Časopis Myslivost

Kulovnice CZ 557 Range a Varmint

Myslivost 3/2016, str. 34  Martin Helebrant
Kulovnice CZ 557 Range a Varmint
Karabina je označení pro vojenskou pušku kratší než standardní pěchotní zbraň. Typicky se jedná o zbraň jezdectva, dělostřelců a dalších speciálních druhů vojska, kterým by pěchotní puška plné délky překážela. Jedním z uživatelů karabin byly ve své době také myslivecké, horské a výsadkové jednotky, které s výhodou využívaly při pohybu v náročném terénu či transportu zmenšené rozměry zbraně. Pozornost střelců ke karabinám obrátil znovu známý propagátor praktické střelby všeho druhu, Jeff Cooper, který propagoval karabinu jako ideální zbraň pro střelce, který se potřebuje pohybovat volně v krajině. Vznikl koncept tzv. scout rifle – univerzální pušky pro lovce a tuláka divočinou. První zbraně, které si nechal podle svého nového konceptu postavit, pověstné Baby a Sweeetheart, vznikly na základě systému vynikajících uherskobrodských kulovnic ZKK řady 600. V praxi se mu osvědčily, ale prvním, kdo koncept přijal za svůj, byla firma Steyr Mannlicher se svojí kulovnicí Scout.
Varmint rifle je výraz z americké angličtiny a označuje primárně malorážovou kulovnici (nebo větrovku) určenou především pro odstřel nepůvodních nebo nežádoucích druhů zvěře, nepovažovaných za klasickou lovnou zvěř a lovených spíše na počet než pro trofej. Původně se za varmint označovali hlavně hlodavci (krysy, svišti, psouni) a malí predátoři (včetně vlků a šakalů), ale dnes se za velký varmint v některých oblastech považuje i černá a další zvěř střední velikosti.
Takže k původním rážím, jako jsou 22 LR, 22 WMR či 223 Remington a další, dnes přibyly ráže plného výkonu, jako je 308 Winchester, 6,5x55 SE a podobné.
 Společné varmint všeho druhu je, že se loví primárně z poměrně statického postavení a na velké vzdálenosti. A to klade mimořádné nároky na zbraň.
V roce 2012 Česká zbrojovka Uherský Brod přišla s novou řadou kulovnic CZ 557, které se radikálně konstrukčně odlišovaly od svých předchůdkyň přechodem na závěr remingtonova typu s krátkým vytahovačem (puristé mohou namítnout, že skutečný Remington měl vytahovač odpružený vinutou pružinou, CZ 557 má prostý drát ve stylu Sako nebo stará SMLE, ale přesto je to typově remington). Z hlediska přesnosti to má ovšem jen malý význam.
CZ 557 ale dostala zcela nový, plně seřiditelný spoušťový mechanismus a já jsem si od prvního seznámení pochvaloval jeho hladký, čistý chod, který uspokojil i velmi náročného střelce.
První edicí nové CZ 557 byla klasická lovecká zbraň, ale rodina se postupně rozrůstá. Zajímavý impuls dala rozvoji nové řady brodských kulovnic soutěž na novu pušku – karabinu pro Canadian Rangers, domobranecký kanadský ozbrojený sbor. Je to vysoce zdatná parta lidí, kteří dokonale naplňují vizi lesních tuláků, o jakých psal již Jack London a kterým Jeff Cooper doporučuje karabinu. Žijí a slouží v divočině, dny a týdny hlídkují na severních okrajích civilizace, pokud už ne úplně mimo ní. Puška je pro ně klíčovým nástrojem pro přežití – uloví s ní potravu, ochrání je před divokou zvěří, a kdyby bylo nejhůř, i před lidským nepřítelem.
Rangers používají – světe zboř se – stařičké Lee Enfieldky ještě z dob II. světové války. V ráži 303 British, výkonově na úrovni 8x57 IS. Prosté, účelové vojenské pušky, které se ale vyznačují slušnou přesností, absolutní spolehlivostí a mimořádnou odolností.
Canadian Rangers byli se svými Enfieldkami zcela spokojení, jenže je doběhl věk jejich pušek. Náhradní díly se již léta nevyrábí a kanibalizace vyřazovaných zbraní pomohla problém jen odsunout, nikoliv vyřešit.
Česká zbrojovka pro soutěž zkonstruovala na základě zadání soutěže na systému CZ 557 novou zbraň, pušku zásobovanou ze zásobníku s kapacitou 10 nábojů (stejně jako měla Enfieldka). Spíš na krátkou pušku než na karabinu – proti standardní kulovnici CZ 557 Lux je nová zbraň kratší jen o 3 cm a hlaveň je stejně dlouhá - 52 cm. Jenže i původní CZ 557 je v porovnání s klasickými kulovnicemi jedna z těch kratších. A teď čtenáři raď: Je to již karabina nebo není?
Spravedlivě rozhodnout neumím, ale hrátky se jménem nejsou v tuhle chvíli podstatné. Uherskobrodská puška nakonec v soutěži nezvítězila (vyhrálo Sako T3), ale přesto prokázala takové kvality, že se ji firma rozhodla po lehké modifikaci nabídnout i na volném trhu.
Jak nová puška vypadá? Systém byl zkrácen a optimalizován rozměrově na náboj ráže 308 Win (7,62x51 NATO). Mírné úpravy doznal i závěr. Nábojová byla schránka nahrazena dvojřadým zásobníkem s dvojřadým vyústěním s kapacitou 10 nábojů. Záchyt zásobníku se ovládá páčkou umístěnou na vnitřní straně přední úpony spoušťového lučíku. Oba můstky spojila nahoře instalační lišta MilStd 1913 (picatinny), ale zbraň si podržela i otevřená mířidla v podobě výškově stavitelné mušky se světlovodným vláknem a mírně skloněné stranově stavitelné hledí. Hlaveň má zachovanou délku 520 mm.
Součástí zadání Canadian Ragers byla poměrně tvrdá spoušť s dvojím odporem, ve stylu klasických vojenských pušek typu Lee Enfield nebo Mauser 98. Klasická CZ 557 má dobrou spoušť, která se dala nastavit na velký odpor, ale je jen s jedním odporem. Jenže v Brodě mají i hodně šikovné konstruktéry a těm se podařilo spoušťový mechanismus upravit tak, že nyní umožňuje i seřízení se dvojím odporem. Patřím k malé skupině střelců, kteří si podrželi příchylnost ke spoušti s dvojím odporem, a pořád jsem ještě přesvědčen, že pro potřeby praktické střelby je to nejlepší volba.
Ke spoušti je ještě jedna dobrá zpráva – nový spoušťový mechanismus je možné naistalovat na kteroukoliv kulovnici řady CZ 557. Je nás s úchylkou dvojího odporu poskrovnu, ale jsme a jménem nás všech Brodským děkuji.
Systém je uložen v přímé ořechové pažbě amerického typu, která umožňuje pohodlné přilícení jak pravákovi, tak levákovi. Pažba je ukončena poměrně masivní botkou z pevné pryže.
Puška byla po většinu svého vývoje interně označovaná v Uherském Brodě jako Kanada, nakonec ale byl zvolen název Range rifle (range – angl. rozsah, vzdálenost, pastviny, střelnice, dostřel) – tedy puška na pastviny, lidově prostě pracovní puška.
Systém optimalizovaný pro náboj 308 Win byl svůdně kompaktní a osvědčil se. Proto ho v Brodě upravili ještě dál – pouzdro závěru se uzavřelo, zbylo jen výhozné okénko na pravé straně zbraně. Pouzdro se tím se vyztužilo, jeho tuhost dále zvýšila instalační lišta MilStd 1913, prakticky shodná s lištou na Range Rifle. Tahle úprava pouzdra závěru je možná díky tomu, že kulovnice CZ557 již nemají pouzdro závěru vyráběné z výkovku, ale z plné tyče pevnostního materiálu. A je jenom na programu obráběcího CNC centra, co všechno se z polotovaru odstraní a co zbyde.
K tuhému závěru tedy připojili těžkou, dlouhou hlaveň. Usazením systému s těžkou hlavní do sportovní ořechové pažby s hodně kolmou pistolovou rukojetí a vysokou, výraznou lícnicí vznikla verze CZ 557 Varmint.
Měl jsem možnost intenzivně otestovat obě zbraně v ráži 308 Winchester, osazené zaměřovacím dalekohledem Zeiss Diavari 6-24 x 56 Victory FL.
První dojem byl příjemný a orientační proměření potvrdilo kvalitu spoušťového mechanismu tak, jak jsem ji poznal v roce 2012. Kritická přitom není konkrétní hodnota odporu, tu si může uživatel nastavit v dostatečném rozsahu podle vlastních preferencí, stejně jako délku kroku spouště. Podstatná je rovnoměrnost odporu výstřel od výstřelu, vyjádřená směrodatnou odchylkou. Podle provedených měření modifikace spoušťového mechanismu na dvojí odpor prokazatelně nijak nezhoršila to velmi dobré, čím se vyznačoval původní mechanismus.
K vlastnímu testu jsem zvolil 3 druhy nábojů – náboje Geco Target se střelou SP o hmotnosti 11,0 gramu (170 gr), náboje Sellier & Bellot Match se střelou HPBT o hmotnosti 10,9 gramu (168 gr) a lovecké náboje Sellier & Bellot SPCE (s prosekávací hranou) o hmotnosti 11,7 gramu (180 gr). Test jsem zahájil měřením úsťových rychlostí, výsledky přehledně ukazuje připojená tabulka a grafy.
Z naměřených údajů se dá snadno najít otázka na poměrně častou otázku – jak moc rychlosti obětuji zkrácením hlavně. Odpověď je shrnutá do další tabulky.
Je zjevné, že každý náboj má jiný nárůst rychlosti – to je dané nejenom rozdílnými hmotnostmi střel, ale zejména rozdílnými rychlostmi hoření prachu v nábojích. V literatuře jsem našel pro obecný odhad radu, počítat pro běžné puškové ráže s přírůstkem 2-3 m.s-1 na každý centimetr prodloužení hlavně s tím, že čím je střela těžší, tím menší je přírůstek rychlosti. Toto doporučení test potvrzuje až nečekaně přesně.
Zajímavější je porovnání směrodatných odchylek. Tady se ukázalo, že Sellier & Bellot se u sportovního střeliva dokázal velmi dobře vyrovnat s různými délkami hlavní a drží rozptyl rychlostí statisticky nerozlišitelný.
V případě sportovního náboje Geco je rozdíl mnohem výraznější a zdá se, že jim víc vyhovuje kratší hlaveň Range, která byla z hlediska odchylek porovnatelná s terčovými náboji S&B.
Lovecké polopláště S&B se střižnou hranou jsou opačný případ, směrodatná odchylka je menší na dlouhé hlavni.
Faktem je, že v posledních letech pozoruji i u loveckých zbraní příklon ke kratším hlavním, výrobci střeliva tento posun respektují a optimalizují jej na kratší hlavně.
Jenže analýza směrodatných odchylek je z hlediska přesnosti zbraně s konkrétním střelivem pouze návodná a nemůže nahradit zkoušky na střelnici. Stříleli jsme vždy ze zbraně usazené na nastřelovací lavici, na solidním předním i zadním vaku, abychom maximálně eliminovali vliv střelce. A protože jsme chtěli mít průkazné výsledky a také si testování trochu užít, stříleli jsme na 100 a 300 metrů. Ke střelbě jsme zvolili střelnici Placy (nedaleko Příbrami) a nebesa nám k tomu dopřála ideální střelecké počasí s teplotou kolem 20 °C, jasnou oblohou a bez větru.
Výsledky střelby přehledně ukazuje připojená tabulka. Stříleli jsme na každou vzdálenost a druh náboje dvě skupiny po pěti ranách s tím, že nastavení zaměřovacího dalekohledu po úvodním základním nastřelení zbraně již jsme po celou dobu testu neměnili. Tabulka uvádí průměrné hodnoty rozptylu. Čím větší je rozdíl mezi rozptylem 5 a 4 ran, tím víc byly 4 rány stěsnané u sebe a 1 „utržená“ od nich dál. Pokud jsou si hodnoty 5 a 4 ran blízké, zásahy jsou rovnoměrně rozvrstvené.
Dovolte mi nyní výsledky okomentovat.
Poměrně velkým překvapením pro mě bylo, že na 100 metrů prakticky nebyl podstatný rozdíl v poklesu dráhy letu. Pro běžné lovecké účely bych přechod mezi testovanými náboji na vzdálenosti do asi 150 metrů vůbec nemusel řešit, a to ani v případě střelby na lišku ve volném poli. Do jisté míry je to logické, rozdíly mezi rychlostmi nejsou nijak dramatické a ani hmotnosti střel se výrazně neliší. Přesnost obou zbraní a všech nábojů je na 100 metrech zcela uspokojivá, terčové náboje jsou přesnější, ale to jsem čekal.
Na 300 metrů se výsledky výrazně rozdělily jak z hlediska střeliva, tak z hlediska zbraně. Oba terčové náboje z lehké CZ 557 Range Rifle měly shodný pokles dráhy letu, delší hlaveň Varmintu je oddělila. Je zajímavé, že lovecké náboje měly z pěti ran skoro stejný rozptyl z obou zbraní, ale v případě Varmintu 4 rány měly rozptyl výrazně lepší a obrazec rozevíral jen jeden poslední „uprchlík“. Je zajímavé, že nástřelky z Varmintu na 300 metrů občas byly výrazně vodorovně nebo úhlopříčně (šikmo zdola zleva doprava nahoru) orientované, bez ohledu na použité střelivo. Obrazce nastřílené Range Rifle tuto tendenci neměly tak výraznou.
Z hlediska použitelnosti zbraně na lov na velkou vzdálenost je možné porovnat rozměry rozptylu s rozměry komory nejběžnější lovné spárkaté zvěře. Uvádím je v další tabulce.
Právě 15 cm má také v průměru největší červený kruh na terči použitém na pro střelbu na 300 metrů. Takže na komoru by se z obou zbraní dalo střílet na srnčí ještě na 300 metrů s poměrně slušnou nadějí na úspěch. Je to ale rozumné?
Nemyslím. Všimněte si, jaké jsou rozdíly mezi 5 a 4ranými skupinami. Na 100 metrech je to zanedbatelné, ale na 300 metrech u loveckého náboje prudce roste riziko, že zrovna ta rána na zvěř, bude ten „uprchlík“.
Výsledky v tabulce byly nastřílené za ideálních podmínek, zatímco v lese budeme střílet za větru, v mnohem méně stabilní pozici. Těch ulétlých ran by v reálné lovecké situaci bylo určitě víc. A byly by dál. Všechno při střelbě na velkou vzdálenost hraje proti vám. Střela letí delší dobu a je větší riziko, že se zvěř pohne. Pokud zvěř postřelíte, může být problém již jenom najít nástřel. Zejména ve volném terénu bez orientačních bodů. Pokud postřelená zvěř uniká, po pár krocích je již mimo dostřel.
 
Dovolte mi nyní trochu subjektivních pocitů a konečné hodnocení. Obě zbraně jsou zásobované z dvouřadého zásobníku s kapacitou 10 nábojů. To byl požadavek původního kanadského tendru. Osobně mi připadalo, že zásobník, zejména v případě Range rifle, zbytečně moc trčí ze spodní linie pažby. Asi by se mi líbilo, kdyby byl o něco kratší – myslím, že tak šest nábojů by mi bohatě stačilo a zbraň by vypadala lépe.
Záchyt zásobníku je v přední úponě spoušťového lučíku. Je to funkční řešení, spolehlivé, ale kdybych si mohl vybrat, asi bych dal přednost (opět zejména na Range Rifle) nějakému zdvojenému záchytu po obou stranách předpažbí nebo přímo na zásobníku. Dovnitř do lučíku má střelec strkat prsty, jenom když chce střílet a za mířidly vidí terč. Ale to je moje osobní, velmi individuální preference. Byť rozumově zdůvodnitelná.
Pažba mi v obou případech celkem příjemně sedla do ramene. Range je rychlá, pohotová zbraň, pažba je tak trochu „natažená dozadu“ s velice instinktivním přilícením. Je pohodlná na nošení jak přes rameno, tak v ponosu na rukou, kdy oceníte dobré a přirozené neutrální vyvážení. Je to dobrá pažba pro lovce a tuláka divočinou, kde schopnost rychlého zalícení a přesné rány často rozhoduje mezi plným břichem či hladem u večerního ohně.
A tomuto určení odpovídá i spoušť. S tvrdším odporem, ale hladká, s dvojím odporem (nad kterým já jásám, ale uznávám, že tuhle preferenci se mnou nemusíte sdílet), který uklidní střelce, pokud má zkřehlé, necitlivé prsty a přitom nebrání kvalitnímu spouštění.
Range není určený na střelbu na extrémní vzdálenosti, ale ve svých mezích to dokáže. Range je pracovní nebo tulácká kulovnice, tulácká v Londonovském slova smyslu. Není na ní nic zbytečného, je to zbraň pro práci. Jen čistá funkce a basta. Ale bez ohledu na tu prostou funkčnost je to puška opravdu kvalitní. A tak se také na střelnici chovala.
Varmint je z jiného těsta. I jeho pažba mi sedla, pochvaloval jsem si zejména strmý sklon pistolové rukojeti a příhodný tvar spodní linie zadní části pažby, který umožňuje pohodlnou a přesnou podporu pažby zadním vakem či pěstí slabé ruky. Předpažbí svou rovnou spodní plochou přispívá ke stabilitě podepřené zbraně.
Není to pažba na rychlé přilícení a hozené rány. Ale umožňuje opakovaně přesné založení zbraně do ramene, precizní ustavení hlavně jak vůči člověku, tak vůči terči. Snad jen lícnice by se mi víc líbila alespoň výškově stavitelná, při použití zaměřovacích dalekohledů s velkým zvětšením‚ kolem 20x, je přesně nastavitelná lícnice velkou pomocí.
Nemám křivého slova pro spoušťový mechanismus. CZ 557 Varmint je zbraň, schopná plnit i ty nejnáročnější požadavky. Je skvělým nástrojem pro hledání vašich střeleckých mezí, a pokud máte vůli a ambici, pomůže vám je posunout hodně daleko.
Úplně na závěr – přiznávám, že rád střílím na velkou vzdálenost, 200, 300 metrů, a pokud to jde, tak rád zkusím i dál. Na papír – kdykoliv a jakkoliv daleko. Na zvěř si ránu rozmýšlím, hodně rozmýšlím. Několikrát jsem se nechal vyhecovat, několikrát to vyšlo, ale ne vždycky. Ty rány, které nevyšly, mě dodnes mrzí, a to i v případě, kdy jsem nic nezmrzačil a vše dohledal.
V úvodu zmiňovaný Jeff Cooper kdysi v souvislosti s loveckou střelbou napsal: „Kdokoliv se chystá vystřelit na zvěř vzdálenější než 300 yardů, měl by se napřed zastavit, zamyslet a napsat písemné zdůvodnění v rozsahu nejméně jedné stránky A4, proč něco takového dělá.“ Čím jsem starší, tím víc se s tímhle názorem ztotožňuji. A platí to i v případě, kdy budu mít v ruce tak precizní zbraň, jakou bezpochyby CZ 557 Varmint je.
Text a snímky Ing. Martin HELEBRANT
 
 

Přiložené dokumenty

tabulka-1 tabulka-1 (10,78 KB)
tabulka-2 tabulka-2 (9,28 KB)
tabulka-3 tabulka-3 (9,92 KB)
tabulka-4 tabulka-4 (9,09 KB)
tabulka-5 tabulka-5 (10,23 KB)
Zpracování dat...