Časopis Myslivost

Vytváření vhodných biotopových podmínek pro divokou populaci bažanta obecného v kulturní krajině – 2. část

Myslivost 4/2016, str. 22  Tomáš Zíka
Zimní biotop a kryt Zima patří z hlediska přežívání bažanta obecného mezi kritické období roku, zvláště v oblastech, kde se vyskytuje dlouhodoběji sněhová pokrývka. Homan et al. (2000) zjistili, že pokud se průměrná týdenní teplota v zimě zvýšila o 1 °C, stoupl index přežívání o 6 % a při zvýšení sněhové pokrývky o 2,5 cm, klesl index přežívání o 8 %.
Za nejvhodnější biotop v zimním období jsou zpravidla považovány různé výsadby stromového a keřového charakteru, ovšem není tomu vždy, jak uvádí např. Veverka et al. (2013). V případě mírné zimy využívají bažanti husté travinné prostředí s dostatkem krytu a potravy, přičemž jsou rovnoměrně rozptýleni v uvedeném biotopu.
Pokud napadne sněhová pokrývka, která položí stébla trav, uchyluje se do jiného prostředí rostlinného charakteru s pevnější strukturou, které poskytuje krytové možnosti (orobinec, rákos), viz Gates and Hale (1974). Ty jsou schopny udržet svou strukturu v případě, že nenapadne příliš velké množství sněhu.
Pokud tyto porosty pod sněhovou pokrývkou přestanou plnit svoji funkci, preferuje bažant biotop dřevinného a keřového charakteru.
Z výše uvedených informací vyplývá, že prostředí dřevinného charakteru je aktivně vyhledáváno, když není v krajině zastoupen jiný vhodný biotop (Homan et al., 2000). Rovněž Grondahl (1953) zjistil, že snížení teploty pod hodnotu -6,7 °C a rychlost větru větší než 4,4 m/s způsobilo větší využívání porostů křovinatého charakteru.
Gabbert, et al. (1999) monitorovali prostorovou aktivitu bažantů v době s nízkými teplotami a sněhovou pokrývkou. Bažanti svůj pohyb soustředili do biotopu dřevinného charakteru s hustým podrostem a na přilehlé potravní zdroje.
Podobně jako u hnízdního krytu je často odkazováno na nevhodnost úzkých pásů křovin. V případě, že napadne sníh a fouká vítr, fungují tyto lokality jako přirozené „zásněžky“, kde se tvoří závěje a neumožňují bažantům pohyb.
Dalším důvodem je predace, která se zvyšuje u úzkých křovinatých pruhů (Warner and David, 1982). Hlavní funkce křovinaté a dřevinné složky biotopu v zimním období je ochrana před nepříznivými vlivy počasí (sníh, vítr, teplota) a predátory (hlavně dravci). Důležitější je mnohdy struktura zimního krytu než to, z jakých druhů se skládá (Veverka et al., 2013).
V oblastech, kde se v průběhu roku nevyskytuje vysoká sněhová pokrývka je doporučováno zaměřit se spíše na kryt rostlinného charakteru, který je spojený s mokřadními biotopy (např. rákos, orobinec). V lokalitách s vyšší sněhovou pokrývkou, která by svým tlakem mohla znehodnotit krytové schopnosti rostlinných porostů, je vhodné použít dřevinný a keřovitý kryt.
V zimním krytu nejsou absolutně doporučovány vzrostlé stromy (zvláště listnaté), které působí jako „pozorovatelny“ pro dravce. Z důvodu koncentrace bažantů při zhoršených klimatických podmínkách by mohl takový biotop působit kontraproduktivně. Pokud již existuje vyšší porost, který například není možné odtěžit, je nutné se zaměřit na tvorbu hustého křovinatého podrostu.
Distribuce zimního krytu a biotopu, který podporuje přežívání bažantů v době nepříznivých klimatických podmínek, musí splňovat požadavky vycházející ekologických nároků druhu.
Studie prokázaly, že migrace bažantů mezi lokalitou, kde proběhlo hnízdění a odchov mláďat, a zimním krytem není delší než 2,5-3,0 km, mezi zimním krytem a potravními zdroji je menší než 0,4-0,8 km a celoroční domovský okrsek se pohybuje okolo 2,5 km2 (Veverka et al., 2013).
Proto je optimální, aby na velikost jednoho hnízdního okrsku připadal kvalitní zimní kryt. Obecně platí, že delší migrační vzdálenosti jsou spojeny s větší energetickou náročností a rizikem predace (Gatti et al., 1989). Navíc kondice v jaké bažanti přežijí zimní období, přímo ovlivňuje reprodukční potenciál v následujícím roce (Homan et al., 2000; Draycott et al., 2005).
Minimálním požadavkem je, aby na každých 250 ha připadal alespoň jeden 6ha blok (1,2 ha porost keřů a nízkých jehličnanů; 4,0 ha hustého rostlinného krytu; 0,8 ha potravního políčka pro zvěř), který zajistí podmínky pro přezimování populace.
K převládajícímu směru větru by měly být založeny dvě řady keřů (3 m mezi řadami) sloužící jako přirozené „zásněžky“, dále 4-6 řad nízko zavětvených jehličnanů (4 m mezi řadami), na ně navazuje dalších několik řad keřů (kryt, potrava) a komplex by měl být zakončen potravním políčkem, které by zároveň mělo plnit funkci krytovou. Doporučené rozměry jsou pro dřevinnou složku (keře, jehličnany) o ploše asi 70x180 m. Remíz může být navrhován tvaru obdélníku, oblouku, či písmene „L“ (PF, 2004; Veverka et al., 2013). Při výsadbě by měly být upřednostňovány autochtonní druhy.
Při tvorbě vhodného prostředí je nutné se nejprve zaměřit na složku prostředí, která chybí, a potom zlepšovat ostatní potenciálně vhodné biotopy. Bažant obecný by měl nacházet v krajině ucelený a propojený komplex biotopů, které poskytují podmínky pro hnízdění, odchov mláďat a zimní přežívání. Liniové prvky (křovinaté meze, porosty u melioračních struh, biopásy aj.) mohou dobře plnit migrační trasy, ale nesmí být jedinými strukturními prvky zimního (podzimního) biotopu, protože bažant více preferuje porosty v „blocích“, než „liniích“.
V podmínkách ČR lze využít při zakládání trvalých remízů, obnově zimního krytu a pro zlepšení potravní nabídky například (Sekera, 1954; Behnke and Claussen, 2007; Libosvár and Hanzal, 2010): dřín obecný (Cornus mas), bez černý (Sambucus nigra), hloh jednosemenný (Crataegus monogyna), jabloně (Malus spp.), janovec metlatý (Cytisus scroparius), meruzalky (Ribes spp.), orobinec (Typha spp.), ostružiník maliník (Rubus idaeus), pámelník bílý (Symphoricarpos albus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), rakytník řešetlákový (Hippophae rhammoides), rákos obecný (Phragmites australis), růže šípková (Rosa canina), smrk ztepilý (Picea abies), svída krvavá (Cornus sanguinea), tavola kalinolistá (Physocarpus opulifolius), trnka obecná (Prunus spinosa), seřezávané vrby (Salix spp.) atd. V honitbách, kde chybí trvalý zimní kryt, je možné jeho nedostatek kompenzovat pěstováním zemědělských plodin, které přes zimu poskytují nejen kryt, ale i potravní zdroje, např. kukuřice setá (Zea mays), topinambur (Helianthus tuberosus), čirok (Sorgum vulgare). Zmíněné druhy jsou pouze zlomkem celkových možností jak zlepšit podmínky pro chov bažanta obecného.
 
Managementová doporučení
* Monitoring prostředí z hlediska nabídky kvalitního zimního biotopu.
* Rekonstrukce, popř. zvýšení výměry stávající a nevyhovujícího zimního krytu (přeměna starých nefunkčních remízů, eliminace vzrostlých stromů).
* Výsadba chybějícího zimního krytu dle výše uvedených zásad.
 
Dokončení v příštím čísle
 
Ing. Tomáš ZÍKA, Ph.D.
Odborný referent oddělení zemědělství a lesnictví
Odbor životního prostředí a zemědělství
Krajský úřad Středočeského kraje
 
Zpracování dat...