Časopis Myslivost

Kde jsou další hranice loveckých svítilen a jaká bude jejich budoucnost?

Myslivost 5/2016, str. 66  Josef Drmota
Tuto, nebo velmi podobně formulovanou otázku, jsem si položil v okamžiku, kdy se mi do rukou dostala nová svítilna Fenix TK09, která je horkou novinkou pro rok 2016. Svítilny opatřené LED diodami prodělávají v současnosti obrovský boom a snad to nebude znít jako klišé, řeknu-li, že jejich popularita raketově roste. Nejen mezi myslivci, ale obecně mezi všemi, kdo se pohybují v přírodě.
Výhody svítilen s LED diodami jsou zřejmé. Nízká spotřeba energie zajistí výdrž zdroje napájení, moderní polovodičové materiály dlouhý dosvit a investice do alespoň střední třídy vysokou odolnost a tedy dlouhou životnost výrobku. Tyto i jiné vlastnosti jsem již dříve otestoval a na stránkách Myslivosti dostatečně popsal (11/2011, 12/2012, 10/2013). Za vrchol si v každém případě dovoluji považovat zátěžové testy aktuálně popisované svítilny TK09, které byly autenticky zdokumentovány v čísle 5/2014.
Přestože od doby uveřejnění posledního testu uplynuly pouhé dva roky, překvapil mne svým způsobem vývoj, který v dané oblasti nastal. Před čtyřiadvaceti měsíci bych byl nejspíše očekával, že se kategorie loveckých svítilen (svítilny s délkou těla kolem 150 mm, jeho průměrem asi 25 mm a s průměrem hlavy 35 mm) již nebude z hlediska výkonu nijak závratně zdokonalovat. Možnosti změn jsem spatřoval spíše v bohatší výbavě diodami se zeleným nebo červeným spektrem, eventuálně ve vylepšení elektroniky a v oblasti uživatelského komfortu ovládání.
Když jsem však ze zvědavosti nedávno pokukoval po nových „fenixkách“, a zejména po známých značkách, upoutaly mne informace o výrazném zvýšení výkonu právě u typu TK09. Světelný tok se u něj totiž zdvojnásobil na 900 lumenů a dosvit vzrost o další třetinu na aktuálně udávaných 310 metrů. Tím svítilna překonala při ještě subtilnějším rozměru moji starou, oblíbenou (a od roku 2011 nepřetržitě používanou) TK15, která disponuje 337 lumeny s dosvitem 215 metrů.
Nedalo mi tedy, abych se nepokusil subjektivně porovnat v terénu právě výkon obou jmenovaných svítilen. A abych nezůstal u „holé“ svítilny, přibalil jsem si k ní rovněž inovovaný dálkový spínač.
Laskavý čtenář mi zajisté promine, že technický popis i základní charakteristiku svítilny TK09 dnes vynechám. Je totiž součástí výše zmíněné recenze, na kterou si jej dovolím v každém případě odkázat, a zaměřím se spíše na několik nově získaných praktických zkušeností.
 
Výkon svítilny v praxi
Deklarovaný světelný tok i dosvit je na drobnou svítilnu opravdu vysoký a již při prvním rozsvícení poráží (k mé nepříliš velké radosti) starší TK15 „na hlavu“.
Skutečně objektivně posoudit v praxi reálný dosah kužele je značně ošidné u jakékoliv svítilny. Maximální udávaná hodnota je měřena výrobcem přesně a odpovídá hraničnímu osvětlení 0,25 lux, nicméně pro pozorovatele stojícího za výrazným kuželem je hodnota skutečného dosvitu logicky zkreslena. Není rovněž reálné, aby naše oko dokázalo bez dalších pomůcek vnímat onen 0,25 lux na vzdálenost v řádu stovek metrů.
Abych vykompenzoval co nejvíce tyto dvě skutečnosti a pokusil se množství světla v uvedené vzdálenosti nějakým způsobem vyhodnotit, využil jsem pomoci druhé osoby, nechal jsem si po setmění nasvětlit prostor a poodešel jsem na hranici dosahu kužele. Jako porovnávací vzorek jsem použil stojánkový kalendář z knihkupectví Myslivost otevřený na náhodné stránce.
Předem předesílám, že, i když brýle na čtení prozatím nenosím, mívám již při horším světle problémy s novinovým textem. Ve vzdálenosti poctivých 300 kroků jsem byl při osvětlení z TK09 bez problémů schopen přečíst datum u jednotlivých dnů i nápis „Českomoravská myslivecká jednota, z.s.“ na stojánku. Po přiblížení na 100 m jsem pak odlišil i názvy jednotlivých dnů.
Jinou možností subjektivního posouzení výkonu svítilen představuje „čitelnost“ předmětů a detailů v různých vzdálenostech. V případě pozorování otevřeného prostoru lze hranici pro velmi dobré osvětlení scény pro pozorování prostým okem položit u TK09 do vzdálenosti 100 metrů, v nichž je výsledný výstup v podstatě porovnatelný s denními podmínkami. „Obrysové“ obeznání zvěře velikosti srnčí je pak možné zhruba do 190 metrů.
Pro lepší představu -  v uvedené vzdálenosti jsou v jednolité lesní stěně výrazně kontrastní kmeny i silnější větve listnáčů a světlo proniká za první řadu stromů.
Použijeme-li k posouzení pozorovací optiku (konkrétně dalekohled 8×56), potvrzuje se nám znovu hodnota reálného dosahu světelného kužele kolem uváděných 300 metrů. V nich lze v lesním plášti odlišit jednotlivé kmeny stromů.
Při nasazení svítilny TK09 na hlaveň kulovnice a nastavení zvětšení puškohledu na obvyklých 7x je možné naprosto bez problémů zamířit při maximálním výkonu svítilny na černou zvěř kolem 100 metrů. Viditelnost se zde opět blíží denním podmínkám.
Barevné filtry příliš nepoužívám, protože jsem si na ně nezvykl. Zkracují reálný dosah kužele a nepřirozeně zkreslují scénu. V případě nasazení zeleného filtru, který občas zkouším, lze bez problémů zamířit na vnadiště vzdálené obvyklých 50-60 metrů.
Předesílám, že veškeré výše uváděné hodnoty byly zjišťovány bez sněhové pokrývky a tudíž s nízkým kontrastem pozadí.
Dobře osvětlený prostor jádra kužele má ve stometrové vzdálenosti průměr asi 15 metrů. To dostačuje k nasvícení dostatečně rozměrné scény. Platí to jak pro případný lov, tak i pro pozorování zvěře, její sčítání, odhalení pohybu čtyřnohých škůdců, případně pro ostrahu honiteb apod.  Zde se poprvé otevírá prostor pro diskusi nad praktickým použitím svítilen při lovu zvěře, pochopitelně zvěře černé v honitbách, kde byla z tohoto zakázaného způsobu udělena orgánem státní správy výjimka.
 
Kdy svítilnu použít?
Osobně lovecké svítilny započítávám mezi jednoduché, účinné a cenově dostupné pomůcky pro lov černé zvěře za zhoršených světelných podmínek. Na straně opačné je ale nepovažuji za univerzální řešení pro lov v nočních hodinách. Především za naprosté tmy, kdy téměř „slepý myslivec“ musí vyhledat zvěř za pomoci sluchu a pak ze zoufalosti posvítit do okolního prostoru, je jejich použití velmi sporné. V tomto případě příliš pozitiv nenacházím.
Svítilny jsou však skladnou, pohotovou a univerzálně použitelnou pomůckou při přechodu dne a noci, kdy nás na místě čekané zdrží lomozící černá, které se za dobré viditelnosti nechce z houštiny. Stejně tak nám výtečně poslouží během měsíční noci, kdy se zvěř nekonečnou dobu zdržuje pod nízko zavěšenými větvemi a na zastíněných průsecích. Jsou tedy velmi dobré v situacích, kdy může alespoň „přečíst stíny“. Právě pak nám mohou svítilny výrazně pomoci.
Předesílám, že předchozími větami nehodlám oponovat zastáncům „nočního vidění“ jakéhokoliv provedení a principu, ani se nehodlám z prostorových důvodů tomuto tématu nyní věnovat.
Jako rozumné mi rovněž přijde použití svítilny nasazené na zbrani při dosledu. Probíhá často po setmění a na případné umístění dostřelné rány nebývá příliš času. Vezmeme-li navíc v potaz stále častější útoky černé zvěře na psy nebo myslivce, stává se rychlý a bezpečný výstřel často nevyhnutelným.
Již dříve mne proto napadlo, nakolik souhlasí střed světelného kužele s případným umístěním zásahu. Jádro kužele bývá u výkonných svítilen velmi výrazné a ostře ohraničené. Při upevnění na zbrani s optikou, která rychlé zamíření na krátkou vzdálenost v hustém porostu prakticky znemožňuje, se tedy může v nouzi jednat o krajní řešení, jak přibližně zamířit. Při použití svítilny na zbrani opatřené mechanickými mířidly nebo kolimátorem je pak při dosledu efektivita svítilen zřejmá na první pohled.
Z důvodu dosažení co nejlepšího souladu mezi oběma osami jsem vyzkoušel nejrůznější způsoby upevnění svítilny na zbraň. Jednalo se o montáže na puškohled, montáže kleštinové, násuvné i založené na principu suchého zipu. Jednoznačně nejlépe mi v tomto směru ovšem vyznívá magnetická montáž, na kterou lze svítilnu pevně fixovat objímkou. Její pohotové upevnění na spodní linii hlavně je přitom nečekaně pevné, funguje pro všechny typy zbraní a při troše trpělivosti se obě osy podaří dobře srovnat. Svítilnu lze s touto montáží umístit do libovolné vzdálenosti od předpažbí a celou sestavu navíc pootočit podle potřeby do strany, což je vhodné například při nesení zbraně na rameni, opření při míření z posedu nebo od kmene stromu.
V případě TK09 a uvedeného uchycení má jádro světelného kužele ve vzdálenosti 3 metry průměr těsně pod 30 cm. Pokusíme-li se na tuto vzdálenost porovnat osu hlavně se středem světelného kužele, zjistíme, že se liší o zhruba 3 cm, což odpovídá rozdílu danému zavěšením svítilny pod hlavní.
 
Ovládání a výkon TK09
V rámci testování loveckých svítilen mi prošla rukama pestrá škála produktů různých výrobců. Největší rozdíly mezi nimi shledávám především z hlediska uživatelského komfortu ovládání, způsobu přepínání intenzity světla a v počtu dostupných režimů. V tomto směru preferuji zadní dvoupolohového vypínače a další ovládání na těle nebo hlavě svítilny pro přepínání režimů s pamětí naposledy použitého stupně.
Zadní cyklické přepínání pomocí jediného vypínače mi příliš nevyhovuje a je to snad jediný nedostatek, který bych osobně na nové TK09 shledal. Na straně opačné však musím konstatovat, že jsem si na způsob ovládání rychle zvykl a jako rozumný kompromis mi nakonec přišla i skutečnost, že se svítilna zapíná přímo do nejvyššího režimu výkonu, který je z hlediska okamžitého použití nejvhodnější.
V tomto směru výrobce učinil další rozumný krok, který vedl k zjednodušení provozu ve třech režimech výkonu označených jako high (900 lumenů), mid (450 lumenů) a low (50 lumenů). Jejich rozložení je z praktického hlediska velmi dobře odladěno a skvěle odpovídá základním oblastem využití - střelbě i pozorování na velkou vzdálenost, dosledu a přisvícení při přesunech honitbou, vyvrhování zvěře aj. Samozřejmostí je u TK09, stejně jako u většiny jiných svítilen, zábleskový režim pro případné krizové situace.
Zvyšování dalšího výkonu dané kategorie svítilen se může zdát především jako marketingový tah. Proti tomu nelze mnoho namítat. Osobně bych v něm ale shledával i významný dopad pro praxi. Delší světelný dosah znamená větší univerzálnost svítilny a posun záběru jejího využití při sčítání zvěře, dohled v honitbách, dosledy v otevřeném terénu, využití coby prvku pasívní ochrany aj.  
 
Dálkový spínač
Jak jsem již předeslal v úvodu, vybavil jsem se rovněž novým typem dálkového spínače, který výrobce ke svítilně nabízí. Jeho inovace spočívá ve dvou prvcích.
Za prvé byla tato pomůcka doplněna o dvoupolohový vypínač umístěný na ovládacím segmentu na konci kabelu. Lépe řečeno, tento vypínač sem byl přesunut z boku závitové části, kde se nacházel u původního provedení. Jeho chod je absolutně tichý a funguje na lehký dotyk. Klasický momentový spínač, vyžadující držení, z ovládacího prvku nezmizel a výrobci se jej sem podařilo integrovat společně s popsaným vypínačem. Uživatel má tedy možnost aktuální volby způsobu uvedení svítilny do provozu.
Druhou, jednoduchou, nicméně velmi efektivní inovací, je vybavení ovládacího segmentu suchým zipem. Ten umožňuje fixovat prvek na předpažbí lovecké zbraně. Po dlouhých úvahách jsem jej na CZ 557 umístil na úroveň komory z pravé strany zbraně. Pro stisknutí během míření to nemusí být poloha ideální. Po několika pokusech jsem nicméně zjistil, že ovladač v případě potřeby ve většině případů stejně odlepím a uchopím do ruky podle momentální situace.
Výhodu upevnění na uvedeném místě spatřuji jednak v tom, že se vyhneme lepení matrice zipu do oblasti rybiny a především v tom, že na uvedeném místě drží zip v nataženém stavu přívodní kabel. Tato skutečnost je zcela zásadní, protože volně visící kabel velmi překáží, kroutí se, zachytává za různé předměty a je nepříjemný při nošení zbraně. Problémem také bývá rychlé nalezení ovládání kývajícího se spínače. Pravou stranu předpažbí jsem volil logicky z důvodu nošení zbraně na levém rameni, kdy zip ani spínač nedřou o kabát.
 
Svítilny při lovu a jaká bude jejich budoucnost?
Na závěr si ještě dovolím připojit drobné zamyšlení nad použitím osvětlovacích prvků při lovu černé zvěře s ohledem na další aspekty, ke kterým jsem se již krátce vyjádřil v prvním z výše citovaných příspěvků. Protože od jeho uveřejnění uběhlo pět let, byl mi za onu dobu poskytnut dostatečný čas pro sběr zkušeností i pro další vytříbení názorů na uvedenou pomůcku. Osobně na svém původním mínění, které použití svítilen při nočním lovu černé zvěře nezavrhovalo, nic podstatného nezměním minimálně ze dvou důvodů.
Za prvé se jedná o otázku bezpečnosti a etičnosti. Stručně řečeno - posvítím-li na nezřetelný cíl, vím bezpečně, na co střílím, jak je daleko a v jaké pozici stojí. V ideálním případě mám možnost dokonce černou zvěř obeznat, přestože času není většinou nazbyt.
Operuje-li někdo s argumentem, že se jedná o lov neetický, nechť se prosím (pokud možno na základě vlastí zkušenosti) pokusí opravdu spravedlivě posoudit, zda je výstřel na pouhý nejasný obrys zvěře etičtější a bezpečnější.
Za druhé se jedná o to, jak udržet početní růst černé zvěře v rozumných mezích. Nebo bych měl možná raději říci, jak mít dnes šanci alespoň nějakou černou ulovit. Před pěti lety by mne totiž ani ve snu nenapadlo, jak rychle se změní situace.
Lovil-li jsem do té doby divočáky vesměs těsně po západu slunce, respektive během následujících dvou hodin, a pozdější čekanou jsem v podstatě neznal, je v současné době obrovský problém v uvedené době černou v leči vůbec zaslechnout, natož spatřit. Obrovský neklid přeorientoval její chování na noční režim a stala se zvěří, která se pohybuje v čase plus mínus tři hodiny kolem půlnoci. Při měsíčních nocích a na sněhu pak vychází mimo krytinu výjimečně.
Letos jsem měl během jediného týdne se sněhem možnost potkat černou zvěř čtyřikrát (a dvě selata jsem též ulovil). Nicméně, i když jsem seděl doslova mezi pohybujícími se divočáky pokaždé v průměru asi hodinu a na vedlejší přehledné aleji měli nasypáno jako jindy (vnadiště navštěvují podle fotopasti pouze za úplné tmy), se ani na okamžik na sněhu neukázali a zdržovali se pod hustým závěsem větví. Bez svítilny bych neměl nejmenší šanci.
Dobře chápu, že na svítilny může být i další antipatický názor, který jsem už v diskusích zaslechl. Týká se obavy, zda právě svítilny používané při lovu nedrží zvěř v krytu dlouho do noci.
Může to být pravda, nikdo nejsme vševědoucí. Nicméně s dovolením pochybuji, že by to byl hlavní důvod pro podobné chování. V naší honitbě používáme svítilny při lovu na 600 ha lesa nyní v podstatě dva. Počet prasat, která s nimi ulovíme, činil v uplynulém mysliveckém roce pět, a to v různých částech honitby. Připočtu-li, že mi navíc černá letos dvakrát odskočila po nasvícení (nikdy předtím se to nestalo), svítilo se na prasata za rok cíleně asi sedmkrát. Zato při poslední vycházce jsem koncem ledna napočítal v 17,00 hodin přímo v lese tři skupiny turistů se psy a pět „part“ lesáků zpracovávajících ve světlech strojů kůrovcovou kalamitu…
Reakce černé zvěře bych na základě praktických zkušeností rozdělil na tři typy.
Za prvé se jedná o zvěř, která na světlo vůbec nereaguje. Často se přitom jedná i o dospělé kusy. Vzhledem k tomu, že nám honitbou prochází frekventovaná silnice, může jít o zvyk na světla projíždějících aut.
Za druhé se jedná o celkem ukázkovou reakci, kdy se černá po nasvícení vnadiště začíná pozvolna rozcházet na všechny strany. V tom případě nebývá nijak obtížné některý kus ulovit.
A za třetí se jedná o reakci, která se stává i podle sdělení některých známých z jiných honiteb stále častější. Je jí okamžitý útěk, resp. odskočení, protože zvěř zůstává stát v prvním hustším úkrytu, kde ztichne. Důvod je podle mého zřejmý - permanentní stres, smysly v neustálé pohotovosti a útěková reakce při jakékoliv odchylce od normálu. Podobně se černá koneckonců nyní chová i při náznaku jiného potenciálního nebezpečí. Připouštím, že dílem může být tato reakce samozřejmě způsobena předchozími negativními zkušenostmi, nicméně vzhledem k popsané frekvenci použití svítilen i k tomu, že stejně dnes už reagují i selata bez bachyně, bych tento vliv připustil opravdu pouze okrajově.
Vzdálenější budoucnost svítilen při lovu černé zvěře proto nevidím zcela růžově. V přechozím období „fungovaly výborně“, dnes „prozatím fungují“. Co budu schopen napsat na dané téma za pět let, to je otevřenou otázkou. Černá se naučí vše a tam, kde není klid, je celkově stále více opatrná. Přidá-li k nervozitě pár negativních zkušeností, nebude lov se svítilnami v delším výhledu lehký.
Osobně jsem několikrát vyzkoušel i barevné filtry. Neexaktně vyjádřeno bych řekl, že ještě před rokem byly reakce „méně nervózní“ než u světa bílého. Letos již barva spektra nehrála viditelnou roli.
Lov ale možná nebude časem jednoduchý ani se stále rozšířenějším „nočním viděním“. S nežádoucí reakcí černé by se již nyní mohli pochlubit někteří majitelé různých „přísvitů“. Podobná diskuse ovšem přesahuje rámec tohoto příspěvku. Jeho smyslem bylo shrnout osobní zkušenosti a představit jednoho z (prozatím) účinných, a především cenově dostupných pomocníků pro bezpečnější lov černé zvěře.
V každém případě redakce určitě uvítá zkušenosti myslivců z jiných částí republiky a z jiných podmínek lovu. Sedněte a napište, jaké jsou vaše praktické zkušenosti, jak se dá lovit za pomoci svítilny a jak u vás reaguje zvěř.
Mgr. Josef DRMOTA  
   
 
Zpracování dat...