Časopis Myslivost

Který lov lukem je ten nejnáročnější?

Myslivost 3/2016, str. 74  Alexadr Vrága
Každý lukostřelec vám poví něco jiného, a to podle toho, kdo má s jakou zvěří zážitky. Záleží také na místě lovu a spoustě dalších okolnostech. S mojí partou kamarádů v našem Loveckém klubu o tom diskutujeme poměrně často. Každý z nás má své zážitky, každý má ten svůj „nejnáročnější lov“ za sebou, ale poměrně často se shodneme na dvou druzích úlovků. A to na lišce v evropských podmínkách a paviánovi v Africe. Tím samozřejmě nemám na mysli paviány neustále obtěžující návštěvníky v turistických oblastech, kde se neloví a kde jsou tak oprsklí, že jsou až nebezpeční.
Vycházejme opět z toho, že s lukem se musíme dostat na vzdálenost ne více třiceti metrů ke zvěři a nelze podcenit ani poslední fázi před výstřelem, a sice natažení tětivy, zamíření a vypuštění šípu ve správný moment na správné místo. Na krátkou vzdálenost je zvěř schopna zaregistrovat jakýkoliv váš pohyb, i když zdánlivě jistí směrem od vás.
Samozřejmě je zvěř velmi opatrná i méně opatrná. Mezi druhý jmenovaný typ rozhodně nelze zařadit lišku ani paviána. V Evropě je úlovek lišky lukem spíše dílem náhody, a to proto, že lukostřelec jede do země, kde se lukem loví legálně, většinou na jinou zvěř, než na lišku. Vím ale ze zkušeností, že pokud se s liškou potká i při takovém lovu, většinou neodolá a pokusí se lišku ulovit. Mezi lukostřelci patří liška mezi opravdu cenné úlovky.
Ovšem pavián je ještě trochu jiná kategorie. Mimo turistické oblasti je pavián považován za „škodnou“ a loví se místními farmáři za všech okolností. To je příčinou jeho extrémní opatrnosti. Dokáže vycítit jak nebezpečí, tak i to, že mu nic nehrozí. To jsou případy jeho neobyčejné drzosti, kdy je schopen lézt do aut, obydlí, krást a ničit na co přijde. Časté jsou případy, kdy turistům vytrhává osobní věci přímo z rukou. Jsou známy případy útoků na lidi, únosy malých dětí atd.
Pavián je neuvěřitelně inteligentní, opatrný a drzý.  Když připočteme vynikající zrak, s jakým jsem se u jiných savců nesetkal a jeho předvídavost, vytrénovaný neustálým nebezpečím, ať už od lovců nebo predátorů, tak dostáváme soupeře per excellence.
Neznám šílence, který by letěl s lukem do Afriky jen a pouze na paviána. Vzhledem k omezeným časovým možnostem je předpokládaný výsledek porovnatelný s nulou. Ale díky tomu, že se v Africe zdržuji často a dlouhodobě, jsem výzvu k jeho ulovení přijal. Není mým zájmem jakýkoliv úlovek řadit do sezamu náhodných, proto bylo nutno lov vždy řádně připravit.
Osobně preferuji lov z přírodních krytů, které buduji z lokálního materiálu. Kameny, větve a tráva v kombinaci s maskovacím oděvem mně dávají jakous takous šanci paviána ulovit. Je nutno znát místo, které paviáni navštěvují. Je dobré je trochu navnadit. Ovšem musíte mít na mysli, že pavián se sdružuje do tlup čítajících až desítky kusů a každý kus má pár očí, chcete-li světel, které bez nadsázky vidí i za roh. A chcete-li posunout laťku náročnosti ještě víc, nevystřelíte na každou opičku, která se dostane na dostřel, ale vypracujete si „alfa samce“, který je ztělesněním opatrnosti, řekl bych až vychytralosti. Nikdy nepřijde jako první, vždy nechá mladší a hloupější jedince, aby na vlastní kůži otestovali, zda je bezpečno i pro jejich šéfa. Často bleskově vyšplhá do větví, odkud z bezpečné vzdálenosti sleduje svoji tlupu, zda je v okolí čistý vzduch. To může trvat i hodinu, než se odhodlá přijít.
Tu hodinu, a to vám garantuji, nedýcháte, nemrkáte a ani nemyslíte, abyste jej třeba jen myšlenkou nezradili. Nejen jeho, ale samozřejmě ani zbytek tlupy, ze které vás může každou vteřinu kterýkoliv pavián odhalit a útěkem strhnou ostatní členy, včetně „alfa samce“. Ten den jste tam už zbyteční…
Samozřejmostí je mít luk se založeným šípem celou dobu v rukou, mít odhadnuty vzdálenosti k orientačním bodům, to se vám bude hodit pro bleskové posouzení vzdálenosti nezbytné pro správné zamíření, rozhodně nebudete mít příležitost použít dálkoměr (vždy si s úsměvem vzpomenu na „bowhuntery“, kteří bez technických vymožeností neudělají ani krok). Pamatujte, že pokud vůbec budete mít příležitost k výstřelu, nebude to víc než několik vteřin.
A to budete muset mít dopředu nataženou tětivu, kdo držel natažený sedmdesátiliberní luk několik minut, ten ví, o čem mluvím. Je nutno využít okamžiku, kdy šance na vaše odhalení pohybem je minimální a v této poloze vyčkat na příhodnou dobu k vypuštění šípu.
Pavián bude neustále v pohybu, bude neustále měnit vzdálenost, kterou musíte stále podvědomě kontrolovat (žádný dálkoměr, ale vaše tvrdým tréninkem nabyté schopnosti odhadu vzdálenosti), bude neustále měnit svoji polohu vůči vám a pak, budete-li mít štěstí, se vám na zlomek vteřiny postaví tak, abyste jej mohli přesně zasáhnout na komoru (cíl velikosti tácku od piva).
Celé tělo vás bolí, luk držíte natažen nekonečné minuty, bojíte se byť jen mrknout, máte sucho v krku, srdce buší jako o závod, dýcháte jako při maratonu, ale dech musíte potlačovat, toto vše musíte dostat pod kontrolu v jeden jediný okamžik, který se už nikdy v životě nezopakuje.  Zásah musí být přesný.
Osvědčují se mi otevírací tříčepelové hroty, kterých je na trhu dostatečné množství  různých konstrukcí a hmotností. Pavián je velmi tvrdý na ránu a osobně se mi stalo, že smrtelně zraněného paviána ostatní odnesli neznámo kam. Byl jsem přesvědčen, že leží zhasnutý asi třicet metrů od nástřelu, na kraji houštiny, kde jsem jej zahlédl odkazovat. Dal jsem si načas, byl jsem si jist a výsledek byl jen spousta barvy na místě, spousta stop od ostatních paviánů a toho mého jsem už nikdy nenašel, a to jsem přivolal i černošské stopaře. Potvrdili mi to, čemu se jen těžko věří. Pravděpodobně jej ostatní paviáni odnesli korunami stromů. No nevím… V každém případě byl fuč. Naštěstí tento zážitek mám jen jeden.
Každý pavián, kterého jsem lukem ulovil, vyžadoval maximální lovecké nasazení a samotný lov se mně vryl nesmazatelně do paměti. Určitě se o lovu této zvěře zmíním i v knize, kterou připravuji.
Alexandr VRÁGA
www.bowhunting.cz
 
Zpracování dat...