Časopis Myslivost

Historie hodnocení loveckých trofejí

Myslivost 1/2016, str. 20  Miloslav Vach
Snaha o stanovení pořadí, která trofej je silnější a vzhle¬dově hodnotnější, je velmi starého data a ani dnes toto porovnávání hodnot trofeje neztrácí na významu, i když účel tohoto hodnocení trofejí měl v minulosti jen společenský a prestižní význam, zatímco dnes má měření trofejí především chovatelský význam.
 
S vývojem výstavnictví se pokusy o stanovení hierarchie hodnot trofejí často velmi odlišovaly. Různorodost byla ovlivňována osobnostmi, které v řadě zemí získaly určité zkušenosti, jak trofeje porovnávat a případně i měřit. Tyto rozdílné přístupy způsobily, že nebylo možné mezinárodní porovnání hodnot, a proto byl zájem sjednotit metody tak, aby je za stejných podmínek používaly všechny státy.
První úspěch v jednotném hodnocení trofejí vznikl v Anglii. Byl to Rowland Ward, který v Anglii již v roce 1892 zveřejnil sjednocené postupy na měření trofejí nejenom evropských, ale i afrických.
Tento příklad byl motivací pro americkou organizaci Boone and Crockett Club, který začátkem 20. století (1932) stanovil metody pro hodnocení trofejí s důrazem na symetrii. Podle metod tohoto klubu se provádí hodnocení trofejí nejenom v USA, ale některé metody BCC byly převzaty i pro měření trofejí v Evropě s tím, že se používají jednotky SI soustavy (míry v mm, cm, objem v cm3, hmotnost v g), ale za bodovou hodnotou se uvádí zkratka CIC.
Pozdější a mnohem bouřlivější vývoj metod hodnocení trofejí probíhal v Evropě. Na tomto vývoji se podíleli v Německu Wild, Lotz, Scherping, Bieger, v Maďarsku Nadler a v Československu Dr. Šiman, prof. Dyk, Malínský, v Polsku Ignac Stachowiak a v Anglii Keneth Whitehead a řada dalších mysliveckých odborníků.
K měření trofejí se používají standardizované pomůcky, úzká pásma, váhy, posuvná měřítka, nádoby na zjišťování objemu parůžků, bodové tabulky (formuláře), výpočetní technika s programy a další pomůcky.
Význam hodnocení trofejí už dávno neslouží ke stanovení pořadí podle počtu bodů, ale hlavně pro získání informací o výživě zvěře, změnách životního prostředí, genetice, chovatelské práci a především kvalitě divokých populací trofejové zvěře.
Trofeje se mohou měřit různými mezinárodně akceptovanými metodami. Aby bylo zřejmé, jakou metodou byla trofej ohodnocena, je nezbytné uvést zkratku organizace, která danou metodu garantuje a dvoumístný číselný kód. Pokud byla trofej hodnocena metodou Rowland Ward, zapíše se kód RLW 01…. Při použití metody Boone Crockett Club, se zapíše kód BNC 01… Do tabulky pro hodnocení trofejí metodou Conseil International de la Chasse et de la Conservation du Giber, se zapíše kód CIC 01… Rovněž tak v tabulce pro hodnocení trofejí metodou Safari Club International, se zapíše kód SCI 01…
 
Hodnocení trofejí zvěře metodou Rowland Ward
 
Rowland Ward (1848-1912) byl britský preparátor a zakladatel firmy Rowland Ward Taxidermy Ltd. Picadilly. Po otci, který byl nejlepším londýnským preparátorem, získal nejenom značné zkušenosti v tomto oboru, ale i kontakty s významnými osobnostmi, které lovily zvěř v mnoha světových destinacích. Díky tomu se do jeho firmy dostala většina trofejí ulovených v zahraničí.
Jako významný preparátor byl i velmi dobrým znalcem zvířat a jejich trofejí. Při přebírání zakázek k preparaci mu bylo nepochopitelné, proč někteří lovci uloví velké množství zvěře s nevyvinutými trofejemi. Snažil se je proto motivovat k tomu, aby lovili jen zvěř, která je na vrcholu vývoje trofeje, která jim zároveň poskytne lepší zážitky z lovu. Proto začal měřit délky a sílu trofejí, aby mohl zpracovat tabulku standardních hodnot pro trofeje jednotlivých druhů zvěře.
Několikaleté snažení vytvořit standardy trofejí přineslo zajímavé výsledky, které se mezi lovci staly určitým návodem, co je potřeba od loveckých průvodců požadovat.
Jako první na světě začal již v roce 1886 měřit velikost trofejí. V roce 1892 použil 18 metod pro měření trofejí různých druhů zvěře.
Aby práce s měřením trofejí přinášela lovcům další motivaci, začal R. Ward zveřejňovat výsledky měření ve firemním bulletinu. Protože sami lovci projevili zájem prezentovat výsledky o změřených trofejích, rozhodnul se R. Ward vydat katalog, kde byla uvedena všechna data o trofejích se jmény lovců a místem ulovení. Tak vznikla v roce 1892 publikace s názvem Rowland Wards Records of Big Game.
Zájem o prezentaci nových záznamů o lovu zvěře byl tak velký, že byl po třech letech vydán další katalog, který byl velmi rychle rozprodán. Díky tomuto zájmu se stalo tradicí vydávat každé tři roky aktuální katalog, kde se k původním záznamům o trofejích přiřadily nové záznamy, které často pořadí silných trofejí změnilo. Profesionální dokonalost zpracování záznamového katalogu zajistila jeho více než stodvacetiletou historii, která díky zájmu lovců, ale i zoologů má zaručenou budoucnost. Je to publikace, která poskytuje informaci o nejsilnějších trofejích jednotlivých druhů zvěře z celého světa.
 
Všeobecné pokyny pro hodnocení trofejí metodou Rowland Ward
1. Hodnocení trofejí metodou Rowland Ward může provádět pouze oficiální hodnotitel. Jím provedené měření lze zveřejnit v knize záznamů. Aby se výsledek hodnocení prezentoval v knize záznamů, musí vlastník trofeje uhradit registrační poplatek.
2. Všechny údaje musí hodnotitel předat redakci na standardním formuláři Rowland Ward.
3. Všechna měření musí být provedena s ocelovým pásmem, ocelovým lankem a ocelovým posuvným měřítkem. Pomůcky musí mít certifikaci Rowland Ward.
4. Měření mohou být přijata buď v centimetrech, nebo v palcích, a hmotnosti mohou být zaznamenány buď v kilogramech, nebo librách. Prezentace v obou soustavách, je na uvážení editora. Případný přepočet měření nebo hmotnosti budou prováděny v souladu se standardní převodní tabulkou. Údaje uváděné v centimetrech se zapisují na jedno desetinné místo s výjimkou měření lebek šelem, které se uvádí na dvě desetinná místa.
5. Každá trofej musí mít platný název lokality a státu, odkud pochází. Od roku 2010 se požadují souřadnice místa ulovení.
6. Trofeje, které mají zásadním způsobem poškozeny hlavní měřené charakteristiky, musí být vyloučeny z hodnocení.
7. Všechny úředně ohodnocené trofeje se musí s vyplněnou tabulkou doplnit fotografiemi (čelní pohled, pohled z levé a z pravé strany), aby editor mohl posoudit, zda je prezentace v knize záznamu možná.
8. Trofeje, které se zařadí do první desítky, musí přeměřit dva hodnotitelé.
9. Do knihy záznamů se přijímají údaje o trofejích od určité hladiny skóre.
 
Metoda hodnocení trofejí zvěře Peter Spicer & Sons
 
Je to metoda z roku 1910, která vznikla u významného preparátora P. Spicera (získal mimořádné ocenění od španělského krále za kolekci preparovaných trofejí z afrického safari, na kterém krále osobně doprovázel jako lovecký průvodce a dvorní preparátor) v Leamingtonu (severní Skotsko).
Protože byl známým preparátorem, většinu ulovených jelenů, srnců a siků ze Skotska preparoval ve své taxidermii. Množství přijatých trofejí k preparaci a přání lovců o sdělení, který jelen je nejsilnější, jej inspirovalo k porovnávání velikosti, a tak se svými syny zavedli jednoduchý systém měření, který zapisovali do katalogu.
Měřili délku lodyh, největší vnější rozlohu, největší vnitřní rozlohu a vzdálenost mezi špicemi lodyh a obvod lodyh mezi očníkem a opěrákem. Pokud byl vyvinut nadočník, tak se obvod měřil mezi nadočníkem a opěrákem.
Údaje po lovecké sezóně vyhodnocovali a s vystavenými trofejemi přizvali lovce na slavnostní vyhlášení nejsilnějších trofejí lovecké sezóny do Leamingtonu. Tento způsob výročního vyhodnocení byl uznáván i Skotskou správou lesů i samotnými lovci.
Měření trofejí bylo prováděno od roku 1910 do roku 1918. Za období 9 loveckých sezón bylo změřeno 4567 jelenů, 3124 srnců a 258 siků japonských. Měření trofejí metodou P. Spicera, přesto že bylo jednoduché a oblíbené, skončilo v 30. letech 20. století.
 
Metoda hodnocení trofejí zvěře podle Nadlera
 
Zakladatelem této metody je maďarský zoolog prof. Herbert Nadler (1883-1951). Patřil mezi uznávané odborníky v oboru myslivosti a jeho snahou bylo objektivně posuzovat kvalitu loveckých trofejí, zvláště jeleních, srnčích a daňčích parohů.
V roce 1927 poprvé seznámil mysliveckou veřejnost s metodami, jak měřit trofeje. Dominantní prezentaci věnoval měření jeleních parohů, které považoval za symbol maďarské myslivosti.
Tato metoda byla zaměřena především na hmotu a sílu paroží. Naopak členitost paroží nebyla prioritou. Nadlerova metoda nehodnotila ani obvod růží. Výsledky měření parohů podle Nadlerovy metody jsou v průměru asi o 10 bodů nižší než výsledek měření metodou CIC.
Tato metoda byla kriticky posuzována v roce 1937 na zasedání mezinárodního týmu, v Praze, kde se ujednotily metody pro hodnocení trofejí pod záštitou CIC. Podle Nadlerovy metody byly hodnoceny trofeje jelenů na Mezinárodní výstavě v Berlíně, ale zároveň se všechny ohodnotily i novou metodou, která byla předběžně schválena na zasedání v Praze. Berlínská výstava umožnila porovnání obou metod pro hodnocení jeleního paroží a vítěznou se stala nová metoda. Po berlínské výstavě se metodou podle Nadlera už neměřily žádné jelení parohy.
 
Metoda hodnocení trofejí zvěře Boone and Crockett Club (dále jen BCC)
 
Kritický úbytek některých druhů severoamerické zvěře (bizon, jelenec, wapiti) přiměl nejenom prezidenta USA F. Roosevelta, ale i další významné členy klubu BCC, jakými byli William T. Hornaday a Madison Grant, ke snaze osvětou a vzděláváním působit zejména na farmáře a lovce, aby americkou faunu začali chránit.
Proto v letech 1906 až 1922 začal Hornaday shromažďovat exponáty a trofeje, ze kterých vybudoval národní expozici severoamerické zvěře v Bronxu (New Yorku). Expozice (muzeum) byla otevřena v roce 1922 pod názvem „Ohrožená velká zvěř světa“. Muzeum získalo velkou popularitu a podporu lovců i veřejnosti. Systematicky uspořádané expozice začaly využívat školy pro výuku a díky tomu se začala šířit obava, aby nedošlo k vyhubení zvěře nejenom v Americe, ale nikde na světě.
Doplňování sbírek loveckých trofejí přimělo zakladatele muzea k myšlence, že by bylo vhodné trofeje v muzeu registrovat a do kartotéky je popsat. Aby popis vystihoval trofeje, bylo nutné hledat nějaký systém pro jejich evidenci, a tou bylo jednoduché změření délky rohů nebo parohů. Tak se stalo, že snaha z roku 1920, jak posuzovat trofeje a jejich velikost, našla své první uplatnění, které se stalo základem pro budoucí způsob měření trofejí metodou BCC.
Expozice muzea se následně stala díky odkazu zakladatele Williama T. Hornadaye majetkem BCC a je umístěna v muzeu Buffalo Billa - historické centrum Cody, Wyoming, USA.
V roce 1932 Prentiss N. Gray, dlouholetý člen klubu, upravil první metodu pro měření trofejí, aby lépe vystihla hodnotu trofejí. Na úpravách hodnocení se účastnil i Dr. James L. Clark, známý preparátor a dlouholetý člen klubu. Oba systémy měly určité chyby, které byly později odstraněny.
Po dobu druhé světové války klub pozastavil svou činnost a záznamy nevydával tiskem. Po válce (1947) se pokusil BCC navázat na tradici oceňování trofejí a vydávání knihy záznamů. Ukázalo se, že každoroční vydávání není rentabilní, a tak se přistoupilo k tříletému intervalu.
V roce 1949 Samuel B. Webb, spolu s Grancel Fitz a Dr. James L. Clark, vytvořili výbor pro aktualizaci hodnotitelských metod, které v roce 1950 rozeslali lovcům, zoologům, státním úředníkům k připomínkám. Po přijetí nového systému se metody rychle vžily do praxe a tradice hodnocení a vydávání knihy záznamů o trofejích byla obnovena. Nový systém klade velký důraz na symetrii a srážky za nesouměrnost.
 
Všeobecné pokyny pro hodnocení trofejí metodou Boone and Crockett Club
BCC systém má pro měření trofejí americké zvěře 38 metod. K měření se používají certifikované měřící pomůcky a hodnoty se zaznamenávají v palcích s přesností na ¼ palce.
 Standardní trofeje může měřit samotný hodnotitel, který má certifikát. V případě, že je předložena k ohodnocení trofej, která svými hodnotami dosahuje nejsilnější trofeje na světě, pak je nutné tuto trofej předložit komisi hodnotitelů, kteří mohou přeměřením všech hodnot udělit trofeji statut „nejsilnější trofej světa“.
Výsledky ohodnocených trofejí jsou dostupné na webových stránkách „Records of North American Big Game“, které editor průběžně aktualizuje „on line systémem“.
 
 
hodnocení trofejí zvěře metodou Douglas score system
 
Norman Douglas, významný lovec a člen organizace New Zeeland Association Deerstalkers (dále jen NZAD) se mnoho let zabýval porovnáváním velikosti trofejí zvěře na Novém Zélandě. U trofejí jej upoutala především symetrie, kterou začal při hodnocení preferovat a nepravidelnost postihoval odpočtem bodů, který se rovnal rozdílu dvou stejných charakteristik. Například délka levé lodyhy byla kratší než pravá, a tak se rozdíl v délkách lodyh odpočetl z celkového součtu.
Měření se provádí v palcích (1 inch = 2,54 cm). První výsledky mnoha změřených trofejí byly zveřejněny v roce 1949. Metoda se zavedla v NZAD pro pořádané soutěže o nejlepší trofej sezóny. Způsob hodnocení se postupně stal velmi oblíbeným, a tak v roce 1959 se tato metoda prohlásila za oficiální metodu měření trofejí.
Douglas score systém (dále jen DSS) je to způsob pro měření trofejí z ulovené zvěře, která žila ve volnosti. Používá se v Austrálii, Novém Zélandě a v Nové Guinei (všechny země jižního Pacifiku).
Měření touto metodou je zaměřeno především na symetričnost trofeje podobně, jako tomu je u metody Boon and Crockett Club.
NZAD která je garantem Douglasovy metody, má sídlo na Novém Zélandu v Aucklandu. Tato asociace dohlíží na to, aby se hodnocení provádělo podle platných metod a trofeje měřily pouze proškolené osoby, které jsou členem asociace.
Tabulky s naměřenými hodnotami se archivují a jsou z nich sestaveny databáze, v kterých se každoročně upravuje pořadí trofejí podle počtu získaných bodů.
Hodnocení touto metodou je prováděno od roku 2010 bezplatně. Žádný z měřičů nemůže být za tuto činnost honorován.
Za zásluhy o rozvoj lovectví, managementu chovu a zavedení měření trofejí na Novém Zélandě, byl Norman Douglas oceněn medailí Life member New Zeeland Association Deerstalkers.
 
Hodnocení trofejí zvěře metodou Pape & Young Club
 
Pape & Young Club (dále jen PYC) byl založen v roce 1961 a je přední severoamerickou organizací propagující lov volně žijící zvěře lukem. Není organizací, která obohatila oblast hodnocení trofejí vlastní metodou, ale je organizací, která uznává metodu Boone and Crockett Club a tuto využívá k měření trofejí zvěře, kterou ulovili členové klubu PYC.
Název klubu Pape & Young Club je pojmenován na počest dvou zakladatelů lukostřeleckého klubu z počátku 20. století. Byl to papež Dr. Saxton a Arthur Young.
 
Hodnocení trofejí zvěře metodou Safari Club International
 
První systém hodnocení trofejí SCI popsal zakladatel a předseda SCI C. J. McElroy v roce 1977 v knize Record Book of Trophy Animals and the various awards programs (Kniha záznamů o trofejích zvěře a způsobech jejího oceňování). Ačkoli od té doby bylo provedeno mnoho změn, dodnes zůstal ucelený a univerzální systém, kde jsou hodnoceny trofeje ze všech koutů světa stejným způsobem.
Výbor komise pro registraci významných trofejí je zodpovědný za dodržování metod pro hodnocení trofejí, záznamového systému a jeho aktualizaci. Dále má na starost určování minimálních hodnot pro zapsání do Record Book (Kniha záznamů).
Komise vybírá lovce k ocenění, pokud splnili některá z kriterií pro přidělení prestižních cen na výročním zasedání klubu.
Komise udržuje spolupráci se zoology a univerzitami, aby byla zoologická taxonomie trofejové zvěře v Knize záznamů aktuální.
V roce 1993 byla metoda měření paroží změněna tak, aby lépe ocenila zvláštní charakteristiky trofeje.
Hodnocení metodou SCI není náročné, protože jsou zapisovány pouze hodnoty měřitelné předepsanými měřícími pomůckami, ale vzhledové charakteristiky, které se nedají jednoznačně ohodnotit, se vůbec nezjišťují a nehodnotí.
V roce 2015 byla provedena aktualizace celého systému hodnocení trofejí metodou SCI.
Aktualizace byla zaměřena na jednoduchou obsluhu software. Novelou je upravená metoda hodnocení paroží jelenovitých. Metoda připouští, že paroží může mít maximálně 15 % atypických výsad. Pokud bude tato hranice překročena, je paroží považováno za atypické.
On line Systém SCI Record Book poskytuje zájemcům shlédnout fotogalerii, kde je prezentováno prvních dvacet nejsilnějších trofejí podle druhu zvěře. Do pořadí se začleňují trofeje ulovené zvěře za poslední tři měsíce.
 
Hodnocení trofejí zvěře metodou Thompson B. Temple Systém (TT)
 
Je to metoda používaná pouze v USA, která se zaměřila na hodnocení výlučně nepůvodních druhů, které se zaváděly do chovů zejména v Texasu, ale i v dalších státech. Metoda vznikla v roce 1976 pro 14 nepůvodních druhů (sika sp., sambar sp., jelínek vepří, jelínek indočínský, daněk evropský, daněk mezopotámský, axis indický, jelen evropský, jelen lyrorohý, barasinga sp., muntžak sp., kančil sp., kabar sp., jelen milu).
Tato metoda se příliš nerozšířila a oficiální databáze není dostupná zřejmě proto, že se údaje nevyhodnocovaly obdobným způsobem, jako to je běžné u ostatních metod pro hodnocení trofejí.
 
Měření trofejí metodou Trophy Game Records of the World
(metodou podle Dr. Josepha Burkertta)
Začátkem sedmdesátých let 20. století začal Dr. Burkertt, shromažďovat data o loveckých trofejích získaná jejich měřením. Za deset let systematického vyhodnocování dat o trofejích představil metodu, která měla nesporné přednosti dané jednoduchostí a rychlostí měření.
V historii měření trofejí bylo mnoho pokusů vytvořit metodu, která by byla jednoduchá, zhodnotila by objektivním způsobem významné charakteristiky trofejí a byla by přijata většinou zemí nebo dokonce by se stala jedinou oficiální. To se dosud nepodařilo žádné metodě a mnoho jich krátce po vzniku opět zaniklo.
Metoda zavedená Dr. Josephem Burkerttem v roce 1978, používá při hodnocení metrický systém, který se autorovi metody zdál být přesnější než palce a stopy. Dr. J. Burkertt hodnotil trofeje podle množství vytlačené vody ponořenou trofejí. Výsledek se vyjadřuje v cm3.
Na rozdíl od metody Boone & Crockett, systém TGR nemá žádné odpočty za nesymetrické charakteristiky trofeje.
Metoda TGR umožňuje hodnotitelům zaznamenávat data o všech trofejích on-line, tedy nejenom silných. Je to jediná metoda, která nevyřazuje slabé trofeje, a proto v knize záznamů jsou trofeje s velmi nízkou bodovou hodnotou i ty, které byly oceněny diamantovou medailí za mimořádnou velikost a sílu. Kategorie medailí je bronz, stříbro, zlato a diamant.
Metoda umožňuje hodnotit trofeje, které jsou v lýčí. U takových trofejí se uplatní srážka z celkového ocenění 2%.
Filozofií metody je pohlížet na trofeje bez rozdílu na jejich velikost, ale jako na trofeje ulovené zvěře, které obohatily lovce o cenné poznatky a potěšení z úspěšného lovu.
Odborná hodnotitelská komise pečuje o zachování systému hodnocení podle Dr. Burkertta, aby lovci měli permanentní přehled o kvalitě trofejí jednotlivých druhů zvěře v destinacích nejenom domácích, ale i v zahraničí. Kniha záznamů každoročně doplňovaná o nové změřené trofeje poskytuje významné informace o stavu přírody v tom kterém období a jaká zvěř byla kde lovena. Lovci, kteří získali významný počet bodů v daném roce, jsou oceněny plaketami.
Miloslav VACH

dokončení v příštím čísle
Zpracování dat...