Časopis Myslivost

K novele zákona o myslivosti

Myslivost 4/2016, str. 12  Jiří Kasina
Dne 9.3. byla na Ministerstvu zemědělství představena novela zákona o myslivosti. Jak uvedl na tiskové konferenci náměstek ministra zemědělství pro řízení sekce lesního hospodářství Mgr. Patrik Mlynář, novela byla poslána v pondělí 7.3. do meziresortního připomínkování a je předpoklad, že by novela byla dána na jednání vlády do konce června 2016. Jelikož byla redakce přizvána na tuto tiskovou konferenci, přinášíme jako úvod k diskuzi o novele následující záznam vyjádření, která zazněla z úst představitelů Ministerstva zemědělství a která byla vyslovena v úvodu jako základní důvody a charakteristiky připravovaných změn.
Celý text novely i se zaznamenanými změnami a s důvodovou zprávou najdete v elektronické podobě ZDE

Vzhledem k tomu, že jednání Myslivecké rady ČMMJ proběhlo až po uzávěrce čísla 4/2016, bude oficiální vyjádření ČMMJ, stejně tak jako jistě další vyjádření od externích spolupracovníků, které jsme oslovili, uveřejněno v následujícím čísle Myslivosti.
S největší pravděpodobností bude též v rámci doprovodných programů výstavy Natura Viva v Lysé nad Labem uspořádána minimálně jedna veřejná beseda o novele, na kterou se budeme snažit pozvat představitele příslušných subjektů.
 
Úvodní vyjádření Mgr. Patrika Mlynáře
Pozitivním zadáním při přípravě novely zákona o myslivosti ze strany pana ministra bylo to, abychom se zaměřili na škody, které zejména páchá přemnožená spárkatá zvěř, a to jak na zemědělských, tak lesních pozemcích.
Tím negativním vymezením pak bylo, abychom se nevěnovali tématům jako minimální výměra honitby a tvorba nových honiteb. Zaměřili jsme se tedy na opatření, která mohou přispět ke snížení populací spárkaté zvěře, to znamená hlavně na plány mysliveckého hospodaření a na posílení kompetencí orgánů státní správy myslivosti, včetně odborné stránky úředníků jak na úrovni okresních úřadů, obcí s rozšířenou působností, tak na úrovni krajských úřadů. Dále jsme se zabývali otázkami omezení způsobu lovu, resp. podmínek lovu, abychom uvolnili lov myslivcům a těm, kteří aktivně myslivecky hospodaří.
 
Komentář k novele - Ing. Martin Žižka, PhD.
Jak již bylo řečeno, zadání bylo jasně definováno, naším úkolem bylo upravit zákon tak, aby co nejvíce postihl otázku snižování stavů spárkaté zvěře, a podle toho jsme soustředili zásahy do některých oblastí.
Ústřední oblastí je otázka plánů mysliveckého hospodaření, jakožto řekněme páteře celého systému opatření, která by měla snížit stavy spárkaté zvěře a následně i škody. Pokud je nastavený správně plán mysliveckého hospodaření a je skutečně splněn, potom je uděláno vše základní pro to, aby se stavy zvěře snížily.
Při nastavování novely jsme pochopitelně dbali i na základní pravidlo pro přípravu novely, a sice takové, že nemůžeme zasáhnout do samotné podstaty zákona, ale upravujeme jen některé parametry tak, aby nedošlo k celkové změně smyslu zákona.
 
Co se týče plánů mysliveckého hospodaření, vycházeli jsme ze současného stavu, kdy plán připravuje uživatel honitby, předkládá ho držiteli honitby a vložili jsme třetí článek, kterým je orgán státní správy myslivosti, který by měl mít finální slovo v tom, jak bude plán mysliveckého hospodaření, zejména plán lovu spárkaté zvěře, nastaven.
Současně s nastavením lovu jsme řešili i otázku, že ne v každé honitbě jsou plánovány a normovány všechny druhy zvěře, které se tam vyskytují a které se tam loví, a dochází někdy k takovému podivnému stínovému hospodaření, zejména se zvěří jelena siky a případně černou zvěří. Tento problém chceme řešit tak, že pokud v honitbě uživatel honitby v předcházejícím roce lovil pět a více kusů, tak povinně pro tento druh zvěře bude stanoven plán lovu. Neříkám, že se povinně bude tento druh normovat, to není záměrem, ale povinně se bude lovit s tím, že je v novele umožněna sankce v případě nesplnění plánu lovu.
Druhým důležitým momentem, který následuje po správně nastaveném plánu lovu, je zkontrolování, zda plán lovu byl splněn a skutečně ty kusy zvěře, které jsou naplánovány k odlovu, byly opravdu z přírody odebrány.
Pojali jsme naplnění této kontroly odděleně pro prase divoké a odděleně pro ostatní druhy spárkaté zvěře. Důvodem je, že původní záměr obecně využít nějakého hmatatelného důkazu o ulovení zvěře typu tzv. markantu se při projednávání setkal s tak silným odporem, že jsme kontrolní mechanismus rozdělili na dvě poloviny.
První polovina je pro prase divoké, využívá stávajícího mechanismu, kdy podle veterinárního zákona je povinností pro uživatele honitby předkládat vzorek z uloveného kusu pro vyšetření na přítomnost svalovce. A my chceme, aby vzorek byl doprovázen pírkem z uloveného kusu, aby bylo jasné, že vzorek je právě z jednoho kusu. V případě, že není vzorek na trichinelu doprovázen pírkem, bude státní veterinární správou vzorek vyšetřen tak jako dosud, nicméně v potvrzení, které bude zasláno uživateli honitby, bude uvedeno, že nebylo provázeno pírkem a tudíž nemůže být započten tento příslušný kus do splnění plánu lovu.
V případě ostatních druhů spárkaté zvěře, vyjma prasete divokého, je principálně kontrola plnění plánu lovu nastavena tak, že majitel a uživatel honitby si mezi sebou dohodnou, jaký bude mechanismus plnění plánu lovu, resp. jeho doložení.
V tuto chvíli je systém otevřen jakékoliv možnosti, pochopitelně z minulosti je ověřeným způsobem předkládání poloviny spodní čelisti u uloveného kusu spárkaté zvěře, kde je možné poznat jednak druh, u některých druhů i pohlaví a především věk, tak je možno rozpoznat, zda lov skutečně koresponduje s tím, co je nastaveno v plánu lovu a je to důkaz i dobrého mysliveckého hospodaření, protože je tam zachována odpovídající proporcionalita podle pohlaví případně podle věku. V tuto chvíli můžeme říci, že ne u všech druhů je odpovídající proporcionalita z pohledu pohlaví, v případě jelení zvěře a zvěře jelena siky v řadě oblastí výrazně převažuje počet samic a mláďat nad počtem samců, není to tak, jak by vyžadovalo řádné myslivecké hospodaření.
Pokud se tento mechanismus ukáže jako nefunkční, protože stavy zvěře se nám nebudou snižovat, máme v připravované novele otevřenou možnost k tomu, aby stát určil povinně celoplošně jednotný mechanismus pro doložení ulovení kusu spárkaté zvěře.
 
Druhou důležitou oblastí novely je odborná způsobilost úředníků. To není o míře benevolence úředníků, chceme, aby opravdu všichni věděli, jak využívat své kompetence v rámci zákona o myslivosti a je pravda, že ne všichni úředníci jsou znalí zákon a zákon využívají v plné míře.
Benevolence je značně omezena textem zákona, kde se říká, do jaké míry je možné na základě vysvětlení tolerovat nesplnění plánu lovu, to je přímo v textaci toho zákona.
 
V další části novely jsme se zaměřili na otázku škod, které zvěř působí v lesním hospodářství a zemědělství, a není to otázkou výhradně myslivosti, přístupu uživatelů honiteb, plnění plánu lovu, ale je to i dopad využívání krajiny běžným obyvatelstvem a pochopitelně také využíváním krajiny, zejména intenzivním zemědělským obhospodařováním. Můžeme říct, že v posledních desetiletích se jednak změnila tvář krajiny, a jednak se významně změnila energetická nabídka potravy a klidových zón pro zvěř. Máme tím na mysli hlavně velké monokulturní plochy oseté kukuřicí nebo řepkou, které podmínky v krajině významně změnily.
V novele zákona jsme se pokoušeli dotknout i této oblasti, byť je zcela zřejmé, že zákon o myslivosti, obzvlášť v rámci své novely, nemůže mít ambici změnit tak dalekosáhlou celkovou změnu krajiny, ale alespoň jsme se pokusili v některých místech tuto problematiku řešit. A to jednak tak, abychom zlepšili možnost komunikace mezi subjekty, které hospodaří v krajině, ať už zemědělsky nebo lesnicky, protože jejich zájmem by především mělo být, aby škody byly co nejmenší a aby naše krajina prosperovala souměrně, a jednak aby hospodařící subjekty i uživatelé honiteb v rámci komunikace docházeli k nějakým společným dohodám a nedocházelo ke svárům, které ve svém důsledku nevedou k ničemu dobrému.
Chtěli jsme zemědělsky hospodařící subjekty zapojit do procesu kromě jiného tím, že by měli do jisté míry napomoci pestrosti krajiny, ale i umožnili lov zvěře. A to konkrétně takovou vazbou, že v případě, že nerozčlení plochy, které jsou větší než 30 ha, buď pásem, nebo jinou plodinou, která by byla v rámci té jednolité plochy rozčlenila velké bloky jedné plodiny, tak nemají nárok na uplatňování škod způsobených zvěří.
Zmenšení půdních bloků má navíc celou řadu pozitivních vlivů, ať už je to půdní nebo větrná eroze, proto se domníváme, že toto opatření by mohlo být v rámci využívání krajiny přijmuto kladně z pohledu celkového komplexního přístupu ke krajině. Není to jen otázka myslivosti, ale i otázka celkového využívání krajiny šetrnějším způsobem.
 
Nové je i ustanovení směrem ke škodám, obecně v případě, že nedojde k porušení zákona o myslivosti, tak uživatel honitby nehradí škody hospodařícím subjektům, což je zásadní moment, protože dosavadní nastavení zákona myslivosti bylo poměrně velmi přísné směrem k uživatelům honiteb a velmi benevolentní směrem k zemědělsky hospodařícím subjektům. Je potřeba, aby obě strany k hospodaření v krajině přistupovali zodpovědně, a to nejen s efektem ekonomického profitu pro hospodařící subjekt, ale i s efektem pestrosti a biodiverzity prostředí, pochopitelně zvěř nevyjímaje.
Toto je první opatření vůči zemědělství, kterým se snažíme prostřednictvím tohoto zákona o myslivosti apelovat na zemědělce, zjednodušeně pokud si chcete nárokovat jakékoliv škody, musíte učinit taková opatření v rámci svého hospodaření, aby byl lov byl realizovatelný. To je jedna otázka, druhá otázka je nastavení dotační politiky, které by mělo obsahovat taková opatření, která budou navazovat na uvedená ustanovení novely. Ale už dnes zemědělec je schopen v rámci nařízení o dotacích využít takových dotačních titulů, resp. aby si svoje hospodaření uspořádal tak, aby v rámci biopásu, případně jiných opatření, které udělá v rámci využití dotací, například spojil toto opatření, tedy dvanáctimetrový pás na třiceti hektarech s tím, co už může využívat v rámci biopásu. To znamená, že zemědělec, pokud bude chtít přistoupit na tuto politiku, tak je schopen využít i stávajících dotačních titulů, aby peníze dostal a splnil požadavky navrhované v novele zákona o myslivosti.
Ministerstvo zemědělství průběžně pracuje na zmenšování půdních bloků, které bude mít provázanost na dotace v zemědělství. To, co teď probíráme v souvislosti s novelou zákona o myslivosti je bod jedna, ale v současné době už se pracuje na tom, aby ministerstvo zemědělce obecně motivovalo nějakou dotací, aby velké půdní bloky zmenšili, resp. v některých případech jim bude přikázáno, že pokud budou chtít nějaké dotace, tak půdní bloky budou muset zmenšit.
My říkáme, pokud uživatel honitby neporušil zákon a splnil všechno to, co má, tzn. má nastavený plán lovu, splnil plán lovu tak, jak byl korigován státní správou a neporušil další ustanovení zákona o myslivosti, např. nesplněním plánu lovu, tak zemědělsky hospodařícím subjektům nevzniká nárok na uplatnění škody.
Otázka opatření z jedné nebo z druhé strany je velmi složitá, specifikovat kompletně a detailně parametry opatření na jedné a druhé straně plošně pro celou republiku jednotně nelze s ohledem na pestrost hospodaření, jak v lese, tak na zemědělské ploše. To by vydalo na hodně rozsáhlou vyhláškou, protože dávat vše do zákona nelze, nelze si ani představit rozsah nějaké takové vyhlášky a frekvenci jejích změn, asi by nebylo v silách popsat všechny možnosti.
Proto při uplatňování škod, pokud spor i následně po této novele bude směřovat k soudu, bude na soudních znalcích, a následně soudu, kteří budou muset říct, na kolik byla účinná či vhodná opatření, která učinila jedna nebo druhá strana, myslivec nebo uživatel honitby, případně zda zemědělec naplnil ustanovení o pásech a rozčlenil bloky plodin. Ano, bude to něco navíc, co soudní znalec bude posuzovat, a co dosud nedělal.
 
Důležitou podmínkou, která by měla napomoci ke snižování stavů spárkaté zvěře, je zásah do dosavadních omezení, které jsou nastaveny v mysliveckém zákoně ve vztahu k provádění lovu. Těch pomyslných mantinelů chceme nastavovat co nejméně.
Jako jeden příklad je zrušení povinnosti žádat o výjimku pro lov dospělé zvěře na společných lovech, protože to se ukázalo jako poměrně značný problém. Věk zvěře se určuje podle celé řady faktoru, nicméně v případě žijící zvěře jistota určení není stoprocentní a možností ulovení prasete divokého, které je starší 24 měsíců, a tím pádem teoretického i praktického porušení zákona, prostě bylo mnoho. Takže jsme chceme, aby toto omezení odpadlo.
 
Jako další mechanismus je možnost krajských úřadů udělovat výjimku z doby lovu srnčí zvěře a mláďat v případě, že to vyžaduje některých z důležitých zájmů typu zemědělské nebo lesní výroby, příp. mysliveckého hospodaření. Chceme tím vyřešit problém například v úbočích hor, kdy podle přírodních podmínek a podle počasí zvěř sestupuje z horních partií dolů, nastávají situace, že zvěř se v některých honitbách vyskytuje pouze v době hájení, a tím pádem možnost regulace škod, které má uživatel honitby, je blížící se nule. Chceme, aby krajský úřad v takových případech měl možnost pružně udělovat výjimky z doby lovu a tyto situace řešit.
 
Rovněž byla diskutovaná i otázka bezpečnosti při lovu, proto se navrhuje nově zavést povinnost na společném lovu spárkaté zvěře používat reflexních prvků tak, aby se účastníci společného lovu navzájem byli schopni navzájem rozpoznat a orientovat, aby nedocházelo ke zbytečným zraněním.
 
Mezi další opatření, která jsou součástí novely, je poměrně široce žádaná záležitost otázky myslivecké stráže. V zásadě myslivecká stráž bude, je na rozhodnutí uživatele honitby, zda-li požádá o její jmenování a následně orgán státní správy ji v režimu zákona ustanoví. Odpadá tedy povinnost jako dosud, že za každých započatých 500 ha je povinnost mít mysliveckou stráž. Pochopitelně je to dvojsečné, protože myslivecká stráž je jedna z osob, která by měla mít svou kontrolní funkci, nicméně obecně silný zájem byl snížit tuto povinnost.
 
Rovněž jsme řešili otázku živočichů, kteří jsou v přírodě nežádoucí, současný systém poměrně velmi omezuje možnost lovu jen na mysliveckého hospodáře a mysliveckou stráž, ale pokud je některý druh zvěře v přírodě nežádoucí, jsme toho názoru, že by měl mít možnost lovit takový druh živočicha každý, kdo k tomu dostane oprávnění od mysliveckého hospodáře.
Mění se i ustanovení o odbornosti jak mysliveckých hospodářů, tak úředníků státní správy. Přicházíme s návrhem pro aktivní myslivecké hospodáře připravovat a organizovat v pětiletých cyklech proškolování. Nejedná se o nějaké přezkušování, ale smyslem je zejména myslivecké hospodáře uvědomit o tom, které právní předpisy se změnily, kde se nám změnily některé potřeby nebo naopak objevily nějaké možnosti a tím přenést k uživatelům honiteb potřebné informace. A právě myslivečtí hospodáři jsou garanty správného mysliveckého hospodaření v honitbách.
 
V neposlední řadě je potřeba, aby uživatelé honiteb při komunikaci s úřady měli na protější straně rovněž osoby, které jsou jednak seznámeny s mysliveckým provozem, a jednak pochopitelně seznámeni s mysliveckou legislativou. Pro naplnění tady toho cíle je v novele připraven návrh, aby úředníci státní správy myslivosti povinně do dvou let splňovali podmínku vzdělání na úrovni loveckého lístku a do třech let všichni měli zkoušky pro myslivecké hospodáře. Považujeme to za opatření velmi důležité.
V případě mysliveckého vzdělávání upozorním ještě na jeden zásah, který je v novele připravován, a sice pro sladění úrovně zkoušek z myslivosti, kde zavádíme povinný písemný test, který by byl v podstatě na principu testových otázek, které by byly volně dostupné třeba na webových stránkách ministerstva zemědělství a pro každý konkrétní test, resp. zkoušku písemnou by byl generován nějaký počet otázek ze známé sumy otázek. Tak bychom písemnou částí sladili na nějakou základní úroveň znalost všech žadatelů o absolvování zkoušek z myslivosti.
 
Ještě na závěr si dovolíme krátké shrnutí. Tato novela zákona o myslivosti nemůže zcela vyřešit problém hospodaření v krajině, protože je to výsledek celé řady faktorů, od hospodaření v krajině, přes využívání krajiny běžným obyvatelstvem, ale i myslivecké hospodaření.
Novela je pochopitelně omezena svým rozsahem tak, že nemůže zasáhnout do podstaty zákona o myslivosti, ani to zadání neurčovalo.
Principem připravované novely jsou tři základní body - správně nastavení plánu mysliveckého hospodaření, ověření, že plán byl skutečně splněn a vytvoření podmínek, jak z pohledu možnosti lovu, tak z pohledu odbornosti státní správy a mysliveckých hospodářů a potažmo všech myslivců k tomu, aby všichni byli dostatečně informováni o možnostech, které legislativa dává.
Jedná se o malou novelu, která neznamená žádné překotné revoluční změny v rámci myslivosti, ani změny, které by šly proti činnosti mysliveckých spolků. Spolková činnost a činnost na venkově spojená s myslivostí je tou tradiční, jednou z posledních činností na venkově, která se mezi lidmi na venkově ještě udržuje, a proto bychom si nedovolili zasáhnout do zákona takovým způsobem, aby spolky postupně zanikaly.
Na tiskové konferenci zaznamenal
Zpracování dat...