Časopis Myslivost

Přelomový judikát z Německa inspirací i pro nás?

Myslivost 3/2016, str. 40  Bohuslav Petr
V článku „Co přinese a vyřeší novela zákona o myslivosti?“ (Myslivost 8/2015, str. 32, autor P. Štěpán) zaujala mnohé čtenáře zmínka o judikátu jednoho městského soudu v Německu, který se, zjednodušeně řečeno, ve sporu o náhradu škod způsobených černou zvěří na kukuřici přiklonil na stranu myslivců a žalobu zamítl. O stručný komentář k tomuto zřejmě i v německých poměrech přelomovému rozhodnutí jsme požádali vedoucího autorského kolektivu publikace „Zákon o myslivosti - komentář“ (Wolters Kluver, 2015) a místopředsedu Krajského soudu v Českých Budějovicích JUDr. Bohuslava Petra, Ph.D.
 
Komentář k rozhodnutí AG Plettenberg Amtsgericht Plettenberg (Městský soud v Plettenbergu, Severní Porýní - Vestfálsko ze dne 15. 12. 2014
 
Skutkový stav
V posuzované věci se žalobce vůči žalovanému dožadoval náhrady škody, kterou způsobila černá zvěř na kukuřici pěstované na pozemku u města Plettenberg (SRN), jehož nájemcem a obhospodařovatelem je žalobce. Předmětný pozemek (rozloha 29 678 m2) se současně nachází ve vlastní honitbě Schwarzenberg, kterou má pronajatu žalovaný (smluvní vztah na nájem honitby bude platit do roku 2018). Kukuřice byla využívána primárně pro provoz bioplynové stanice a rovněž jako krmivo pro hospodářská zvířata.
Poté, co byla dne 5. 12. 2013 po provedení šetření na místě škoda zjištěna a vyčíslena v částce 365,70 EUR, podal žalobce žalobu, v níž tvrdil, že je jediným nájemcem a obhospodařovatelem daného pozemku a že pěstovanou kukuřici používá také pro krmení svých zvířat, tedy se jedná o užívání zemědělské. Odpovědnost žalovaného pak dovozoval ze smlouvy o nájmu honitby.
Žalovaný ve své replice k žalobě uvedl, že žalobce pěstuje na předmětném pozemku kukuřici za účelem provozu bioplynové stanice, což implikuje průmyslové, nikoliv zemědělské, užívání daného pozemku.
 
Posouzení věci soudem
Soud považoval za prokázané, že žalobce využívá kukuřici pěstovanou na předmětném pozemku jak při provozu bioplynové stanice, tak jako krmivo pro svá zvířata. Současně však zkonstatoval, že žalobcem nebylo dostatečně prokázáno využití vypěstované kukuřice v převážné míře jako krmiva. Těžiště využití vypěstované kukuřice proto spatřoval v jejím zpracování v bioplynové stanici a následné výrobě elektrické energie.
Jádro sporu tak představovala interpretace smlouvy o nájmu honitby, konkrétně ustanovení § 6, v němž se nájemce honitby zavázal ve smyslu § 29 odst. 2 spolkového zákona o myslivosti k náhradě těch škod, které zvěř způsobí na zemědělsky užívaných plochách.
Poněvadž nebylo možné seznat, co smluvní strany smlouvy o nájmu honitby pod pojmem „zemědělské užití“ zamýšlely, aplikoval soud hledisko chápání tzv. průměrného člověka, tj. co si pod pojmem zemědělství průměrný člověk představí, respektive zda do rámce tohoto pojmu zařadí i pěstování kukuřice pro zpracování v bioplynové stanici.
Na podkladě těchto úvah pak dospěl soud k závěru, že průměrný člověk by zpracování kukuřice v bioplynové stanici a následnou dodávku tím vyrobené elektrické energie do elektrické sítě za úplatu, a tedy za účelem zisku, nepovažoval za zemědělské užití.
Tento závěr navíc soud podepřel odkazem na dikci daňových předpisů, podle nichž se nejedná o zemědělský podnik, když zemědělec téměř veškerou úrodu zhodnocuje jako biomasu v bioplynové stanici. Naproti tomu typicky zemědělskou činností je prizmatem průměrného člověka pěstování plodin jakožto krmiva pro zvířata nebo obhospodařování orných ploch pro odbyt tím vytvořených produktů bez zřetele k tomu, že i takováto činnost je zacílena na zisk. (Snaha generovat zisk je pojmovým znakem jakékoliv činnosti, která je vykonávána za účelem obživy).
 
Komentář
Právě popsaný judikát je nejen v kontextu Spolkové republiky Německo vysoce aktuální. I v České republice se totiž lze s ohledem na státní energetickou politiku setkat, a to zvláště v některých oblastech, s velkým množstvím bioplynových stanic, v nichž je zpracovávána kukuřice za účelem výroby elektrické energie. To pak pochopitelně znamená pěstování rozlehlých kukuřičných lánů v okolí těchto bioplynových stanic, což představuje perfektní „lákadlo“ především pro černou zvěř, která se v hojných počtech do takovéto lokality s oblibou stahuje. Zvýšené počty této černé zvěře, příchozí i z okolních honiteb, pochopitelně multiplikují jí způsobené škody, jež po vyčíslení dosahují nemalých částek, pro některé uživatele honiteb dokonce likvidačních.
Jakkoliv nelze popírat aktuálnost předmětného judikátu, jeho závěry byly učiněny na pozadí německé právní úpravy, která se naneštěstí pro české uživatele honiteb v jednom základním bodě od české právní úpravy odpovědnosti za škody zvěří liší.
Zatímco zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen „zákon o myslivosti“), zakotvuje v ustanovení § 52 odst. 1 písm. b/ objektivní odpovědnost uživatele honitby za škody způsobené zvěří, a to dokonce v její absolutní podobě, přičemž se jedná o kogentní právní normu, která neposkytuje prostor pro jakoukoliv smluvní modifikaci této odpovědnostní povinnosti, německá právní úprava, jejíž základ je obsažen v § 29 a násl. Spolkového zákona o myslivosti (Bundesjagdgesetz), možnost smluvního rozložení odpovědnostního břemene výslovně předpokládá. (Pozn.: S ohledem na federativní uspořádání Spolkové republiky Německo je elementární právní úprava obsažena na úrovni federace s tím, že jednotlivé spolkové země jsou oprávněny se od ní vydáním svého vlastního zákona o myslivosti podle svých potřeb odchýlit). Na tomto místě je přitom nutné si uvědomit, že z hlediska šíře záběru odpovědnostní povinnosti je německá úprava v zásadě podobná té české, přičemž ani ona smluvní limitaci náhrady škody v tomto ohledu neumožňuje. Při pronájmu honitby nicméně dává držiteli honitby (pronajímateli) na straně jedné a uživateli honitby (nájemci) na straně druhé prostor k dohodě o tom, v jakém rozsahu ten který z nich bude povinen k náhradě škody, jíž zvěř na honebních pozemcích způsobí. (Pozn.: Podle německé úpravy odpovídá primárně držitel honitby, nikoliv její uživatel. Praxe nicméně tenduje ke smluvnímu přenosu odpovědnostní povinnosti právě na uživatele - nájemce). V rámci kontraktačního procesu tak mají zainteresované subjekty příležitost vhodně alokovat tíhu odpovědnosti, a to v závislosti na podmínkách v konkrétní honitbě. V určitých oblastech Spolkové republiky přitom není výjimkou, že nájemce honitby je odpovědný jen zčásti. V této souvislosti se hovoří právě o honitbách, v nichž je kukuřice pěstována pro energetické účely. Způsobené škody pak dosahují takových částek, že při absenci klauzule o toliko částečné odpovědnosti nájemce by si honitbu nikdo nepronajal.
Výše posuzovaná právní věc našla svůj počátek právě ve sporu o výklad smluvního ujednání, v němž se nájemce zavázal k úhradě těch škod, které zvěř způsobí na honebních pozemcích využívaných zemědělsky. Kogentní úprava v § 52 a násl. zákona o myslivosti takovéto ujednání držitele honitby jako pronajímatele honitby s jejím nájemcem, tj. uživatelem honitby, bohužel nepřipouští. Proto ani spor o rozsah odpovědnosti za škody způsobené zvěří nemůže v českém právním prostředí vyvstat, když jediným odpovědným subjektem bude vždy uživatel honitby (pochopitelně vyjma situace předvídané § 52 odst. 3 zákona o myslivosti).
Nezbývá tedy než uzavřít, že vhodné řešení, kupříkladu ono německé popsané shora, a jeho uvedení v život, má v rukou výhradně zákonodárce. Primárně na něm závisí, zda obohatí úpravu odpovědnosti za škody způsobené zvěří určitými dispozitivními prvky či nikoliv. Dlouho očekávána novela nám již brzy (alespoň doufejme) dá odpověď.
Otázka subsidiárního použití § 2897 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (vzdání se práva na náhradu škody způsobené na pozemku), ve vztazích podle zákona o myslivosti je diskutabilní. Osobně se však domnívám, že může představovat vhodný instrument právě pro limitaci odpovědnostní povinnosti uživatele honitby. Záleží ovšem na konsensu obou zúčastněných stran. Podrobnější úvaha nad touto problematikou nicméně přesahuje rámec tohoto příspěvku. 
JUDr. Bohuslav PETR, Ph.D.
místopředseda Krajského soudu v Českých Budějovicích

Přiložené dokumenty

Zpracování dat...