Časopis Myslivost

VLIV PORANĚNÍ KOSTRY NA FYZIOLOGICKÝ RŮST PARŮŽKŮ (II)

Myslivost 4/2016, str. 48  Pavel Scherer
pokračování z minulého čísla Ideální příkladem skutečnosti, kde se vliv kosterního poranění na parožení vůbec neprojevil, je srnec, který byl uloven v roce 1988 ve věku tří let. Srnec měl frakturu dlouhé kosti holenní na pravé zadní končetině. Vlivem regeneračních procesů se v oblasti zlomeniny vytvořil pohyblivý pakloub, který výrazně omezoval přirozený pohyb srnce, zejména při jeho došlápnutí. Podle charakteru a rozsahu poranění, resp. stupně jeho vyhojení, bylo možno usuzovat, že k zranění došlo ještě před dobou vývinu parůžků. I přes toto velmi vážné poranění srnec vyprodukoval zcela symetrické parůžky vidláka menšího objemu. Podle charakteru poranění a zejména všeobecně platných pravidel, by se tedy deformace parůžku měla projevit na kontralaterální straně, a v tomto případě na levém parůžku…
 
Další zdokumentovanou výjimkou je srnec ulovený v roce 2005 ve věku přibližně pěti let. Tento srnec měl frakturu levé přední končetiny v oblasti kosti záprstní. Podle stupně vyhojení bylo možno usuzovat, že se jednalo o zlomeninu staršího data.
V oblasti zlomu se vytvořila rozsáhlá kostní hypertrofie, která odlomenou část pevně fixovala. Srnec na běh z důvodu vybočení z osy prakticky vůbec nedošlapoval.
V tomto případě však zjevně nelze hovořit o parožní deformaci následkem kosterního poranění, jelikož evidentně žádná anomálie nevznikla. Parůžky tohoto srnce mají zcela zachovanou architektoniku šesteráka, avšak s absencí zadní výsady na pravé lodyze…
 
Dalším příkladem, kde podle mého názoru, uváděná křížová deformace parůžků naprosto selhala, je srnec ulovený na Slovensku v roce 1998. U tohoto dvouletého srnce došlo pravděpodobně vlivem střetu s motorovým vozidlem k rozsáhlé kontuzi levé zadní končetiny. Zranění bylo tak značného rozsahu, že dotyčnému srnci zcela znemožňovalo přirozenou chůzi. Postižený srnec doslova vláčel s velkými problémy celý běh za sebou.
Parožní anomálie, dá-li se tak nazvat, se však promítla na levém parůžku, kde došlo k částečnému zakřivení lodyhy a jejímu atypickému rozdvojení. V tomto případě ovšem není možné objektivně a zcela jednoznačně stanovit, zda k poranění končetiny došlo v době před růstem parůžků, anebo popřípadě až po jejich vzniku. Tento jedinec byl totiž uloven až na samém konci zákonem stanovené doby lovu srnců …
 
Naopak případ dalšího srnce uloveného v roce 2008 má podle mého názoru v oblasti vlivu kosterního poranění velmi vysokou vypovídací hodnotu. Příčina tohoto úrazu sice nebyla zcela jednoznačně objasněna, ale lze předpokládat, že ke kontuzi došlo vlivem střetu s motorovým vozidlem, nebo při souboji v době obhajování teritorií či srnčí říje.
Srnec měl na levé zadní končetině v oblasti patního kloubu značně rozsáhlou hypertrofickou anomálii velikosti zavřené mužské pěsti. Svou strukturou byl vzniklý útvar z chrupavčitého pletiva, které v některých místech částečně osifikovalo. Kloub byl již zcela nepohyblivý a srnec při chůzi na končetinu vůbec nedošlapoval.
Podle stupně a rozsahu vyhojení daného zranění bylo možno usuzovat, že se jednalo o poranění staršího charakteru. Parožní deformace se však neprojevila jako obvykle do kříže, ale na téže straně, kde ke zranění došlo. Na levém parůžku byla terminální lodyha rozdvojena a došlo k produkci většího objemu parožní hmoty. Pravý parůžek měl však na rozdíl od levého zcela standardní tvar šesteráka.
 
Také v mém chovném zařízení jsem měl možnost pozorovat vývoj parůžků srnce, důsledkem kosterního poranění, ke kterému došlo v dubnu 2007. Poraněným srncem byl roček s trofejí rovného šesteráka, kterému narkotizační (uspávací) střela nešťastnou náhodou pronikla do oblasti patního kloubu na pravé zadní končetině. Kovová jehla zcela propíchla kost a „zafixovala“ se v ní tak nešťastným způsobem, že nebylo možno jí jednoduše vytáhnout.
Rekonvalescence po takovémto zranění byla velmi dlouhá, poraněný srnec na zadní končetinu nedošlapoval více než půl roku, a to až do doby růstu nových parůžků.
V důsledku tohoto poranění se srnec vůbec neúčastnil reprodukce i přes skutečnost, že měl ve výběhu říjnou srnu.
Závažnost a rozsah kosterního poranění se v zimním období pravděpodobně promítla do finální podoby trofeje. Srnec vyprodukoval na pravé pučnici standardní parůžek šesteráka, avšak na pravé pučnici vyrostl parůžek vidláka s výraznou asymetrií v podobě atypického zaúhlení terminální lodyhy.
Mohu zcela objektivně konstatovat, že v případě tohoto srnce se v žádném případě nepotvrdila literaturou uváděná skutečnost, že úrazy dlouhých kostí bederních končetin (zadních běhů), se negativně promítají do růstu parůžků na kontralaterální straně, tedy na straně opačné, a úrazy hrudních končetin (předních běhů) se projeví zakřivením, deformací či asymetrií parůžků na téže straně. Srnec měl zcela evidentně poraněnu pravou zadní končetinu a asymetrie spojená se zakřivením lodyhy se zjevně promítla na pravém parůžku, tedy na téže straně, a nikoliv do kříže.
 
Dalším významným příkladem z praxe, který byl obrazově zdokumentován a který naprosto postrádá platnost tradovaných pravidel, je pětiletý srnec, kterého v roce 2014 ulovil Václav Vorlický z Boskovic. Jak je ze snímků patrné, srnec měl zcela amputovanou levou přední končetinu.
Podle odborné literatury by se deformace paroží měla projevit na téže straně, kde k poranění došlo, tedy na straně levé. Na této straně však srnci vyrostl relativně objemný parůžek vidláka s dlouhou přední výsadou a náznakem puku na šesteráka. Naproti tomu na pravé straně vyrostl méně objemný parůžek primitivního stupně špičáka. Rok před ulovením dotyčný myslivec pozoroval tohoto srnce s nasazenými parůžky tvaru rovného vidláka, a to bez jakýchkoliv známek deformace či narušení symetrie.
 
Dalším zmapovaným příkladem z myslivecké praxe, který byl obrazově zdokumentován a ve kterém se generalizovaná platnost křížové deformace parůžků následkem poranění dlouhých kostí bederních končetin neprojevila v deklarované míře a rozsahu, je pětiletý srnec ulovený v květnu 2014 Mgr. Davidem Dočkalem v zastávce u Brna.
Srnec měl na pravé zadní končetině dvojitou frakturu v oblasti kosti patní a nártní. Na základě charakteru vyhojení bylo možné usuzovat, že se jednalo o zlomeninu staršího data, která vznikla ještě před dobou růstu parůžků. V oblasti zlomu vznikl rozsáhlý patologický útvar z chrupavčité tkáně, který odlomenou část fixoval do nepřirozené polohy. Z toho důvodu srnec na běh vůbec nedošlapoval. Parožní anomálie spojená se zakřivením lodyh se však promítla u obou parůžků.
Pavel SCHERER tel. 724218513
p.scherer@atlas.cz, www.scherer.cz
Zpracování dat...