Časopis Myslivost

Vytváření vhodných biotopových podmínek pro divokou populaci bažanta obecného v kulturní krajině 1. část

Myslivost 3/2016, str. 22  Tomáš Zíka
Bažant obecný (Phasianus colchicus) patří z hlediska mysliveckého (loveckého) managementu mezi nejdůležitější druhy pernaté zvěře na světě. Důvodem je rozsáhlý původní areál výskytu a introdukce na další kontinenty. Značnou popularitu si jako lovná zvěř získal především v Evropě a v Severní Americe. V důsledku negativních antropogenních vlivů primárně souvisejících s intenzifikací zemědělské výroby se začala od druhé poloviny 20. století ve vyspělých státech „západního“ světa snižovat denzita divokých volně žijících populací. Analogický trend se dotkl jak českých zemí, tak ostatních států, které aplikovaly moderní intenzifikační přístupy k zemědělské výrobě.
 
Současná česká agrární krajina, která je utvářena nastavením společné zemědělské politiky, dlouhodobě absolutně nekoresponduje s požadavky na úspěšný chov divoké populace bažanta obecného a dalších druhů drobné zvěře. Stav a struktura biotopu je základním předpokladem pro úspěšný divoký chov.
Dlouhodobé výzkumné aktivity v zahraničí (primárně USA) jasně deklarují buď pozitivní, či negativní trend v populační dynamice divokých populací v návaznosti na vývoj dotační zemědělské politiky.
Bohužel, české myslivecké a zemědělské managementy jsou ve vztahu k drobné zvěři posledních více než 30 let nastaveny absolutně mimo moderní a komplexní biotopový přístup k populacím. Zjednodušeně řečeno, příčiny špatného stavu našich populací lze vidět v základních dvou rovinách – zemědělské a myslivecké.
Převážná část zemědělské půdy je obhospodařována na základě nájemního (pachtovního) vztahu a hospodařící subjekty se orientují na maximalizaci zisku, čerpání dotací, kterému současně silně podřizují vlastní výrobu. Hospodaření se orientuje na produkci, které z dlouhodobého pohledu nemá parametry trvale udržitelného využívání přírodních zdrojů (např. snižování bonity, eroze, unifikace plodin, hnojiva, pesticidy).
Zachování biodiverzity agrární krajiny, retenční schopnosti krajiny a popřípadě obnova dříve odstraněných prvků krajinné infrastruktury (větrolamy, meze, mokřady, polní cesty atd.) nejsou pro zemědělské subjekty prioritou, dokud nebudou stanoveny jako povinnost v dotační politice.
Na jedné straně převážná část zemědělských subjektů přistupuje ke krajině ryze technokraticky bez bližšího zájmu o prostředí jako celek a na druhé straně do problému vstupujeme my – myslivci.
Přístup k mysliveckému managementu a naše myšlení rovněž silně ovlivňuje celkové dopady na populaci zvěře obecně. Zde je nutné podotknout, že myslivecký přístup k bažantu obecnému a jeho divoké populaci byl de fakto na většině úrovních posledních asi 30 let chybný. Orientace na vypouštění uměle odchovaných jedinců za účelem podpory ubývajících divokých populací, později už pouze k zachování loveckých možností a dále snahy eliminovat predátory jako původce úbytku početnosti bažanta za posledních pár desetiletí nic nevyřešily a do budoucna nic nevyřeší. Bylo by to samozřejmě trochu neobvyklé, pokud by v českých zemích fungovaly zásady a „experimenty“, které do té doby nepřinesly výsledky ani v Severní Americe, ani v ostatních částech Evropy.
Princip východiska z dané situace je poměrně „jednoduchý“ a celkem smysluplně odůvodnitelný, a to primárně vycházet z komplexního přístupu k biotopu. Zde si ovšem díky deficitu výzkumných aktivit v ČR musíme vzít příklady ze zahraničí.
V převážné většině států USA došlo díky změnám v zemědělské výrobě k výraznému poklesu početnosti bažanta obecného stejně tak jako v českých zemích. Obnovu populací způsobil v mnoha státech USA (např. Jižní Dakota, Severní Dakota, Minnesota, Montana) od poloviny 80. let 20. století program zemědělské politiky – Conservation Reserve Program (CRP). Ten je v různých obměnách součástí zemědělských programů dodnes.
Nejedná se o jedno konkrétní opatření, ale asi 30 různých dotačních podtitulů, které byly původně zaměřeny na snížení eroze, zvýšení kvality vody, později rovněž na zlepšení biotopu pro volně žijící zvěř a rekonstrukci krajinné infrastruktury.
Z pohledu chovu bažanta obecného bylo od samého počátku nejdůležitější opatření, které mělo sloužit převážně ke snížení půdní eroze v zemědělské krajině. Stát v tomto směru podporoval vznik velkých bloků dlouhodobě neobdělávaných travních porostů na dříve orné půdě. Důsledkem výše zmíněného programu bylo zajištění rozsáhlého a bezpečného hnízdního krytu (nenarušený zemědělským využíváním), zvýšení potravní nabídky (zvláště hmyzu nezbytného pro odchov mláďat) a trvalá přítomnost vzrostlé vegetace, která by standardním hospodařením byla odstraněna sklizní zemědělských plodin.
Zde je možné vidět určitou analogii s prostředím, které často navazuje na velká města v ČR a kde i v dnešní době lze pozorovat relativně početné bažantí populace. Dočasně neobdělávané pozemky, které spontánně zarůstají travino-bylinnou vegetací, poskytují v rané fázi sukcesního vývoje výborné celoroční podmínky (hnízdní kryt, potrava, zimní kryt) pro bažanta obecného, zvláště pokud rovnoměrně zasahují do okolní textury zemědělské krajiny.
Právě v okolí velkých měst ČR, kde se vyskytuje podobné prostředí, se vyskytuje bažant dlouhodobě ve stabilních populacích, i přes relativně vysokou početnost predátorů. Bohužel s rostoucí vzdáleností od těchto biotopů do konvenčně obdělávané agrární krajiny početnost divoké populace klesá.
Jako myslivci bychom měli více otevírat oči a umět přijímat výsledky a zkušenosti z jiných částí světa. Smutný je bohužel fakt, že například „nemyslivci“ z USA přistupují k managementu divoké populace bažanta obecného mnohem racionálněji, než naše „tradiční myslivost“. Někdy stačí pouze zajímat se a na základě získaných literárních podkladů být schopen analyzovat a přijmout nové přístupy k věci. Díky multimedializaci a globalizaci společnosti lze velmi jednoduše získávat informace a inspiraci z celého světa v podstatě „od stolu“ a jen díky přístupu k internetu.
Mnozí budou jistě překvapeni, co za videa lze nalézt například na serveru youtube.com na odkazy typu: pheasant hunting in South Dakota, North Dakota, Montana, Nebraska, USA…apod. Nejde ani tak o skutečnost, kolik na videu bude uloveno kohoutů a jak, ale o schopnost vnímat prostředí, ve kterém jsou divocí bažanti loveni a co je tedy jejich primárním biotopem. Níže v příspěvku bych se nejprve rád zaměřil na tvorbu základních aspektů biotopu bažanta a následně v dalších číslech časopisu Myslivost i na management jednotlivých složek prostředí.
 
Struktura biotopu
Nejdůležitějším předpokladem pro reprodukceschopnou populaci je zastoupení dostatečného množství bezpečného hnízdního krytu a prostředí pro odchov mláďat. Za adekvátní je považováno 10-20 % (maximálně do 50 %) směsi travinných a bylinných společenstev, které nejsou standardně zemědělsky obhospodařovány (Wechsler, 1986; Haroldson, 2005). Zimní biotop a kryt jsou rovněž podstatnými faktory, které přímo ovlivňují zimní přežívání jedinců.
Bažant obecný je druh, který preferuje a nejvyšší denzity dosahuje v zemědělsky obhospodařované krajině se zastoupením orné půdy 60-70 % a lesnatostí 5-10 %. S rostoucím zastoupením lesních porostů (více než 25 %) se jeho početnost snižuje. Nejvíce mu vyhovují malé lesy, popř. porosty křovin (menší než 1 ha), které jsou rovnoměrně rozptýleny v krajině a vyznačují se hustou strukturou podrostu.
Důležitá je rovněž výška porostu, neboť vzrostlý porost bez hustého keřového patra je nevhodný z důvodu zvýšené predace dravci (Homan et al., 2000). Behnke a Claussen (2007) poznamenávají, že pokud je zastoupení lesních porostů nad 30 %, je nejvhodnější se zaměřit na čistý poddruh (subspecii) Phasianus colchicus colchicus (bažant obecný bezobojkový), který je svým areálem výskytu více vázán na lesní a křovinatý biotop. Bohužel v podmínkách ČR, Evropy a Severní Ameriky převažuje „prokřížený“ bažant obecný, u kterého dominuje poddruh bažant obecný bezobojkový (P. c. torquatus), pro kterého je vyšší lesnatost nevyhovujícím faktorem.
Atraktivitu biotopu zvyšuje zastoupení mokřadních porostů (rákos Typha spp., orobinec Phragmites spp.), které poskytují celoroční kryt a jsou bažanty vyhledávány v podzimním a zimním období. Pokud není taková sněhová pokrývka, která by eliminovala tyto krytové možnosti, jsou porosty upřednostňovány před lesními společenstvy.
Z hlediska pěstovaných plodin by měly dominovat „nízké“ obilniny (pšenice, ječmen, oves). Vysoký podíl monokultur kukuřice a řepky je nevhodný v důsledku nízké potravní nabídky v průběhu roku.
Jako vhodná alternativa, pokud se nejedná o výměru v desítkách hektarů, funguje kukuřice jako potravní zdroj a kryt v případě, že porost je přes zimu ponechán nesklizený.
Obecně platí předpoklad, že pestřejší diverzita pěstovaných plodin a nižší intenzita zemědělské výroby zlepšuje prostředí.
Pěstování vojtěšky, pokud je standardně hospodářsky využívána, je nevhodné. Přestože poskytuje vynikající podmínky pro hnízdění a odchov mláďat, dochází zde v důsledku zemědělských prací k obrovským ztrátám (seč 3-4x ročně). Výzkumy provedené v Pensylvánii například ukázaly, že hnízdní úspěšnost slepic se pohybuje pouze do úrovně 10 %, což je číslo, které z dlouhodobého pohledu není schopné zajistit udržitelnost populace (Warner and Etter, 1989).
V optimálním případě je biotop bažanta obecného utvářen pravidelnou mozaikou všech potřebných složek. Pokud není jakýkoliv nezbytný komponent v krajině zastoupen, nelze dlouhodobě udržet stabilní divokou populaci. V případě, že je zastoupen pouze okrajově, může fungovat díky koncentraci bažantů a zvýšené predaci jako ekologická past, např. nedostatek bezpečného hnízdního a zimního krytu.
Podle převážné většiny autorů jsou vhodná struktura biotopu současně se způsobem zemědělské výroby elementárními faktory pro divokou populaci bažanta obecného. Navíc tento druh je považován za bioindikátora prostředí, jehož početnost pozitivně ovlivňuje biodiverzitu kulturní agrární krajiny. Dlouhodobě je management zaměřený pouze na lov predátorů považován za neefektivní.
Managementová opatření by primárně měla směřovat ke zlepšování biotopu. Výše je uveden jistý ideál, ke kterému by se myslivecké snahy měly ubírat. Prostředí v ČR je ovšem velmi různorodé, proto lze jen těžko očekávat, že například v lesnatějších oblastech budeme odlesňovat. Nelze také ovlivnit klimatické podmínky, jako jsou srážky, teplota a výška sněhové pokrývky. Nicméně lze usuzovat na základě rozšíření divoké populace bažanta obecného do 70. let minulého století, že převážná část našeho území má potenciál pro stabilní populaci, kromě horských a některých podhorských oblastí.
Hlavním problémem obnovy vhodného biotopu na převážné většině ČR jsou vlastnické a nájemní vztahy. V honitbách zpravidla jeden nebo více subjektů zemědělsky hospodaří (většinou nájemce) a jiný subjekt vykonává právo myslivosti. Proto převážnou část zemědělských subjektů, které přímo hospodaří na půdě, nezajímají managementová opatření ve vztahu k volně žijícím živočichům.
Zde bych rád poznamenal, že bych se nerad dotkl osob a subjektů, jež se snaží hospodařit s ohledem na životní prostředí zvěře a živočichů obecně. Bohužel je nutné konstatovat, že se jedná v rámci ČR o menšinu. Živočichové (zvěř) bohužel pro většinu hospodařících subjektů znamenají nutné „zlo“, které negativně ovlivňuje výnosy.
Samozřejmě je v této souvislosti uvažováno o spárkaté zvěři. Cílem této diskuze není poškozovat ani jednu stranu, ale je nutné si uvědomit jednu zásadní věc. V celorepublikovém měřítku je příspěvek zemědělství k ochraně přírody marginální. Například lesníci jsou nuceni pěstovat minimální procento melioračních a zpevňujících dřevin za účelem zvýšení stability a druhé pestrosti lesních ekosystémů. Otázkou je, proč by podobný a povinný ekvivalent nemohl být zaveden do zemědělství. Ročně plynou do zemědělství veřejné prostředky v řádech desítek miliard, které by neměly být směřovány pouze na produkci komodit.
Jistý posun vpřed znamená zavedení „greeningu“ společné zemědělské politiky pro období 2014-2020. S ohledem na skutečnost, že schvalovací proces byl příliš zdlouhavý, reálně se začaly první prvku prvky greeningu aplikovat až od roku 2015.
Smyslem opatření je posílení agro-environmetální a klimatické funkce zemědělství. Pokud hospodařící subjekt nebude vymezené podmínky plnit, bude mu přímá platba na půdu krácena o 30 %.
Pro zjednodušené uvedení čtenářů do problematiky, se greenig skládá ze tří základních pilířů: diverzifikace plodin, zachování trvalých travních porostů a plochy využívané v ekologickém zájmu (EFA – ecological focus area, dále „EFA“).
Co se týče prvních dvou pilířů, nelze očekávat příliš velkou změnu struktury agrární krajiny oproti předchozímu stavu.
Z hlediska úpravy biotopu pro drobnou zvěř se jeví jako zajímavější pilíř EFA. Zemědělci by měli vyčlenit 5 % půdy na opatření, která by měla podpořit biologickou rozmanitost krajiny. Jedná se především o půdu ponechanou ladem; krajinné prvky a terasy; ochranné pásy podél vod; pásy půdy ležící na okraji lesa; plochy s rychle rostoucími dřevinami (dále „RRD“); zalesněné plochy; plochy s meziplodinami; plochy s plodinami, které vážou dusík.
Z pohledu biotopových nároků bažanta obecného lze z dlouhodobého pohledu spatřovat asi nejvyšší potenciál u půdy ponechané ladem a u opatření, které zlepší krytové možnosti v krajině (kryt meziplodin v podzimním a zimním období, v určité míře porosty RRD).
Je nutné konstatovat, že celková prospěšnost bude silně závislá na nastavení managementových podmínek pro dotčená opatření a jejich texturní umístění v krajině (velikost, návaznost, pravidelnost, konkrétní opatření, která budou využita atd.).
V důsledku současného přístupu k zemědělské výrobě, kdy základem je ekonomika, maximalizace čerpání dotací a obecná neochota přijímat cokoliv ekologického, environmentálního apod., se nemusí pozitivní efekt dobré myšlenky příliš projevit. Za příklad lze uvést typický velký zemědělský subjekt, který hospodaří na pronajaté půdě v řádu stovek a až tisíců hektarů a který vnímá princip greeningu jako „nutné zlo“ vedoucí pouze k vyšším dotačním prostředkům. Nelze očekávat, že každý podnik bude využívat všechna opatření a navíc rovnoměrně v krajině.
Pokud vezmeme v úvahu půdu ponechanou ladem, tak pro podnik, který hospodaří na výměře 1000 ha, bude jednodušší zavést opatření soustředěně na 50 ha a nikoliv na každých asi 100 ha udělat 5 ha úhoru. Nebo z pohledu ekonomiky bude lepší založit jeden porost RRD na výměře 50 ha, než deset „rovnoměrně“ rozmístěných v krajině.
Důležité je rovněž i umístění z pohledu vlastního výskytu druhu. Pokud se v určité části honitby vyskytuje divoká populace bažanta, tak lze očekávat v podzimním a zimním období pozitivní efekt na populaci v případě založení porostu meziplodin, který bude mít dostatečnou výšku a hustotu. Tímto způsobem rozšířím plochu krytu, který může druh efektivně využívat, a jistě podpořím vyšší procento přežívání jedinců. Pokud bude porost meziplodin v lokalitách, kde se bažant již nevyskytuje, tak v celku logicky nemůže očekávat žádný významný vliv.
Samozřejmě o jednotlivých opatřeních a jejich významu by se dalo dlouho diskutovat, ale to není primárním účelem článku. Podstatné je uvědomit si, který management a opatření, budou pro daný druh prospěšné.
Z pohledu bažanta se jedná hlavně o zajištění celoroční travino-bylinného krytu a zajištění vhodného a bezpečného hnízdního krytu, který nebude narušen do doby ukončení hnízdění například sečením. Bohužel podmínky pro obhospodařování travních porostů se příliš nezměnily, takže i do budoucna lze na převážné většině území ČR předpokládat, že termíny sečí budou spadat do hnízdního období, a bude tak dále eliminována hnízdní úspěšnost v důsledku zemědělských prací.
Velkým závazkem myslivců a uživatelů honiteb v souvislosti s novou dotační politikou by měla být orientace a povědomí o nastavení systému. Jen tak lze navázat spolupráci se zemědělskými subjekty a pokusit se v rámci spolupráce (pokud je reálná a možná) ovlivnit využití a umístění konkrétních opatření. Jsou skutečnosti, které vyjednávací pozici myslivců dokáží výrazně zvýšit.
Vezměme si „typického“ uživatele honitby, kterým je myslivecké sdružení (spolek). Spolek má 30 členů a většina z nich je v honitbě majitelem většího či menšího počtu zemědělských pozemků, které jsou pronajímány zemědělskému subjektu. V tomto případě je už možné více ovlivňovat podmínky hospodaření, nájemní smlouvy, kompenzační opatření pro myslivecké hospodaření atd.
Je to pouze o ochotě konat, zkusit spolupracovat, vyjednávat a ne pouze „nadávat“ na způsob hospodaření zemědělců, kteří jsou i díky našemu nicnedělání bráni jako jediní původci „zla“.
Ing. Tomáš ZÍKA, Ph.D.
Odborný referent oddělení zemědělství a lesnictví
Odbor životního prostředí a zemědělství
Praha 5
Zpracování dat...