Časopis Myslivost

NORMA, náboje a lov

Myslivost 7/2016, str. 46  Pavel Kumžák
Mezi největší a nejrespektovanější evropské výrobce střeliva patří bezesporu švédská munička Norma, která si vydobyla svoje pevné místo i na českém loveckém trhu. O návštěvě zástupců této firmy v České republice, a zejména o prezentaci nové střely s označením TIPSTRIKE, jsem si dovolil čtenáře Myslivosti informovat již v loňském roce. Na závěr tehdejšího jednání jsme obdrželi pozvání do Švédska na exkurzi do výrobního závodu a na navazující lov losa. Podobnou akci pořádá Norma tradičně pro své distributory ze všech zemí, aby jim co nejvíce přiblížila výrobní program, ale také aby s nimi konzultovala potřeby a zkušenosti lovců, které se následně promítají do dalšího vývoje střel.
Výprava na sever Evropy začala 11.října v sídle firmy Cairo ve Frenštátě pod Radhoštěm, která je výhradním dovozcem střeliva Norma pro ČR. Skupinu složenou ze zástupce Cairo Martina Polácha, Lukáše Linharta a zástupce časopisu Myslivost Pavla Kumžáka doplnil Radomír Skopek, který se stal výhercem soutěže organizované uvedeným dovozcem.
Po přesunu do polského Krakowa následoval přelet na norské letiště Rygge a následně hodinová cesta autobusem do Osla. Zde se k nám připojili hosté z Lotyšska, Litvy, Rakouska, Itálie a USA. Dvěma mikrobusy jsme pak odcestovali do Švédska. Ubytování bylo zajištěno uprostřed nádherné přírody v domě pro hosty Petera Solberga, známého soutěžního jezdce rallye. Nejbližší švédské město bylo Torsby.
Po ubytování jsme byli srdečně pozváni na posezení, na němž jsme se seznámili s programem celého pobytu. Po vynikající večeři, při níž se podával předkrm z místních ryb završený hlavním chodem z losí zvěřiny, následovala velice přátelská a uvolněná konverzace. Starali se o nás lidé z Normy, kteří se chovali velmi přátelsky a obětavě. Zajímavé a milé bylo zejména zjištění, že naši hostitelé zastávají ve firmě vrcholové posty. Již první den strávený s těmito lidmi dával tušit následující nevšední zážitky.
Druhý den ráno, po vydatné snídani, jsme se přesunuli do města Amotfors vzdáleného asi 20 km, kde sídlí vlastní munička Norma. Ve společenské místnosti proběhla hodinová prezentace zaměřená na detailní vývoj firmy od jejího vzniku až po dnešní dobu.
Norma byla založena v roce 1895 v Oslu, hlavním městě Norska. V roce 1902 pak byla ve švédském městečku Amotfors zřízena pobočka s jedním zaměstnancem a dvěma stroji. Teprve roku 1911 je založena nová továrna, která zaznamenává největší rozmach po roce 1940, kdy bylo postaveno deset výrobních budov. V roce 1942 již Norma zaměstnávala 800 zaměstnanců, což bylo nejvíce v celé její historii.
V roce 1950 začíná Norma vyvážet lovecké náboje do zahraničí. Následně proběhla fúze Normy (1965) s konkurenční Svenska Metallverken. Výsledkem byla výroba s 420 zaměstnanci a 40 milióny expedovaných nábojů. V roce 1967 byla dokončena nová továrna a počet zaměstnanců se zvýšil na 530. Počet vyrobených nábojů vzrostl na 64 miliónů kusů.
Vlastníka změnila Norma v následujících letech ještě čtyřikrát. Tím posledním se stal švýcarský Ruag sídlící v Bernu.
V roce 2010 proběhlo rozšíření továrny o provozy na výrobu obalů a úkony údržby. V současné době má továrna 200 zaměstnanců. Lovecké střelivo tvoří 40 % celkové produkce, zbytek představuje střelivo sportovní. Asi 80 % nábojů munička vyváží do 40 zemí celého světa. Vyrábí ovšem i komponenty pro jiné světoznámé výrobce střeliva. V jejím výrobním programu bychom nalezli více než 100 různých laborací v širokém spektru ráží.
Při výrobě hraje prim preciznost a bezpečnost všech produktů. V oblasti testování nábojových plášťů patři Norma mezi největšími světovými výrobci k absolutní špičce a na evropském trhu zaujímá první místo.
Na vývoji nových typů střel se podílí odborníci jako Anders Brolund, mistr Evropy v kulové střelbě na 300 m z roku 2013, nebo Kenneth Skoglund, dvojnásobný účastník olympiády ve střelbě na běžící terč.
Norma se snaží držet krok i s moderními trendy v oblasti kompozitních (bezolovnatých) střel. Jedná se o reakci na skutečnost, že v některých zemích, například v Německu, je použití střel s olověným jádrem regulováno zákonem. Výsledkem je vznik střely s názvem ECOSTRIKE.
Jedná se o kompozitní střelu, která se svými vlastnostmi co nejvíce přibližuje střelám s olověným jádrem a svými parametry převyšuje podobně konstruované střely konkurenční. ECOSTRIKE byl vyvinut za účelem dosažení maximální přesnosti za jakýchkoliv vnějších podmínek. Díky řízené expanzi a velmi vysoké zbytkové hmotnosti jsou zajištěny neměnné balistické vlastnosti a dobrá ranivost jak na krátké, tak i na dlouhé vzdálenosti. Pro zabránění nežádoucího rozpadu střely bylo olovo nahrazeno mědí a niklem. Přesnost je optimalizována díky unikátnímu tvaru a velmi náročným výrobním technologiím. Střela má patentovaný niklový plášť, který minimalizuje zanášení vývrtu hlavně.
 
Po ukončení prezentace jsme se rozdělili do třech skupin a každá skupina se se svým průvodcem vydala přímo do provozu. A bylo opravdu na co koukat. Exkurze začínala u polotovarů, kde startuje celý výrobní proces nábojnic. U každého stroje nám byly za plného provozu detailně vysvětleny veškeré pracovní operace. Na jeho konci se neustále odebírají vzorky, které procházejí přísnou kontrolou, měřením veškerých parametrů, včetně detailního zkoumání pod elektronickým mikroskopem.
Následně jsme přešli do oddělení zaměřeného na produkci střel. I zde jsme začínali u polotovarů, mohli jsme sledovat výrobu plášťů i lisování jádra do pláště. Dále jsme pokračovali do třetí sekce, kde jsme sledovali kompletaci celých nábojů, od navážky střelného prachu, osazení střelou, až po zabalení do plastových boxů, krabiček a následnou expedici do skladu. V tomto oddělení již byla z části zavedena plně automatická výroba.
Zajímalo nás, proč v celém provozu není více automatických strojů. Je to proto, že při stávajícím systému výroby je dosaženo špičkových parametrů. A jak známo, dobré se nemá měnit. Dalším faktorem je, že při zautomatizování výroby by mnoho místních lidí přišlo o práci. To nechce vedení firmy připustit, protože jim záleží na fungování celého regionu. Dalším důvodem jsou velmi vysoké náklady s dlouhou dobou návratností.
Zajímavostí bylo, že v době naší návštěvy chybělo ve firmě 40 % zaměstnanců, a to z důvodu začátku doby lovu losa! Lov je tu totiž chápán jako nezbytná součást života mající kořeny v pradávných dobách. A každý tuto skutečnost automaticky toleruje. Zajímavé je to zejména v porovnání s tím, co by se asi dělo při podobném přístupu v České republice po 16.5., kdy začíná odstřel srnců….
Před odchodem z výrobních hal nás zaměstnanci ještě upozornili na jednu zajímavost. Nade dveřmi každé haly visí velká světelná tabule, na které se zobrazuje aktuální počet vyrobených kusů munice v daném dni, dále průměrný počet kusů za den, za nejlepší den, a samozřejmě počet kusů celkem.
Popsat detailněji celý výrobní proces a veškeré operace není vůbec možné, neboť se jedná o velmi náročnou a dlouhou cestu, kterou si jen stěží dokážeme představit v okamžiku, kdy finální výrobek, tedy náboj Norma, vkládáme do komory kulovnice. Po všem co jsme viděli a slyšeli, musím konstatovat, že celá výroba funguje jako pověstné švýcarské hodinky. Přitom všude panuje velice přátelská atmosféra, bez zbytečného spěchu a nervozity.
 
Po prohlídce provozu jsme se přesunuli do suterénu, kde jsme si prohlédli firemní zbrojnici. Je v ní sbírka všech zbraní, s nimiž se testovala munice, a ještě mnohem více. Jsou tu opravdu vzácné a velmi zajímavé exponáty, které se podařilo za více než sto let nashromáždit.
Jako poslední část nás čekala návštěva podzemní střelnice. Všichni si zde mohli vyzkoušet kulovou střelbu ne terč stojícího buvola, který měl znázorněnou anatomii s vnitřními orgány. Vybrat jsme si mohli ze dvou ráží, a to .308W nebo tropické .500 JEFFERY. Většina z přítomných sáhla po druhé variantě. Jen tak někde se vám totiž nepoštěstí ráži, u níž střela dosahuje váhy téměř 37 g, vyzkoušet.
Touto praktickou částí jsme ukončili oficiální část prohlídky a byli jsme pozváni na oběd do věhlasné restaurace U Bílého losa. Tuto velmi stylovou restauraci vlastní nejznámější švédská kuchařka specializují se mimo jiné na pokrmy ze zvěřiny. Za svoje umění získala i mnohá mezinárodní ocenění.
Při excelentním obědě jsme si sdělovali dojmy z prohlídky. Shodli jsme se, že celá výroba je organizována na vynikající úrovni a řídí ji opravdoví profesionálové. Naprostá většina z nich jsou lovci a závodní střelci. To se zásadní měrou promítá do špičkových parametrů střeliva. Před odchodem z restaurace jsme ještě dostali nádhernou knihu s recepty a věnováním od Heleny Neraal, majitelky a naší hostitelky.
To už bylo odpoledne a my se přesunuli na lesní střelnici. Ve Švédsku je absolvování povinných střeleb před lovem povinností. A opět jsme nevycházeli z úžasu. Po příjezdu byla vyvolávána jména a každý z nás dostal batoh v barvách Normy. V něm byla elektronická sluchátka, vysílačka, náboje a reklamní předměty, včetně oblečení. Samozřejmě nám byla zapůjčena i zbraň ráže, na kterou je lovec doma zvyklý. Já dostal svoji „osmičku“. Na otázku, jestli je to náhoda, mi bylo s úsměvem sděleno, že v Normě není nic náhoda.
Postupně jsme si svoje zbraně nastřelili. Potom následovala střelba na losa v pohybu. Střílelo se následujícím způsobem. První rána na stojícího losa na kraji průseku, ten se dal po výstřelu do pohybu a následovala druhá rána. Totéž se opakovalo z opačné strany. Po doplnění munice se celé schéma ještě jednou opakovalo. Pečlivě se zapisovaly zásahy s tím, že večer proběhne vyhodnocení.
Nejvíce bodů získal jeden z přítomných zaměstnanců Normy, což bylo oceněno hodnotnou cenou od rakouského hosta v podobě puškohledu Kahles. Ten byl ovšem namísto optické soustavy naplněn kvalitní lihovinou. Dále už se debata stočila k instrukcím na zítřejší den, kdy začínal vlastní lov.
Bylo nám sděleno, kde budeme lovit, co budeme lovit, a za jakých podmínek. Veškeré informace jsme obdrželi předem v tištěné podobě. Dále jsme si vylosovali kartu, na níž byl uveden vůz, kterým se budeme přesouvat, název oblasti, kde se bude lovit, vyznačené leče (na každý den připadly dvě) a číslo stanoviště. Bylo to velmi precizně zpracované, nikdo se neměl důvod na cokoliv ptát a nikdo nemohl nikoho podezírat z protekce. Celý postup by stál za inspiraci pro naše honitby. Součástí přípravy byl i seznam se jmény, na němž jsme si vyznačili, jaký horký nápoj si budeme přát s sebou na stanoviště. Po vynikající večeři a zábavě uběhlo jen pár hodin a my museli ještě za hluboké tmy vstávat.
Podávala se vydatná snídaně a převzali jsme termolahve s obsahem podle předchozí objednávky. Nastoupili jsme do aut a vyrazili. Lovili jsme celkem ve třech rozdílných revírech a cesta do každého trvala průměrně čtyřicet minut.
Po příjezdu na místo proběhla krátká porada a následně jsme byli rozvezeni na naše stanoviště. Vše proběhlo velmi rychle a leč začínala ohlášením do vysílačky během patnácti minut. Stejným způsobem a stejně rychle proběhlo i její ukončení.
Následoval výborný teplý oběd přímo v lese. Na vydatném a pravidelném stravování si seveřané velmi zakládají, protože v tamních podmínkách je to velmi důležité.
Po obědě následovala druhá leč. Po návratu do našeho domu jsme měli možnost kdykoliv využít pravou severskou saunu se vstupem do průzračně čistého jezera.
Cílem tohoto článku není detailně popisovat průběh vlastního lovu ani místní zvyky, ale přinést informace o světoznámém výrobci střeliva, jeho chystaných novinkách a zajímavé postřehy z našeho pobytu. Takže stručně.
Po celou dobu naší návštěvy bylo skvělé počasí, ráno kolem -6 °C a přes den slunečno s teplotou kolem 0 °C. Bydleli jsme a lovili v nádherných lesích protkaných jezery nedaleko hranic s Norskem. Revíry Normy byly v minulosti velmi bohaté na losí zvěř, avšak v posledních letech populace rychle klesá. Je to způsobeno návratem vlka, kterému se zde velmi dobře daří, a jehož stavy utěšeně rostou. I nám, konkrétně kolegovi z Litvy, se podařilo v jedné leči vlka zahlédnout. I přesto byla v každé leči losí zvěř spatřena. Viděli jsme ji i na pár metrů, kdy nám při přesunu přesazovala přes lesní cestu. Tetřev je zde stále samozřejmostí. Při jedné z lečí se podařilo zvednout dva tyto nádherné opeřence. Jeden z nich usedl na borovici asi 25 m od mého stanoviště a mě se jej povedlo v rychlosti vyfotit.
Po neskutečně nádherných a zajímavých dnech v překrásné švédské přírodě nastal den poslední, den odjezdu. Bohudík ne pro mě a Lukáše Linharta, kteří jsme se následující den přesouvali na východ Švédska za mými přáteli z firmy Nordikpredator. Po rozloučení s ostatními hosty a jejich odjezdu usoudili místní lovci, že takový den by si zasloužil ukončit ještě jednou lečí. Rozvezli nás na stanoviště a lov začal.
Asi po hodině se ozval výstřel. Do vysílačky hlásil Lukáš, že střílel na losíče. Po ukončení leče jsme se všichni sešli na jeho stanovišti, kde následovaly vřelé gratulace úspěšnému lovci. Lukáš ulovil vyspělé 110 kg těžké losíče. Střílel na něj v pohybu, kdy s losicí přesazovalo přes cestu. Rána byla umístěna na žebra těsně za plecí. Použita byla ráže .308W s novou kompozitní střelou ECOSTRIKE. Na její hodnocení je příliš brzo, ale podle toho, co jsme mohli slyšet a následně i vidět, se zdá, že půjde o další vynikající přírůstek do rodiny střel nesoucích označením STRIKE.
Pozdě odpoledne jsme se už ale museli rozloučit i my. Bylo nám trochu smutno, že musíme opustit toto zajímavé, pro nás až magické místo i velmi milé a přátelské lidi. Anders Brolund nás odvezl do města Arvika, kde jsme si zařídili na další den jízdenky a šli se projít. Po noci strávené v hotelu jsme nastoupili do vlaku a cestovali napříč téměř přes celé království tří korunek, celkem 367 km, do města Gnesa. I cestou se bylo na co dívat a získat tak větší přehled o této zemi.
V cílové stanici nás už čekalo taxi, které nás odvezlo na místo setkání s mými přáteli P.A. a Emmou Ahlen. Po příjezdu jsme notnou dobu zůstali stát v úžasu. Jednalo se totiž o sídlo Švédské lovecké asociace v Oster Malma. Nádherné místo se zámkem, muzeem a přírodní zoologickou zahradou. Přivítání bylo velmi vřelé.
U dobré večeře a pití jsme měli možnost prodiskutovat obchodní záležitosti a novinky od firmy Nordikpredator. Tou první je vábnička na kachny nesoucí rysy všech předchozích vábniček Nordik. A to jak po stránce zvoleného materiálu, tak i z hlediska konstrukce. Tato strategie je zárukou odolnosti před povětrnostními vlivy i správné funkčnosti.
Druhou novinkou není vábnička, ale lovecký nůž. P.A. Ahlen je biolog volně žijící zvěře, odborník na vábení, ale také vynikající lovec. A jak nám sdělil, většina pevných nožů je zbytečně masívních, má dlouhou rukojeť a po zavěšení na opasku se s nimi špatně usedá například do auta. Při vývoji vlastního nože proto kladl důraz na kompaktnější rozměry, vynikající materiál ostří z důvodu dokonalých řezných vlastností a na celkovou ergonomii. Zásadní a revoluční vychytávku můžeme očekávat u způsobu zavěšení. Obě tyto novinky prodělávají fázi finálních příprav před výrobou. Na našem a Slovenském trhu by se měly objevit v průběhu letošního roku a je se určitě nač těšit.
Následující dva dny jsme lovili nedaleko od Oster Malma s místními lovci. Nacházeli jsme se v docela odlišné krajině, než jaká byla na západě v Amotforsu. Nebyly tu už tak rozsáhlé lesní komplexy plné jezer a mokřadů. V menší míře se zde již objevovaly pastviny a zemědělská políčka. Lesy byly ovšem stále dost rozsáhlé a úživné. Hojně je v nich zastoupena zvěř srnčí, daňčí, jelení, losí a černá. Z drobné pak tetřev i tetřívek. Jedním slovem ráj pro každého lovce. Proto i výřady byly dosti rozmanité.
Po příjezdu z celodenního lovu jsme se museli postarat o ulovené kusy. I tento bod zde mají velmi dobře vyřešený. Ono to při velikosti losa ani jinak nejde. Vše se odehrává ve větší hale, kde se v přední místnosti kus pomocí elektrické kladky zavěsí a stejnou kladkou i stáhne, opláchne a finálně očistí. Zavěšený kus se po kolejnicích přesune do vedlejší místnosti, kde proběhne jeho zpracování podle momentální potřeby.
Strávili jsme nezapomenutelné lovecké dny v nádherných místech. Navíc ne jako poplatkoví lovci, ale jako přátelé. Měli jsme tedy možnost stát se na chvíli součástí místního života se vším, co k tomu patří. Viděli a poznali jsme tvář kraje, přírody a lovu, která zůstane pro mnohé návštěvníky skrytou. Přiznávám, že se nám jen těžko loučilo a domů se nám příliš nechtělo. Všechno ovšem musí jednoho dne skončit.
Nasedli jsme do auta a s Emmou jeli do Stockholmu na letiště. Ve městě jsme se ještě zastavili ve velkém loveckém obchodu, kde jsme byli pozváni na prohlídku podzemní střelnice. Tmavý koberec na podlaze, na stěnách dlouhých asi 40-50 m panoramatické tapety s motivem lesa. Na celou přední stěnu se přes HD projektor promítalo video. Mohli jsme si navolit druh zvěře, početnost tlupy, směr a rychlost úprku.
Po spuštění jsme měli pocit, že jsme opravdu v reálné situaci v terénu. Střílelo se ostrými náboji. Po výstřelu byl laserem červeně vyznačen zásah a video se na námi zvolený časový úsek pozastavilo, abychom mohli vidět, kam byl zásah přesně umístěn. Naprosto excelentní technologie. Kdyby podobná střelnice byla u nás, myslím že by o ni byl obrovský zájem, a úspěšnost střelby na společných akcích by nebyla tak tristní.
Závěrem mohu konstatovat, že máme za sebou životní zážitek a že bude ještě dlouhou dobu trvat, než vstřebáme všechno, co jsme se dozvěděli a prožili. Každý, komu se nelíbí způsob lovu ve Skandinávii a všechno, co se kolem něj točí, by měl tuto destinaci navštívit, protože o ní mnoho neví. Teprve pak by pochopil, že realita je naprosto odlišná, než jeho představy a že ve skutečnosti máme právě my co dohánět, a v mnohém se i co přiučit.
 
Text a snímky Pavel KUMŽÁK
Zpracování dat...