Časopis Myslivost

Nejen o zdrojích a dotacích

Myslivost 3/2016, str. 10  Jiří Kasina
O tom, že peníze světem hýbou, není asi třeba nikoho moc přesvědčovat. Nakonec známé rčení praví, že peníze nic neznamenají, ale vše se na ně počítá. A důležitou podstatou fungování organizací typu Českomoravské myslivecké jednoty je dostatek finančních prostředků a hospodaření s nimi ve prospěch svých členů. Proto byla logickou volbou po rozhovorech s předsedou a místopředsedy požádat jako dalšího v pořadí „mysliveckého ministra financí“, nově zvoleného předsedu Ekonomické komise ČMMJ Ing. Vladimíra Nechutného.
Pane inženýre, tak jako u jiných, ani u Vás nemohu nezačít jinak, než prosbou o stručné osobní představení z hlediska mysliveckého a profesního. Jak Vy jste se dostal k myslivosti?
Přirozenou cestou, otec byl myslivec, někdy od pěti, šesti let už jsem se zúčastňoval dění ve skupině myslivců. Začalo to vlastně v okamžiku, když mne otec, vzal do honitby. Od mých sedmi let jsem měl svůj vlastní krmelec. Chodili jsme krmit koroptve, dívat se na tetřívky na tokaniště. Vzpomínám si i na situaci, někdy asi okolo roku 1965, když se střelil z dnešního pohledu docela běžně velký divočák, tak celá vesnice se na něj chodila dívat. Byla z toho událost a v hospodě se pilo několik dní na slávu lovce. Postupně jsem vnímal a vstřebával celý široký záběr myslivosti, takže logicky vše nějak automaticky přešlo k tomu, že už v osmnácti jsem měl lovecký lístek a začal jsem se kromě dění kolem myslivosti věnovat i praktickému výkonu práva myslivosti, tedy i lovu.  V současné době pokračuje v rodinné tradici i můj syn, který je členem téže honitby.
 
A geograficky to bylo v jaké oblasti?
Oblast Plzeňska, region Plzeň-sever je oblast, kde naše rodina provozuje myslivost od roku 1946. Jsem stále v té samé honitbě, mám proto spoustu údajů z historie, co tam bylo a nebylo, co se stalo a nestalo,  můj otec byl myslivecký hospodář, já tam byl též myslivecký hospodář. Dnes jsem předseda honebního společenstva. Díky tomu znám mnoho historických dat, o tom co se v honitbě událo, jak to tam vypadalo, kolik zvěře bylo zloveno, jaké byly stavy zvěře a jak postupně probíhaly jednotlivé změny. Třeba si velmi dobře vybavuji ty okamžiky, kdy probíhalo slučování honiteb, které bylo z mého pohledu zásadní z hlediska chovu a lovu zvěře, ale i jaké vášně způsobilo mezi lidmi. Řekl bych, že spousta problémů, které dnes v myslivosti jsou, zejména s černou zvěří, jsou kromě jiných příčin způsobené tím, že došlo k vytvoření honiteb, které přímo napomáhají expanzi černé zvěře.
 
Asi nebudu daleko od pravdy, když si myslím, že toto vše vás asi směřovalo z hlediska studijního a profesního?
Vystudoval jsem střední i vysokou školu se zemědělským změřením, kde byla součástí studia i výuka myslivosti. Během studia na střední škole jsem získal teoretické základy myslivosti od prof. M.Chlupa, který byl blízký přítel  prof. Hromase,  Když jsem studoval na Vysoké škole zemědělské, diplomovou práci jsem dělal u doc. R. Wolfa na téma parazitologie a etologie černé zvěře. Setkal jsem se však i s řadou dalších odborníků, od kterých jsem se mohl učit a čerpat informace. Vybavuji si například Profesora J. Bejšovce, který přednášel zoologii. Pan profesor často odkazoval na svého přítele Profesora J. Komárka. Pro zajímavost Profesor J. Bejšovec měl ve svém kabinetu kulovnici Profesora J. Komárka, o které je mnoho napsáno v knize Lovy v Karpatech. Stále nějak ta data doplňuji a porovnávám, vzpomínám na to, co jsem se tehdy učil a častokrát se dostanu do situace, kdy se přesvědčuji, že ne všechno, co jsme dříve tvrdili, je dnes pravdou. Zejména poznatky z telemetrického sledování zvěře bourají vžité představy o migraci zvěře.. V člověku to nějak zůstalo, hlad po informacích.
 
Předpokládám, že v myslivecké praxi jste prošel mnoha funkcemi…
Opravdu, funkcí bylo  mnoho. Po zkouškách z myslivosti následovaly zkoušky pro myslivecké hospodáře, poté jsem absolvoval vyšší odborné zkoušky a dnes jsem zkušební komisař. Za dob mysliveckého svazu jsem byl členem okresní rady,  následně i za Jednoty. Dlouhodobě působím jako člen okresní rady a předseda bývalého OMS Plzeň-sever, dnes po sloučení Oblastního mysliveckého spolku Plzeň, čtvrté volební období.
 
Co vedlo k nominaci nebo ke kandidatuře do Myslivecké rady?
Jednak si myslím, že s Mysliveckou radou nějakým způsobem v rámci západních Čech a Karlovarského kraje dost komunikujeme jednak z hlediska okresních mysliveckých spolků, tak při tom, jak se pravidelně scházíme a diskutujeme, jsme nabyli přesvědčení, že náš region by si  zasloužil, aby měl zastoupení v ústředním orgánu. Bylo jasné, že JUDr. Vaněk už dál kandidovat nebude a hledali jsme jakým způsobem zvolit někoho jiného, jak do toho jít a zda být účastníky nějakého centrálního rozhodování. Varianta být účastníky zvítězila a následně jsme řešili kdo? Jednání se dostávalo směrem k mé osobě, ze začátku jsem nebyl zastáncem názoru, že bych to měl být právě já, ale protože v určitém okamžiku se mi podařilo pracovní povinnosti porovnat tak, že jsem začínal mít čas . Po poradě s kolegy jsem do toho šel, řekl jsem ano. Co mi na to řekla rodina si asi dokážete představit.
 
Jestliže jste kandidoval do ekonomické komise, tak to asi vyplývá z vaší současné profese?
Ano , žijeme ve společnosti ,kdy o peníze jde až v první řadě.
 
To znamená, že vaše současná profese….
Ve své práci zabývám krizovým řízením společností, řeším bankroty společností a osobní bankroty lidí.. Zde najednou vidíte jak malá vzdálenost  je od toho být úspěšnou firmou nebo společností ve finančních problémech. Vidíte důsledky rozhodnutí v minulosti, které byly možná vedeny v dobré úmyslu, ale přinesly následně komplikace . Myslivecká organizace má též své společnosti a proto si myslím, že si dokáži udělat přehled o dění ve společnostech, popř. navrhovat  řešení, o kterých  si myslím, že by mohla vést ke zlepšení hospodaření a fungování celé Českomoravské myslivecké jednoty.
 
Pojďme tedy k situaci v Jednotě? Čím se tedy podle vás současná ČMMJ nebo obecně myslivost může pochlubit, co je pozitivní  a na čem se dá stavět dál?
Bavme se o tom, že myslivci žijí v nějaké době, v nějaké společnosti a očekávat, že šedesát tisíc lidí bude mít nějaký homogenní výstup, tak to asi opravdu nelze. Ale to je i určitým způsobem dobré, protože v diskusi se tříbí názory, které nám mohou pomoci něco změnit a posunout se dál. K otázce, co je pozitivního. Jako pozitivní vnímám, že myslivost mohou vykonávat i myslivci, kteří nemají půdu a ani nemají velké peněžní prostředky. Takže tady v tomto já vidím naše velké plus, jelikož se často se potkávám s myslivci z Itálie nebo Německa, kde je výkon myslivosti podstatně vázán na vlastnictví půdy a peněžní prostředky.
 
 
 
A naopak negativa, které byste chtěl příchodem do Myslivecké rady změnit? Nebo obecně - co podle vás myslivce trápí?
Je třeba si uvědomit, kdo co může dělat a co se od koho asi dá v rámci myslivosti očekávat. Já si myslím, že hlavní úkol ČMMJ a Myslivecké rady je, aby byl takový právní rámec v této republice, který umožní tomu, kdo chce myslivost dělat, aby ji mohl dělat. To je náš hlavní úkol, vše ostatní jsou podle mě detaily. K tomu samozřejmě jsou potřeba zdroje. Zdroje jsou ze dvou směrů. Jsou to členské příspěvky, které každý člen platí. Když se podíváme do čísel, která jsou k dispozici, tak úroveň finančních prostředků, z členských příspěvků, kterými  disponuje ČMMJ jako ústředí, je někde na hranici osmi milionů korun. A to nemůže pokrýt představy, co by se v rámci ČMMJ mělo dělat. Rozpočet je postaven na dalších zdrojích. A těchto peněz popravdě nikdy není dost a myslím, že to je dobře, protože pokud by jich bylo dost, tak by se začaly vymýšlet kdejaké nepodstatné věci.
 
Takže jsme postavení před skutečností, že naše přání jsou limitována financemi. Něco nám pomůže pokrýt ministerstvo  a nebo jiné subjekty.
 
Myslivost je nutné chápat také z pohledu trhu. Jedná se o specifickou část společnosti, která vytváří poptávku po určitých službách a zboží, které potřebují pro výkon své činnosti. Představte si, že jste začínající myslivec a potřebujete si pořídit základní mysliveckou výbavu v normální standardní cenové třídě, nepůjdu po top věcech, tak si myslím, že každý musí zainvestovat minimálně 50 000 Kč, a to je dost možná málo. Myslivost, to je dnes obrovské množství nákladů, které ve vztahu k myslivosti dobrovolně investujeme a to jsou v celostátním pohledu neskutečné peníze. A to nemluvím o nájmech honiteb. Představte si situaci, že se staráte o honitbu o tisících hektarech, náklady spojené s nájmy a ostatní náklady potřebné pro řádnou péči se budou pohybovat v milionové režii.  Přitom zvěře se tam loví například  sto kusů, tak si každý musí uvědomit, že s ránou, kterou vystřelím, letí vlastně 10 000 Kč do lesa. Za vykoupený kus zvěře sice obdržím přibližnou částku 2000 Kč, ta však nepokryje veškeré vynaložené náklady, těch ostatních 8000 Kč je hodnota prožitku, že mohu lovit. I tak je možné totiž myslivost přepočítávat. A nebo ještě jiný pohled, když na ty samé pozemky které jsou součástí vstoupím jako houbař nebo sběrač lesních plodů nic nikomu neplatím a beru si z nich požitky, využívám práva na užívání veřejného statku. Ale pokud tam jdu jako myslivec, vždy  za to prostřednictvím nájmu platím i když v daný okamžik nelovím. Tím ale nechci říci, že ostatní mají za vstup na cizí pozemky platit.  
 
Já s tím naprosto souhlasím, ale jak v této souvislosti pohlížet na to, když víme, že zdroje jsou omezeny a je třeba je stále hledat, neměla by Jednota více své činnosti uhradit ze zdrojů vlastních členů? Teď mířím k členskému příspěvku, který byl před lety zastropován na 800 Kč a přitom v podstatě dnes, co je 800 Kč v pohledu všech nákladů?
Dobrá, rozdělme si základní členský příspěvek, který činní 800 Kč, kolik z něj kde zůstává.
 
A tam já právě mířím, z 800 Kč zůstává 410 Kč na okrese a 135 Kč jde do Prahy, když odečtu pojištění atd. Takže na okresním mysliveckém spolku zůstává hrubým pohledem třikrát více prostředků než v Praze, tedy obyčejnou selskou úvahou  by se dalo tvrdit, že by měl myslivec teoreticky požadovat trojnásobně větší služby od okresu než od ústředí. Přitom se ale výhrady směřují hlavně na Prahu.
Abyste zabezpečil služby, tak to stojí peníze. Teď si řekněme, že pro zajištění požadovaných služeb potřebujete osobu, která výkon služby zajistí a prostor, ve kterém bude pracovat. Při současném stavu trhu se nedostanete pod 30 000 Kč za měsíční náklady za osobu a prostor. Tuto částku vynásobte dvanácti měsíci a přidejte další navazující náklady a zjistíte, že na celoroční provoz okresu potřebujete minimálně půl milionu. A jak jste sám řekl, kolik peněz zůstává, tak si to vynásobte počtem členů na konkrétním okresu a z výsledku hned vidíte, jaký asi může být servis. Pokud chcete říct, že budete poskytovat celoroční servis, k tomu potřebujete určitý obnos peněz .
 
Možná se dostanete k myšlence, proč jsme kdysi spojili okresy Plzeň-sever a Plzeň-jih. To bylo tak, že jsme v jeden okamžik, přestože jsme byli v pomyslné válce severu proti jihu, si jednoho dne sedli a vyhodnotili složení členské základy, přičemž jsme se zaměřili na věk členů.  Poté jsme provedli odhad budoucího vývoje početního a věkového složení členů. Výsledkem rozboru byl závěr, že je rozumné se spojit  v jednu organizaci. Bylo to pragmatické řešení, věděli jsme z konkrétních čísel, že vývoj bude takový, že členská základna půjde početně dolů. Navíc doba se mění, lidé mají spoustu jiných zájmů, nechtějí se tolik organizovat. Předpokládali, že nám bude přibývat 30 až 40 nových členů ročně. Neviděli možnost, že bychom dva samostatné okresy finančně utáhli. Takže rozhodnutí o spojení okresů mělo hlavně ekonomický základ.
 
Sám jsem ten, který Vás dává mnohokrát jako příklad, že to bylo rozumné řešení.
Avšak bych upozornil, že jsme se mohli spojit jen do okamžiku, dokud jsme na to měli peníze a skupinu  lidi, kteří měli ochotu  to na sebe vzít .
 
Přesto, z vašeho pohledu, nenastala už doba, kdy bychom konečně měli kousnout do kyselého nebo říznout do citlivého a říct milí myslivci, 800 Kč je málo, my potřebujeme víc. My vám budeme poskytovat lepší služby, ale vy nám budete víc platit? Protože když to porovnám třeba s rybáři a nebo kolik se platí za myslivost v okolních státech, tak náš členský příspěvek je relativně nízký nebo nejnižší.
Ukážeme si to na  konkrétních číslech. Na okrese ze základního členského příspěvku 800 Kč zůstává 410 Kč, do Prahy jde 135 Kč a zbylá částka představuje náklady na pojištění. Takže bavíme se o tom, jakou hodnotu má 545 Kč. Co mohu chtít za 545 Kč. Dle mého názoru nemohu chtít žádné velké nadstandardní výsledky a zázraky. Je to cena pěti lepších nábojů v jedné kulovnici, které možná  lovec vystřílí v krátkém okamžiku při lovu.
 
Ale bavme se o tom, jak využít i jiné zdroje než jsou členské příspěvky. Součástí státního rozpočtu jsou i peněžité prostředky určené na podporu organizací, zájmová sdružení osob jako jsou myslivci nebo sport. Sportovní organizace také nejsou financovány jen z vlastních zdrojů ale jsou zároveň dotovány nemalými částkami z  veřejných zdrojů. A přece my nemáme ve své náplni jen lov, to by se s námi nikdo nebavil, ale vykonáváme i jiné společensky hodnotné činnosti. Proto si myslím, že máme legitimní nárok státní prostředky. Musíme to ale umět vyjednat. A faktem je, že každý má ruce natažené a pokud budeme malá a nejednotná organizace, tak na nás nikdo myslet nebude. Na druhou stranu všichni platíme daně a funkce státu je jejich výběr a přerozdělení a naší snahou  by mělo být získat maximální podíl.
 
 
Ale jaký je z vašeho pohledu nejvyššího ekonoma v rámci ČMMJ pohled na poměr, kolik by se mělo hradit z členských příspěvků a kolik z dotací?
Berme to tak, že členský příspěvek musí zajistit základní chod organizace.
 
To si myslím, že ale nezajistí. Myslíte si, že když jste před chvílí říkal, že se vybere do ústředí 8 milionů a bez těch 8 milionů třeba tento dům v podstatě existovat nemůže?
Ano, pokud Jednota z členských příspěvků získá osm milionů, tak 73 % z toho vyčerpá jen na osobní náklady a náklady vynaložené na zajištění chodu organizace.  
 
Kde se bere těch celkem 24 milionů? To jsou k tomu tedy připočítány i dotace?
Ano, myslivost je financovaná z více zdrojů, jedním zdrojem jsou členského příspěvky. Avšak rozpočet počítá i s penězi, které přijdou z jiných zdrojů než z členských příspěvků. Tedy v současné době je naše činnost financována spíše z dalších zdrojů.
 
Pokud tedy dobře chápu, tak můžeme říct z těchto hrubých čísel, že 70 % se zajišťuje z jiných zdrojů a 30 % je z členských příspěvků. A nebo jinak - to, co zaplatí členové, tak pokryje tak 30 % potřebných nákladů, v nichž jsou jak mzdové, tak další organizační náklady a těch 70 % se musí najít jinde.
Ano, přesně tak, ze zdrojů mimo členské příspěvky. A je z toho tedy jasné, že hledání dalších zdrojů pro činnost organizace musí být naší prioritou.
 
Přesto mi dovolte ještě jednu úvahu. Podle mne jsou dvě možnosti, buď říct, dál budeme držet členský příspěvek na této úrovni a musíme získat peníze odjinud a když je nezískáme, tak nemůžeme víc dělat, a nebo říct, že doba se změnila a za tu dobu, co se odsouhlasila výše členských příspěvků, se také zvyšovaly obecné náklady a budeme tudíž muset jít s příspěvky výš, něco jako je valorizace. Jaké je podle vás možná cesta?
To je stejná úvaha, jako vyřešit problém státního rozpočtu jen zvyšováním daní. Musíme si říct, co chceme dělat. A pokud chceme něco dělat, tak si musíme říct, čím to zaplatíme. A pokud rozsah činnosti je dneska nastaven tak, že máme členský příspěvek na nějaké hladině, a řekli jsme si, že příspěvek má také jistou hodnotu sociální  a sdružovací. Základní požadavky se přece plní. Zase se vrátím, co já jako člen od organizace chci. Chci, abych mohl myslivost dělat, chci mít nějaký právní rámec myslivosti, chci si zajet někam se pobavit. Na párek, pivo popovídání s přáteli do Lysé a přitom si něco prohlédnout popřípadě něco nakoupit. Zajet si podívat na špičkovou práci psů na vrcholovém memoriálu. Vědět  že mi umožní získání loveckého lístku, že mi zorganizuje zkoušky pro psa nebo chovatelskou přehlídku, umožní mi tu základní sociální část mysliveckého života  -   setkávání se. To můžu ale dělat jen do té částky, kterou budu mít k dispozici. Já si myslím, že cesta zvyšování členských příspěvků je to nejjednodušší ale nejméně populární . . Momentálně je třeba se zaměřit na oblast získávání peněz ze státních prostředků a z dotací, tedy najít cestu k získání prostředků z jiných než vlastních zdrojů. Přesto však není možné zcela vyloučit, že v budoucnosti  nepřijde čas i na zvýšení členského příspěvku.
 
Upřímně vás prosím o názor či pohled z pozice předsedy okresu a ekonoma zároveň, v uplynulých dvou volebních obdobích, kdy byla rada v podstatě stejném složení, vyvíjelo se dostatečné úsilí na získávání těchto zdrojů?
Pokud mám správné informace, tak dotace nebyly v předcházejících letech zcela vyčerpány a v důsledku takového jednání jsme byli nuceni  k částečnému vrácení dotací. Problémem , tedy není jen nedostatek finančník zdrojů, ale také způsob jak s nimi nakládáme. Takže my z jedné strany brečíme, že nemáme peníze a z druhé strany je nedokážeme zúčtovat podle správných předpisů a vracíme je do státního rozpočtu. Není něco špatně?
 
Chodím na Myslivecké rady jako host, vím proto, že se spoléháme pouze na dotace z Ministerstva zemědělství, ale myslivost je přece zapsána na seznam kulturního dědictví, máme taky Ministerstvo kultury, vychováváme přece taky mládež, máme také Ministerstvo školství. A z těchto dvou ministerstev se dotace dosud nevyužívaly. Není to škoda?
Mám  představu, jaké dotační tituly se získaly, nevím teď hned, zda a jakým způsobem můžeme tyto dotace čerpat, ale předpokládám, že v Myslivecké radě jsou minimálně dva členové, kteří jsou  oblasti dotací znalí a že se podaří  s jejich znalostmi získat přístup k dalším zdrojům, kromě těch, které takřka zvykově využíváme z Ministerstva zemědělství.
 
Jak to, že na sekretariátu není člověk, který by se zabýval cíleně a ve své pracovní době dotacemi, aby hledal zdroje, aby byl k dispozici myslivcům s poradou či servisem kolem dotací, protože vím, že ne všichni zvládnou administrativu, která je s dotacemi spojená.
Souhlasím s vaším názorem. Dnes, když jsem jel z Plzně do Prahy, tak jsem napočítal pět billboardů u dálnice, kde firmy nabízejí, že zajistí dotace pro firmy. Tedy ano, tato administrativa není zcela jednoduchá ani není pro laiky.
 
Neříkám kdo, ani zda externě nebo v rámci sekretariátu. Není mi známo, jak moc se předcházející sekretariát nebo jednatel dotacím věnovali.  Vnímám že  peníze někde jsou a někdo by se měl na problematiku dotací v rámci ČMMJ specializovat.
 
Ale pokud mluvíme o finančních zdrojích, tak kromě dotací je vhodné a účelné  vzít na vědomí, že myslivci jsou předmětem  zájmu obchodníků a obrátit se na tyto firmy aby dle svých možností podporovali ČMMJ. Vždyť jen samotný časopis Myslivost je pro ně cílené reklamní místo, které osloví přímo zájmovou skupinu zákazníků. Není to roznesení letáků do poštovních schránek. Výše nastíněná cesta je jednou z variant jak získat prostředky, které nejsou ze státního rozpočtu.
 
Já si myslím, že Českomoravská myslivecká jednota z mého pohledu málo apeluje na to, co dělají myslivci  pro společnost, pro přírodu, pro lidi a pro stát, prostě se málo prezentuje v onom pozitivním světle. A má přece co prezentovat.
Obecně je akceptováno, že se na myslivce lidé dívají s jistým despektem, avšak dle mých zkušeností s nemysliveckou veřejností nebo úředníky jsem se s znevažujícím pohledem obecně nesetkával. Nemám pocit, že by se o myslivcích vyjadřovali, jako skupině sebestředných osob, nevnímajících prostředí ve kterém se pohybují.
 
V souvislosti s financemi si dovolím zmínit Interlov. Je to snad pořád zavedená značka a možná jako servisní organizace by se využít dala třeba i v oblasti získávání zdrojů.
Z mého pohledu Interlov jako takový svou historickou úlohu ukončil. Skončil  v tom okamžiku, kdy se zbavil toho nejcennějšího, co měl, tedy sítě prodejen a majoritního postavení na trhu se zvěřinou. Od té doby je jen jakási peněženka a organizace provádějící správu majetku. Dnes už nemá jiný význam.
 
Setkávám se ale s názorem, že stejně přežitou organizací je i pojišťovna, z pohledu některých myslivců splnila svou historickou úlohu, kdy bylo potřeba povinně pojistit myslivce. Je opravdu pojišťovna stále tím stmelujícím prvkem?
Pojišťovna je služba. Vraťme se k tomu, k čemu se vytváří obchodní společnosti. Ve stanovách není uvedeno, že spolek vytváří obchodní společnosti za účelem zisku, ale na podporu činnosti spolku  a význam slova podpora není jen zisk.
 
Teď se podívejme se na to, co za peníze, která organizace poskytuje. Jsme v situaci, kdy, máme zákonnou povinnost být pojištěni, jsme velká skupina, což je obrovská síla, máme proto možnost si tak nastavit přijatelnou výši pojistného pro ty, kteří se na tom chtějí podílet. Jestli něco drží myslivce dnes pohromadě, tak je to většinové pojistné na velmi přijatelné hladině. Z mého pohledu tak je pojišťovna služba, která za velmi přijatelný peníz kvalitně pojišťuje. A jsem přesvědčen že nastavením výše pojistného drží výši pojistného i pro ty myslivce, kteří nejsou členy ČMMJ.
 
Ale není chyba v tom, že Českomoravská myslivecká jednota tuto službu a tuto výhodnost málo v minulosti akcentovala a málo myslivcům vysvětlovala?
Jistě i vy jste mnohokrát slyšel, jak někdo říká musím platit 800 Kč pojištění, a to já nechci, tam je jiná pojišťovna a mám to u ní lacinější. Ale musí se podívat na to, kolik platím na pojištění a co za to mám. Jaké mám za těch 250 Kč pojištění plnění v případě pojistné události.
 
Vraťme se do situace, kdy došlo ke zrušení monopolu v oblasti povinného ručení u automobilů. Co se následně stalo? Všechny pojistky šly nahoru a nikdo nezůstal na původní hodnotě a ceny šly nahoru. A tady jsme zase u povinného pojištění, vy nemáte možnost nebýt pojištěný, tak proč nevyužít výhodnosti hromadného pojištění velké skupiny členů ČMMJ.
A pokud by se pojišťovna Halali neměla chovat i jako služba a mít jedinou prioritu, kterou je zisk, tak se musí zvýšit cena pojistného. Halali je však pojišťovnou profesní založenou za účelem zajištění zákonného pojištění za nejlacinější výši s nejvyšším možným komfortem pro své členy. Konkurovat v jiných oblastech pojišťovnictví jiným  velkým nadnárodním pojišťovnám není dle mého názoru možnostech této pojišťovny.
 
Musíme si uvědomit to, že náklady na odškodnění stoupají, nevím, jak dlouho částka 250 Kč bude schopna pokrývat pojištění všech pojistných případů a chod pojišťovny.  Toto je ale otázka pro management a statutární zástupce pojišťovny.
 
Když to řeknu selsky, zůstat si na svém písečku a nelézt do zelí ostatním velkým hráčům. Myslíte si, že to je budoucnost pojišťovny?
Myslím, že pojišťovna je schopna poskytovat služby  za jejímž účelem byla založena.  Nemůžeme však od ní očekávat nějaké vysoké přínosy zdrojů do rozpočtu ČMMJ.
 
Zároveň by si měli členové uvědomit, že tím, že zaplatí členský příspěvek, resp. pojištění, tak svou pojišťovnu podporují, čím bude víc členů pojištěných, tak se pojišťovně bude lépe dýchat.
Ano s tím s vámi souhlasím. Dovedu si představit, že existují zájmy, aby tato pojišťovna nebyla. Šedesát tisíc povinných pojistek, to musí přece zajímat každého z oboru, možná i jako pojistný kmen. Každá pojišťovna má svoje náklady, má je i Halali a zda jsou velké nebo malé, tak to je starost statutárních zástupců a zdůvodňování přiměřenosti nákladů. Ale dokážu si reálně představit  situaci, že by mohla nastat situace, že nakonec samotné povinné ručení bude dražší, než je dnes členský příspěvek včetně pojištění.
 
Obraťme list - jste předseda jednoho z největších, možná největšího mysliveckého spolku, chtěl bych znát váš názor, jakožto i člena myslivecké rady a předsedy ekonomické komise, jaká je spolupráce mezi centrem a okresy? Bylo správné, že okresy získaly jistou samostatnost?
Vraťme se více let zpět na sněm do Českých Budějovic, který byl takzvaně delimitační. Když padlo rozhodnutí, že dojde k delimitaci majetku, tak jeden kolega pronesl „a máme před sebou třicet let problémů“, bohužel se trefil.  Dostali jsme se do  situace, kdy nebyly a nejsou zcela zřetelné vazby, kdo má jaké  kompetence a do čeho má kdo mluvit a za co nese zodpovědnost. Nikdy to nebude přesně čitelné.
 
Co tedy vidíte jako možnost nápravy, a nebo další cesty?
To se mě ptáte moc, musíme se podívat, co se vlastně v historii stalo v ČMMJ. Pamatuju si dřívější doby, pamatuju, kdy se svaz podílel na řízení myslivosti. Dnes jsme v situaci, kdy se řízení myslivosti je v kompetenci státní správy. Přišli jsme v rámci kynologie o to nejcennější, a to o plemennou knihu, kterou vede jiná organizace. Pak jsme se připravili o možnosti řešit finanční záležitosti skrze Interlov. Dnes jsme společenská organizace jako třeba zahrádkáři, akorát máme jiné zájmy.
 
Jestliže jsme u služeb pro myslivce, tak okres je prodlouženou rukou organizace.
Podívejme se na to, co si myslím, že má dělat okres a jaké je jeho postavení. Jaké je postavení okresu? Říkáme, že Praha by měla konat servis pro okresy, nikoliv pro členy. I okres těžko může řešit problémy mysliveckých sdružení a honebních společenstev, čili okresní myslivecký spolek je v té samé situaci směrem k mysliveckým sdružením nebo uživatelům honiteb jako je Praha k okresům.
 
 Rád by do něčeho mluvil, ale nemůže a zároveň bez nich taky žít nemůže. Okresní myslivecký spolek je ten, který je blíž členské základně, je z hlediska vnímání blíž než Praha, to určitě, ale je otázka, co okres pro myslivce dělá a co vlastně může dělat? Zase se dostaneme k penězům a dostaneme se k tomu, že pokud na okresním spolku nemáte půl milionu příjmů, tak těžko můžete celoročně a v plném rozsahu poskytovat servis členům. Pokud chcete jenom mít okresní spolek tak, že je pro Vás platebním místem tak na to nepotřebujete mít moc lidí a nepotřebujete moc peněz. Někde si pronajmete kancelář, kam nikdo nepřijde, protože nikoho to stejně nezajímá a členové z regionu si potřeby asi uspokojí jinde.
 
My bychom jako celá organizace ale přece měli chtít určitý minimální standard, co by měl okresní spolek svým členům poskytnout a mělo by se požadovat po okresech, aby nějaký ten základní standard poskytl.
A máte možnost tu situaci, kromě jakéhosi doporučení, nějak změnit?
 
Já se na to právě ptám vás...
A já se vás ptám, zda stanovy, jako základní instrument, tuto variantu nebo tuto možnost dávají?
 
V podstatě nedávají. A pak se tedy ptám, zda nebyla chyba, že se udělala samostatnost - nesamostatnost. Ony jsou to pobočné spolky z hlediska stanov, ale nejsou ani právně, ani hospodářsky zcela samostatné.
Jak to, mám vlastní IČO, jsem zaregistrovaný, jsem pobočný spolek, funguju v nějaké vazbě na hlavní spolek, ale jsem de facto samostatný s vlastní odpovědností.
 
Ale okresní spolek nemá členy, pouze eviduje členy ČMMJ.
Já vím, takže vy vlastně říkáte, že okres je jen platební místo?
 
Bohužel si myslím, že některé okresy se dostaly do stavu, že opravdu fungují už jenom jako platební místo pro členy, kteří přijdou jednou za rok zaplatit příspěvek a žádné další služby, ani nepožadují, ani nedostávají.
Když to členům vyhovuje, tak ať jsou členy takového okresního spolku. Ale zcela určitě by měla být činnost okresních mysliveckých spolků a jimi poskytovaných služeb svým členům mnohem širší než jen vybírat členské příspěvky.
 
Co si představujete? Třeba i na příkladu vašeho sloučeného okresu, co pro  členy děláte, jaké služby nabízíte?
Někteří naši členové určitě mají pocit, že  OMS neděláme nic. Každý soudí dle toho ,  co v daný okamžik potřebuje . Někomu stačí že jsou zorganizovány zkoušky adeptu, jiný požaduje kynologické akce, další má představu, že má více času věnovat práci s dětmi a mládeží  a někomu postačuje že zaplatí členský příspěvek a je zároveň pojištěn. Vše však někdo musí připravit a zrealizovat. Nelze se spoléhat na to, že to udělají jenom lidé v komisích. Někdo to musí koordinovat a zúřadovat. A to je dle mne úloha jednatelů, placených zaměstnanců. Na druhou stranu je nutné podotknout, že část činnosti je prováděna bezplatně členy ČMMJ, ale těchto dobrovolníku s postupem času ubývá a proto si myslím, že je třeba, aby na OMSu byl zaměstnanec, jehož náplní bude  mimo jiné i zajišťování a organizování činností v rámci OMSu Já osobně bych nebyl členem okresního spolku, který by mi nebyl k něčemu platný.
 
Stejně vám nedám pokoj, omlouvám se, vidíte nějakou možnost, jakým způsobem ty okresy, které mají málo členů a nemají dostatek příjmů a financí, jak je iniciovat, aby se pospojovaly, sdružily?
Můžu apelovat pouze na zdravý rozum. Dle mého názoru stávající uspořádání ČMMJ a stanovy momentálně neumožňují nucené spojování. Možná, že by se našla cesta, jak se s tím vypořádat. Představme si, že  padesát, sto, či dvě stě členů zvyklých jezdit na jeden okres přesadíme direktivně na jiný okres. Otázkou je zda přijdou zaplatit na nové místo a nebo vystoupí z ČMMJ. To prostě momentálně direktivně nařídit nemůžeme.
 
Dalo by se udělat úřední hodiny v jednom okrese a v druhém okrese třeba po dnech.
To jsme u postavení OMSu jako platebního místa pro členské příspěvky a ne jako servisní organizace. Nestačí jen vzít tužku a počítat, tak, jako jsme to před pár lety udělali my. Stejně tak je otázkou, co by nastalo, kdybychom přestali organizovat kynologické akce, ve kterých jsme silní, zda by nám členové zůstali a nebo odešli. Asi bychom si ušetřili spoustu času a nervů, na druhou stranu by zřejmě část členů skončila, řekli by, že ČMMJ nepotřebují. Ale to bychom se mohli dostat i k tomu, zda je okresní uspořádání ideální, když máme krajské uspořádání krajské státní správy a systém pověřených obcí a zda by neměla být servisní organizace provozována v rámci kraje, která by měla své pobočky v určitých dnech v určitých místech v regionech.
 
Okresní myslivecké spolky přece nemusí ani kopírovat hranice okresů, na mnoha místech jsou přirozené regiony a spádové oblasti, kam jsou zvyklí lidé jezdit si vyřizovat své záležitosti. Třeba i to je cesta do budoucna.
To je otázka, ale tady narazíme na to, co je ekonomicky výhodné nemusí být výhodné společensky a akceptovatelné pro ty, kteří se angažují v rámci okresních mysliveckých spolků.
 
Sekretariát se za poslední dvě volební období v podstatě vyprázdnil a je dneska o čtyřech, maximálně pěti lidech a Myslivecká rada má osm nebo devět komisí. Pamatuju doby, kdy každá odborná komise měla svého tajemníka. Nebylo by třeba řešit posílení sekretariátu a zlepšení servisu?
Opět jsme u peněz. Pokud docházelo k redukci sekretariátu tak proto, že příjmy klesaly a bylo nutné snížit náklady, aby se udržel vyrovnaný výsledek hospodaření. Vždy existují určitá přání a potřeby, ale ty může organizace plnit jen, pokud má dostačující příjmy na náklady.
 
Zaznívá taky často otázka transparentnosti informací. Do myslí členů ČMMJ byla zanesena jistá nedůvěra, informace se nedávaly, neříkaly a i zástupci, kteří jezdili na sbory zástupců, tak nepředávali informace dál. Co budete chtít změnit v tomto úhlu pohledu?
To není jen problém sdělování informací Mysliveckou radou. Má osobní zkušenost je, že když jsem nějakou informaci potřeboval, tak jsem si ji získal. Nemohu říct, že by někdo z ústředí, když jsem něco potřeboval se mnou nekomunikoval a informaci jsem získal. Netvrdím, že jsem se nad něčím někdy nepozastavil. Máme to asi v sobě, jsme jenom lidé. Říkám tomu institut následné moudrosti. Každý ví, jak se to mělo udělat před lety, ale  co máme udělat dnes, aby to bylo dobré i zítra, to je předmětem rozhodnutí na základě aktuálních znalostí a zkušeností a odhadu vývoje
Současná Myslivecká rada je zcela určitě připravena informace poskytovat a chovat se nanejvýš transparentně. Máme dány směry činnosti, které nám limitoval nadřízený Sbor zástupců, a v nich se pohybujeme. Ale jak se v tomto zadání bude Myslivecká rada pohybovat, je jejím výsostným rozhodnutím. Zcela  jistě  budou výstupy ve kterých rada rozhodne dle vůle většiny jako kolektivní orgán. Nemůžeme předpokládat, že na všechny otázky bude vždy jednotný názor. Samozřejmě čím větší shoda, tím lepší.
Zpracování dat...