Časopis Myslivost

Zaměřovací dalekohled Zeiss Victory V8 4,8–35x60

Myslivost 3/2016, str. 28  Martin Helebrant
Poprvé jsem zaměřovací dalekohled Zeiss řady V8 viděl na veletrhu IWA v roce 2014 a ten samý rok jsem měl možnost otestovat jeho tehdy největší provedení, verzi 2,8–20x56. O necelý rok později jsem si vyzkoušel další V8 se zvětšením 1,8–14x50. Ta je mému způsobu lovu v zalesněných kopečcích středozápadních Čech přeci jenom bližší.
Jenže teď Zeiss představil další dva členy rodiny Victory V8, zaměřovací dalekohled velkého zvětšení definovaný rozsahem zvětšení 4,8–35x na objektivu o průměru 60 mm a naháňkový zaměřovací dalekohled Victory V8 1,1–8x30.
Můžete namítnout, že rozsah zvětšení u řady V8 není úplně osminásobný (fakticky bližší sedminásobnému, přesně je to 7,27 pro 30mm zaměřovač, 7,5 pro 50mm zaměřovač, 7,14 pro 56mm zaměřovač a 7,29 pro 60mm zaměřovač), ale i tak je to rozsah, který je mezi dnešními loveckými zaměřovacími dalekohledy unikátní.
Pro stručnost budu v následujícím textu používat označení „naháňkový V8“ pro 1,1-8x30, „malý V8“ pro 1,8–14x50, „střední V8“ pro 2,8–20x56 a „velký V8“ pro 4,8–35x60. A právě posledně jmenovaný je předmětem mého dnešního textu.
Pokud malá a střední V8 na první pohled nenaznačují nic mimořádného – to je dáno vnějším průměrem tubusu 36 mm, pak velká V8 je opravdu velká na první pohled (vnější průměr objektivu je 67 mm a délka přes 40 cm jsou opravdu velké na první pohled).
I velká V8 se drží designu svých předchůdců. Jednoduchý, tradiční design a matný černý povrch. Střední stavbě dominují tři výrazné věžičky, vlevo je to korekce paralaxy, nahoře balistická věžička ASV a vpravo stavítko stranové korekce. Jak svislá, tak vodorovná korekce nastřelení jsou stavitelné v krocích po 0,5 cm. 
Prakticky nutností u moderního zaměřovacího dalekohledu je přisvícení záměrné osnovy, regulace jasu je na horní straně okuláru.
Změna zvětšení se ovládá prstencem na přední části okuláru, na střední stavbě zaměřovače jsou stavítka výškové a stranové korekce nastřelení (nahoře a vpravo), na levé straně je stavítko korekce paralaxy. Stavítko umožňuje nastavení paralaxy od 50 metrů do nekonečna, v poloze označené 300 metrů je v chodu stavítka citelný malý schůdek, takže i v šeru tuto hodnotu najdete. Pod čelní krytkou stavítka paralaxy je ukrytá baterie osvitu.
Záměrný obrazec je umístěn v druhé rovině, tj. se změnou zvětšení se jeho velikost nemění. Zatímco osnova u předchozích mnou testovaných V8 byla maximálně prostá, trámkový kříž s tenkými nitěmi bez pomocných rysek, u velké V8 jsem nalezl záměrnou osnovu dílcového typu (MilDot), kdy tenké nitě na sobě nesou malé pomocné kuličky vzdálené od sebe 1 dílec – tj. úhel pod jakým se jeví úsečka dlouhá 10 cm na vzdálenost 100 metrů (nebo 1 metr na vzdálenost 1000 metrů). Dílcová osnova je tradičním typem osnovy používané odstřelovači a sportovními střelci, ve správném poměru se zobrazuje při 30x zvětšení.
Přisvícený je pouze průsečík nití, zdrojem energie je baterie CR2032. Přisvícení se vypínalo po necelých 2 hodinách bez aktivity samo, šetří se tím baterie. Osvícení zapnete krátkým stiskem tlačítka na horní ploše regulátoru jasu, dlouhým stiskem vypnete.
O kvalitě optických komponentů v přístrojích Zeiss asi není třeba diskutovat, osobně soudím, že lepší optické sklo než od Schotta dnes na světě nenajdete. Určitě ne sériově vyráběné. Jeho spojení s antireflexními a povrchovými vrstvami ZEISS T* pak dává světelnou propustnost na úrovní 92 % a více. Při rozsahu zoomu přesahujícím sedminásobek je to opravdu úctyhodné.
Zaměřovač velký V8 je osazen balistickou věžičkou ASV s kroužky kalibrovanými v metrech dálky střelby nebo prostým „počítadlem cvaků“. Jako u malé a střední  V8, i u velké V8 je výběr bohatý a pokud by to přesto nestačilo, lze si nechat vyrobit kroužky na míru. V podstatě shodná věžička je i na pravé straně zaměřovače, ale zde je již jednoznačně jenom „počítací kroužek“, který ale umožňuje pohyb na obě strany od nuly (doprava i doleva, podle toho, odkud fouká).
Stejně jako předchozí mnou testované V8, i velká V8 již od prvního pohledu čočkami na terč patří do nejvyšší Zeissovy kategorie Victory. Perfektně čitelný, jasný, až do kraje ostrý obraz bez aberací a s přirozeným barevným podáním k V8 prostě patří. Okem jsem nezjistil ani poduškovou, ani soudkovou vadu.
Ke zkoumání světelné propustnosti jsem použil zkušební obrazec ISO 12233, pro účely „okometrického“ zkoumání kvality prostupu světla mi plně vyhovuje. Sleduji, kdy mi splyne šrafovaná plocha v šedou. Nemám k dispozici dalekohled s průměrem objektivu 60 mm, ale pro zachování porovnatelnosti výsledků předchozích testů jsem se rozhodl porovnávat velkou V8 opět s mým binokulárem Leupold 10 x 50 Tactical.
Z hlediska fair play jsem měl na výběr buď porovnávat zaměřovací dalekohled při nastaveném zvětšení 10x (a očekávat, že výstupní pupilu mi „ořízne“ moje zornička, která se na 6 mm už asi neroztáhne), nebo nastavit nebo nastavit zvětšení na 12x (kdy výstupní pupily zaměřovače i binokuláru měří shodně 5 mm). Zkusil jsem obojí, on ten rozdíl ve zvětšení ostatně nebyl tak velký a porovnání vycházelo zhruba nastejno. 
Pokud jsem hleděl do zaměřovače i do dalekohledu jen jedním okem, pak měl zaměřovač Zeiss V8 nad Leupoldem převahu asi 12 minut (malá V8 měla asi 15 minut, střední V8 skoro o 20 5 minut déle).
Při používání obou očí jsem došel k převaze zaměřovače pouhých asi 5 minut, tedy čas v podstatě shodný jako v případě obou ostatních V8, které jsem dosud testoval. Možná, že ta velká V8 měla navrch o trošku míň, ale nebylo to průkazné.
Obraz se celkově vyznačuje jakýmsi rozjasněním, rozsvícením, což je znak soudobých špičkových optik.  Ale u velké V8 jsem si poprvé uvědomil, že jas obrazu není konstantní v celém rozsahu zvětšení. Moc hezky se tento jev dá vnímat, pokud si vyberete nějakou jednolitou světlejší plochu v nevelké vzdálenosti od objektivu (například béžovou zeď 1 metr od zaměřovače) a za trvalého pozorování zorného pole projedete celý rozsah zvětšení. Čím blíže maximálnímu zvětšení, tím víc se jas vytrácí. Tenhle pokles existuje u každého dalekohledu s proměnným zvětšením, ale u velké V8 je díky extrémnímu rozsahu zoomu i maximálnímu zvětšení obzvlášť dobře patrný.
Následoval test mechanických vlastností seřizování. Zkoušel jsem stavítka přibližně ve středu jejich regulačního rozsahu, „krabičkou“ o délce 30 kroků, dále pětinásobným přesunem o 20 kroků v jedné ose a zase zpět, provedeno na výškových i stranových stavítkách. Kříž se vracel vždy spolehlivě zpět na výchozí bod.
Stejně tak dobře dopadl test kolmosti pohybu obou stavítek. Ze zvědavosti jsem zkusil chování stavítek v pravém dolním rohu jejich rozsahu. I tady se stavítka vracela spolehlivě zpět, nepatrné kolísání které jsem zaznamenal na hranicích rozsahu u malé a střední V8 jsem tentokrát nenašel. Kolísání na hranicích seřizovacího rozsahu je běžné i u nejlepších optik, nepovažuji ho za chybu, ale pokud není, tím lépe.
Nakonec jsem velkou V8 podrobil „sprchovému testu“ těsnosti zaměřovače simulujícímu ztížené klimatické podmínky. Vystavení přístroje odstřikující vodě a následné hluboké podchlazení neprokázaly žádný průnik vlhkosti dovnitř zaměřovače. Pak následovalo zmražení na -18 °C. Ovládací prvky zatuhly, to je logické, ale obě stavítka pořád ještě byla použitelná i pro ruku v pletené rukavici.
Stejně jako u obou předchozích testovaných V8 mi vadilo, že stavítko paralaxy je hladké a prokluzuje v ruce. Funkce sice zachovaná byla, ale spolehlivé a dobré ovládání si představuji trochu jinak. Nastavení zvětšení bylo zcela bez problémů, prsty se mohou opřít o „nos“ na obvodu stavěcího prstence. Bez problémů bylo u promrzlého zaměřovače také ovládání jasu záměrného bodu.
K zaměřovacímu dalekohledu jsem bohužel nedostal montáž kompatibilní s mojí loveckou kulovnicí ZKK 600 v ráži 7x64, kterou jsem používal při předchozích testech. Odolnost zaměřovače proti působení zpětnorázových sil při výstřelu jsem tedy vynechal. Pokud mi dovolíte jen skromný úsudek – instalační spodní vnitřní rybinová lišta Zeiss, která je na zaměřovači, je prověřený a spolehlivý způsob montáže, s Zeissovými zaměřovači jsem nikdy neměl zásadní problém a nevidím důvod, proč bych tedy měl velkou V8 podezírat z nějaké nepřístojnosti. 
Zajímavější je nárůst hmotnosti kompletní zbraně – ta by se dostala možná až lehounce nad 5 kg a to už je hodně znát jak na pohotovosti zbraně, tak na jejím vyvážení. Zbraň by se sice díky větší hmotnosti zklidnila při střelbě, ale pro rány do pohybu by to ideální nebylo. Minimální zvětšení 4,8 je sice na hraně umožňující ještě střelbu na pohybující se zvěř, ale tohle je úloha jiných členů rodiny Zeiss V8. Záměrný obrazec je sytý a kontrastní, nitě a MilDotové kuličky jsou ostré a navíc si pomoci dobře regulovatelným přisvícením záměrného bodu.
Ovládací prvky jsou dostupné, regulace jasu umístěná na horní straně okuláru je stranově neutrální, jen je škoda, že musím měnit polohu rukou držících zbraň. Osvit si při vypnutí zapamatuje naposledy nastavený jas a po zapnutí se do ní vrací.  Projetí celého rozsahu zvětšení znamená pootočit stavěcím prstencem o více než 180°, takže na jeden pohyb prstů to neuděláte, ani kdybyste měli ruku jako obr Hrompac, průměr stavěcího prstence je 47 mm.
Dovolte mi konečné slovo k zaměřovacímu dalekohledu Zeiss Victory V8 4,8–35x60.
Mechanická kvalita je opravdu obdivuhodná, při stavění mechanismu s krokem 5 mm/100 metrů hraje opravdu každá tisícina milimetru svoji roli. Velká V8 je ovšem macek, je to prostě kus optiky a já přemýšlím, za jakým účelem bych ji mohl používat. Velká V8 je v mých očích především skvělou sportovní optikou pro střelbu velkorážnou puškou na velké vzdálenosti. Pro tento účel mi ale připadá rozsah zoomu poněkud nadbytečný. Své uplatnění najde i při lovu na extrémní dálky, v otevřené krajině, z předem vybudovaného statického stanoviště (třeba posedu). V horách už je to horší, tady budu bolestně cítit každé deko navíc.
Maximální zvětšení (35x) je extrém, za který platíte také extrémní citlivostí na dodržení správného odstupu oka od okuláru a jeho vyrovnání s osou zaměřovače. Zapomeňte při tomto zvětšení na rychlé rány, zaujetí střelecké pozice vyžaduje precizní, cílevědomé přilícení a srovnání střelce se zbraní.
Pro lovecké účely myslím, že maximální rozumné zvětšení končí někde u dvecetinásobného, a i to již je extrém. A za soumraku rychle ztratíte obraz, zejména pokud terč není příliš kontrastní vůči pozadí. Takže jsme se dostali zase k té sportovní střelbě, kde terč je standardně kontrastní a dobře čitelný.
Sportovní střelbě odpovídá i MilDot dílcová osnova. Jenže ta se mi zase nehodí k balistické věžičce. Protože buď střílíte podle dílcové osnovy (a pak jste rychlí, hodně rychlí, ale taky musíte nastříleno), nebo začnete cvakat věžičkou. Pokud chcete střílet podle osnovy, musíte si nastavit zvětšení na 30x (jinak máte osnovu poměrové vůči terči zkreslenou), jenže na téhle hodnotě není na stavěcím kroužku žádný cvak, doraz, nic.
Když otočíte kroužek zvětšení až na doraz, na 35x, tak zdánlivá vzdálenost mezi kuličkami nebude 10 cm na 100 metrů, ale 8,6 cm. Na 200 metrů místo 20 jen 17,2 cm. Pro sportovního střelce již tahle chyba není úplně zanedbatelná. Takže musíte kouknout na kroužek a pečlivě nastavit. Komfortní to není, příčinu volby právě tohoto řešení neznám.
Cvakat je také možnost, je to dobrá a spolehlivá možnost, ale cvakání potřebuje čas. Obě metody jsou spolehlivé. Ale není dobré je míchat.  Pokud si zaměřovač „nacvakáte“ mimo svoji nástřelnou dálku, tak jste si rozhodili balistické hodnoty vyjádřené v dílcích a výsledkem je totální chaos, doprovázený v lepším případě prázdným papírem, v horším případě v dáli unikající zmrzačenou zvěří. 
Zeiss Victory V8 4,8–35x60 je vynikající optický přístroj, jako ostatně všechny mnou zatím testované přístroje řady V8. Jeho smysl v mých očích přesto tak trochu splývá s odpovědí E. Hillaryho, prvního pokořitele Mount Everestu na dotaz, proč na tu horu vůbec lezl. Odpověděl: „Protože existuje.“ Byla to pro něj prostě výzva. A podobné je to s existencí velké V8. Zeiss ji podle mého názoru tak trochu zkonstruoval a vyrábí, aby ukázal, co všechno je dnes možné. Je to asi nejspecifičtější přístroj z celé řady V8 a jeho použití je omezené. Pokud ale máte potřebu tohoto extrému účelu, chcete rozsah možných zvětšení a současně trváte na kvalitě, pak v podstatě nemáte jinou volbu.
Ing. Martin HELEBRANT
 
Za zapůjčení zaměřovače k testu děkuji firmě Kozap, zástupci firmy Zeiss v ČR.
 
Zpracování dat...