Časopis Myslivost

Časy se mění…

Myslivost 4/2016, str. 21  Zdeněk Hlaváč
O pravdivosti tohoto poměrně „ohraného“ rčení se můžeme denně přesvědčovat snad ve všech oborech lidského konání. Nic není, jak bývávalo a informační kanály na nás chrlí nové a nové informace, které jsme opravdu horko těžko schopni vstřebat neřku-li aplikovat.
K napsání této úvahy nebo zamyšlení mne ponouknul článek Zdeňka Charváta „Příběh jedné honitby“, uveřejněný v Myslivosti 2/2016. Takřka tytéž poznatky a tutéž „historii“ bych mohl uvést z naprosto „obyčejné“ honitby MS Damníkov.
Jak již z názvu vyplývá, honitba se rozkládá v okolí obcí Damníkov a Trpík, na severovýchodním pomezí Čech a Moravy. Vývoj stavů drobné zvěře a zvěře černé prostě kopírují současný, podle mého názoru nikterak hezký a přijatelný trend. Jen pro ilustraci – svého prvního polního zaječího honu jsem se zúčastnil coby honec, plán lovu tehdy činil 120 zajíců a po druhém kole myslivecký hospodář přemýšlel, kam půjdeme dál, abychom plánovaný počet úlovků „nepřestřelili“.
Jako dnes vidím svého otce po koroptvím honu, když po svléknutí lehké košile s krátkým rukávem ukazoval obrovskou modřinu, kterou za celý den způsobila pažba lehounké šestnáctky. 
 
Útok na přírodu
Ještě v roce 1969 se docela vážně uvažovalo o žádosti na odlov koroptví… A potom přišel ten zlom, který určitě zná většina myslivců či lidí, pohybujících se v přírodě. Cílevědomý a s pečlivou strategií vedený útok na přírodu, na její přirozenou tvář, přirozené podmínky. Veškerá pole byla znovu „zmeliorována“, tzn. odvodněna (ačkoliv stejnou práci si s inkriminovanou činností dali již někdejší obyvatelé „Sudet“). Veškeré vodoteče byly narovnány, vyspádovány, zahloubeny a svázány betonovými koryty.
Z osevních plánu zmizely brambory, řepa, oves, žito, krmné směsky. Vlivem tzv. terénních úprav zmizely i přirozené travní porosty, tzv. „divoké louky“, polní část honitby se zredukovala na několik obrovitých lánů, kde se střídaly pšenice, ječmen, kukuřice, řepka. Jednou za několik let byl některý obrovský lán osetý jetelem (patrně pro obohacení půdy), jenže zelená hmota byla povětšinou zkompostována.
Úbytek drobné zvěře nezastavila ani nepovinně povinná „integrace“ tehdejších mysliveckých sdružení. Vznikla sice smíšená honitba o rozloze takřka 3000 ha (MS Damníkov – Luková), 60(!) členů tehdejšího MS sice mělo možnost mysliveckého vyžití od lovu drobné až po lov jelení a černé, jenže…
Jenže agresivní politika současného industriálního zemědělství v podstatě zlikvidovala i ty poslední zbytky zvěře v polích, v podstatě nebylo kam umístit zaječí krmelec, nebylo kam vypustit pracně odchované bažanty a divoké kachny.
 
Naděje z let devadesátých?
Určité naděje začal skýtat až rok 1993, kdy došlo k opětné „rozluce“ integrovaných sdružení a kdy byla snad ze všech stran avizována změna zemědělského hospodářství, což znamenalo velké naděje zejména pro drobnou zvěř.
Opak se stal pravdou. Integrovaný zemědělský celek se vůbec nerozpadl na několik farem tak, jak bylo slibováno, ale dokonce vystavěl a uvedl do provozu bioplynovou stanici, což je sice chvályhodné, ale určitě si dokážete domyslet, co tento fakt provede s osevními postupy…
To ale neměl být konec všech peripetií. Součástí damníkovské honitby  byl zhruba čtyřistahektarový prstenec smíšených lesů, uprostřed něhož se nacházely vesničky Anenská Studánka a Helvíkov se svými polnostmi. V LČR se tehdy zrodil finančně značně zajímavý nápad vytvořit z těchto lesů a polí samostatnou honitbu, která tak tak dosáhla požadovaných 500 hektarů, a pochopitelně ji za patřičný „peníz“ pronajmout. Že velkou část nové hranice mezi honitbami bude tvořit rozhraní pole – les? Ale jděte, s tím si přeci příroda poradí, vždyť peníze jsou až na prvním místě…
Kouzlem tohoto chtěně – nechtěného tak vznikly přímo ideální podmínky pro rozvoj stavů černé zvěře. V lesích rozsáhlé holosečné paseky, pochopitelně již zarostlé hustým smrkovým mlázím, za hranicí lesa rozsáhlé lány kukuřice, čiroku, řepky. Jednotvárné smrčiny jsou na několika místech prostřídány plodonosnými bučinami a dubinami, několik bývalých pasek (obzvláště na Křížovém vrchu) je doslova neprostupných.
A drobná zvěř? Ještě jako honec pamatuji lesní hony na zajíce, případný úlovek divočáka byl něčím, o čem se dlouhou dobu hovořilo, jako střelec-začátečník jsem ještě ulovil na naháňkách několik „lesních zajíců“. Kdeže ty časy jsou!
Na polích jakýkoliv hon nepřichází v úvahu, i když pamatuji i tři poměrně zdařilé odchyty zajíců. Na tzv. „vypouštění“ bažantů si patrně již vylámaly zuby celé generace myslivců, rozhodující jsou, podle mého názoru přírodní podmínky. A ty prostě nejsou.
 
Jaká je tedy současná situace?
Damníkovská honitba má možná to štěstí, že je obklopena několika honitbami, mezi nimiž zvěř migruje (tedy černá, srnčí a jelení). V takové situaci se bude asi těžko hovořit o nějakém důsledném naplňování zásad průběrného lovu, v mnoha případech, tak jak je to ale vidět i na mnoha chovatelských přehlídkách, půjde o „lov na počet“. Prostě, majitel či uživatel daných honebních pozemků chce slyšet, že jsme ulovili tolik a tolik kusů zvěře, což (v jeho mysli) přispěje k ochraně „jeho“ plodin.
Je vcelku pochopitelné, že z lesů se do obrovských lánů stěhují i predátoři, jakými jsou lišky, jezevci, kuny, protože je zde (zatím) čeká prostřený stůl. V poslední době začíná být značně problematická i přítomnost výra velkého, síť hnízdišť motáka pochopa, krkavce velkého, nenápadné rozšiřování psíka mývalovitého.
 
Jak z toho ven?
Domnívám se, že zde nic nevyřeší „neviditelná ruka trhu“ ani postupné ekologické „sebezpytování“ zemědělských hospodářů (i když správný hospodář by se choval patrně jinak). Zde vyřeší tuto nepříznivou situaci a stále se prohlubující průšvih jen a jen zákon. Zatím ale zákon jen rozšířil lovnou dobu pro určité druhy zvěře, což však tuto tristní situaci nijak nevyřeší.
V současných podmínkách bude třeba stanovit přesné maximální výměry lánů, o což se snaží části aktuálně připravené novely zákona, dotační politiku zaměřit na obnovování protierozních a vláhotvorných prvků v krajině. Uvědomme si totiž, že ve vymizení živočišných druhů z volné přírody (a to od hmyzu až po savce a ptáky) jsme totiž nejlepší v Evropě. A to by nás mělo přinejmenším probudit…
Zdeněk HLAVÁČ
Zpracování dat...