Časopis Myslivost

Základem bude školení a informovanost

Myslivostž 7/2016, str. 24  Jiří Kasina
Tak jako k myslivci patří neodmyslitelně lovecký pes, tak do struktury odborných komisí Myslivecké rady ČMMJ patří Kynologická komise. V jejím čele stojí od volebního sněmu nově Josef Novák, jméno, které je zároveň mezi kynology respektovaným pojmem. V rozhovoru jsme ale nedebatovali jen o kynologii, ale i obecně o situaci v naší myslivecké organizaci, o tom, co by se dalo či mělo zlepšit a změnit.
 
Ve vašem případě je asi trochu zbytečné se ptát, jak Vy jste se dostal k myslivosti, ale přece jen…
K myslivosti jsem se spolu s bratrem dostal už jako malý kluk, protože myslivost a kynologie s ní spojená u nás byla samozřejmostí u otce i u strýce, oba jsou známí kynologové. V podstatě hned jak jsem se narodil, od malinka jsem nic jiného nedělal, než běhal se psy a kolem psů. Později v nějakých deseti jsem začal troubit a chodil jsem s tátou po honech, takže mě bylo předurčeno, že se stanu myslivcem nebo lesníkem. Odmala jsem zkoušel cvičit psy, zážitkem pro mě bylo i to, že jsem si mohl v deseti letech střelit zajíce na honu.
Po lesnické škole jsem se dostal do praxe k Lesnímu závodu Nymburk, to byl myslivecký lesní závod. Tam byly dvě obory, bažantnice, tam jsem začínal a od hajného jsem si prošel vším, přes technika, technologa na závodě a v sedmadvaceti jsem se stal vedoucím správy. Vždy tam myslivost byla, krásné vzpomínky mám na bažantnici na Kačině, dnes park a les upravili a narušili taková ta krásná místa, která ještě pamatuji. Nejen tam jsem se vybláznil myslivecky, ne že bych tam lovil ve velkém počtu, tam jezdili zahraniční lovci a hosté, my jsme ale vše připravovali, byla to krásná léta a s tím vším spojená kynologie. Já mám vlastní psy nepřetržitě od dob studia lesařiny.
 
A má cenu ptát se Vás na to, co Vás kromě kynologie přitahuje na myslivosti?
Na myslivosti mě vždycky přitahovalo to, co nejvíc v tu chvíli při tomto povolání člověk potřeboval nebo dělal. Já jsem začínal v období mezi školou a vojnou, kdy jsem se šel přihlásit na Lesní závod Nymburk, že bych po vojně nastoupil a ředitel mi řekl ne, žádné prázdniny mít nebudeš a hned nastoupíš a budeš pracovat za nemocného technika. A já jsem prožil tři měsíce na polesí, kam patřila Jabkenická obora. Člověka prostě ovlivní to, co zrovna dělá. Já nejsem jen kynolog, já se myslivosti věnuji profesně, když jsem skončil s profesí lesníka, tak jsem šel na státní správu a už tak funguji dvacet let. Koukám na myslivost i z jiného pohledu, přes zákony a je to zrovna tak zajímavé. Prakticky jsem si to nedovedl představit, když jsem z lesa, z provozu odcházel do státní správy, ale i to má plusy a výhody, člověk se setká s jinými lidmi, řeší jiné problémy.
 
Teď pracujete v jaké funkci?
Mám na starost státní správu lesů a myslivosti na městském úřadě v Českém Brodě, na odboru životního prostředí. Nás tam je na odboru málo, takže dělám i ochranu přírody a krajiny a za kolegyni, která je na mateřské, mám na starost ještě zákon na ochranu zvířat proti týrání. Takže já si tam vychutnávám všechny libůstky.
 
Máte nějaká vysněná místa z hlediska myslivosti? Chápu, že jste zakořeněný v Polabské nížině, na Kolínsku, oslovují Vás třeba jiné kraje u nás nebo lovy v zahraničí?
Zahraniční lovy, jestli myslíte Afriku a tak, to mě moc nepřitahuje. Obdivuji a mám rád veškerou naši zvěř, která u nás žije, nemám nějaké specifické touhy z hlediska myslivosti nebo lovu. Možná jsem tak trochu raritou, protože jsem pracoval u jednoho lesního závodu a téměř na jednom místě, za státních lesů, za doby kdy byly akciovky, u soukromníka, pouze se měnily názvy. A nyní státní správu vykonávám taky stále pro ta samá místa. Já nejsem nějaký přelétavý pták, který by létal odnikud nikam, někdy to je dobře a někdy ne. Člověk se občas podíval i do zahraničí, hlavně to souviselo se psy, protože jsem předseda klubu kraťasů, předseda kynologické komise v Kolíně. Ale jsem z Polabí, možná jsem nepolíbený jinou krajinou.
 
A od kdy jste členem ČMMJ a jakými mysliveckými funkcemi jste prošel?
Členem jsem od roku 1978, kdy jsem dostal lovecký lístek. Jsem předsedou kynologické komise v Kolíně od roku 2000, současně místopředsedou okresního spolku. Samozřejmě jsem lektorem, zkušebním komisařem, jsem rozhodčím jak z výkonu loveckých psů, tak rozhodčím na exteriér. Co se týče kynologie, tak jsem předsedou Klubu chovatelů německých krátkosrstých ohařů Praha od roku 2003, ve výboru klubu jsem od roku 1992.
 
A v jakém působíte mysliveckém sdružení?
Jsem v našem mateřském sdružení Kořenice, kde je celá rodina a tam jsem od samého začátku, je to polní honitba. U nás v Polabí jsou problémem obrovské lány kukuřice, řepky, slunečnice, do toho nadměrná chemizace, výsledkem je to, že nám zmizela prakticky drobná zvěř, jak bažant, tak zajíc. Zajíc se na jaře jakž takž objevuje a pak porosty postříkají Rundupem a už nemáme nic. Bažantů máme v honitbě také podstatné méně než v dřívějších letech. Lovíme srnčí zvěř a někdy se povede ulovit i divoké prase, i když v těch obrovských lánech, kde prasata většinu roku jsou, se k nim člověk jen těžko dostane. Máme i kousek lesa, to je takové údolí asi dva kilometry, les je ale studený a žádná zvěř tam není. V honitbě máme několik rybníků, takže na jaře vypouštíme kachny.
 
Co vás vedlo ke kandidatuře do myslivecké rady? Co byl ten impuls?
Ono to asi vzniklo tím, že mě oslovili myslivci u nás na Kolínsku. Přišli za mnou, že mě navrhnou na sněmu, abych kandidoval do myslivecké rady, já jsem o tom chvilku přemýšlel, protože jsem věděl, že to asi jednoduché není, že je to hodně práce. Když se objevily seznamy kandidátů na webu, tak mě překvapila obrovská podpora lidí z celé republiky, kteří sice nemohli ovlivnit sněm jako takový, protože to byli řadoví kynologové a myslivci, ale v tu chvíli jsem se uklidnil a byl jsem přesvědčený o tom, že jsem udělal dobře. Jsem velmi rád, že jsem nešlápl úplně vedle, na sněm jsem šel s tím pocitem, jen aby to nebyla ostuda. O to víc jsem pak byl překvapený s téměř sedmdesátiprocentní podporou, to bylo poměrně dost.
 
Mohl byste vyjádřit názor na složení myslivecké rady? Jak se vám pracuje v novém kolektivu?
Vzhledem k tomu, že některé členy myslivecké rady jsem dříve neznal, a nebo jen z médií, tak jsem šel tak trochu do neznáma. Pohled bych rozdělil asi tak, předseda a místopředsedové, mi vcelku připadají jako dobré manažerské vedení, které je schopno jednat, dělat a zajistit peníze a postarat se o Jednotu, aby se mohla dál rozvíjet. Když vezmu zbývající kolektiv, předsedy komisí, tak se Rada omladila, jsem třetí nejstarší. Musím říct, že z titulu profesí i funkcí a zaměstnání jsou to lidé, kteří jsou odborníci, vědí o čem je řeč a vědí, co chtějí dělat. Všechno je to ale o penězích, pokud bude peněz dostatek, tak všichni mají chuť a dokáží pro myslivce udělat spoustu dobrých věcí. Jedná se o to, aby vydrželi a aby k tomu fungoval i sekretariát. Byl odvolán jednatel, zvolena nová jednatelka. Je velmi důležité, aby se doplnily síly na sekretariátu, které chybí, protože pokud nebudeme mít na každou komisi jednoho člověka na plný úvazek, tak to asi nikdy nebude fungovat tak, jak by mělo. Měli bychom s komisí kynologii řídit a měli by tu zaměstnanci sloužit pro veřejnost a poskytovat informace. Pokud nebude dělat jeden člověk třeba konkrétně kynologii, tak nedokáže vše obsáhnout, protože jak jsem za tu krátkou dobu měl možnost zjistit, tady práce je moc. Vždyť si jen vemte, že Ministerstvo zemědělství pověřilo ČMMJ organizováním zkoušek psů a už jenom s tím jsou spojené obrovské povinnosti, protože z pověření vyplývá spousta úkolů, které musí ČMMJ zajistit.
 
Asi se shodneme na tom názoru, že by bylo potřeba minimálně sedm tajemníků, aby každá komise měla svého člověka?
Bylo by to optimální, asi to nejlepší, co by mohlo být. Myslím, že každý předseda komise by rád měl svého tajemníka a dostatek peněz, aby mohla komise pracovat.
 
Podle mého názoru je alarmující, že na nedávné myslivecké radě z úst ekonomické komise zaznělo, že si Jednota jako organizace nevydělá z členských příspěvků ani na provoz sekretariátu?
To jsem zaznamenal taky a překvapilo mě, že těch 65 000 lidí neuživí ani aparát, který tu sedí a provoz sekretariátu.
 
Nemělo by se tedy uvažovat o zvýšení členského příspěvku? Aby šlo do Prahy víc než současných 140 Kč?
Nad tím jsem nikdy nepřemýšlel, to je věc citlivá, sáhnete lidem na peníze. Zásadní problém je ten, že když nastala možnost, že si mohou myslivci zaplatit pojištění i u jiných pojišťoven a nemusí být členy ČMMJ, tak toho spousta lidí využila. Byla to tehdy také tendence Lesů ČR, začali platit za své zaměstnance pojištění sami, tím spousta lidí vypadla z ČMMJ.
 
Myslíte si, že je dlouhodobě udržitelná pojišťovna Halali, aby fungovala s tak málo členy a úzkým spektrem pojištění?
Pojišťovna Halali, jako vše související s členským příspěvkem, je vázaná na počty členů. Dneska je spousta okresních mysliveckých spolků, které jsou ohrožené tím, že jsou na krajní hranici počtu členů, aby se uživily. To se musí odrazit logicky i v centru. Mělo by se dělat něco pro to, abychom začali získávat nové členy, mladé lidi, stává se, že děláme zkoušky adeptů, kde pak člověk zjistí, že půlka se nestane členy ČMMJ a zaplatili si pojištění jinde. Je potřeba adepty odchytit hned, jakmile udělají zkoušky, staň se naším členem a nabídnout jim to, co nabízí ČMMJ.
 
Je potřeba oslovovat mladé, souhlasím, ale čím je oslovit? Co by Jednota měla nabízet kromě pojištění? Jak obecně dává organizace najevo pojďte k nám, my vám poskytneme to či ono?
Základem, je informovanost. Začít se musí s mládeží, těžko ovlivníte člověka, který je starší. Na některých okresech chodí myslivci na besedy do škol, pořádají výstavy o životním prostředí a myslivosti, dělají pochůzky po honitbách se zaměřením na přírodu, zvěř, kynologii a seznamují mládež s děním v ČMMJ. Je to nejlepší způsob, jak pozitivně ovlivnit myšlení veřejnosti, protože i rodiče těchto školáků pochopí, že myslivost má své kouzlo a ne vše negativní co je prezentováno v médiích je pravda. Vy se ale asi ptáte, jak lze oslovit i dospělé myslivce?
 
Myslím třeba těch asi padesát tisíc lidí, držitelů loveckých lístků a zároveň nečlenů ČMMJ, kteří dřív byli v Jednotě. Odešli třeba z důvodu, že se jim nelíbilo, jak byla Jednota vedená, nesouhlasili třeba s povinným pojištěním. Změnilo se radikálně vedení, jakým způsobem ty lidi znova získávat? Jaké služby jim nabídnout?
Hlavní důvod byl asi ten, že tady se událo spousta špatného a ošklivého za posledních deset let, ČMMJ prošla hrozným očistcem. Co se dělo, to nebyla žádná dobrá reklama na českou myslivost, stavovská čest myslivců dostala na frak. Pokud se vazba mezi vedením ČMMJ a mysliveckou veřejností začne zlepšovat, pokud by veřejnost začala chápat, že ČMMJ to myslí vážně, že chce něco změnit a všechno se bude prezentovat navenek, tak vidím další vývoj pozitivně. V Myslivosti najdete informace, které jsou čerstvé, jak pozitivní, tak i negativní. Nikdo nemá zájem se bránit informovat veřejnost o tom, co se v ČMMJ děje, ať už ve vedení nebo v komisích. Pokud by se toto ještě více změnilo, začalo by se pracovat více mediálně, lidé by se přesvědčili o tom, že organizace funguje, stali by se znovu členy, myslím, že se alespoň část těch, kteří v nedávné minulosti odešli, ovlivnit dá. Ale začal bych s ovlivňováním přímo v mysliveckých spolcích, protože se stává, že tam, kde jsou dědové a tátové členy ČMMJ, tak se jejich synové a vnuci stanou členy také. Ale někdo není naším členem a je to často tím, že si neudělal zkoušky u ČMMJ, udělal si je někde jinde. Já jsem to zjistil u nás na sněmu, při hlasování jsme přišli na to, že jedno myslivecké sdružení má 25 členů, z toho je jen pět členy ČMMJ, zbytek jsou mladí kluci, kteří mají zkoušky odjinud, tak se nestali členy ČMMJ.
Musíme si uvědomit ale také tu věc, že spousta lidí nám neodešlo z ČMMJ jen protože nechtěli být členy ČMMJ, spousta lidí s myslivostí skončilo úplně. Lidé stárnou a umírají. Možná na druhou stranu zůstávají jen takoví ti dobří a věrní, protože ti co odešli, tak to byli ti, co přišli jednou nebo dvakrát se podívat na hon. Když začali zjišťovat, že se jim to nevyplatí, a myslivost dneska něco stojí, tak zájem ztratili. Zůstávají ti, kteří to nedělají jen kvůli tomu, že budu mít plnou ledničku zvěřiny.
 
Říkáte měli bychom začít, ale rada funguje už více než 200 dní a kde jsou výstupy? Stále postrádám, že by z odborných komisí byly odborné výstupy, kde by se psalo, co ta komise projednávala? Vždyť vy jako členové myslivecké rady máte jednoznačně s funkcí spojenou povinnost informovat. Proč členové rady víc nepublikují, nepíšou, víc se nevyjadřují k některým problémům?
Pokud se týká kynologie, tak si myslím, že jsme se všechny důležité věci, jak na web, tak do Myslivosti, snažili dát. Já si hodně slibuju od Dr. Marady, který vede ekologickou komisi a je to člověk na špičkové úrovni, dokáže sehnat dotace a dokáže pomoci přírodě. Myslím, že takoví lidé, jako on, by na sebe mohli nabalit mysliveckou veřejnost a dokázat jim, že jdou získat obrovské peníze a zlepšovat krajinu. On poskytne své služby v určitém místě, pro určitý myslivecký spolek, ale tam nejsou jen členové ČMMJ. Jak dneska rozlišíte, aby pro někoho, pro spolky, mohla ČMMJ něco dělat, když tam ani třeba není půlka členy ČMMJ? My to máme ošetřené na kynologických zkouškách tak, že pro členy ČMMJ máme vstupní platby o polovinu nižší.
Základem je, aby byli řadoví myslivci dostatečně informováni, v pravou dobu o správných věcech. Získávat dotace a peníze, tam kolikrát hraje roli měsíc, někdy jde doslova o bleskovou informovanost. Všechno by mělo začínat u úředníků na ČMMJ, kteří by měli umět podat informaci. Ať už jsou to právní informace k mysliveckým spolkům, zatím tu není nikdo, kdo by byl schopen podat informaci, kde a jak získat dotaci, jak to odúřadovat.
 
Vidím ale také jako handicap, že není dostatečně známo a deklarováno, kam a jak chceme myslivost a mysliveckou organizaci posunout dál. Neměla by ČMMJ být ta organizace, která přijde a bude hájit stavovské zájmy tím, že vypracuje koncepci myslivosti?
ČMMJ, pokud je mi známo, nemá dlouhodobou koncepci myslivosti v České republice vypracovanou. Nejlepší by bylo, pokud by ČMMJ na koncepci pracovala a vytvořila ji společně s Ministerstvem zemědělství, od toho by se mělo vše odvíjet. Udělat dlouhodobou koncepci vývoje české myslivosti a pak začít reagovat s ostatními subjekty. I tady proběhla schůzka mysliveckých organizací, které působí v České republice, zástupci se na základech postupu dohodli, že by měli vytvářet podobný názor na rozvoj myslivosti.
 
Pojďme ale k tomu, co Vám bude jistě příjemnější – ke kynologii. Mnoho lidí vás zná, přesto, jak byste ve stručnosti váš rodinný vývoj popsal z hlediska kynologie?
Myslivost má v naší rodině dlouhodobé kořeny. Myslivcem byl můj praděda i děda. S kynologií začal táta a strýc a kynologii se věnuje i můj bratr a také jeho syn. Táta založil v roce 1961 chovatelskou stanici a začali jsme chovat německé krátkosrsté ohaře. Snažíme se na té nejlepší úrovni věnovat jednomu plemeni. Táta řadu let působil v Kolíně jako předseda kynologické komise. Byl také v ústřední kynologické komisi, kde dělal několik let předsedu výcvikové sekce.
V té době probíhalo to, co chci zase zavést, spousta lidí na to vzpomíná v dobrém a spousta lidí kritizuje, a to je školení rozhodčích. Oni říkají, jo, to bylo tenkrát, to jsme dostávali za uši. Svým způsobem to lidem chybí. V té době se zkušební řád tak často neměnil, dnes mi připadá, že se mění, jak se někomu něco hodí. Já jsem při nástupu do funkce na první schůzce řekl, že nechci měnit zkušební řády do doby, než nás k tomu donutí legislativa nebo do doby, kdy nám to dá jasně najevo kynologická veřejnost a prostí kynologové z venku, kteří chodí cvičit psy, a nebo zkušení rozhodčí.
Jen si vzpomeňte, jak probíhala tvorba nových zkušebních řádů. Kynologická komise se na něčem dohodla, napsala dopis na okresy s žádostí o vyjádření, komise následně sešrotovala všechna pro a proti a vytvořila nový zkušební řád.
Já mám představu v roce 2017 udělat školení všech rozhodčích pro ohaře, v roce 2018 pro ostatní plemena.
Lovecká kynologie a problémy s rozhodčími, to je největší průšvih, který tady je. Někteří rozhodčí neumí vyplnit tabulku, úplně ty nejjednodušší věci. Já když jsem začínal, tak probíhalo každý rok školení a každý rok se všechny zkoušky, všechny tabulky, všechny přehledy výsledků v kynologické komisi zkontrolovaly a pak jsme se sešli a dostávali jsme od kynologické komise všichni za uši, kdo to měl špatně. Tak se rozhodčí chybami učili a byl jednotný názor. Kontrolovali a přednášeli to jedni a ti samí lidé a dali si s tím práci.
Není asi možné v současné době zkontrolovat všechny tabulky a všechny přehledy výsledků, co tu leží. Tenkrát byla komise ne jedenáctičlenná jako my, to byl orgán, který měl několik sekcí. Nedovedu si představit, že bych dneska někomu řekl, všechno překontrolujete a pak pojedeme a budeme říkat lidem do očí, co udělali špatně. To by ale bylo přitom to nejlepší.
Proto chceme jako první uspořádat školení rozhodčích, ale nebude to proto, abychom tam někomu nařizovali a říkali, jak to bude, ale spíš si od toho slibuji zpětnou vazbu, že se na školení setkáme s lidmi z praxe, kteří nám řeknou, že něco je špatně, že by něco mohlo být jinak. Pakliže budeme vycházet z názoru a zkušeností takových kynologů, odborníků, kteří cvičí, posuzují, kteří se neustále zabývají výcvikem i v současně době, za současného stavu myslivosti a zvěře, kteří dokážou vymyslet, poradit a najít způsob, jak kynologii zlepšit, tak to je ten nejlepší způsob, jak celou kynologii posunout výš. Ale do té doby nemá cenu měnit zkušební řády, že se změnilo něco nebo že někdo chce, aby se něco změnilo.
Přírodní podmínky jsou dnes tak složité, že se stává, že jsou lokality, kde se zkoušky konají převážně na vypuštěné zvěři. Jsou ještě lokality, kde se zkoušky konají na divoké zvěři, a stává se, že psi mají problém s tím, přejít z jedněch podmínek do druhých. A v tu chvíli se jedná o to, že musí být rozhodčí, který dokáže objektivně posoudit, co ten pes dělá a jak to dělá. To může posoudit jen člověk, který se v tomto prostředí pohybuje a má přehled a psy denně cvičí. Ten kdo necvičí a se psem nechodí, a bohužel v současné době je i rok dlouhá doba, protože podmínky se mění a chování psa je jiné, než bývalo před lety, tak takový nemůže být respektovaným odborníkem.
 
Není trochu problém i v komunikaci mezi chovatelskými kluby? Každý klub má jiný názor na pracovní požadavky na konkrétní plemeno?
Je to zcela jistě zásadní problém, už samotný problém taky je, že jsou od sebe odděleny ČMMJ, Českomoravská kynologická jednota a Českomoravská kynologická unie. My máme tři organizace, které řeší kynologii. Nebylo by od věci, kdyby to bylo všechno pod jednou organizací? Ale ono to nejde, protože předpisy… Takže máme tři organizace.
A potom jsou tu kluby, jejich názor a náhled na chov a výcvik. U nás u kraťasů máme tři kluby od roku 1992, kluby vznikly, protože určitá skupina lidí nechtěla akceptovat druhou skupinu. Došlo to až tak daleko, že jsme si museli ujednotit chovatelské podmínky, které jsou teď jednotné pro všechny tři kluby, dohadovali jsme se až na nejvyšším orgánu Českomoravské kynologické unie.
Pak je spousta loveckých plemen, která za dobu své historie téměř z lovecké praxe vymizela. Před čtyřiceti lety byli slídiči, kokršpanělé a bylo jich spousta a ti se běžně zúčastňovali zkoušek. Dneska kokršpaněla na zkouškách téměř neuvidíte, ale na výstavách jsou.
Kluby plemen loveckých psů by měli více zdůrazňovat zkoušky lovecké upotřebitelnosti, než se snažit mít zkoušky s co nejnižší náročností, ale zato mít exteriérově špičkové jedince. To je na úkor loveckého plemene jako takového a na úkor budoucnosti.
 
Kromě toho školení, co máte ještě v plánu?
Tímto školením rozhodčích se začíná, od toho se to všechno odvine. Já chci, že si vyčkáme na to, co chtějí lidi. My opravdu nechceme, aby někdo řekl, oni si to tam změnili. Věřím, že mezi lidmi je tolik nápadů a problémů, které je třeba řešit, že po školení, která proběhnou s rozhodčími, tak bude spousta námětů k tomu, aby se udělaly změny, které podpoří svými připomínkami řadoví kynologové.
 
A do sboru rozhodčích by se mohli dostat i mladší…
V současné době se obnovuje skupina rozhodčích mladými. Od začátku roku proběhla celkem čtyři přezkoušení čekatelů na výkon funkce rozhodčího. Mění se i naše kynologie, je čím dál méně rozhodčích na ohaře a čím dál více rozhodčích na ostatní plemena. Odpovídá to úměrně tomu, jaké je pro psy využití a která plemena se na jednotlivé druhy zvěře používají.
 
S jakým záměrem a cílem jste sestavoval kynologickou komisi?
Já jsem původně měl záměr vybrat kynologickou komisi, aby z každého kraje tam byl jeden člověk a aby tam bylo zastoupení od všech skupin psů a ještě třeba u ohařů od každého plemene. Překvapilo mě, že je ještě spousta nadšenců, kteří do toho jdou a chtějí a je naopak spousta lidí, ale to člověk musí pochopit, že v komisi nechtějí pracovat. Oslovil jsem kynology, o kterých jsem přesvědčený, že by tam měli být, že jsou fundovaní, byly to i ženy, nejen chlapi, ale někteří mi na rovinu řekli, že rádi pomůžou jinak, ale nemohou se zapojit do práce, aby kromě své práce, kterou dělají profesně, se mohli věnovat takto náročné práci v kynologické komisi.
Takže vznikla jedenáctičlenná kynologická komise, kde není zastoupený západ Čech, jih Čech a severní Morava, což mě docela mrzí, protože lidi, které jsem oslovil, by se do komise hodili. Ale přesto mě překvapily ohlasy na složení kynologické komise, od několika lidí, kteří v kynologii něco dokázali a zažili, že komise není špatně sestavená. Možná by někdo mohl vytýkat vyšší věkový průměr, ale nejsme lidi, kteří by odřízli od sebe mladé lidi a jejich názor.
Já osobně měl jako mladý obrovské štěstí, že jsem se vždy dostal mezi starší zkušené praktiky a od nich dostal tu pravou školu. To nebylo jen v profesi lesníka, ale i v myslivosti a kynologii. Je to oboustranné, pokud nebudu poslouchat staršího a zkušenějšího, tak mi to nic nepřinese. Musím ale taky chtít, aby mi řekli co a jak, musím mít jako mladý zájem. Na druhou stranu žijeme v době, která je moderní, kde mladí vidí věci trošku jinak, jinak na vše nahlíží, ale moderními postupy nepředěláme výcvik a chov psů, to je přírodou daná skutečnost a historická tradice.
Ale obecně ještě k těm mladým - mladí lidé z důvodu vytíženosti se nechtějí tolik angažovat, s tím se setkává člověk dnes běžně na úrovni mysliveckých spolků, okresů i v samotných komisích. Málokdo má dnes čas k tomu, aby se dobrovolně věnoval něčemu, zadarmo, a to nejen v kynologii.
 
Kynologická komise byla v minulých obdobích takřka neviditelná, kromě hádek kolem změny řádu, kynologická komise moc směr neurčovala. Jak dál s kynologií, s plemeny, je možné Vás požádat, aby z kynologické komise bylo víc výstupů, informací, článků a materiálů?
Co se týče materiálů a článků, všechno co jsme zatím tady vypracovali, tak všechno bylo prezentováno a nadále v tom hodláme pokračovat hlavně prostřednictvím Myslivosti.
Já si myslím, že předešlá kynologická komise nebyla taková ostuda jako celá ČMMJ, ač se nesla s ČMMJ, tak fungovala v rámci možností a myslím si, že za doby Jiřího Procházky to nebylo až tak špatné. To, že se něco povedlo a něco nepovedlo, to k tomu patří. Na druhou stranu si myslím, že to byla ta lepší stránka, co na ČMMJ fungovalo. Dneska je problém zajistit vrcholné soutěže, pro některé okresy je uspořádání vrcholné soutěže nadlidský výkon. Já vím, že je to zase o penězích, protože z centra dostanou tak kolem sto tisíc, ale pořadatel vždycky chce, aby to bylo co nejhezčí a reprezentativní, takže z hlediska finanční náročnosti nejsme daleko od půl milionu. Dneska zajistit v nějaké rozumné dojezdové lokalitě, aby tam byla kvalitní voda, kvalitní pole a les, to opravdu není snadné. A je to taky o spolupráci okresu s jednotlivými honitbami. Velmi nemile mne překvapilo, když jsem zjistil, že na některých okresech za poskytnutí honiteb i pro ty nejjednodušší zkoušky požadují sdružení od okresu nájemné.
připravil Jiří Kasina
 
Zpracování dat...