela v době testu firma Arms CZ jako akční sadu. Výsledky na 100 metrů byly velmi uspokojivé, a jak ukazuje přiložená nástřelka, zaměřovač, respektive zbraň, náboj a zaměřovač, téměř učebnicově reagovaly na pohyb seřizovacího mechanismu o tři kroky. Zpětný ráz neměl v rozmezí 20 vystřelených ran na zaměřovač a jeho nastavení pozorovatelný vliv.
Dovolte ještě přidat i pár subjektivních pocitů – zaměřovač působí kompaktnějším dojmem, než jak odpovídá jeho skutečné velikosti. Jednoduchá, hladká stavba je elegantní a neruší ani na starší zbrani. Trik se „cvakatelnými“ stavítky překrytými čepičkou je chytrý a plně funkční.
Poněkud mě rozladilo, že šroubky na hlavách stavítek mají půlkruhovou drážku určenou na okraj mince. Nepočítám, že bych měnil nulové nastřelení každý den. Ale tyhle „mincové“ drážky se snadno omačkají, i když mince sedí v drážce přesně. Tahle drážka byla koncipovaná podle nějaké euro mince. Ne všichni platíme eurem a každá mince má trochu jiný rozměr. Použití obyčejné ISO drážky (ať rovné, nebo křížové nebo šestihranný imbus) by mi bylo milejší. Nebo mohli vylisovat na horní ploše čepičky vylisovat žebírko odpovídající drážce – takhle to dělá Aimpoint na svých kolimátorech. Drážka na minci je dnes překonaná a neuspokojí mě, ač jsem staromilec.
 
Pokusím se nyní shrnout vše výše uvedené. Zaměřovací dalekohled Minox ZE 5i 2-10 x 50 je solidní univerzální lovecký optický přístroj vyšší střední třídy. Je to další možná dobrá volba pro začínajícího lovce, s dobrým poměrem výkon / cena. V mých očích je to perfektní naplnění významu slov „solidní německá optika (nebo výrobek, chcete-li)“. Není to špička, je to prostá, spolehlivá a trvanlivá optika a v tom je její síla. Není to tak málo, jak by se snad někdo mohl mylně domnívat.
Text a snímky Martin HELEBRANT
               
               
 
Technická data
zvětšení … 2 – 10x
průměr objektivu … 50 mm
výstupní pupila … 11,4 – 5,1 mm
zorné pole … 18,9 – 4,0 m / 100 m
průměr tubusu … 30 mm
celková délka … 335 mm
hmotnost … 650 mm
záměrná osnova … German 4 (tři trámky a 2 nitě) v II. rovině zobrazení
krok stavění záměrného bodu … 1 cm / 100 metrů
rozsah svislého seřizování … 320 cm/100 metrů
rozsah stranového seřizování … 300 cm / 100 metrů
zdroj energie pro přisvícení záměrného bodu 2 x CR 2032