Časopis Myslivost

Myslivost k tradicím neodmyslitelně patří

Myslivost 6/2016, str. 31  Jiří Kasina
Tento příběh pro mne začal vcelku nenápadně. Již více než čtvrtstoletí dokumentuji myslivecké památky a pravidelně se snažím získávat informace o nových počinech, nových kapličkách, kaplích a pomníčcích. Snímky, které ale před časem vytanuly na obrazovce mého počítače, mi doslova vyrazily dech – tak honosnou, velkou a zdobnou dřevěnou kapli sv. Huberta jsem opravdu nečekal. Proto jsem hned začal zjišťovat podrobnosti a po několika mailech jsem byl pozván na schůzku do sídla známé firmy na okraji Uherského Hradiště.
Je nejen pro mne příjemným zjištěním, že i v dnešní, moderní době, kdy se většina podnikatelů a velkých, nadnárodních korporací, žene především za zisky, se najdou takoví, kteří nezapomínají ani na přírodu. Mezi ně patří mezinárodní skupina SYNOT. A právě její spoluzakladatel Miroslav Valenta – dvojče podnikatele a senátora Ivo Valenty – který je kromě jiných zálib také tělem a duší myslivec, mi ukázal překrásný kout naší země. Je jím Kyčerka ve Velkých Karlovicích, kde se nachází ona nádherná kaple sv. Huberta.
.
Údolí, ve kterém se právě nacházíme, získalo název Pluskovec. Co to znamená?
Tento název velmi úzce souvisí právě s myslivostí, nebo spíše s pytláctvím. Název je totiž odvozen od slova „pluskačka“. Jednalo se o křesadlovou flintu, pocházející z dob napoleonských válek, která byla později předělána na perkusní. V minulosti zde byla používána především pytláky.
 
Lesy jsou tu okolo krásné, pro je to tu přece jen trochu z ruky a oblast moc neznám. Jsou místní lesy něčím specifické? Jaká zvěř se v nich vyskytuje?
V oblasti se vyskytuje převážně spárkatá zvěř, vzácně i černá a samozřejmě všechna ostatní zvěř, která k Beskydům patří. Můžeme tak narazit například na stopy rysa nebo třeba medvěda, který se k nám občas zatoulá ze Slovenska. Jsou zde i vzácní živočichové – za všechny uvedu například černého čápa nebo chřástala. Lesy, které nás obklopují, původně patřily augustiniánům, kterým díky restitucím patří i dnes. Zatím jsou stále plné zvěře, ale v poslední době jí bohužel ubývá. Tento úbytek je podle mého názoru spojen právě s restitucemi, kdy soukromým vlastníkům zřejmě záleží více na dřevu než zvěři samotné. Bohatství krajiny však nespočívá jen v tom, co z ní vytěžím, ale také ve zvěři a především kráse samotné přírody.
 
Nacházíme se na úpatí sjezdovky, než jsem sem jel, tak jsem také trochu zjišťoval na internetu, vaše skupina má v této oblasti řadu aktivit – lyžařský areál, bike park, k ubytování typické valašské chalupy, hotely, prý chystáte nový vodní svět a jistě řadu dalších aktivit – proč zrovna tady?
Naše rodina pochází z Valašska. V horách a beskydských lesích jsme tedy s bráchou prakticky vyrostli, proto máme také velmi kladný vztah k přírodě. Doteď mne fascinuje místní klid, čistý vzduch, ovce pasoucí se na loukách a dobrosrdečnost a pohostinnost místních lidí. A jsme přesvědčeni o tom, že se jedná o místo, které stojí zato navštívit. Spousta lidí už dnes dává před mořem přednost poznávání naší země, což je dobře. Na Kyčerku jezdí stále více hostů – především turistů a sportovců.
 
Vraťme se ale k tradicím a umění. K Valašsku neodmyslitelně patří dřevo, vidím, že zde v areálu Kyčerky je umístěna celá řada dřevořezbářských děl. Kdo jsou jejich autory?
Tyto sochy vznikají postupně v rámci sympozií, která pořádáme. Na jejich vytváření se podílejí umělci z Moravy i Slovenska. Jednotlivé sochy symbolizují tradiční valašská řemesla, ale také hudebníky nebo například biblické výjevy. Lidé si je velmi oblíbili a rádi se s nimi fotí. Některé objekty si děti dokonce pojmenovaly, z čehož máme radost.
 
Procházíme tady mezi sochami, snad jsem pochopil dobře, že jste dokonce autorem některých z nich? Pokud se nemýlím, které umělecké dílo je pro vás jako autora nejoblíbenější?
Tak to se opravdu nemýlíte, ano, i já sám se zabývám tvorbou děl ze dřeva. Ale nejoblíbenější dílo? Tak to je velmi těžká otázka, každá socha, každé dílo pro mne má určitou symboliku a asi nedokážu říci, které mám nejraději. Samozřejmě mám radost z každého díla, které se podaří, ale současně je pro mne minimálně stejně důležitá samotná práce na něm, která mne nabíjí energií. Nejvíc se umělecky vyžiji, když si připravuji nejprve v mysli podobu sochy a pak, když se mohu při práci na soše plně vcítit do tvorby, to je pro mne ten nejintenzívnější pocit seberealizace.
 
Prvotním impulsem mé návštěvy je ale kaple sv. Huberta. Pomalu k ní přicházíme kolem dřevěných soch a dobových dřevěnic, stojí tu na majestátním místě zcela přirozeně v kontextu okolní krajiny a zástavby. Proč zrovna kaple a proč Svatý Hubert?
Křesťanství je s Valašskem velmi úzce spojeno. Proto kaple, která je v podstatě malým kostelíkem. Její okolí je lemováno mnoha lesy a je zde tedy i spousta lidí, pro které je myslivost nejen koníčkem, ale současně i zaměstnáním. Kaple tedy získala jméno patrona myslivců a stala se tak místem k jejich setkávání. Svatý Hubert jakožto patron nejen myslivců sem jednoduše patří. A další důvod je nasnadě – jsem aktivním myslivcem, obdivuji a ctím přírodu a zvěř, jaký tedy jiný patron? Kapli podle mého návrhu postavila rodinná firma z Valašska, Papšík a syn
 
Už na snímcích mne ohromil oltář, stojím-li nyní před dominantou kaple, jsem ohromen jeho pojetím ještě víc. Tipuji správně, že jste kapli i samotný oltář sám navrhl? Zatím jsem takový neviděl, můžete prosím popsat alespoň stručně jednotlivé díly oltáře?
Tipujete správně, jsem spoluautorem kaple i oltáře. Jeho výjimečnost spočívá především v tom, že nevím o tom, že by jinde v Evropě v poslední době vznikl tak velký dřevěný oltář věnovaný Sv. Hubertovi. Takovéto celky se dnes už nevytvářejí. Oltář vznikal déle než kaple samotná, celé dva roky. Na jeho tvorbě se podílelo několik dřevořezbářů, kterým bych chtěl touto cestou moc poděkovat. Na tvorbě oltáře se kromě mne podíleli Josef Bárta, Andrej Irša, Miroslav Kinder, Alois Machaj a Constantin Rilea, kterému navíc patří poděkování za skříň oltáře. Společným výsledkem je více než čtyři metry vysoké a tři metry široké dílo, obsahující celkem 13 reliéfů, 18 soch a řadu dekorací. K práci jsme využili několik druhů dřeva – kombinovali jsme dub, hrušku, ořech, jasan a mahagon. Samotný oltář představuje život svatého Huberta od jeho narození až po konec života.
 
To jsou ony čtvercové výjevy po stranách? Jaké konkrétní výjevy jsou zde zobrazeny?
Na křídlech oltáře je celkem 12 výjevů z Hubertova života. Levá polovina patří světské části – tedy dětství a mládí, svatbě, narození syna či smrti milované ženy, a pravá výjevům ze života duchovního, jako je vysvěcení Huberta knězem, setkání s biskupem z Maastrichtu a jeho vražda i následné Hubertovo jmenování biskupem či legenda o nehodě na lodi. Hlavní motiv oltáře tvoří setkání Huberta s jelenem, který se mu zjevil coby boží posel. Na oltáři je řezbářsky zpracována také poslední večeře Páně a snímání z kříže. Podstavec je dekorován barokními originály soch andělů.
 
Vím, že podnikání skupiny SYNOT jde mnoha směry a podporujete kromě jiného například i folklor, ale mnoho lidí možná překvapí, že podporujete také například myslivecké spolky...
Jsou to spojené nádoby. Dříve byla myslivost jen pro vyvolené a postupem času se stala i součástí života a práce obyčejných lidí, a to nejen na Valašsku, ale všude tam, kde se vykytovaly lesy či polní honitby. Tedy dnes už patří v podstatě k lidovým tradicím. Vždyť kdo například někdy nebyl na mysliveckém bále, nezúčastnil se „poslední leče“, „natláčky“ či honu samotného? Je to něco, co je nejen s Valašskem spjato od nepaměti, proto jsme povinni na tento odkaz našich předků navazovat a zachovat ho budoucím generacím.
 
Cestou zpět z Valašska ve mně doznívalo několik myšlenek či poznatků. Za prvé musím uznat a poděkovat, že jsem v srdci velké nadnárodní firmy objevil hostitele, který sice pracovně žije asi v trochu širších obchodních a komerčních sférách než běžní smrtelníci, ale přitom zůstává „normálním člověkem“ se svými koníčky a zálibami a má v srdci trvale zapsanou lásku a pokoru k přírodě a zvěři. Za druhé je pozitivním zjištěním, že se i ve firmě, kde se tak jako v jiných jistě musí zohledňovat zisk a obchodní plán, najdou prostředky pro to, aby se vytvořilo něco krásného a přínosného pro podporu mysliveckých tradic a historie. A za třetí je příjemný pocit vědět, že se do překrásného koutu Valašska zásluhou Miroslava Valenty zapsala úžasná stavba opěvující našeho mysliveckého patrona. Jistě i po mnoha desítkách či stovkách let, kdy už tu nikdo z nás nebude, budou přicházet ke kapli poutníci, kteří přijdou uctít nejen sv. Huberta, ale před stavbou či oltářem si řeknou, že je dobře, že se v Kyčerce zapsali navždy myslivci, kteří ctili přírodu, zvěř a myslivost, že tu někdy začátkem jedenadvacátého století žili ti, kteří byli přirozenou součástí přírody.  A to není opravdu málo.
Připravil Jiří KASINA
autoři snímků Radek Frýsa, Radek Salaquarda a Jiří Kasina
 
Zpracování dat...