Časopis Myslivost

Bezoáry

Myslivost 3/2016, str. 66  Milan Slavinger
O tvorbě a dalších zajímavostech kolem bezoárových kamenů či také zvaných bezoárových koulích napsal zajímavý příspěvek kolega Pavel Scherer v prvním čísle letošního roku našeho časopisu Myslivost. Tímto příspěvkem bych rád na jeho příspěvek navázal a doplnil jej. Na fotografiích přiložených k mému příspěvku jsou další bezoáry, a to dva ze žaludku srnčí zvěře a zbylé z žaludku hovězího dobytka.
První bezoár, který má vzhled lesklého nažloutlého kamene, má netradiční tvar. Je podlouhlý o celkové délce 16,5 cm a vznikl zapouzdřením spolknuté větvičky. Konce větvičky jsou ještě na konci tohoto zvláštního útvaru stále patrné. Bezoár byl nalezen v žaludku srny asi 3 – 4 roky staré. Srna byla velmi zesláblá a z toho důvodu ji ulovil v prosinci 1966 Miroslav Krejza v mysliveckém sdružení Chloumek.
Druhý malý bezoár kulovitého tvaru je zapouzdřený kaštan. Při jeho zevrubné prohlídce je dobře patrný tvar kaštanu včetně klíčku. Bezoár pochází ze žaludku pětiletého srnce, vidláka, kterého ulovil Antonín Latisek v srpnu 1977 v honitbě Dolní Lomnice. Srnec jevil známky nemoci, chodil nahrbený a jeho paroží mělo zprohýbané lodyhy. Z toho důvodu byl uloven.
Po ulovení bylo zkoumáno, co by mohlo být příčinou jeho nahrbené chůze. Přitom byl v jeho žaludku nalezen tento zapouzdřený kaštan. Jiné známky nemoci či poranění nebyly zjištěny. To, že celé kaštany mohou srnčí zvěři působit problémy, asi dobře věděli již staří myslivci, a proto doporučovali předkládat kaštany srnčí zvěři vždy drcené, resp. roztlučené.
V roce 1978 sdělil Alois Matoušek mému otci, že v Pražském večerníku asi v roce 1937 byla zpráva o dvouletém dítěti, které bylo oblékané do kabátku ze srsti bílé angory. Bylo operováno a v jeho žaludku byla nalezena kulička z těchto chlupů. To inspirovalo mého otce, aby požádal své známé, zda by neprozkoumali žaludky u hovězího dobytka, který se často čistí olizováním. Výsledkem je řada „bezoárových“ koulí ze srsti hovězího dobytka. Některé jsou ještě měkké (na snímku v horní řadě první tři zleva a třetí v druhé řadě) další jsou již tvrdé. Nejdokonalejší je čtvrtá koule v horní řadě, která má charakter tvrdého tenisového míčku. Tvar, velikost a tuhost těchto útvarů pravděpodobně souvisí s věkem zvířete. Ten se mi ale v těchto konkrétních případech nepodařilo zjistit.
Pokud bychom pravidelně zkoumali obsahy žaludků naší přežvýkavé zvěře, pravděpodobně bychom o těchto útvarech měli mnohem více informací. Myslím, že je to dobrý námět pro zvídavé myslivce, kteří loví spárkatou zvěř.
Milan SLAVINGER
 
Co o bezoárech říká Wikipedie
Bezoár je těleso vytvořené v zažívacím traktu ze spolykaného nestravitelného materiálu. Slovo bezoár pohází z perského pád zahr což znamená „protijed“. V Indii a Tibetu, kde je dosud využíván v tradiční medicíně, se označují jako góröčana, což znamená „býčí kámen“.
Bezoár vzniká u přežvýkavců a vzácněji i u jiných živočichů, včetně opic a lidí, postupným hromaděním a stlačováním nestrávených zbytků potravin nebo materiálů spolykaných společně s potravou.
Je to v podstatě konkrement, patologicky vytvořený pevný útvar v dutých orgánech. Největší se nacházejí ve vnitřnostech kozy bezoárové, gazely nebo velblouda. Po objevení Ameriky se získával i z lamy alpaky.
Původně jsou to neuspořádané vláknité smotky, které se časem pohybem žaludečních stěn zakulatí nebo získají mírně podlouhlý tvar. Na nich se usazují další organické i anorganické látky, např. vápník, jež na povrchu bezoáru vytvářejí hladkou vrstvu.
Pojmenování bezoár pochází z perštiny a znamená „ochrana před jedem“. Bezoár, nebo také bezoárový kámen, se již v prvém tisíciletí používal v Orientu, kde se mu přisuzovala magická moc. Věřilo se, že roztlučený na prášek nebo ponořený do kapaliny účinkuje jako lék při otravách všeho druhu, proti nevolnosti, bolestem, poruchám trávení, epilepsii, a dokonce proti zlým duchům.
Bezoárový kámen se ve středověku stával předmětem zájmu nejbohatších osob, byl zasazován do zlatých, umně zdobených šperků nebo i předmětů denní spotřeby, které jsou vystaveny v některých muzeích. Říšský císař a český král Rudolf II. si nechal zhotovit z bezoárového kamene pohár a věřil, že pití z něj ho ochrání před otravou jedem i před morovou nákazou, každý jed se měl stykem s kamenem neutralizovat. Do zlata zasazený bezoár je také na soupisu korunovačních klenotů Alžběty II. z roku 1962.
V tradiční čínské medicíně se dodnes používají pod názvem „Calculus macacae mulattae“ bezoáry ze žaludku opice makaka rhesus. Užívají se také dosud k léčbě rozličných neduhů v Africe.
Ve střední Evropě byly nejdostupnější bezoáry ze žaludku nebo střev kamzíka, a proto se jim začalo říkat kamzičí koule, mívají velikost čočkyholubího vejce.
 
Bezoáry u lidí
Ve většině případů vznikají bezoárové kameny u lidí s predisponujícími faktory: porucha motility žaludku, tj. snížená pohyblivost realizována hladkým svalstvem zapříčiněná např. diabetickou neuropatii při diabetes mellitus, snížené množství žaludeční šťávy, nedokonalé rozmělňování potravy nebo chirurgické odstranění části žaludku. Bezoár obvykle bývá nalezen v žaludku, ale obecně to může být kdekoliv mezi jícnem a konečníkem.
Bezoár se většinou zjistí endoskopii, ultrazvukovým vyšetřením nebo tomografii po klinických příznacích jako pocit plnosti, nauzea, zvracení, bolest břicha nebo zvracení krve. Je riziko, že se může posunout do tenkého střeva, a to zcela zneprůchodnit.
Výskyt bezoáru je v dnešní době v civilizovaném světě pouze občasnou medicínskou kuriozitou. Jeho indikace je raritou, vyvolá vždy pozornost. Je totiž často spojen s psychiatrickým nebo psychologickým problémem postižené osoby.

 

Rozdělení bezoárů

Podle materiálu, ze kterých vznikly, je současná lékařská věda rozděluje do několika typů:
Fytobezoáry – jsou vytvořeny z nerozpustných rostlinných vláken hlavně z kokosových ořechů, fíků, pomerančů, jablek, celeru, zelených fazolových lusků, luštěnin, zelí, brambor, kůže dýně, stopek vinných hroznů, sušených švestek, rozinek, pórku atd.
Diospyrobezoáry – jsou častým druhem fytobezoárů, jejich příčinou je nadměrná konzumace málo zralých plodů kaki neboli tomelu (Diospyros), lépe řečeno taniny obsažené v plodech, které ve spojitosti se žaludečními šťávami koagulují v lepkavou hmotu stmelující nestrávené zbytky v žaludku. Ačkoliv po odstranění vypadají pevné a jednolité, po vysoušení jsou drobivé a rozpadají se.
Trichobezoáry – jsou vytvořeny z vlasů různých délek propletenými pohyby žaludku s různými vlákninami, jako útržky bavlny, nití, provázky, zvířecími chlupy i útržky plastických hmot. Vyskytují se také v malých velikostech u většiny zvířat, která si čistí srst olizováním, ale ta je umějí, pokud jsou zdravá, vyvrhnout. U lidí se vyskytují zřídka, převážně v souvislosti s psychiatrickou léčbou (Rapunzel syndrom).
Farmakobezoáry – vznikají následkem činnosti některých léčiv, hlavně polotuhých hmot nebo antacid obsahujících hydroxid hlinitý nebo akumulaci ACASA v žaludku pacientů při dlouhodobém užívání potahovaných tablet aspirinu.
Ostatní – za základ mají spolykanou pryskyřici, kameny, oblázky, písek i jiné předměty.
 
Zpracování dat...