Časopis Myslivost

Záchranu živočichů při sečích usnadní nová mobilní aplikace pro myslivce, zemědělce a dobrovolníky

Myslivost 7/2016, str. 60  Lubomír Hajný, Petr Slaba
Záchrana živočichů každoročně ohrožených při senosečích bude jednodušší. Dobrovolníkům, zemědělcům a myslivcům ji usnadní nová mobilní aplikace, kterou naprogramovali během soutěže studenti České zemědělské univerzity. Tu loni v červnu vyhlásila Česká zemědělská univerzita a Ministerstvo životního prostředí na ni přispělo 100 000 korunami. Aplikaci pro chytré mobily a tablety, jež doplňuje loni spuštěný webový portál SENOSEC.CZU.CZ pro použití přímo v terénu, představili veřejnosti ve čtvrtek 2. června v Lánech ministr životního prostředí Richard Brabec a prorektor ČZU Petr Heřmánek.
Loni 22. května ministr Richard Brabec spolu s rektorem ČZU Jiřím Balíkem a s podporou myslivců a dobrovolníků z iniciativy Za živou krajinu odstartovali kampaň za záchranu živočichů ohrožených při sečích. Veřejnosti dali k užívání nový komunikační nástroj, webový portál SENOSEC.CZU.CZ. Ministr životního prostředí Richard Brabec uvedl, že je velmi rád, že letos můžeme nabídnout další usnadnění pro záchranu zvířat, která každoročně hynou při senosečích, a to jednoduchou aplikaci pro mobily a tablety. Ta umožní zadávat data přímo z terénu, čímž se ještě zlepší komunikaci mezi zúčastněnými skupinami dobrovolníků, zemědělců a myslivců.
V letošní sezóně sečí Česká zemědělská univerzita, která provoz portálu zajišťuje, eviduje k 1. červnu na 10  000 návštěv. Celkově se už do portálu zaregistrovalo na 3000 uživatelů, z toho 102 zemědělských podniků a 186 mysliveckých sdružení. Zachránit se podařilo dohromady 206 dospělých zvířat či mláďat.
To ale není vše, sezóna sečí ještě běží, takže tato čísla se budou ještě měnit, uvedl na tiskové konferenci Roman Kvasnička, proděkan Provozně ekonomické fakulty ČZU.
Na tiskové konferenci byla přítomná také jednatelka Českomoravské myslivecké jednoty Martina Novotná, která přislíbila širší propagaci projektu mezi členy. „Věříme, že pokud se do něj zapojí dostatečný počet lidí, přispěje ke snížení počtu ztrát na zvěři, které každý rok při sečích evidujeme. Proto má portál i aplikace naši plnou podporu, našim členům budeme obojí doporučovat skrze naše webové stránky a časopis Myslivost, který je mediálním partnerem projektu“, uzavřela jednatelka Českomoravské myslivecké jednoty.
Mgr. Lubomír HAJNÝ
 
Za velký úspěch lze považovat také to, že se nová mobilní aplikace a samotný portál SENOSEC.CZU.CZ představovala v rámci doprovodných programů výstavy Natura Viva 2016. A tak poprvé v historii tuto výstavu navštívil ministr životního prostředí a kromě vystoupení si prošel některé expozice a diskutoval jak s vedením výstaviště, tak se zástupci ČMMJ. Samotná více než hodinová prezentace na podiu se setkala s velkým zájmem návštěvníků a z atmosféry zcela zaplněného hlediště doslova sálala atmosféra vzájemného pochopení, podpory a zájmu o společnou věc. Text a snímek Jiří Kasina  
 
 
Žádná snaha není marná
Rád bych vám napsal všem několik vět. Jsem vyučený dřevorubec, zaměstnaný jako lesník, vytvářím kreslený humor, též píši povídky, ilustruji knihy, občas namaluji obraz, rád fotím, ale hlavně jsem myslivec milující přírodu.
Lásku k přírodě a myslivosti jsem podědil od svého táty, který mě zasvětil do tajů přírody a myslivosti už od dětství. Bydleli jsme v Praze, mamka pracovala jako prodavačka a taťka jako zedník, únikem z betonové džungle z Prahy nám byly víkendy, prázdniny a dovolené, které jsme trávili v malé vesnici Vidice v západních Čechách. Tam jsem poznával přírodu naživo, nejenom z knih a televizní obrazovky, tam jsem se jí mohl dotknout a mohl jsem být její součástí. Moje mládí nebyl internet, ani tehdy cenzurovaná televize, ale byly to knihy, kterých jsem přečetl velké množství s tematikou, kterou jsem měl rád a která mě v Praze alespoň v mysli přenesla na místa, kde by jsem rád byl či žil. Mezi divoké děti lesů.
„Divoké děti lesů“ je povídková kniha E.T.Settona. Je to soubor povídek o zvířatech z divočiny, z nichž mi nejvíce utkvěla v mysli povídka Lobo, král Curumpawy, povídka o vychytralém a ohromném vlkovi a jeho smečce, která řádila ve jmenovaném pohoří. Setton přijel do hor, aby se pokusil tohoto vychytralého vlka, působícího farmářům v okolí strašné škody, ulovit. Po několika měsících se mu to také nakonec povedlo. Setton byl opravdu zkušený lovec a velký znalec přírody, takže zvítězil tam, kde mnozí před ním odešli s nepořízenou. Ale…
Vítězství nad Lobem ho navždy poznamenalo hluboko v srdci. Ne, nepřestal lovit, ale začal vše vnímat mnohem jinak, napsal tedy o Lobovi výše zmiňovaný příběh, který se stal v Americe hitem a začalo se i na vlky nahlížet jinak, jinak nahlížet komplexně na celou přírodu kolem. Nakonec před několika lety natočila společnost NGM krásný film s názvem Lobo – Vlk, který změnil Ameriku. Ale nebyl to ten vlk, i když byl tou hlavní roznětkou, byl to lovec, který povídku napsal. Lovec, který i když zvěř lovil, měl k ní mnohem větší cit a porozumění než si mnozí lidé dokáží představit, bez jeho krásně popsaného příběhu by lidé měli oči zavřené mnohem déle.
Když jsem seděl na posedu asi před šesti lety, zažil jsem událost, kterou jsem pak popsal v krátké povídce „Smutná srnčí máma“. Vyvěsil jsem jí už tenkrát na internet, ale přečetlo si jí jen pár lidí z okruhu přátel a těch, kteří problematiku již znali. Byl „klid po pěšině“, příběh čekal na tu správnou dobu.
Ta přišla před třemi lety, když jsem byl svědkem posekání velkého množství srnčat při senosečích u nás v honitbě, když jsem musel chodit po loukách a nožem ukončovat trápení naříkajících malých tvorečků, kterým nebylo vinou nás lidí dopřáno prožít si svůj život do konce. Stejně tak jako Settona i mě to tehdy navždy poznamenalo hluboko v srdci a příběh jsem opravdu naštván zveřejnil znovu a doplnil ho fotografiemi nebohých srnčat. Až tehdy to zabralo, až tehdy začali lidé u nás otvírat oči, a troufnu si napsat připodobnění výše zmiňovanému, že Smutná srnčí máma ten rok změnila Česko.
Třetím rokem již vedeme mysliveckou kampaň, která se zabývá problematikou záchrany mláďat zvěře při senosečích, třetím rokem se snažíme neustále s kolegy na vše, co se této problematiky týká upozorňovat, a třetím rokem na sebe slyšíme z úst různých neurvalců a rádoby milovníků přírody urážky a sprostá slova. Je mi z takových lidí často hodně smutno, často mě to doslova uráží a někdy mám problém se přes to s klidem přenést.
Nevím, zda to tak má být, asi to ještě chvíli bude trvat, než si lidé uvědomí, že i když myslivci zvěř loví, tak že oni jsou právě tím hlavním pilířem ochrany přírody jako celku, a nejenom při senosečích. Asi bude i nějakou dobu trvat, než si to uvědomí i mnozí myslivci, to vím také. Ale když vidím každým rokem, jak na spoustách míst kampaň zafungovala, že to jde, tak mám opravdu radost.
A tak bych chtěl všem říci, ať už jste myslivci, zemědělci nebo dobrovolníci z řad široké veřejnosti, zvláště pak v krajích a v místech, kde se vám to zdá zbytečné a beznadějné, ať vytrváte a nedáte se, ať hledáte společnou cestu při záchraně mláďat o senosečích, ale i při dalších činnostech, které s přírodou souvisí. A i když se vám někdy zdá, že u vás žádná aktivita není možná, a nebo snažení je zdánlivě marné, vždy mějte na mysli tento citát: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“
 Jmenuji se Petr SLABA a jsem MYSLIVEC
 
Zpracování dat...