Časopis Myslivost

 
Poprvé jsem o Vás slyšel až při ocenění v Senátu, jak bych Vás mohl na začátku představit? Jste soukromý ekologický zemědělec, nebo zemědělská ekologicky hospodařící firma?
Jsem soukromě hospodařící zemědělec v ekologickém režimu. Fakticky máme dvě firmy, jedna je bývalé manželky ta má 50 hektarů, jedna je moje a já mám 90 hektarů. Hospodaříme spolu od roku 2007, většina pozemků je v katastru Moravský Písek, částí zasahujeme i do katastrálního území Bzence.
 
Ocenění jste ale přebíral za honitbu roku, tedy jako myslivec, který v honitbě realizuje vhodná ekologická opatření. Přiznávám, že v tom mám trochu zmatek, když říkáte ekologické zemědělství, jak byste je charakterizoval z hlediska plodin nebo produktů, jaká opatření děláte a jak se s tím snoubí myslivost a opatření ve prospěch zvěře?
Jak už jsem říkal, začali jsme v roce 2007 zemědělsky ekologicky hospodařit, ale jako myslivec jsem prováděl opatření a úpravy v krajině pro zvěř již od roku 2000, takže jsem vlastně jen navázal. Pouze od roku 2000 do roku 2007 jsem vše dělal bez dotační podpory a v zájmu myslivosti, hlavně ale z vlastního nadšení. Všechny pozemky, které jsem mohl, jsem si pronajal v takových těch záhumenkových tratích, které se v té době opouštěly, a tam jsem vyséval směsky pro drobnou zvěř. Například hrách, proso, oves, ječmen, do toho nějakou kukuřici, někdy se podařila i krmná kapusta a skutečně to výborně fungovalo, zvěř se v těchto lokalitách držela, držely se i stavy zvěře jinde okolo klesající, zvěř v mnou zakládaných porostech pravidelně a úspěšně vyváděla mláďata. Bylo to ale finančně velmi náročné. Náhodou jsem se potkal s doktorem Maradou, probrali jsme si možnosti a zkušenosti a řekli si, zkusme toto dělat nějak pořádněji, ve větším měřítku, aby to skutečně mělo významný pozitivní vliv na zvěř v širším měřítku.
 
Takže jste začali v místní honitbě?
Katastr obce Moravský Písek, ale i mysliveckého sdružení, je 1200 hektarů, z toho je 900 hektarů orné půdy. Podařilo se nám získat dotaci pro mladého začínajícího zemědělce do čtyřiceti let, s tím jsme začali hospodařit. Podařila se nám nakoupit nějaká půda, nějaká mechanizace a postupně z deseti hektarů, které jsme obdělávali od roku 2000 do roku 2007, se nám vlastní pozemky rozrostly přikupováním na dnešních 140 ha.
 
Jak velké byly jednotlivé plochy, na kterých jste začínal, a jak velké jsou dnes?
V počátcích to byly pozemky od pěti arů až po půl hektaru, větší pozemek nikde v té době nebyl. Až po roce 2007 se mi podařilo nakoupit půdu, která už byla větší než hektar a rok od roku jsem přibíral. V roce 2007 jsem začal na 24 hektarech, v roce 2008 to bylo 30 hektarů a dneska je to těch 140 hektarů. V kultuře sad je zhruba 40 hektarů, máme 7 hektarů biopásu, na zbylých plochách jsou ostatní plodiny.
 
Takže máte sady - 40 hektarů a na další půdě pěstujete jaké plodiny?
Kromě biopásů na pozemcích pěstujeme krmnou řepu, kukuřici, ječmen, pšenici, oves, krmnou kapustu, lupinu, proso a něco málo brambor. Všechno v biokvalitě. My skutečně počítáme produkci jen na maloprodej, tzn. řepa je důležitá pro půdu, ona ten pozemek skutečně připraví a pokud je zájem, děláme krmnou řepu, jak pro různá myslivecká sdružení, tak pro malé hospodáře, kdo má králíky, kozy, ovce. My máme též vlastní dobytek, chováme krávy i ovce. Takže i pro naše zvířata. Vše děláme ručně, i okopávka je ruční i sklizeň řepy je také ruční.
Biopásy byly úplně úžasná věc od roku 2007 do roku 2014, měli jsme jich asi 11 hektarů, využívali jsme je všude tam, kde se soustředila drobná zvěř. Tam, kde se nesoustředila, tak jsme je dali taky, zda je tam navnadíme, ale také jsme je dávali na takové hůře obhospodařovatelné pozemky, aby to bylo spíš ekonomické, než přímo pro zvěř. Od roku 2014 ale lobby velkozemědělců udělala to, že zemědělec může dělat biopásy pouze na 20 % půdního bloku s ornou půdou, což je pro nás malé naprosto ničivé. Protože malý zemědělec, který chce biopás dělat, nemá velké plochy hektarů. Takže my jsme byli z toho naprosto vyautovaní. No řekněte sám, na dvaceti arech, kolik je dvacet procent? Co na takový maličký pozemek dáte z praktického hlediska? Je to nerealizovatelné. Takže toto rozhodnutí považuji za velký podraz, protože nějaké podmínky se mohou měnit, ale že by se změnily až tak diskriminačně vůči malým zemědělcům, to je obrovský zásah.
 
Když se podívám na okolní krajinu, tak jste v podstatě výjimka, všude okolo velké agropodniky střídají asi jen několik plodin?
Ano, v našem katastru dělají v podstatě jen řepku, pšenici, obilovinu a kukuřici. Čtyři plodiny, výjimečně dělají mák, ale to se vždycky modlím, ať nás to nepotká. V roce 2015 byl poprvé u nás mák, to je skutečně mrtvé pole díky používané agrochemii.
 
Rád se s Vámi podívám po kraji, ale než vyjedeme, jaká je převažující produkce na vašich pozemcích?
My jsme vše skutečně založili na myslivosti, hospodaříme pro myslivost, pro drobnou zvěř, snažíme se o různorodost plodin a naším hlavním cílem je zvýšení biodiverzity. Takže zhruba na 40 hektarech máme ovocné extenzivní sady založené na původních krajových odrůdách ovocných stromů, máme různé pásy plodin a travních směsek. Sekali jsme až po vyvedení mláďat, ale to bylo v kolizi s dobou nařízenou v podmínkách poskytování dotace. Takže jsme přistoupili k sečení porostů v odpovídajícím termínu, ale dělám si vše sám, nejpodstatnější je rychlost a pozornost obsluhy. Pořídil jsem traktor Zetor 80, mulčovač za traktor pouze na šíři traktoru, širší záběr by byl naprosto ničivý. Jen tak si mohu ohlídat odložená srnčata a nebo hnízdící bažantí slepice. U bažanta už poznáte, kde je trošku víc sušiny, tak tam už se dá předpokládat hnízdící slepice, takže zastavím, projdu porost, mockrát se mi podařilo, že jsem slepici zachránil. Takže jsem vynechal ne metr, ale třeba padesát metrů, aby to skutečně nebyla ekologická past. Stejně tak jen v malé rychlosti a při malém záběru zjistíte v porostu odložená srnčata, musím zastavit a srnče opatrně vynést ke kraji porostu.
 
A zkoušel jste kromě procházení porostů nějaké typy plašičů?
Ne, na to už nebyla síla, nezkoušel, využil jsem pomoci kamarádů a podle mne je nejlepším řešením před zahájením prací porost projít.
 
Jak se na Vás dívají sousedé?
Je to boj s větrnými mlýny, dnes už ani na vesnici veřejné mínění není pro biodiverzitu. Skutečně je to mnohým úplně jedno, dokonce i staří sedláci, kterým je dnes osmdesát roků, kteří ještě zažili kolektivizaci, tak dneska při vydávání mých pozemků, když přijede zástupce pozemkového úřadu pozemky vytyčit, stojí na kraji pole a hrozí mi a nadávají, jak jsem si to mohl dovolit! Skutečně já vnitřně nedokážu pochopit, proč to tak je. Proč ti, kteří ještě zažili drobnodržbu, přitom dnes nedělají na pozemcích, je dají raději někomu zcela cizímu velkému a bezohlednému, který nemá s Moravským Pískem nic společného, proč se ho tak zastávají a nechtějí vidět, že já tu chci hospodařit ve prospěch přírody a zvěře?
 
Podle mých zkušeností se ale zemědělství na velkých plochách zprůmyslnilo, hospodaří ti, kteří nemají k půdě bezprostřední vztah a na práce si najímají v podstatě cizí firmy.
Ano, i u nás to tak je, stále se s tím rvu, v zemědělských akciovkách jsou přitom mnozí myslivci z okolí, ze sousedních honiteb, jim nezáleží naprosto na ničem. A mají averzi vůči nám, novým a malým zemědělcům, protože se musí vícekrát točit, objíždět.
My jsme si třeba pronajali osm hektarů polních cest, kolik je to kilometrů z hlavy nevím, ale obnovily se staré cesty, i ty jsou ekologickým prvkem v krajině. Cesty jsou zatravněné, povedlo se mi je doslova vytrhnout z velkých lánů, a hned se staly plochou, kde se mohou osušit zajíci i bažantí kuřata, kde se najdou mravenci a hmyz, jsou to prvky, které vhodně předělí krajinu. Nám se to skutečně podařilo i díky tomu, že jsem založil stranu Moravanů, abychom se dostali do zastupitelstva a v něm prolobovali, aby se obnovily staré polní cesty a abychom si je mohli pronajmout. U nás dříve už vlastně ani polní cesty nebyly. Obnovujeme stromořadí podél cest, dostali jsme dotaci 5600 Kč na hektar, je to tak na povláčení a zasetí semene.
 
Trochu mi to připomíná, když jsem byl před pár lety ve Štýrsku, tak tam jeden soukromý majitel měl lesní cesty uprostřed mezi kolejemi osety travními směskami pro zvěř a také pro tetřeví slepice s kuřaty. On na všechny lesní cesty na prostřední pás speciálně zaséval směsí, aby tetřeví slepice s kuřaty se mohla jít osušit a aby tam byli brouci. Doslova nádherný ekologický prvek.
Já ty naše cesty také ale tak nějak vnímám, říkal jsem si osm hektarů, to je přece hrozně moc, a když se to udělá v každé části honitby, tak není možné, aby zvěř na to nezareagovala. Navíc cesty jsou funkčním opatřením proti vodní erozi.
 
Mnohokrát jsem ale slyšel, že se zemědělcům finančně krajinné ekologické prvky nevyplatí, že dostanou méně peněz než za produkční dotovanou plodinu. Jaký je finanční rozdíl mezi plodinou, která je dotovaná a dotovaným krajinným prvkem?
Dotační politika je taková, že konvenční zemědělci a ekologičtí jsou trošičku na jiné bázi. Ekologičtí jsou finančně více podpořeni, protože se chovají daleko šetrněji k přírodě a krajině a jejich hospodaření je pracnější. Ale dotační politika je taková, že jedna dotace je na plochu, tu dostanou všichni stejně, jestli jsme ekologičtí nebo neekologičtí, to je přesně na tu plochu. Jestliže já do žádosti napíšu hektar, tak ten hektar musím obdělávat. Ale pokud chci něco dělat pro krajinu, tak můžu některé pozemky, kde úrodu nemám takovou, např. zatravnit, skutečně i na to je dotace. Takže o nic finančně nepřijdu, protože výnos na pozemku hůře obdělávatelném je stejně tak nízký, že pokud tam dám trávu nebo jetelotrávu nebo nějakou směsku, tak dostanu dotaci, která mi to skutečně zaplatí. A co se týče biopásu pro ty velké, tak na hektar biopásu ti velcí mají 24 000 Kč dotací na hektar, včetně platby na plochu, což si myslím, že třeba ani na pšenici neudělají.
 
Takže by byl výhodnější ten biopás?
Určitě ano, protože určitě i velcí zemědělci mají spoustu pozemků kolem větrolamů, kolem polních cest, na úvratích je vždycky menší výnos, že kdyby tam dali biopás, tak je to úplně stejné, pouze nechtějí.
 
V loňském roce dala Evropská unie na stůl podmínky pro ozelenění krajiny, tzv. greening, ale zároveň řekli sejte třeba vojtěšku. Přitom ale ta je doslova past na drobnou.
Skutečný greening měl znamenat zakládat plochy ve veřejném zájmu, měla tam být naseta taková směs, která tam měla být ponechaná, třeba měla být nazvaná jako nektarodárný biopás, to může být třeba i směs pro zajíce, ale oni řekli ne, musíte splňovat, buď to bude sója, nebo vojtěška. Takže zase mysleli na ekonomiku, ne ve veřejném zájmu, ale půjde tam vojtěška, ta se dá sklidit a zpeněžit, nasadíme ji ne v pásech, ale na velkém honu, ať se nám to lépe sklízí, splníme si potřebná procenta, ale nic to neřeší. Navíc vojtěška je doslova magnetem pro zvěř, takže doba sečení je také dobou největších masakrů.
 
A co místní myslivci? Jakou máte podporu v mysliveckém sdružení?
Dělám mysliveckého hospodáře od roku 2000, snažím se ostatní členy zainteresovat mojí představou, takto to chci já, to je cesta pro mě, jestli mi ukážete jinou - lepší cestu, tak můžeme jít jinou. Bylo nás dvacet jedna a podpora byla půl napůl, takže když jsem chtěl něco dělat jako myslivci, tak to ztroskotalo na hlasování, vždycky nám jedna ruka chyběla, bylo to frustrující. Asi to znáte, pokud vás baví myslivost, nejen lovectví. Takže skutečně to bylo tak zoufalé, že jsem řekl, tak dobře, toto nezvládnu, ale chci tady být, mám tu spoustu dobrých kamarádů, já začnu dělat na soukromo. A skutečně polovina členů mi pronajala veškerou půdu, což bylo úplně úžasné.
 
Takže jste od myslivců, členů mysliveckého sdružení, máte určitou část půdy?
Asi osm hektarů, od některých jsme pozemky i vykoupili, protože postupem času neměli prostředky.
 
Byl pro ně i argument, že stavy zvěře se zvedly?
Skutečně to argument nebyl. Druhý krok velmi nepopulární, který jsem odnesl i zdravotně, aby se nestřílelo vůbec, protože tu nebyla ani podstata. My máme na výměru honitby normované kmenové stavy zvěře, ale myslím si, že jsou velmi podhodnocené, v dnešní krajině to nefunguje. My máme třeba normovaný kmenový stav zajíce 78 kusů, ale myslím si, že to je velice málo, že by měl být zvýšený minimální stav, aby se nemohl zajíc zatím lovit. Normované stavy bažantí zvěře máme 110 kusů, kdyby vše fungovalo dobře a nebyly žádné ztráty, tak to může být. Ale jelikož ty ztráty jsou, tak je třeba stavy zvýšit. V minulosti byly roky, kdy se na třech čtyřech honech střílelo 400 i 500 kohoutů. Jestliže jich tu máme dneska 60, tak to nejde. Ale důležité, že nám už stavy drobné neklesají, naopak pomalu narůstají, opatření v krajině se začínají zúročovat.
 
Jak vy vidíte postavení myslivců v Moravském Písku? Jakou mají myslivci společenskou prestiž?
Myslivci prestiž v Moravském Písku mají úplně na bodu mrazu, já bych to přirovnal možná jako ještě horší, protože za poslední roky, kdy prosazuji nelovit, nemáme odpovídající normované kmenové stavy, tak se názorově střetli členové i uvnitř sdružení, vše se ale dostalo na veřejnost, takže mínění o nás myslivcích není dobré. Nikdy nebylo extra dobré, ale teď v tuto chvíli je nejhorší za celou dobu. Dokonce jsme se i soudili, bylo to velmi ošklivé, to myslím zcela dorazilo poslední pozitivní aktivity myslivců, které tu ještě byly. Soudy stále ještě nejsou za námi, není to ani trochu příjemné.
 
Dobrá, pojďme raději zpět ke zvěři. Napadají mne třeba koroptve, jsou tady?
Ano, koroptve máme, ale velmi slabě, jsou na dvou místečkách, možná k padesátce by se dalo napočítat. Koroptvím ale konkrétně chybí pole ladem, planě rostoucí rostliny z úhoru, krytinu mají, ale s potravou pro ně to není zatím dobré. Což je další věc, v agrární krajině plevele zcela zmizely, nejsou žížaly, hmyz, kolik druhů hmyzu dneska najdete v agrární krajině? A kdo dnes z dětí viděl nějaký koukol, drobné, dříve běžné plevele, dnes děti ve škole koukají na obyčejnou chrpu jako exotickou květinu.
 
Ekologická opatření v krajině ale musí mít také pozitivní vliv na srnčí zvěř…
Nás bohužel v roce 1997 postihly povodně, měli jsme polovinu honitby metr a půl pod vodou téměř dva roky. Tři roky jsme potom nelovili srnčí zvěř nikde, ani v jiných lokalitách a v roce 2003 jsme lovili nad plán, lovili jsme přes sto kusů srnčího. Skutečně srnčí zvěř má takovou schopnost, že když spadne úplně na minimum, tak zvýší rychle svoji reprodukci.
 
Máte problém s divočáky?
Ne, my máme divočáky, drží se nám na 40 hektarech palachu, od roku 2000 jich lovíme asi do třiceti v té jedné lokalitě, nikam jinam nám nejdou, spíš jdou na druhou stranu do bzeneckých dúbrav. Máme také pravidlo, co se objeví v poli, tak to lovíme, ale co se objeví v palachu, konkrétněji v národní přírodní památce Vypálenka, která je zarostlá rákosím a jsou tam mokřiny, tak tam lovíme pouze selata. A skutečně od ledna máme už ulovených šestnáct selat, chodí tam tři, čtyři bachyně. A nebudete tomu věřit, už třetím rokem se nám v prostoru Vypálenky trvale drží šestnáct kusů vysoké.
 
To chodí asi ze Ždánickýho lesa, ne?
Nechodí, drží se nám v těch 40 hektarech palachu, vychází jen do kilometru, do polí, je to zvěř někde od Lanžhotu. Laně tu už podruhé kladly kolouchy, první jelen, který sem došel před třemi lety, byl dvacaterák, obrovské zvíře.
 
Protože jsem byl na Moravě hlavně na podívání se, jak se konkrétně dělá ekologie v krajině, raději jsme vyrazili na projížďku okolím. Myslím, že než dlouhé popisování poslouží lépe pár snímků, byť neumí zprostředkovat bezprostřední dojem. Při projíždění honitbou jsme potkali mnoho kusů srnčí zvěře, nepřeberně bažantů a vícero zajíců. Opatření určitě fungují. Jen jsem tak přemýšlel, kolik pak by se muselo najít takových v dobrém slova smyslu „zapálených bláznů“, jako je Zdeněk Sečka, aby zase naše krajina byla pestrá a plná zvěře. Kéž by se jich inspirovalo alespoň pár, inspirací pro ně budiž nejen tento článek, ale třeba i krátké zastavení se a podívání z okraje silnice, ekologické krajinné prvky Zdeňka Sečky jsou totiž v moderní unylé agrární jihomoravské zemědělské krajině doslova kontrastem, nemůžete je přehlédnout.
Připravil Jiří Kasina