Časopis Myslivost

K problematice vybraných práv a povinností při výkonu funkce mysliveckého hospodáře

Myslivost 7/2016, str. 22  Roman Ondrýsek
Rád bych svým příspěvkem inicioval diskuzi pro některá myslivecká sdružení či honební společenstva, která vykonávají výkon práva myslivosti ve vlastní režii. Na úvod svého příspěvku bych rád vymezil vybraná práva a povinnosti při výkonu funkce mysliveckého hospodáře. Dále bych se chtěl podělit o své praktické zkušenosti při výkonu advokacie s touto problematikou. Závěrem bych rád nastínil možné právní řešení této problematiky.
 
Prvním okruhem problematiky je vymezení práv a povinností výkonu funkce mysliveckého hospodáře. Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o myslivosti“) upravuje v ust. § 35 odst. 1 ve spojení s § 35 odst. 7 zákonné povinnosti uživatele honitby navrhnout orgánu státní správy myslivosti ustanovení mysliveckého hospodáře. Orgán státní správy na úseku myslivosti dle ust. 35 odst. 2 ve spojení s § 35 odst. 7 zákona o myslivosti ustanovuje mysliveckého hospodáře.
Zákonné podmínky pro výkon funkce mysliveckého hospodáře nalezneme v ust. § 35 odst. 1 písm. a) až h) zákona o myslivosti, které musí být splněny kumulativně. Ust. § 35 odst. 4 a 5 opravňuje mysliveckého hospodáře k právům a povinnostem, tj. k zákonem vymezenému jednání.
S ohledem na můj příspěvek bych se rád věnoval ust. § 6 zákona o myslivosti, a to „Myslivecký hospodář může v odůvodněných případech na dočasnou dobu pro některý úkon přenést své povinnosti a oprávnění s výjimkou oprávnění podle odstavce 3 písm. e) na osobu, která drží lovecký lístek nejméně předchozích 5 let.“
Z uvedeného vyplývá, že myslivecký hospodář je oprávněn v odůvodněných případech přenést některé své povinnosti a oprávnění na třetí osobu, za splnění podmínky držení loveckého lístku nejméně 5 předcházejících let.
Ustanovení negativně vymezuje, kterou činnost nemůže myslivecký hospodář převést. Právní úprava ovšem odkazuje na ust. odst. 3 písm. e), které neexistuje.
Odst. 3 tohoto ustanovení nikterak neupravuje oprávnění a povinnosti, hovoří pouze o povinnosti uživatele honitby navrhnout orgánu státní správy na úseku myslivosti v zákonem vymezených situacích mysliveckého hospodáře. Je s údivem, že zákonodárce přes všechny své novely neodstranil tento legislativní nedostatek. Zákonodárce zřejmě ve svých legislativních úvahách chtěl odkázat na ust. § 35 odst. 4 písm. e).
Důležitou pasáží je „myslivecký hospodář může v odůvodněných případech na dočasnou dobu přenést své povinnosti a oprávnění“.
Z uvedeného vyplývá, že případy i doba je vázána ke skutečnostem, které jsou výhradně na straně mysliveckého hospodáře. Častým jevem některých sdružení je situace, kdy sdružení buďto nemá ve vlastních řadách nikoho s oprávněním vykonávat funkci mysliveckého hospodáře, anebo z jiných důvodů, např. závisti, není vůle členů sdružení ze svých vlastních řad ustanovit mysliveckého hospodáře, který splňuje zákonné požadavky vykonávat tuto funkci. Někteří uživatelé honitby výše uvedenou situaci řeší tím, že požádají třetí osobu, aby vykonávala tuto funkci ve prospěch uživatele honitby. Na tomto postupu není nic nezákonného.
Zákonodárce v ust. § 35 odst. 6 zákona o myslivosti umožnil mysliveckému hospodáři v odůvodněných případech a na dočasnou dobu přenést své povinnosti a oprávnění za splnění zákonných podmínek na třetí osobu. Jistě ovšem nebylo v úmyslu zákonodárce, aby myslivecký hospodář tuto funkci delegoval na dobu trvalou, tj. od samého vzniku v řádu několika let.
Shodně se k dané problematice vyjádřili spoluautoři Čechura, Novák a Vaněk ve svém komentáři k zákonu o myslivosti, ČMMJ, Praha 2002, když uvedli, že „Nelze této možnosti využít ke stanovení trvalého zástupce….“, dále uvádí, že „K přenesení oprávnění může dojít podle dikce zákona jen pro některý úkon…., …..rozhodně neměl zákonodárce na mysli i více úkonů“.
Setkal jsem s uživateli honitby, kteří dle mého soudu v rozporu se zákonem tolerují takto dočasně ustanovené osoby.
Taktéž je v rozporu se zákonem o myslivosti, aby uživatelé honitby a orgán státní správy na úseku myslivosti tolerovali situaci, kdy dočasně ustanovený hospodář a „řádný“ hospodář se současně účastnili, případně řídili, koordinační porady mysliveckého sdružení (např. vydávání povolenek).
Je třeba taktéž konstatovat, že orgán státní správy na úseku myslivosti by měl s ohledem na velmi přísné požadavky na tento výkon, tj. potřebnou kvalifikaci na výkon funkce mysliveckého hospodáře, činnost důsledněji kontrolovat.
Domnívám se, že funkce mysliveckého hospodáře je velmi náročná. Uchazeči o výkon této funkce musí složit náročnou zkoušku z myslivosti, kterou prokazuji mnohem hlubší teoretické znalosti, než je požadováno po uchazečích o první lovecký lístek. Jistě se najdou v řadách myslivců velmi erudovaní praktici a teoretici, kteří tyto náročnější zkoušky nemají, ale zákonodárce záměrně v ust. § 35 odst. 1 písm. h) zákona o myslivosti podle mého názoru oprávněně vyžaduje tuto vyšší kvalifikaci. Zákonodárce tímto zákonným požadavkem chce preventivně předcházet škodám, které by vznikly neodborností osoby vykonávající tuto funkci na úseku myslivosti.
 
Závěrem lze konstatovat, a to s ohledem na vnitrostátní právní úpravu, důrazněji dbát na zákonných požadavcích odbornosti a nikoliv mlčky přehlížet vykonávání funkce mysliveckého hospodáře jen formálně, který deleguje na nikoliv dočasnou dobu osobu bez dostatečných zákonných požadavků. Dále by měl orgán státní správy na úseku myslivosti s ohledem na přísné zákonné požadavky důsledněji kontrolovat, zda-li nedochází k obcházení zákonného ustanovení.
 
JUDr. Ing. et Ing. Roman ONDRÝSEK, MBA, Ph.D.
advokát
autor působí na katedře teorie práva
Právnické fakulty Masarykova univerzita v Brně
Zpracování dat...