Časopis Myslivost

Rozhovor s ministrem zemědělství Ing. Marianem Jurečkou

Myslivost 4/2016, str. 8  Lubomír Hajný
Na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky jsme společně s Ing. Marianem Jurečkou zasedli počátkem března k rozhovoru. Byl to první větší rozhovor s panem ministrem pro časopis Myslivost za dobu jeho trvání ve funkci ministra zemědělství. Setkali jsme se v čase, kdy finišovaly přípravy novely zákona o myslivosti. V relativně nedávné době proběhly také volby do vedení naší největší myslivecké organizace. Obě tyto skutečnosti jsem se snažil v rozhovoru využít.
 
Pane ministře, i když v současné době už na rodinných pozemcích nehospodaříte, pokuste se definovat Váš vztah k půdě a zemědělství?
Určitě je hodně přirozený, protože jsem odmala na vesnici vyrůstal. Moji rodiče měli doma ještě za dob komunismu hospodářská zvířata a v roce 1990 začali soukromě zemědělsky hospodařit. Začínali na šesti hektarech a dnes, kdy na pozemcích hospodaří bratr, se rodina stará o 160 hektarů. Já osobně jsem začal se zemědělským hospodařením v druhém ročníku vysoké školy, kdy jsem měl na starost přibližně 15 hektarů. Dnes už nehospodařím, zemědělství ale v rodině zůstalo, manželka má na starost 30 hektarů půdy. Moji předci byli vždy rolníci a na zemědělské půdě hospodařili už od roku 1620. Vztah ke krajině a půdě mám v krvi. Na vesnici dodnes bydlím a určitě to nechci měnit.
 
Vidíte rozdíl mezi člověkem, který bydlí na vesnici a ve městě? Když se budeme bavit o zemědělství…
Myslím si, že rozdíl vidím, i když jsou výjimky na obou stranách. Mnohdy člověk žijící ve městě může mít k půdě, krajině a venkovu mnohem hlubší vztah než ten, kdo bydlí na vesnici. Nicméně obecně lidé, kteří se narodili na venkově a žijí tam, mají vtah k půdě zakořeněný.
 
Liší se ve vztahu k půdě a krajině drobný zemědělec hospodařící na menších výměrách od zemědělce vlastnícího například tisíc a více hektarů?
Rozděluji zemědělce na dobré a špatné. A přímo k otázce, myslím si, že rodinný farmář hospodařící na své půdě, nebo půdě rodiny a předků, si asi dokáže více půdy vážit a taky s ní lépe hospodařit, a to nejen se samotnou půdou, ale i krajinou okolo. Na druhou stranu znám hodně lidí ze středních a velkých podniků, agronomů a předsedů zemědělských družstev, kteří se chovají stejně zodpovědně ke krajině jako ti malí zemědělci, které jsem zmiňoval. Proto odmítám paušalizaci, že jednoznačně velké podniky se chovají špatně a jen ti malí se chovají dobře.
 
Zmiňujete dobré a špatné zemědělce, jak podle Vás vypadá špatný zemědělec?
Rozlišuji je podle toho, jak se staví k půdě, k osevnímu postupu, diverzifikaci plodin, jak se staví k ochraně krajiny, k prevenci půdní eroze a podobně. Důležité také je, jak vypadá krajina okolo polí, a potom se dá hodnotit, jestli je daný podnik dobrý hospodář, dobrý zemědělec nebo není. Už to lze také poznat i na samotné farmě, jestli je v dobrém stavu, jak mají uspořádáno hospodářství s odpady, jak vypadají a v jakém stavu jsou chovaná zvířata.
 
Zmínil jste erozi, v posledních letech velmi častý problém krajiny. Jak s ní chcete bojovat?
Na konci března letošního roku zveřejníme změny, které budeme požadovat po zemědělcích už od příštího roku. Změn je několik. Vytvořili jsme takzvanou protierozní kalkulačku, kde farmář vidí své pozemky. Označí se mu pozemky potencionálně ohrožené erozí a protierozní kalkulačka mu umožní nadefinovat nejlepší možná preventivní opatření. Jakou odrůdu plodin zvolit, jaký agrotechnický postup, jaké střídání plodin atd. Je tam velké množství faktorů a zemědělec si může nadefinovat tu nejoptimálnější variantu, která by byla nejvíce efektivní proti erozi. Ministerstvo bude sledovat, pakliže dojde na dotčeném pozemku k erozi, zda zemědělec navrhovaná opatření provedl či nikoliv. Pokud toto neučiní, bude následovat sankční postup. Zemědělci dáváme možnost u erozí potenciálně ohrožených míst, aby se připravil a zabránil vzniku eroze. Zde je to na bázi dobrovolnosti. V případě, že na pozemku již eroze vznikla, bude mít zemědělec povinnost učinit protierozní opatření.
 
Jaké jsou další navrhované změny?
Je zde požadavek na větší střídání plodin v osevním postupu. Dnes je povinnost střídat tři a navrhujeme střídání čtyř až pěti plodin. Pracujeme rovněž s variantou meziplodin, aby to bylo pro zemědělce akceptovatelnější v rámci tržního prostředí. Abyste mě správně chápal, nechci dělat najednou revoluci, ale postupnými kroky v letech 2017 a 2018 bych chtěl docílit zásad správné zemědělské praxe. Tohle se bohužel mnohde vytratilo. Rovněž je důležité změnit velikost jednotlivých půdních bloků neboli honů. Začít chceme především tam, kde je členitý a svažitý reliéf krajiny. Podle svažitosti, půdního typu navrhneme limitní velikosti jednotlivých půdních bloků a především délky půdního bloku po svážnici. Opět je to další z protierozních opatření.
 
Mluvíte o půdních blocích. Asi takový největší třecí prostor mezi zemědělci a myslivci jsou právě velké lány kukuřice a řepky, kde mnohdy vznikají škody na plodinách. Myslivci si stěžují, že nemohou v lánech účinně lovit a regulovat populaci černé zvěře. Pro zemědělce je pěstování těchto plodin ale ekonomicky zajímavé. Jak se k této problematice stavíte?
Zde je asi cesta dát současný stav do roviny správného hospodaření, a to z obou stran, zemědělců i myslivců. Na zemědělce bude tlak na větší střídání plodin a dodržování správných osevních postupů, bude rovněž vyvíjena snaha na zmenšení půdních bloků.
Rovněž budeme chtít řešit docela častý problém, kdy například v katastru jedné obce je několik půdních bloků a na všech se v rámci zjednodušení hospodaření pěstuje jedna plodina, například kukuřice. Tohle je z hlediska diverzity krajiny a rozumného přístupu k hospodaření v krajině špatné řešení.
Podporujeme vznik biopásů a jiných plodin u monokultur tak, aby byl umožněn lov zvěře. Je mi jasné, že když mám půdní blok 100 hektarů řepky sousedící s lesem, že jako myslivec sem prakticky nemusím chodit, zvěř neodlovím, když to takto zjednoduším.
Po myslivcích budeme chtít, aby správně hospodařili s černou zvěří a spolupracovali při řešení problematiky škod na porostech se zemědělci. Vše je o vzájemné spolupráci. Znám místa, kde zemědělský podnik motivuje myslivce k odlovu zvěře. Cílem ministerstva je, aby byla kvalitní vzájemná spolupráce zemědělce a myslivce. Trošku mi ale v současné chvíli chybí větší aktivita myslivců.
 
V jakém směru?
Například ministerstvo nabízí v rámci podpory vybraných mysliveckých činností v krajině různé finanční podpory. Když se bavíme o problematice škod vzniklých černou zvěří, je zde možnost čerpat finanční prostředky na odchytová zařízení na tuto zvěř. Podpory se ale netýkají jen černé zvěře, myslivci mají možnost využívat prostředky na vytváření mysliveckých políček, odchytová zařízení na predátory a další. Jen je potřeba tyto prostředky čerpat.
 
Když otočíme řeč na připravovanou úpravu zákona o myslivosti, jaký je Váš názor na navrhované legislativní změny?
Novela zákona o myslivosti je v meziresortním připomínkovém řízení. Musím říct, že asi není víc mediálně a politicky probíraný zákon, který může ministerstvo zemědělství vypustit ven, než je zákon o myslivosti. Nechceme dělat revoluci v tomto zákoně. Novelizací bych chtěl řešit ty nejpalčivější problémy, které v současné chvíli jsou.
Když se budeme bavit v bodech, tak se jedná především o zvýšení pravomocí státní správy myslivosti ve směru ke kontrole lovu zvěře, řešení problematiky vzájemné dohody mezi zemědělci a myslivci ohledně škod páchaných zvěří. Chceme, aby státní správa byla správný arbitr při posuzování vzniklých škod.
Novela také řeší větší požadavky na vzdělání úředníků státní správy, což byl problém, který doposud nebyl řešen. Vím, že se bude spousta lidí k této novele stavět kriticky.
Zastávám názor, že je dobré vyřešit ty nejzákladnější problémy, které tady dneska máme. Nesahejme na velikost honiteb, což je velmi ožehavé téma, a pojďme zahájit diskuzi nad celkovou koncepcí myslivosti v České republice a případně zcela novým zákonem o myslivosti. Mělo by se jednat o celkové směřování myslivosti u nás. Například státní správa by měla přihlížet ke stavům zvěře komplexně, z většího nadhledu, nejen v rámci jedné honitby, jak je tomu doposud. Zvěř migruje a mnohdy se uplatňují škody za zvěř, která už v dané honitbě ani není a přesunula se jinam.
 
Chápu to správně, že cesta ke snižování výměry honitby by byla špatným směrem?
Chápu argumenty lidí, kteří například vlastní větší množství honebních pozemků a chtěli by vykonávat právo myslivosti sami. Já jim rozumím, ale na druhou stranu, pokud tady nemáme kompletní koncepci myslivosti, neposuzujeme stavy zvěře z většího území, tak se do otevírání této problematiky nemůžeme aktuálně pouštět. V této novele na to nebyl prostor a diskuze v případě nově vzniklého zákona a koncepce myslivosti je práce na rok a půl i více, než se najde nějaký rozumný konsenzus pro všechny strany.
Když se ještě vrátím k novele zákona o myslivosti, největší obavy zaznamenávám v případném druhém, třetím čtení, kdy se může zasáhnout do částí zákona, které upravovat nechceme. Například do velikosti výměry honiteb. Kdybych jako předkladatel zákona viděl, že se vše vyvíjí špatným směrem, můžu zatáhnout za záchrannou brzdu a celý návrh změny zákona stáhnout.
 
Bavíme se o koncepci myslivosti, měla by vzejít od myslivců nebo od Českomoravské myslivecké jednoty?
Koncepce by měla vzniknout právě v kooperaci ministerstva zemědělství s myslivci, zemědělci, lesníky, akademickou půdou a vůbec se všemi, kterých se problematika myslivosti týká. Nejde jen o samotnou myslivost, je potřeba řešit a mít plán pro péči o zemědělskou krajinu a přírodu vůbec.
 
Když se díváme na českou krajinu, stále máme co zlepšovat, stále jsou zde velké bloky polí, chybí stabilizační prvky v krajině...
Ministerstvo se snaží dotační politikou motivovat ke zlepšení rázu krajiny. Máme už zmiňované podpory pro vybrané myslivecké činnosti, pro zemědělce jsou zde například biopásy, meziplodiny a podobně. Docela mi vadí, když se říká, že se nic pro krajinu nedělá. Stav krajiny se hodně zlepšil. Změna se děje, je otázkou na kolik je pomalá nebo není. Znám ale spoustu katastrů, kde krajinnými úpravami je radost se procházet.
 
Zase jsme u společné spolupráce, kdy se sejdou a domluví všichni, kteří jsou zainteresovaní v krajině…
Určitě je dobré, aby se setkali myslivci, zemědělci, ochránci přírody a vůbec lidé, kteří žijí na venkově, k řešení společného problému, úpravy krajiny. Je také důležité, aby mezi nimi nebyl žádný fundamentalista a fanatik. Pokud se budou všichni řídit zdravým rozumem, myslím si, že společnou řeč najdou.
 
V jaké podobě byste rád viděl krajinu třeba za tři roky, za pět let?
Chtěl bych krajinu směřovat k tomu, aby byla pestřejší, aby se střídalo více plodin na menších plochách. Rovněž je dobré, aby přibylo biopásů a ploch s meziplodinami.
Líbilo by se mi také více drobných vodních nádrží. Zde opět máme připravený dotační titul, kde žadatelem může být občan, obec nebo třeba myslivecký spolek. A určitě také vyhrávat boj s erozí a větší retenční kapacitou krajiny.
Rovněž bych chtěl, aby krajina byla hezká i na pohled. Na zemědělských pozemcích je spousta drobných staveb, jako jsou kapličky, boží muka, staré špejchary, mlýny a podobně. Zde je opět možnost podpory při rekonstrukci pro majitele takovýchto prvků v krajině. Podporujeme i výstavbu odpočinkových a relaxačních míst v krajině. Opět je zde prostor i pro myslivecké spolky požádat si o podporu.
 
Tohle je například prostor pro myslivce, jak se úspěšně veřejně propagovat. Mnoho lidí si myslí, že myslivost je jen o lovu zvěře…
Naprosto souhlasím, myslivci se mohou takto úspěšně prezentovat v úpravě krajiny. Chceme, aby si lidé chodili aktivně do krajiny odpočinout. Dělali to už naši předkové.
 
Dotačních možností na úpravu krajiny je poměrně dostatek. Myslivce bude zajisté také zajímat, zda podpora pro vybrané myslivecké činnosti bude i nadále pokračovat.
Za loňský rok byly všechny řádně podané žádosti na podporu myslivosti uspokojeny. U žádného titulu jsme neměli krácení proto, že by chyběly dotační prostředky. Se stejným principem počítáme i v letošním roce. Jak už jsem zmiňoval, je to o aktivitě a myslivci by měli být aktivní. Na začátku března jsem měl schůzku s novým vedením Českomoravské myslivecké jednoty.
 
O čem jste jednali?
O možnostech vzájemné spolupráce. Panu předsedovi jsem říkal, že bych byl rád, kdyby ČMMJ byla aktivnější a dala nám podněty, abychom mohli zahájit vzájemnou spolupráci. Například v možnostech oslovování mladé generace. V lesnictví běží úspěšně projekty lesní pedagogiky. Lesy České republiky jsou v tomhle velmi aktivní. Myslím, že je sestavena i myslivecká pedagogika. Navrhuji dát tyto podklady k dispozici školám. Obecně podpoříme oslovování mladé generace k vytváření spolkových činností, které se týkají našeho resortu a venkova. Vím, že je také úbytek členů a členské základny. ČMMJ na tom není jinak. Tento trend nám vadí, chceme mít venkov a spolkový život aktivní.
 
Říká se, že na vesnici jsou aktivní už jen myslivci a hasiči a ostatní že nemají na své spolky čas.
Doplnil bych to ještě o sokoly a zahrádkáře. To, že lidé nemají na svůj koníček čas, je podle mě výmluva. Kdo chce, čas si najde. Jen ho tráví jinak než spolkovým životem. Velmi důležitá je i výchova v rodině. Pro spoustu lidí je pohodlnější si říct, že nikam nepůjdou, nic dělat nebudou. Doma si zapnou televizi nebo jdou na internet a mají vystaráno. Tohle je o životních prioritách a pohodlnosti lidí.
 
Bavíme se o spolupráci ČMMJ a ministerstva ve prospěch myslivosti. Nebudeme si nalhávat, že myslivost nemá právě u laické veřejnosti dobré jméno…
Cílovým subjektem vzájemné spolupráce by měla být mladší generace, která přijde po nás, a bude spolkovou činnost aktivně dělat. Nicméně v případě ČMMJ je naším společným úkolem zvýšit reputaci této organizace jako takové a jejích členů obecně. To znamená vnímání myslivce českou společností. Tohle si nese určitý dluh z minulosti, kdy se reputace moc nedařila napravit.
Vývoj v ČMMJ za poslední dva tři roky tomu rozhodně nepomohl. Věřím a doufám, že nové vedení si tuto situaci plně uvědomuje a že se dokáže vyvarovat chyb, kterých se dopouštěli jejich předchůdci.
O podporu a spolupráci máme zájem, záleží mi na tom, aby agrární sektor nebyl jako popelka někde na konci zájmu společnosti. A také je to o prezentaci činnosti myslivců. Prezentovat se tak, že uspořádají ples na vesnici, už dnes nestačí. Velmi vítám, když myslivci chodí do škol a školek představovat svoji činnost. Je zde prostor například pozvat děti s učiteli na mysliveckou chatu a popovídat si a vysvětlit, že myslivost není jen lov zvěře, ale celý soubor činností v přírodě. Takovouto mysliveckou činnost bychom chtěli dále podporovat a rozvíjet. Nebráníme se přijímání návrhů na spolupráci ze strany ČMMJ i samotných myslivců.
 
Povídáte hezky o spolupráci myslivců a ministerstva. Chápu to správně, že máte zájem na rozvoji myslivosti u nás?
Určitě ano. Poskytujeme, jak už bylo zmíněno, různé finanční pobídky, děláme záštity akcím, kde se myslivost prezentuje. Úzce spolupracujeme s Lesy České republiky a věříme, že budeme úspěšně spolupracovat i s ČMMJ. Chceme podpořit sokolníky, kynology a další, kteří i nepřímo prezentují myslivost. Osobně nejsem aktivní myslivec, i když myslivecké vzdělání mám. Ale na aktivní dráhu myslivce jsem nenaskočil. Myslivost je ale činnost, která je mi blízká. Znám spoustu dobrých myslivců nejen u nás na vesnici. Troufám si říct, že se v problematice orientuji.
 
Účastníte se i mysliveckých akcí?
Několikrát jsem byl na naháňkách, účastním se akcí, kde je myslivost prezentována. Rád takováto pozvání přijímám, byl jsem například na volebním sněmu myslivecké jednoty. Jsem ovšem limitován časem a povinnostmi. Pozvánek na moji účast na mysliveckých akcích chodí spousta, bohužel ne všem lze vyhovět.
 
Trochu z jiného oboru myslivosti. Zaznamenal jste v loňském roce aktivitu myslivců, vysoké školy zemědělské a ministerstva životního prostředí na ochranu zvěře při senosečích?
Určitě zaznamenal, jsem také ve skupině na sociální síti, která se této problematice věnuje. Tyto aktivity velmi vítám. Vím, že ochrana zvěře při sečích je složitá. Velmi záleží na postoji samotného zemědělce, který je na poli a seče. Rovněž hraje velkou roli velikost místa určeného k sečení. Sám jsem posekal hodně luk a je velmi důležité, aby byla louka sečena od středu ke kraji, aby zvěř měla šanci k úniku. Je potřeba mít i technické opatření na žacích strojích, aby se zabránilo ztrátám na zvěři. Dnes je zemědělská technika osazena různými přístroji, určitě by bylo dobré, aby měla i účinná zařízení na detekci zvěře. Při dnešním pokroku techniky by se jednalo pravděpodobně o termozařízení, termokamery. Vím, že výzkumy na tuto problematiku už běží a je to i otázka na nás, provádět různé pokusy a výzkumy nástrojů na ochranu zvěře. Obecně záchrana zvěře při sečích má moji podporu a já ji vítám.
 
V zákoně o myslivosti je taková dost nepřesná pasáž, že zemědělec má oznámit žací práce uživateli honitby v dostatečném předstihu. Zákon ale úplně přesně nedefinuje, co je to dostatečný předstih, aby se dala učinit dostatečná opatření na ochranu zvěře. Byla by možná úprava této pasáže v nově navrhované novelizaci zákona?
Na tento problém jsme pamatovali a v návrhu zákona se objevilo místo v dostatečném předstihu, minimálně 24 hodin předem. Myslím si, že toto opatření bude ku prospěchu zvěře. Připravujeme rovněž nadstavbu portálu LPIS, kdy zemědělec pomocí tohoto portálu oznámí záměr síct travní porosty nebo že se chystá provádět postřiky. Snad v roce 2017 by to již mělo být aktivní a vše by se zautomatizovalo. Potom by již byla aktivita na straně myslivců, aby pro ochranu zvěře udělali maximum. Již budou naprosto přesně vědět, kdy se určitá lokalita bude síct.
 
Budu se opakovat, ale opět je vše o spolupráci, souhlasíte?
Nemůžu než souhlasit. Spolupráce je důležitá nejen v ochraně zvěře při sečích, ale celkově při provozování myslivosti a vůbec všech činnostech, které se dějí v krajině. Ministerstvo je připraveno naslouchat všem rozumným návrhům ke spolupráci.
 
Co byste vzkázal na závěr čtenářům Myslivosti?
Aby se nebáli slušnou a poctivou myslivost propagovat, aby aktivně spolupracovali se zemědělci a vůbec se všemi, se kterými se v přírodě setkávají a aby se jim v mysliveckých činnostech dařilo.
 
S poděkováním za poskytnutý rozhovor
připravil Lubomír HAJNÝ
 
Zpracování dat...