Časopis Myslivost

Drop velký na Znojemsku

Myslivost 7/2016, str. 35  Hana Vymazalová
V Myslivosti 5/2016 jsme přinesli první část pojednání o pozoruhodném druhu naší přírody – dropovi velkém. V článku byly uveřejněny základní údaje o dropovi velkém a stručná informace o nárocích na biotop. V této druhé části přinášíme další, snad pro čtenáře zajímavé, informace o druhu, se kterým se nemá možnost běžně setkat časký myslivec.
 
Chování a zvyky
Drop je velmi plachý a ostražitý. Na Znojemsku částečně přivykl zvýšenému ruchu v krajině s provozem zemědělských mechanizačních prostředků. Traktor nechal od sebe projet i ve vzdálenosti 80 m, člověka nechal k sobě přiblížit ve vegetačním období maximálně na 300 m. K menším skupinám zajíců a srnčí zvěře se choval nevšímavě, ale velkým skupinám srnčí zvěře se dle možností vyhýbal nebo se přesouval na místa klidnější. Při průjezdu jezdeckých koní odlétal už ve vzdálenosti 250–280 m. Za tuhých zim, v době nouze a strádání, se vyskytoval – měl­-li tam nabídku potravy – také nedaleko hospodářských budov na vzdálenost jen kolem 90–100 m.
Drop velký se popásá za pomalé chůze. Vzdálenost pasoucích se jedinců od sebe ve skupině se neustále mění a dosahovala na námi sledovaných lokalitách maximálně 70–80 m (u hejn do 20 jedinců). Při pastvě skoro pravidelně některý dospělý jedinec z hejna sleduje okolí.
Mezi jednotlivými úseky pasení dropi odpočívali. Staří samci dovedli velice dlouhou dobu stát na jednom místě a pozorovat krajinu. Za slunečného počasí se drop velký také rád vyhříval. Pozorovali jsme, jak usedal na prašné polní cesty, třel nataženým krkem o zem nebo se popelil.
Nocovali převážně společně (osamoceně jen někteří staří samci) na pozemku, odkud měli dobrý přehled po okolí. Mohlo to být rovněž místo, kde se předtím popásali.
Z našeho sledování také vyplynulo, že na rušení byly více citlivé samice než samci. Ti dovedli vyčkávat na vyvíjející se situaci delší dobu.
U dospělých samců jsme při jejich odpočinku zaznamenali, jak v hejnu někteří statní jedinci najednou vyskočili do výšky a mávli přitom křídly. Jindy se postavili proti sobě dva dospělí samci, vodorovně proti sobě natáhli krky, vějířovitě roztáhli ocasní pera a hlavami kývali střídavě do stran. Křídla měli mírně roztažená a popuštěná. Potom současně vyskočili do výše asi 50–60 cm s nataženými krky vzhůru a mávli křídly, aniž by do sebe narazili. Takovéto zvláštní počínání probíhalo jen v jarním období ještě na zimovišti za slunečného počasí.
I vůči sobě mohou být jedinci dropa velkého někdy nesnášenliví, dovedou se honit a štípat.
Na jedné noze stávali výjimečně, pravděpodobně ke své velké tělesné hmotnosti a krátkým prstům na nohou. Jestliže je jim horko, dýchali otevřeným zobákem. Za bouře, deště nebo sněhové vánice jsme pozorovali, jak nehnutě stojí na místě, s hlavou zakloněnou na zádech, postaveni proti větru a takto čekali, až nepříznivé počasí skončí. Za prudkého postranního deště si sedali také na zem. Chráněná místa vyhledávali jen zřídka.
Měli jsme také možnost po dobu dvou let pozorovat poraněného samce, který kulhal na jednu nohu, a proto se pomalu pohyboval. Většinou se sice zdržoval na ploše s ostatními dospělými samci, ale pásl se a odpočíval samostatně. Nocoval však vždy ve společnosti ostatních. Tokal velice slabě, nepravidelně a nikdy ne ve společnosti samice.
Některá samice se při vyrušení během sezení na vejcích nebo vodění mláďat pokouší bránit a může se postavit na odpor dokonce i člověku. Klove po něm a vydává pískavé zvuky.
Mladí dropi začínají létat ve věku 6–7 týdnů. Nejdříve to jsou jen nesmělé pokusy o let sestávající z výskoku a několikerého mávnutí křídly. Postupně je tato fáze nahrazena rychlým během a pravidelným máváním křídel, kdy skutečně uletí již několik metrů. Ve věku dvou měsíců může mládě uletět vzdálenost přes 100 m.
Dospělý jedinec raději chodí, než létá. K letu se může rozhodnout sám, nebo bývá k němu donucen. Na zdejších lokalitách to bývalo buď blížícím se člověkem, mechanizačním prostředkem projíždějícím v blízkém okolí, le­tadlem, helikoptérou, střelbou, nebo kolem něho rychle pobíhající srnčí zvěří.
Při zimování dropa velkého jsme vícekrát pozorovali, že mají­-li tito ptáci klid, nemusí za celý den vůbec vzlétnout. Pouze si často na místě provětrávali křídla máváním. Při vzletu na pozemku bez porostu nebo s nízkou vegetací se několika kroky rozběhne a pak teprve nastává vlastní let. Je­-li drop ve vyšší plodině (např. v kukuřici), tak při vzletu povyskočí.
Výška letu závisí na mnoha okolnostech. Při přeletu na blízký pozemek se pohybovala kolem 5–30 m, u delších letů byla vyšší (do 100 m). Průměrná letová rychlost dropa se pohybuje v rozmezí 25–40 km/hod., za různých okolností se ale může ještě podstatně zvýšit.
Let bývá přímý a pták při něm pomalu mává křídly a dobře při něm kontrastuje bílé a tmavé zbarvení peří. Hlavu mívá nataženou směrem dopředu, nohy dozadu, přední část těla je mírně zvednuta nad vodorovnou osou těla. Za letu se také dovede drop velký různě naklánět do stran.
Dropi nelétají v uspořádaných tvarech, ale jsou volně rozptýleni v hejnu a zpravidla letí za předním jedincem. Během letu se z hejna může oddělit jedinec a letět jiným směrem než ostatní.
Velice nebezpečné je pro dropa nadzemní elektrické vedení. Střet s ním končí většinou jeho smrtí. Rizikový je také let za mlhy.
 
Potrava
Zastoupení a kvalita přijímané potravy je dána především věkem jedince, ročním obdobím, druhovou skladbou kulturních rostlin a případných plevelů, dobou vegetace, způsobem chemické ochrany zemědělci pěstovaných plodin, hnojením, výskytem drobných živočichů a dalšími faktory.
U dospělých jedinců je nejvíce zastoupena potrava rostlinná, která převažuje nad složkou živočišnou.
Drop konzumuje části rostlin jak kulturních, tak plevelných. Uštipuje pupeny, listy, celé křehké a šťavnaté části rostlin, vyštipuje také dužnaté plody, méně již sbírá semena. Na Znojemsku ke kulturním plodinám, které drop velký ještě rád, kromě vojtěšky a ozimé řepky, konzumoval, patřila řepice, hořčice, mladé rostliny hrachu, řepy, kukuřice, případně sója. Měl­-li možnost, dával těmto rostlinám přednost před osením obilnin. Z plodů rád vyzobával např. rajčata, na plochách s okurkami drop pozorován nebyl. Často byl také sledován na pozemcích se zbytky zeleniny (zelí, kapusty, květáku), uštipoval jejich listy nebo vyzobával vnitřní části rostlin.
Zapadlou potravu pod nízkou vrstvou sněhu dobývá zobákem.
V jeho živočišné potravě je zastoupen především hmyz, a to hlavně kobylka zelená, sarančata (ty chytal hlavně na bývalém travnatém vojenském záložním letišti v katastru obcí Borotice a Božice), mandelinka bramborová, chroustek letní, housenky motýlů, rozličné larvy, krtonožka, škvor, cvrček aj. Slizké živočichy, jako jsou např. slimáci, nekonzumoval.
Z dalších složek jeho živočišné potravy byl zjištěn hraboš polní, ještěrka, žížala, ojediněle vajíčka a mláďata drobných polních ptáků. Výjimečně jsme pozorovali, jak někteří starší samci vyzobávali maso ze zasečeného zajíce na posečeném porostu vojtěšky. Větší části kostí tráví drop bez větších obtíží. Rád hltá potravu s peřím a srstí. Drobné ptáky a hlodavce polyká celé.
Vodu přijímá hlavně ve formě transpirační v rostlinných částech. V zimě zobe drop sníh.
 

Aktivita dropa velkého během roku

Tato aktivita zahrnuje tři výrazné etapy – zimování, tok a období rozmnožování s péčí o potomstvo. Jednotlivé etapy jsou především díky povětrnostním podmínkám v určitém pohybu (od 1 do 3 týdnů). Přibližný začátek a ukončení každé uvedené etapy byl stanoven až na základě přesunu většiny jedinců populace na další jimi vymezené plochy hlavního výskytiště (např. na zimoviště) nebo dle charakteristických projevů daného pohlaví (např. u samců tok). Sledování populace usnadnila také ucelenost hlavního výskytiště, která umožňovala větší přehled o pohybu jedinců během celého roku.
Zimoviště jsou taková místa v rámci hlavního výskytiště, kde celá populace nachází dostatek potravy v zimním období spolu s příznivými terénními a klimatickými podmínkami. Na zdejší zimoviště přilétal drop velký převážně začátkem listopadu a odlet ze zimoviště probíhal koncem března.
V zimním období byli dropi na zimovišti seskupeni v hejnech podle dospělosti a pohlaví. Jednu skupinu tvořili dospělí samci a druhou samice s nedospělými mláďaty. Jen velice zřídka jsme pozorovali po různě dlouhou dobu během dne obě pohlaví ve společném hejnu, ale nakonec se vždy každá skupina vyčlenila a nocovala samostatně.
Po přeletu ze zimoviště na tokaniště docházelo ke sdružování dospělých samců a samic. Nedospělí jedinci se většinou zdržovali stranou míst, kde probíhal intenzívní tok. Vyplývá to z vnitrodruhových vztahů, kdy jsou ještě nezkušení mladí tokající jedinci vytlačováni z tokaniště starými samci. K intenzivnímu toku nedocházelo ihned po přeletu ze zimoviště, ale až za několik dnů po obsazení jednotlivých tokanišť starými samci. Nejranější začátek intenzivního toku jsme zaznamenali 16. března a nejpozdější až 8. dubna. Začátkem května intenzivní tok končil.
Již během intenzivního toku začaly některé samice opouštět tokaniště a obsazovat svoje hnízdiště. S nimi na vzdálenější lokality (vedlejší výskytiště) odlétali ojediněle a nepravidelně a někteří samci, u nichž na tamních nových plochách mohl probíhat a potom ještě doznívat tok. Při nezna­losti těchto vzájemných vazeb na Znojemsku by mohl náhodný pozorovatel tuto vedlejší lokalitu pokládat za hlavní tradiční tokaniště. Po skončení toku následně ve vegetačním období samci různě přelétali v krajině hlavního výskytiště a odtud i na výskytiště vedlejší. Samice po vyhnízdění vodily mláďata nejdříve samy a teprve později spolu s ostatními samicemi vytvářely menší hejna, která pak společně odlétala na zimoviště.
Souhrnně lze říci, že dropi na Znojemsku zimovali ve sledovaném období od listopadu do března. Průměrná doba zimování činila 138 dnů (minimálně 116 a maximálně 161 den). Průměrná doba intenzivního toku trvala 40 dnů (minimálně 29 a maximálně 51 den) i s dobou přerušení toku vlivem nepříznivých klimatických podmínek. Celková doba třetí etapy vyplynula z obou etap předešlých, tj. od skončení toku po začátek zimování.
 
Hana VYMAZALOVÁ
 
Zpracování dat...