Časopis Myslivost

Příroda mně nabíjí pozitivní energií

Myslivost 3/2016, str. 76  Lubomír Hajný
V jednom z rozhovorů v novinách jsem se dočetl zajímavé informace o herečce Andree Kerestešové, známé ze seriálu Vyprávěj, Cesty domů nebo filmu Rafťáci. Hezky se vyjadřovala o přírodě a myslivosti. V rozhovoru zaznělo, že vyrůstala v myslivecké rodině a moc ráda chodí do přírody. Rozhodl jsem se oblíbenou herečku Andreu Kerestešovou kontaktovat a zjistit, co všechno má společného s lesem a myslivostí.
 
S přírodou a myslivostí jste byla spjata odmala, jsou moje informace správné?
Je to tak. Bydlíme ve vesnici Hlinné, která je ve Slánských vrších a k lesu jsme měli vždycky blízko. S tátou jsem chodila na houby, na výšlapy po okolních horách. V lese jsme byli jako děti skoro pořád. Dnes se myslivosti aktivně věnují moji dva bratři Tomáš a Slavomír. Pro bratra Slávka se myslivost stala i zaměstnáním, dělá tajemníka na mysliveckém svazu. Myslivost je absolutně naplňuje. Mne samotnou les úplně nabíjí, když mám čas, jdu se projít a je mi velmi příjemná energie stromů. V lese se zdánlivě nic neděje, lidé si často myslí, že se vše odehrává ve městech. Mně spíše připadá, že město je mrtvé a les živý, i když je tam ticho a klid. Když se člověk zastaví, může toho cítit a vnímat více než v uspěchaném městě.
 
U vás v rodině jsou dva myslivci, Vás nelákalo stát se také myslivcem?
Já bych asi nedokázala vystřelit na zvěř, i když vím, že lov jednoznačně k myslivosti patří. A vadí mi, když lidé bez informací myslivce odsuzují. Ale třeba jednou, až se vrátím zase domů, se možná myslivcem stanu, a třeba se přidám do sdružení Topla Sol, kde je bratr mysliveckým hospodářem. Prozatím je to ale z časových důvodů nereálné.
 
Co konkrétně Vám vadí?
Když tady v Praze řeknu, že v mojí rodině jsou myslivci a že loví zvěř, tak člověka hned odsoudí, že je to strašné. Nechápou, jak mohou lidé zvěř střílet. Přitom zvíře žije v přírodě, při lovu je usmrceno rychle a bez týrání jako například na jatkách. Zvěřina je velice kvalitní surovina, kterou mám moc ráda. Když nad tím tak přemýšlím, mám mnohem menší výčitky svědomí, když vím, že zvíře žilo celý život ve volné přírodě, než když jdu do marketu a koupím si například hovězí. Když to přeženu, někdy mám pocit, že si lidé myslí, že se maso ráno narodí v regálu obchodu. Vadí mi také, jak jsou lidé, co se týče přírody, všichni strašně moudří.
 
Povídejte…
Často se stává, že činnost nejen myslivců v přírodě, kritizuje ten, kdo do ní prakticky nechodí. Myslím si, že nejvíc informaci například o lese má ten, kdo do něj nejvíce chodí a žije v něm. To, že myslivec zvěř střelí v rámci regulace, je správně. Lidé to však vidí díky médiím často jinak.
 
Proč si myslíte, že to tak je?
Připadá mi to docela zvláštní, ale lidé často nechtějí vidět to, že myslivec se o zvěř stará, v době nouze chodí krmit, stará se, aby se určitá zvěř nepřemnožila a podobně. Nedovedu si představit, že by měla být dneska příroda bez myslivců a myslivosti. Lidem velmi často chybí úplné základní informace o myslivosti. Kdyby je měli, pravděpodobně by měli jiný názor.
 
A co s tím?
Bylo by dobré, aby se informace o slušné a poctivé myslivosti dostaly mezi lidi. Například do časopisů a televizí. Lidé mají rádi jednoduché věci a ne všichni se chtějí vzdělávat a informace o myslivosti jim opravdu chybí. Proto jako myslivci šiřte dobré zprávy. Pomohlo by, aby lidé sami šli do lesa a poznali, kdo je myslivec. Myslivec by lidem vysvětlil, co a proč dělá. Myslivost by se měla více do společnosti začlenit. Myslím, že lidem nejvíce opravdu chybí informace, pozoruju to hlavně ve městech.
Na Slovensku je to jiné?
Pocházím z východního Slovenska, které je specifické a řekla bych, že styl života je tam více spjatý s přírodou a krajinou a myslivost je pozitivněji vnímána. Věřím, že kdyby se něco stalo, tak asi přežijí lidé spíše na vesnici než ve městech. Lidé zde mají zásoby, mají vztah k půdě, chovají ve větší míře domácí zvířata. Na vesnicích východního Slovenska, které je syrové, ale zároveň také krásné, si lidé půdy velice váží a cení. Berou ji jako zdroj obživy, kdežto v Čechách mi připadá, že lidé berou půdu jen jako nemovitost. A přitom je dnes ve městech velmi moderní chodit na farmářské trhy, jíst zdravé potraviny, ale připadá mi, že vztah lidí k přírodě a zemi se mnohdy vytrácí.
 
Když cestujete domů, projedete kus krajiny, skoro celé dvě republiky. Když se díváte z okna, co Vám nejvíce vadí?
Nedokážu posoudit, jak moc vadí, nebo nevadí solární elektrárny, nebo například větrné elektrárny, které jsou v krajině nepřehlédnutelné. Já mám takovou trošku jinou filozofii. S citlivým vztahem k přírodě by měl začít každý u sebe. My jako společnost velmi rádi kritizujeme, co kdo postavil, co zničil, ale že se sami k přírodě nechováme dobře, už nevidíme. Jako jedinec můžu nejrychleji a nejúčinněji ovlivnit jen sama sebe. Začnu tak, že si přírodu uvědomím a poděkuji, že tady pořád je, že jsme ji nestihli ještě zničit. Obdivuji její schopnosti regenerace. Takže se snažím ji nešpinit, neplýtvat jejími zdroji
 
Teď žijete v Praze, nechybí Vám tady příroda?
Ale ona tady je. Bydlím na Vinohradech, kde je veliké množství stromů, když kvetou, je to nádherné. Co mi tady vadí, a to nejen v Praze, je snaha měnit zeleň v beton. Když jezdím okolo Ružomberoka, tam je to jen betonová šeď bez zeleně, to je smutné. Přitom je to město uprostřed krásné přírody.
 
Zmiňovala jste slovenskou přírodu. Kde byste pozvala čtenáře Myslivosti na výlet?
Skvělá je slovenská část Beskyd. Úžasné místo je Orava, konkrétně salaš Zbojská. Místo, kde se lidé potkají s ovcemi, mohou ochutnat místní produkty. Lidem se zde představuje krajina Slovenska. Slovensko má spoustu krásných míst nejen obligátní Tatry. Pokud mám čas, snažím se do přírody a to nejen na Slovensku chodit co nejčastěji. Kdo chce poznat trošku něco jiného, měl by se vydat ještě kousek dál na úplné východní Slovensko. Tady turismus teprve začíná. Je to krajina ideální pro turistiku s batohem na zádech a toulky přírodou. Je to taková, samotářsky krásná ještě neposkvrněná část přírody.
 
Mluvila jste také o divokých šelmách….
Zástupce divokých šelem máme také v honitbě, kde působí můj bratr. Vyprávěl mi, že několikrát za rok potká divokou kočku, která se v Čechách už myslím nevyskytuje. Taky se jim občas po revíru projde vlk. Stejně jako bratr odsuzuji nelegální lov těchto krásných šelem.
 
Když se někdo rozhodne vydat se na východní Slovensko, co všechno může vidět v přírodě?
Bude-li chodit tiše, tak třeba potká pěkného jelena, srnčí zvěř, možná taky divočáky, a když bude mít štěstí tak třeba i tu divokou kočku. Naše krajina rozhodně stojí za návštěvu.
 
Děkuji za rozhovor.
Připravil Lubomír HAJNÝ
 
 
 
 
Zpracování dat...