Časopis Myslivost

Zbraně z úhlu pohledu Ministerstva vnitra

Myslivost 4/2016, str. 19  Jiří Kasina
Diskuze kolen návrhu Evropské komise na omezení nabyvatelů a držitelů střelných zbraní je jednak v rovině politické, jednak v rovině odborné. A jestliže agenda zbraní spadá pod Ministerstvo vnitra, oslovil jsem Mgr. Milenu Bačkovskou, vedoucí oddělení obecní policie, zbraní a dopravního inženýrství odboru bezpečnostní politiky Ministerstva vnitra České republiky a požádal ji o nepolitická odborná stanoviska k návrhu z pohledu tohoto státního orgánu a na další změny, který se budou týkat majitelů zbraní.
 
Vnímáte tlak na zpřísnění držení zbraní v Evropském parlamentu jako záležitost politickou a třeba i z části populistickou, a nebo se při jednáních, kterých se také zúčastňujete,  dají zohlednit zájmy odborné? Dá se třeba vysledovat vliv současné migrační krize a vzrůstající nebezpečí střetu rozdílných společensko-kulturních pohledů „staroevropanů“ a příchozích imigrantů? Mají vůbec logické a odborné argumenty šanci na slyšení?
V současné době je orgány Rady a výbory Evropského parlamentu projednáván návrh revize směrnice 91/477/EHS o kontrole nabývání a držení zbraní, který připravila a schválila Evropská komise. V rámci projednávání návrhu v pracovních orgánech Rady zástupci ČR uplatňují celou řadu věcných a technických připomínek k návrhu. Také v rámci projednávání návrhu v Evropském parlamentu navrhují jednotlivé výbory i europoslanci různé návrhy textu. Výsledné znění návrhu tak bude zřejmě představovat kompromis mezi původním návrhem, úpravami schválenými Radou a změnami požadovanými Evropským parlamentem. Finální text pak bude muset schválit Evropský parlament kvalifikovanou většinou
 
Spolupracuje a koordinuje své názory a pohledy naše Ministerstvo vnitra s obdobnými státními institucemi sousedních států?
Na pracovní úrovni probíhá poměrně čilá komunikace, zejména prostřednictvím stálých zastoupení členských států v Bruselu, ale i přímo mezi Ministerstvem vnitra a našimi zahraničními kolegy. Svůj postup koordinujeme také se státy Visegradské skupiny, tj. Slovenskem, Maďarskem a Polskem. Ale právě téma zbraní je často úzce svázáno s kulturou, tradicemi a historií jednotlivých členských států, takže podobné postoje se napříč všemi členskými státy hledají jen poměrně složitě.
 
Hrozí nebezpečí, že by se s vlnou imigrantů dostávaly do Evropy i nelegální zbraně, tedy potenciální prostředky k teroristickým a násilným činům?
Tato otázka by měla směřovat spíše na Policii ČR. Lze však konstatovat, že nelegální obchod se zbraněmi je už dlouhá léta jednou z větví organizovaného zločinu. Toky nelegálních zbraní ovlivňují v čase různé okolnosti. Přímou souvislost s příchodem osob prchajících před válečným konfliktem však nepozorujeme.
 
Myslíte si, že se dá tak snadno dát rovnítko mezi legálními držiteli zbraní a teroristickými činy? Byla by přece omezována skupina držitelů zbraní, kteří alespoň u nás podléhají vcelku přísné národní legislativě a potenciálně nebezpeční občané či činy přece většinou nepocházejí z „oficiálních registrovaných“ skupin držitelů zbraní.
Na všech jednáních opakovaně zdůrazňujeme, že teroristé používají ke svým činům v drtivé většině případů zbraně nelegální.
 
Jak vůbec hodnotíte naši národní legislativu týkající se zbraní v porovnání s jinými státy EU? Je z vašeho pohledu vyhovující naše legislativa, co jí případně schází, kde jsou slabá místa? Co by se mohlo, a nebo mělo zpřísnit?
Zcela respektuji, že různé země opět z různých důvodů, kulturních či historických, přijímají různé právní předpisy. Naši právní úpravu považuji za velmi kvalitní a vyváženou. Některé věci je však na základě praktických zkušeností, po důkladném zvážení a veřejné diskuzi nutno vylepšit. Proto je nyní v Parlamentu ČR projednávána novela zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, která by měla umožnit rychlejší reakci v případech, kdy dojde k zásadní změně zdravotního stavu držitele zbraní. Cílem je předejít opakování obdobné události, ke které došlo v loňském roce v Uherském Brodě.
 
Prošly-li by návrhy, pak by byli postiženi i sběratelé, muzea, musely by se likvidovat staré zbraně jako součást kulturního a technického dědictví. Kde nalézt logiku takových omezení?
Vaše otázka se opět týká aktuálních iniciativ Evropské unie. Činíme veškeré kroky, aby nedošlo k žádnému ohrožení našeho kulturního a technického dědictví. Takovéto zbraně opravu nepředstavují žádné bezpečnostní riziko. 
 
Ze zpráv, které z evropského kolbiště přicházejí, se dá vysledovat i jisté spletení a míchání pojmů. Jak se dívá Ministerstvo vnitra například na snahu o přeřazení samonabíjecích zbraní se vzhledem samočinných do kategorie A? Jak je to s výkladem, co je to část zbraně, bude muset mít koncesi na výrobu zbraní třeba i jen výrobce světlovodné mušky?
Zásadně nesouhlasíme s rekategorizací samonabíjecích zbraních zbraní, které mají vzhled samonabíjecích zbraní, ale i naprosté většiny zbraní, které byly upraveny ze zbraní plně automatických. Kritérium vzhledu je naprosto vágní a značně subjektivní. Zbraně upravené z automatických zbraní musejí zase projít kategorizací a ověřením u Českého úřadu pro zkoušení zbraní a střeliva. Co by mělo být hlavní částí zbraně, je stále předmětem diskuze. Ovšem je pravda, že s pojmy „část“, „hlavní část“, „součást“, „díl“ či „komponent“ se v evropských dokumentech zachází dosti nekoncepčním a nejednotným způsobem.
 
Má vůbec smysl registrace replik zbraní? Budou se muset snad registrovat i hračky vypadající jako zbraně?
Opět i v tomto případě bude záležet na definici pojmu replika. Podle našeho názoru by se za repliky měly považovat pouze funkční kopie zbraní, například nově vyrobené „historické“ zbraně. Takové zbraně pak mají patřit do takové kategorie zbraní, kam spadají svou technickou specifikací. Podle našeho názoru by se směrnice rozhodně neměla vztahovat na předměty, které nelze žádným způsobem upravit na funkční zbraně.
 
Jak se díváte na nejnovější iniciativu přísně omezit ráže loveckých zbraní, které byly původně rážemi vojenskými? Vždyť takových ráží je mezi myslivci většina. A v čem spočívá logika větší nebezpečnosti původně vojenské ráže oproti ráží „nevojenské“?
Pokus kategorizovat zbraně podle toho, zda je či není jejich ráže vojenská, rozhodně nepodporujeme. Obecně se dá říci, že valná většina ráží byla v minulosti nebo je stále používána některou z armád, a to včetně takových ráží jako je .22 l. r. – pro potřeby výcviku, nebo broková ráže 12. Proto je pokus o takové dělení zbraní chybný.
 
Není cesta k omezení neregistrovaných zbraní mezi občany formou pravidelně vyhlašovaných zbraňových amnestií? Jak ty se v minulosti osvědčily?
V České republice se pravidelně vyhlašované amnestie osvědčují a považujeme je za velmi dobrý způsob, jak dostat do legální sféry nelegální zbraně.  Za posledních dvacet let se při amnestiích vrátilo více než 20 tisíc zbraní. Proto doporučujeme zvážit možnost amnestií i v jiných zemích. 
 
Jak potenciálně nebezpečnou či problémovou z hlediska zneužití držené zbraně z pohledu Ministerstva vnitra vidíte skupinu českých myslivců?
Toho, že by myslivci zneužili své zbraně ke spáchání teroristického útoku se tedy opravdu neobávám. Vždy tu ale existuje riziko nehod při lovu, a to i z toho důvodu, že myslivci jsou jediní držitelé zbrojních průkazů, kteří mohou běžně střílet i mimo střelnici. Tuto skutečnost by měli mít myslivci vždy na paměti a rozhodně by měli maximálně dodržovat pravidla bezpečné manipulace se zbraní. To však samozřejmě obecně platí i pro ostatní držitele zbraní.
 
Jaké kroky bez ohledu na momentální nálady na půdě europarlamentu připravujete nebo by byly vhodné z hlediska lepšího přehledu v registraci zbraní a evidenci držitelů zbraní. Co kromě diskutovaného zkrácení platnosti zbrojního průkazu? Psychologická vyšetření, provázání lékařů a centrálního registru držitelů zbraní, spolupráce s pověřenými obcemi a úřady, atd?
Novela zákona o zbraních, která je v současné době projednávána v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, reaguje na výbuchy muničních skladů ve Vrběticích a na tragickou střelbu v Uherském Brodě. Komplexně řeší problematiku nakládání s municí. Z pohledu držitelů zbrojních průkazů nepřináší, kromě navrhovaného zkrácení platnosti zbrojního průkazu, žádné zpřísnění. Novela nenavrhuje povinné psychotesty, ale zaměřuje se na prohloubení a zrychlení výměny informací mezi dotčenými orgány, lékaři a Policií ČR v případech, kdy dojde k takové změně zdravotního stavu držitele zbraní, kdy hrozí reálné riziko zneužití zbraní. Nenavrhuje se ani zpřísnění požadavků na zdravotní způsobilost. Jedná se tedy o případy, kdy již dnes držitel zbrojního průkazu přichází o zdravotní způsobilost, a tedy i o zbrojní průkaz. Pouze se zefektivňuje postup příslušných orgánů, aby mohly rychleji takové osobě zbraň a zbrojní průkaz odejmout. Při loňských tragických událostech se ukázalo, že právě neflexibilnost standardního postupu v rámci správního řízení o odnětí zbrojního průkazu se mohla podílet na tom, že k těmto událostem vůbec došlo. Návrh novely zákona o zbraních však zachovává všechny pojistky proti šikanóznímu a svévolnému postupu policie. Cílem těchto změn není v žádném případě „odzbrojit“ držitele zbrojního průkazu, kteří standardní (a nezměněné) podmínky pro získání zbrojního průkazu splňují.
Děkuji za rozhovor
připravil Jiří KASINA
 
Zpracování dat...