Časopis Myslivost

Nevídaný srnec

Myslivost 7/2016, str. 81  Roman Chudáček
Jako každý myslivec se zajímám o dění a pohyb zvěře v honitbě. V dnešní době není volného času nazbyt, a proto jsem si pořídil, jako mnoho jiných myslivců, fotopast. Chtěl bych se podělit o jednu zajímavost, která se mi naskytla právě prostřednictvím fotografií pořízených zmiňovanou fotopastí. Snímky byly pořízeny v honitbě v okrese Plzeň-sever v katastrálním území obce Dřevec.
Na snímcích je zachycen srnec - pravidelný šesterák (obr. 1-2) . Nebylo by na tom až tak nic zvláštního, kdyby datem pořízení nebyl 31.1.2016 (viz.foto). Srnec zde má ještě původní paroží z loňského roku. Nejenom z praxe, ale i z odborné literatury je zřejmé, že něco není v pořádku s vývojem parůžků. Vždyť srnci shazují své parůžky od listopadu do prosince a nové začínají některým jedincům narůstat již od konce prosince. Plně se paroží objeví během února a března.
Proto jsem se rozhodl, že daného srnce budu průběžně monitorovat až do samého shození parůžků.
Co se týká růstu parůžků, tak například Pavel Scherer ve své publikaci uvádí, že růst parůžků podněcuje růstový hormon somatotropin, který je vylučován předním lalokem hypofýzy. Dále růst parůžků souvisí s činností samčích pohlavních žláz, při jejichž poškození dochází u parůžků k růstovým poruchám. Samčí pohlavní hormon testosteron utlumuje vyměšování růstového hormonu, takže růst parůžku ustává a podporuje spolu s hormony nadledvinek jeho vyztužování minerálními látkami. Tvorbu parůžků tedy ovládá celá soustava žláz s vnitřní sekrecí, přičemž řídicí úlohu má hypofýza.
Na průběh parožení srnčí zvěře mají vliv pochopitelně i jiné faktory, jako je např. vliv výživy, výskyt chorob, celková tělesná kondice, zranění ráží nebo kostry, dědičné dispozice a podobně.
Již bylo napsáno mnoho článků o vadách a různých neobvyklých tvarech parohů, které byly spojovány také se zraněním zadních končetin, ale informace o tom, že srnec má ještě v březnu neshozené parůžky, se v příspěvcích v časopise Myslivost nebo v jiné literatuře téměř neobjevují. Z mého pohledu se jedná o vzácný úkaz, který vydala příroda jako jedno ze svých dalších, dosud ne zcela objasněných tajemství. Existuje však možnost, že k tomu přispěl i člověk.
Z fotografie vyplývá, že srnec netrpí případným zraněním vedoucím k nedostatku růstového hormonu, jako např. zmiňované zranění některé končetiny, což by mohlo být příčinou zpožděného růstu nových parůžků. Jeho tělesná kondice a přijímání potravy je rovněž ve velmi dobrém stavu.
Místo, kde byl srnec monitorován je určeno jako vnadiště pro sledování černé zvěře. Vyplývá to už ze způsobu umisťování krmiva na daném místě. Kromě zmiňovaného srnce zde byly fotopastí zachyceny také jiné kusy srnčí zvěře, u kterých jsem neshledal žádnou poruchu růstu parůžků. Další dva srnci měli své již nové paroží ve fázi růstu.
Pro zajímavost zmiňuji, že v honitbě o výměře přibližně 1950 ha zvěř žije převážně v polních podmínkách a letošní zima do poloviny ledna 2016 byla výrazně mírná. Na základě údajů ČHMÚ byl listopad a prosinec 2015 v rámci ČR nejteplejším prosincem od roku 1961. Tyto aspekty také mají do určité míry vliv na pozdní termín shazování parůžků. Věk srnce podle daných podmínek je odhadován na 4-5 let.
Po týdenním sledování (obr. 3-4) měl srnec stále nasazené původní paroží a jeho aktivita příjímání krmení se nikterak nezměnila a ani nebylo patrné, že by se u srnce projevil úbytek tělesné hmotnosti. Navíc dané místo začala navštěvovat i divoká prasata, takže přísun
Další sledování srnce (obr. 5-6) s čtrnáctidenním odstupem od prvního zaregistrování nepřineslo nic nového, srnec stále nosil své původní paroží. Na jeho aktivitě v příjímání potravy, kterou jsem neustále zajišťoval v rovnoměrných dávkách v podobě ječmene, zlomkové kukuřice a solným lizem, se také nic nezměnilo. Sledované místo srnec navštěvoval v různých denních časech. Nebyl zaregistrován ani váhový úbytek.
Některé faktory a příčiny vad ve vývoji paroží jsem již zmiňoval. Ale zamysleme se nad otázkou, zda by jednou z příčin nemohl být vliv chemických látek používaných na ochranu rostlin. Vždyť tyto látky nabývají rok od roku nejen na intenzitě aplikace, ale také na produkci nových druhů, protože po určitém čase bývají plevely a škůdci na tyto látky rezistentní.
Pokud je mi známo, tak snad v Německu byl proveden výzkum vlivu chemických látek, tedy konkrétně insekticidů, herbicidů a v neposlední řadě i fungicidů, které se na ochranu rostlin aplikují. Tento výzkum nepotvrdil, že by tyto látky měly vliv na ztrátu plodnosti zaječek. Ovšem podle toho, co je mi známo, nebyl výzkum vlivu těchto látek na hormonální funkci spárkaté zvěře proveden. Je to další téma, kterým by stálo za to se zabývat, ať již z pohledu myslivecké veřejnosti nebo ochránců zvířat.
V další etapě sledování, tedy o měsíc později (obr.7), jsem na srnci neshledal žádných tělesných změn včetně původních parůžků. Vnadiště jsem kromě solného lizu (přidaného v průběhu sledování) doplnil také tzv. samokrmítkem vlastní výroby, které je opatřeno krmicí pružinou (zakoupena v internetovém obchodě), do které se sesypává z nádoby obilí. V tomto případě se jednalo o kukuřici, ječmen a oves (vpravo na obr.7).
K tomu mě přiměly dva důvody, respektive výhody, které krmítko poskytuje. První výhodou je, že zvěř má stálý přísun suchého nesplesnivělého obilí oproti volně pohozenému zrnu na zemi, které často vlivem počasí splesniví, zvláště když je ve velikém množství tzv. hromad.
Kupodivu si srnec na krmítko velice rychle zvykl a po zachvění pružiny vlivem jeho dotyku např. větrníkem, se mu na zem sesype malé množství suchého obilí, které stačí sežrat, aniž by došlo k jeho plesnivění.
Další nespornou výhodou tohoto krmítka je, že krmivo není sezobáno ptáky dřív než se k němu dostane spárkatá zvěř, pro kterou především je krmivo určeno. Pro zajímavost na jednom ze snímků z fotopasti jsem na sledovaném místě napočítal 42 strnadů obecných, 8 kosů černých a 5 sojek obecných. Při tomto množství ptactva opravdu nemůže volně pohozené krmivo v malé dávce dlouho vydržet a je pak potřeba místo navštěvovat každý den.
Sledování mě také přimělo k vytvoření grafického znázornění časového harmonogramu návštěv srnce na vnadišti. Zde je možno pozorovat rozdílnost časů v závislosti nejen na počasí, ale bohužel také na občasném výskytu volně pobíhajících psů nezodpovědných majitelů, kteří občas danou lokalitu navštíví. S ohledem na velikost jsem graf rozdělil na dvě části (graf 1 a 2).
Před vlastním popisem časového sledu návštěv srnce, bych rád pro lepší orientaci v grafu uvedl určité vysvětlivky. Jednotlivé časy jsou znázorněny příslušnou barvou. To znamená, že první čas návštěvy k danému dni představuje modrý sloupeček, červený sloupeček druhý čas návštěvy a zelený třetí čas návštěvy.
V prvním grafu jsou v prvním týdnu patrné častější návštěvy, až třikrát denně. Průměrná teplota se pohybovala kolem 2 °C. Dne 10.2. jsem zaznamenal ve zbytcích sněhu stopy psa, který se pohyboval přímo u vnadiště, ale bohužel nebyl v zorném úhlu fotopasti. Myslím, že z důvodu zavětření psa a možná i štvaním zvěře, srnec toto místo téměř tři dny nenavštívil. Ve dnech 13.2. – 15.2. se výrazně oteplilo až na průměrnou teplotu 12 °C a srnec místo navštěvoval pouze dvakrát denně.
Poté v noci z 16.2. na 17.2. napadl sníh a srnec místo navštívil třikrát. Proč dne 16.2. místo nebylo navštíveno, nevím. Tento jev se bez nějakého rozumného vysvětlení opakoval i v grafu 2 4.3..
Druhý graf je zajímavý tím, že v noci z 19.2. na 20.2. a pak následující noc navštívila vnadiště divoká prasata. Následující den srnec vynechal návštěvu na dva dny. Zda skutečně měla divoká prasata zapříčinit tento výpadek návštěv srnce, těžko říci.
Dalším důkazem, že vlivem ochlazení srnec místo navštěvoval i třikrát za den, ukazují dny 24.2. a 2.3.. V tyto dny napadl nový sníh. Tímto nechci veřejnosti vnucovat skutečnost, že změna počasí zapříčinila změnu intenzity návštěv, ale pouze chci demonstrovat určitou spojitost s ochlazením a zvýšenou aktivitou srnce v příjímání jadrného krmiva na vnadišti.
Nesmím opomenout také to, že každá návštěva srnce v uvedeném grafu představovala minimálně půlhodinové „pastvení“. Myslím si, že samokrmítko v kombinaci se solným lizem představovalo pro srnce jakýsi gurmánský zážitek.
Uběhlo šest týdnů sledování tohoto nevídaného srnce a stav paroží je stále nezměněn (obr.8). Jeleni lesní své paroží už shazují a já stále s určitým napětím každým dnem očekávám, že se tohoto aktu dočkám i u srnce. Sleduji i ostatní srnčí zvěř v okolí a zaznamenávám, že většina má své nové paroží ještě v lýčí, pouze pár jedinců má z poloviny vytlučeno.
I po dvouměsíčním sledování je stav paroží stejný (obr. 9). Jediná změna, kterou jsem zaznamenal, se týká frekvence návštěv srnce. Po celý uplynulý týden srnec přicházel pouze jednou a to ve večerních hodinách.
Ačkoliv jsem doufal, že se díky sledování fotopastí dočkám shození paroží, situace se nečekaně změnila. Až do 8.4. srnec navštěvoval vnadiště a poté se zcela odebral do již poměrně vzrostlé řepky nacházející se asi 100 metrů vzdušnou čarou od místa sledování a tam setrval až do konce dubna, kde jsem ho ještě 29.4. zahlédl - stále s parožím na hlavě. Stále jsem věřil, že si srnec vybere sledované místo také za své teritorium a nebude se vzdalovat, ale bohužel řepka se pro něj stala nejen dokonalým krytem, ale i zdrojem šťavnaté potravy, kterou nemohu zrnem nahradit.
 
Celé pozorování tohoto jedinečného srnce (podotýkám, že se nejedná o žádný podvrh, ale o skutečnou ojedinělost, kdy srnec neshodil paroží) mám uloženo na CD a mám také svědka, který mi pravost snímků může potvrdit. Srnce s parožím začátkem února viděl na vlastní oči. Pan Scherer, kterého považuji za skutečného znalce a odborníka srnčí zvěře, a s kterým jsem měl tu čest se seznámit na chovatelské přehlídce trofejí na zámku Nebílovy, potvrdil, že se jedná o vzácnou výjimku poruchy vývoje paroží, a že tento srnec bude paroží nosit patrně až do podzimu letošního roku.
Příčinou této poruchy je s největší pravděpodobností utlumení produkce růstového hormonu během parožení, a proto nedošlo k shození parůžků, které už dávno nejsou vyživovány a hlavně nemohly „odpadnout“ vlivem růstu nových parůžků. Co způsobilo tento útlum hormonu se bohužel asi nedozvíme. Ale alespoň jsem si mohl vyzkoušet v praxi tzv. samokrmítko, které se velice dobře osvědčilo.
Závěrem bych chtěl říci, že díky dnešním monitorovacím technologiím jako jsou například fotopasti, můžeme zachytit opravdu nevídané úkazy přírody a byla by škoda, nechávat si takovéto nevšední zážitky jen pro sebe.
Ing. Roman CHUDÁČEK

Přiložené dokumenty

Graf-1 Graf-1 (227,38 KB)
Graf-2 Graf-2 (232,31 KB)
Zpracování dat...