Časopis Myslivost

Myslivost v Kazachstánu

Myslivost 1/2016, str. 50  František Havránek
V čísle devět časopisu Myslivost jsem informoval čtenáře o mysliveckém semináři, který organizovalo Ministerstvo zemědělství a Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, pro zástupce asijských států. V souvislosti s touto informací jsem nabídl redakci Myslivosti, že připravím seriál článků o myslivosti v asijských zemích. Seriál zahájím Kazachstánem. Moje znalost této země vychází, kromě jiného, také z projektů bažantnic, chovu daňčí zvěře a poradenské činnosti, které jsem v Kazachstánu realizoval.
Kazachstán je devátá největší země na světě, rozkládá se od Kaspického moře až po pohoří Altaj, kde sousedí s Čínou. Je například desetkrát větší než Velká Británie. Na této ohromné ploše však žije jen sedmnáct milionů obyvatel, z nichž je asi 40 % etnických Kazachů, Rusové a další národnosti činí 37 %, mezi které patří například i 5 % Němců, kteří zde žijí již po mnoho generací.
Zde si z úvodního slova dovolím malou odbočku. Když jsem se jednou zúčastnil rybolovu v jednom z četných jezer, která leží v kazašských stepích, tvořili naší společnost u ohně Kazaši, Rusové a také Korejci. Na dotaz, kde se Korejci vzali v rozsáhlých kazašských stepích, jsem se dozvěděl, že sem byli přesídleni Stalinem. Proč? Jejich předkové původně žili v oblasti Vladivostoku, ale protože do této oblasti pronikali japonští špióni, které nebylo možno na první pohled rozeznat od Korejců, byli všichni Korejci jedné noci naložení na vlak, odvezeni do Kazachstánu – jednoduché řešení.
Pokud se týče vyznání jsou Kazaši „umírnění“ vyznavači islámu, Rusové a další národnosti jsou většinou křesťané. Přesto, že prvním úředním jazykem je řeč kazašská, většinou se mluví rusky.
Kromě toho, že byl Kazachstán obilnicí sovětského svazu, vždyť i nové výstavné hlavní město Astana (Akmola), vzniklo z vesničky Celinogorsk (celiny - zorněné stepi). Původní hlavní město Kazachstánu, které leží nedaleko čínských hranic, se jmenuje Almata (dříve Alma-ata).
Není divu, že v tak velké zemi jako je Kazachstán jsou zastoupeny stepi a polopouště, najdeme zde i velehory (předhůří Tjan-Šanu na jihu, Altaj na východě) a na severu země je Sibiř. Na těchto rozdílných stanovištích se pak setkáváme s různými druhy zvěře.
Na četných (podle oblasti) jezerech ve stepích se vyskytuje množství vodní pernaté zvěře a dalších druhů ptáků vázaných na vodní prostředí. Potkáme zde starou známou husu velkou i husu běločelou (Anser albifrons) i husu polní (Anser fabalis), v horách a ve stepích žije řada kurovitých, včetně tetřeva a tetřívka, ale také pro nás neznámý ular (Teteraogallus himalayensis), který váží 2,0-3,5 kg.
Ve stepích se vyskytuje sajga (hmotnost 20-50 kg), kuriózně vyhlížející sudokopytník, který žije ve velkých stádech. Po kulminace populace však často dochází, z různých příčin (onemocnění, pytláctví, atd.), k prudkému poklesu stavů (jako například v současnosti). Zatím se sajgám naštěstí vždy podařilo uniknout vyhynutí. V některých oblastech se vyskytuje několik ras obojkového bažanta, ve vyšších polohách potkáme orebice (Alectoris chukar).
Zahraniční lovci sem však přijíždějí především za jelenem maralem (hmotnost do 300 kg) a kozorožci, eventuálně na lov sibiřského srnce (hmotnost 20-50 kg).
Když jsem se jednou zúčastnil lovu na kozorožce, byli jsme předem upozorněni, že je pro nás připravena „nasjaščaja ochota“ (opravdový lov), a také to tak bylo. Jednalo se o týdenní jízdu na koni po skaliskách a v kaňonech, přespávání ve stanu nebo opuštěné jurtě, v liduprázdné krajině, kde nefungoval mobil ani GPS. Někdy jsme se závistí vzpomínali na „komfort“ rakouských lovců, kteří vyjížděli každý den lovit z jednoho místa, opuštěné vesnice, kde jsme byli v prvních dnech ubytováni společně.
Kromě takového „opravdového lovu“ se však v Kazachstánu pro zahraniční lovce nabízí i skutečně komfortní zázemí, takže si může každý vybrat podle svého gusta.
Honitby začínají v Kazachstánu na výměře asi 5000 ha, ale většinou mají výměru výrazně větší. Jejich bonitaci (stanovení kvality prostředí) pro jednotlivé druhy zvěře zpracovávají specializované kanceláře (Ochotprojekt a Lesprojekt), které využívají moderních metod dálkového průzkumu země i terénních šetření (u nás jsou tyto moderní metody také k dispozici, jen je nevyužíváme).
Honitby pronajímá stát a jsou pronajímány na desítky let, za symbolický nájem. Nájemce ovšem musí platit profesionální personál, který musí mít k dispozici terénní vůz, zbraň a nájemce také musí zaplatit výše zmíněnou bonitaci kapacity prostředí.
Kromě již jmenovaných druhů zvěře se v Kazachstánu můžeme setkat s divokým prasetem, kabarem s velkými kly (přežvýkavec o hmotnosti 15-20 kg), džejranem (stepní gazela zapsaná v červené knize), kozorožecem sibiřským (Capra sibirica), který má mohutné rohy a váží 80-100 kg, nebo šakalem (Canis aureus). Vyskytuje se vlk, žije zde jak „naše“ liška (Vulpes vulpes), tak korsak (Vulpes corsac), sobol (Martes zibellina) a řada dalších pro nás málo známých šelem a šelmiček, jako je například medojed.
Ještě před třiceti lety jsme se v Kazachstánu mohli vzácně potkat i s gepardem (dnes již zřejmě vyhuben) a doposud zde žije jeho menší příbuzný karakal, stejně jako evropský rys, nebo vzácný sněžný levhart irbis (Uncia uncia), ve stepích se setkáváme s řadou hlodavců, z nichž je lovecky významný surok (Marmota bobac), který váží 3-4 kg nebo dikobraz, žije zde i několik druhů zajíce: zajíc tolaj (Lepus tolaj), zajíc polní (Lepus europaeus), zajíc bělák (Lepus timidus), a řada dalších druhů.
Kdo chce zažít opravdový lov a poznat pro nás exotickou zemi s řadou zvyků a tradic počínaje pitím kumysu (mírně alkoholický, zkvašený nápoj z kobylího mléka), zhlédnutí záhadných petroglifů na skalách, pohoštění okem z uvařené ovce, jeďte do Kazachstánu. Nelze zapomenout ani na to, že Kazachstán je „Mekkou“ sokolníků a také se uvádí, že odtud pochází ovocný strom jabloň.
Ing. František HAVRÁNEK, CSc.
 
 
Zpracování dat...