Časopis Myslivost

Portugalský ohař – Praotec všech ohařů

Lubomír Hajný
Portugalský ohař – u nás velmi málo známé plemeno, které se v České republice vyskytuje v počtu pouze několika jedinců. Přitom je to plemeno staré, jeho předkové jsou zastoupeni u mnohem početnějších ohařů. S výcvikem a chovem tohoto plemene má zkušenosti pan Marian Roden, proto jsem se za ním znovu vypravil, abychom si o tomto překrásném plemeni povídali a čtenářům jej blíže představili.
Jaké bylo Vaše první setkání s portugalskými ohaři?
Když jsem byl v Portugalsku v královském hřebčíně, někdy v roce 2008, viděl jsem v jejich psinci tohle plemeno, které jsem neznal a velmi mě oslovilo exteriérem a vůbec výrazem a také tím, jak působilo na lidi, kteří šli kolem. Žemlově zbarvený pes podobný pointrovi mě uchvátil. Zapsal jsem si, jak se jmenuje plemeno, a začal jsem po něm pátrat. Zjistil jsem, že v Čechách portugalský ohař vůbec není. Člověk si najednou uvědomuje, že jsou i ohaři, o kterých tady v Čechách nic nebo skoro nic nevíme. A mezi ně se řadí i portugalský ohař.
Přitom podle literatury je portugalský ohař velmi staré plemeno….
Portugalský ohař je původní, opravdu velmi staré plemeno a říká se o něm, že je to nejprošlechtěnější ohař na světě. Oproti tomu je německý krátkosrstý ohař ještě úplně neprověřené plemeno. Myslím tím časově. Sám mám fenku kraťase a je skvělá a nechci je jakkoliv hanit.  Ale když se podíváme na historii obou plemen, tak historie německého ohaře je proti portugalskému strašně krátká. 
Slyšel jsem, že v Portugalsku si ohařů velmi váží…
Je to jejich národní plemeno a mnohde na náměstí mají ohaři i sochy. Portugalsko je trošku stranou evropského vývoje ohařů a místní lidé jsou velmi hrdí na šlechtitele a chovatele ohařů, kteří neustále drží své pleno na špičkové úrovni.
To Vás určitě lákalo si portugalského ohaře pořídit, vydal jste se do Portugalska znovu?
Stejně jako u nás i v Portugalsku se dělí ohaři na práci a na exteriér. Chtěl jsem ohaře především na práci, bohužel jsme neměl prakticky žádné kontakty na místní chovatele. Nějakou dobu jsem přemýšlel co s tím a nakonec jsem pořízení portugalského ohaře odsunul. Chvíli jsem si pohrával také s myšlenkou, že si pořídím pointra, ale to mi bylo kolegy rozmluveno. Přestože dělám kynologii prakticky od dětství, s loveckou kynologií jsem zkušenosti neměl. Tak padla volba nakonec na německého ohaře, kterého jsem si pořídil. Čas běžel, ale pořád jsem po portugalských ohařích pokukoval.
To už se ale v Čechách portugalský ohař vyskytoval…
Přes internet jsem zjistil, že nějaká paní si dovezla do republiky prvního portugalského ohaře, byla to tříletá fenka. S paní Gabrielou Železnou jsem se zkontaktoval a postupem času se z nás stali díky ohařům velmi dobří přátelé. Zjistil jsem, že paní Železná chce s fenkou udělat lovecké zkoušky. Měla fenku už někde na výcviku, ale to se neosvědčilo. Domluvili jsme se na výcviku u mě a po krátké chvíli jsme si s fenkou padli do oka. Byl jsem ještě více přesvědčený, že si musím portugalského ohaře opravdu pořídit.
Čtenáře bude určitě zajímat, jak portugalský ohař pracuje, jak se cvičí oproti třeba německému ohaři…
Portugalský ohař pochází z tvrdých podmínek, musí pracovat v nížinách u moře v horku, ale také v drsné krajině portugalských hor, proto je to plemeno velmi odolné. Velmi rychle vyhodnotí povrch terénu, cválají naplno, ale když se změní povrch, přejdou plynule do klusu a hledají dál. Vynikají skvělou vytrvalostí. Oproti německému ohaři dokáží přizpůsobit velmi rychle rychlost terénu, což svědčí o velké inteligenci plemene. Nosově jsou velmi dobří a například pointr si vynikající nos nese právě z tohoto plemene.  S vystavováním nemají vůbec problém. Je to vystavení pevné, ale oproti třeba německému ohaři nebo právě poitrovi není tak elegantní. Je to plemeno nižšího vzrůstu a takový typický vystavovací manýr s přikrčením až k zemi, jak jej známe u některých plemen, to u portugalského ohaře nenajdeme. Nicméně vystavování je opravdu pevné a jisté. V hledání je portugalský ohař spíše pes tzv. podflintový, neustále si hlídá svého majitele. Chce pracovat a lovit pro něj. Výcvik byl naprosto v pořádku, zkoušky jsme úspěšně složili a majitelce jsem fenku vrátil. Nyní je aktivně využívaná v myslivosti.
Kde ohaře cvičíte?
Bohužel mi myslivci z mysliveckého spolku Vojkov výcvik ohaře v honitbě neumožnili, což mě velmi mrzelo. Jezdím proto do vzdálenějšího spolku Svatý Jan, kde jsou naopak k výcviku loveckých psů velmi vstřícní.
Takže jste byl opět bez portugalského ohaře….
To se velmi rychle změnilo. Paní Železná mi volala, že se jí ozval chovatel z Portugalska, že má jednoho psa, který je týraný a jeho majitelům jej odebral, ale doma jej nemůže mít. Pes byl dvouletý a v žalostném stavu. Paní Železné jej tedy chovatel nabídnul, jestli si jej chce vzít a rozšířit s ním chov portugalského ohaře u nás. Měla pár dní na rozmyšlenou, ale nakonec neváhala a na své náklady psa do republiky přivezla. Na pejska jsem se k ní přijel podívat, ale skoro jsem jej neviděl, měl panickou hrůzu z mužů. Nechtělo si mi uvěřit, jak daleko jsou schopni lidé zajít s týráním psa. Pes byl v té době úplně zlomený, vyřízený. Paní Železná mě požádala znovu, jestli bych psa připravil na zkoušky. Já jsem jí říkal, že je skvělé, že jej zachránila, ale že na výcvik to nebude. Pes bude mít asi negativní reakci na střelbu, lidi atd. Opět čas běžel, několikrát jsem u ní byl na návštěvě a viděl jsem, že se pes postupně začal socializovat a jednoho dne ke mně přišel a začal mi sám od sebe lízat ruku. Paní Železná chtěla, aby měl zkoušky, aby jej mohla brát na hony a využívat v myslivosti. Říkal jsem si, že to teda zkusím bez záruky. Nevěděl jsem, čím vším pes prošel, co zažil. Pes se musel naučit aport, poslušnost a vše další okolo. Byl ale úžasný, aport se naučil rychle a byl velmi poslušný. Připravuju ho právě na zkoušky a myslím si, že je zvládneme. Vidím v psovi ohromný pokrok od zlomeného psa k sebejistému skvělému pomocníkovi a hlavně kamarádovi. Takže spolu právě pilně cvičíme a připravujeme se na zkouškovou sezónu.
Vím, že jste byl opět v Portugalsku, tentokrát jste se vypravil za pracovními zkouškami…
V dubnu jsem měl možnost vidět na vlastní oči klubové zkoušky portugalských ohařů. Chtěl jsem vidět více portugalských ohařů pracovat a také srovnat jejich exteriér. U zkoušek byla rovnou i speciální výstava plemene. Musím říct, že setkání v Portugalsku bylo velmi přátelské, po celou dobu zkoušek se mi věnovali a trpělivě odpovídali na moje otázky. Velmi mě překvapilo, že rozhodčí dbají, aby pes zásadně hledal proti větru, není to jak u nás, že všestranný pes si musí vítr najít. To v Portugalsku neplatí a psovi se snaží připravit ty nejlepší podmínky pro hledání a následné vystavení. Se psem se jde klidně 200 i 300 metrů na vítr. Na druhou stranu na stejnou lokalitu nastoupí í více psů po sobě, což u nás nemáme. Když se dává hlášení vůdce k rozhodčímu, tak to není jen strohé jako u nás. Jméno psa, los a jméno vůdce. S rozhodčími si vůdce na začátku podá ruku, podá základní hlášení jako u nás a poté následuje klidně i 5 minutová debata o psovi. Vůdce musí ukázat náboje, jak bude zacházet se zbraní a celé je to směřováno k odstranění trémy vůdce a vytvoření pocitu, že rozhodčí není nadčlověk, ale partner při loveckých zkouškách. Celé zkoušky se nesou v duchu přátelství.
Jak probíhá posuzování psů?
V Portugalsku posuzuje vždy jeden rozhodčí a s ním šli čekatelé na rozhodčího a doprovod. Pro mladé psy měli zkoušky TAN s výsledkem prospěl či neprospěl. Pes měl za úkol hledat, vystavit a po vystavení byl výstřel. Hledání probíhalo v hájích korkových dubů. Hledání je v opravdu těžkém terénu a na systém a styl hledání je kladen velký důraz. Hledání za vůdcem je stejně jako u nás nežádoucí.  V určitém časovém úseku musí ohař přijít na zvěř a vystavit, hledání po vystavení pak dál pokračuje. Co mě velmi překvapilo, že oproti českým vůdcům, kteří mají na zkouškách jednoho maximálně dva ohaře, v Portugalsku nebyla výjimka, že měl vůdce 8 i 11 psů na zkouškách a ve vlastnictví a všichni na zkouškách běží. U dospělých psů je krom výše uvedených disciplín ještě praktický lov zvěře, kde se hodnotí dohledání a přinášení zvěře.  S naším přinášením se to ale nedá srovnat.
Jaký je rozdíl?
Pes může klidně několikrát upustit, pes nemusí předávat v sedě atd. Portugalci říkají, že český zkušební řád je blíž německému a oni jsou blíže jihoevropskému, kde se více klade důraz na vystavení než na přesnost při odevzdávce.
Na jaké zvěři se zkouší?
Pouze na pernaté zvěři, a to na orebicích. Setkal jsem se s tím, že i v Portugalsku se orebice vypouštějí před zkouškami, ale vždy zásadně vyspělé a nikdy ne před psy.
Jak je to s všestrannými zkouškami, dělají se v Portugalsku?
V Portugalsku nemají podmínky, aby dělali takové hry, jak oni říkají všestrankám. A taky jejich plemeno nemá zkušenosti například s prací s liškou a prací na barvě. Portugalští ohaři se výhradně používají na vystavování a hledání. Původně bylo plemeno vyšlechtěno k lovu orebic se sokolem.     
Jak na Vás působila atmosféra portugalských zkoušek?
Budu se opakovat, ale všude vládla příjemná přátelská atmosféra. Po celý průběh zkoušek jsem neviděl žádnou hrubost ze strany vůdců. Celkově si vůdci svých psů váží. Cesta do Portugalska mě utvrdila, že jsou to psi opravdu dobří. Proto myšlenka pořídit si Portugalského ohaře je stále živá a věřím, že se brzy naplní.
 
 
Zpracování dat...