Časopis Myslivost

NESTÁRNOUCÍ KULOVNICE Mannlicher – Schönauer (modely 1903 – 1910)

Myslivost 1/2016, str. 81  Antonín Košnař
Nedávno uplynulo právě 110 let, kdy rakouská zbrojovka Österreichische Waffenfabrik AG (OEWG) ve Steyeru oficiálně uvedla na trh svoji novou kulovnici model 1903. V té době zřejmě ani samotní konstruktéři netušili, jak velkou oblibu si zbraň získá, a to nejen v rámci kontinentální Evropy. Není proto divu, že kulovnici 1903 v brzké době následovaly další do jisté míry shodné modely 1905, 1908 a 1910. Ani jeden z nich však věhlasu svého předchůdce nedosáhl. Kulovnice ve své době vynikaly kvalitou materiálu i zpracováním, což se pochopitelně odráželo ve vyšší ceně. Každý model byl navíc spojen se specifickou ráží. Díky místu a době svého vzniku se mnoho „Mannlicherů“ zakrátko ocitlo i v rukou českých lovců. Dodnes je možné na naháňkách spatřit myslivce, kteří jsou vybaveni některým ze zmiňovaných modelů, povětšinou přestavených na jinou ráži. Přitom mnohým z nich zůstává historie zbraně a s ní spojeného původního náboje utajena.
 
Konec 19. století ve vojenství uzavíral významnou kapitolu nábojů velkých ráží plněných černým prachem. V roce 1886 byl francouzskou armádou přijat první služební náboj laborovaný bezdýmným prachem 8×50R Lebel, který je považován za otce moderních nábojů.  V německé armádě byl zaveden náboj M 88 a v britské známý .303 British.
Rakousko Uhersko v té době pochopitelně nesmělo zůstat pozadu. V roce 1890 v rakouské armádě došlo k „modernizaci“ náboje 8×50 R Mannlicher jeho adaptací na bezdýmný válečkový prach. Vznikl tak vynikající náboj, který byl s oblibou používán i k loveckým účelům zejména mezi světovými válkami.  Jak sám název náboje napovídá, jeho otcem nebyl nikdo jiný než známý konstruktér Ferdinand Ritter von Mannlicher (1848 – 1904).
A byl to právě inženýr Mannlicher, který stál spolu s dalším vynikajícím konstruktérem Otou Karlem Schönauerem (1844 – 1913) u zrodu vojenské pušky ráže 6,5×54 M.Sch. zavedené v roce 1903 v řecké armádě. Současně s vojenskou karabinou přichází na trh její civilní provedení, kulovnice model 1903.
Vyrábí se v celo i polopažbeném provedení a ve spojení s moderním a v té době i výkonným nábojem si mezi lovci rychle získává vynikající reputaci. Zbraň vyznačující se svojí lehkostí a „něžným“ chováním při výstřelu se brzy stává vyhledávanou kulovnicí mezi dámami a lovci v horských honitbách. Vysoké oblibě se těší v Anglii a najde si cestu i do USA.
Hlavní předností modelu je bezesporu samotné spojení zbraň – náboj. Náboj 6,5×54 M.Sch. se totiž kromě dobrého výkonu vyznačuje mírným zpětným rázem a při použití relativně těžkých střel dosahuje výborné přesnosti i z velmi krátkých hlavní. Zmiňované charakteristiky náboje ho tedy přímo předurčují pro konstrukci velmi lehkých a krátkých kulovnic, oblíbených „štuců“. A právě takový model 1903 byl.
Ve svém nejkratším provedení dosahovala hmotnost zbraně pouhých 2,9 kg při délce 97 cm. Celkově (hlavně v celopažbeném provedení) působí kulovnice velmi elegantním dojmem a při bližším seznámení zaujme výborným spasováním všech dílů a neobyčejnou hladkostí chodu závěru. To je dáno zejména vysokým podílem rukodělné výroby.
Z dnešního pohledu se může zdát poněkud nepraktické umístnění kliky závěru. Ta je oproti nejpoužívanějšímu systému Mauser M 98 posazena mnohem více dopředu, což je i příčinou specifických puškohledových montáží pro tento typ zbraní. Rychlé přebíjení tak bude chtít od nového majitele přeci jenom trochu cviku.
Rovněž velká křídlová pojistka není z hlediska umístění optiky zrovna nejšťastnější. Na druhé straně je třeba si uvědomit, že zbraně vznikaly v době, kdy optika na kulovnici ještě zdaleka nebyla samozřejmostí.
Mechanická mířidla jsou dostatečně jemná, hledí je dvouplátkové. Zakončení kliky závěru je víceméně ploché, obrysově připomínající slzu. V USA se pro tento tvar vcelku trefně vžilo označení butter knife, tedy v doslovném překladu nůž na máslo. Jedná se také o zásadní znak, který odlišuje model 1903 od svého méně známého a sběratelsky velmi cenného modelu 1900. U něj má zakončení kliky podobu kuličky.
Pažba se vyznačuje velmi dobrou ergonomií a nenajdeme na ní ani milimetr dřeva navíc. V zadní části je opatřena kovovou botkou, která ukrývá schránku na náboje a čištění zbraně.
Spoušť zbraně vyznačující se lehkým a hladkým chodem, byla standardně doplňována německým napínáčkem.
Největší konstrukční zajímavostí zbraně je ovšem použití cívkového zásobníku. Ten umožňuje vskutku rychlé vybití zbraně. Zmáčknutím ovladače zádržky nábojů máte rázem celý obsah zásobníku v hrsti. To vše bez jakékoliv možnosti poškození – omačkání střel. Ač je zásobník oproti ostatním systémům konstrukčně složitější, vyznačuje se bezporuchovým chodem.
Jediným známým nešvarem vyskytujícím se zejména u zbraní upravovaných v pozdější době na jinou ráži, je občasné vzpříčení (vypadnutí) náboje v dolní úvrati podavače. Z tohoto důvodu majitelé těchto mannlicherek obvykle nenaplňují zásobník na plnou kapacitu.
Jak již bylo řečeno model 1903 je neodmyslitelně spjat s nábojem 6,5×54 M.Sch. Výkon náboje je v našich podmínkách odpovídající pro lov menší a střední spárkaté zvěře. Poněkud kuriózně proto působí jeho použití při afrických lovech. Známý lovec africké zvěře J.“Pondoro“ Taylor model 1903 osazený touto ráží choval ve velké oblibě a používal ho dokonce k lovu slonů! Pozor nejedná se o žert. Existuje o tom mnoho doložitelných očitých svědectví.
O úspěšném použití náboje 6,5×54 M.Sch. k lovu slonů ještě před první světovou válkou písemně referovali i profesionální lovci slonoviny „Karamojo“ Bell a kapitán Stigand. K lovu používali celoplášťové těžké střely (10,3 gramů), které při relativně malém 6,5mm průměru poměrně dobře pronikaly tělem zvěře a při optimálním umístění rány dokázaly zasáhnout mozek tlustokožce. Stejné střelivo bylo užíváno i k lovu buvola střelbou na komoru.
Rovněž je zdokumentováno několik případů kdy byla nábojem 6,5×54 M.Sch. ulovena i tak nebezpečná zvěř jakou je nosorožec či lev. Ve všech případech však můžeme hovořit o vítězství štěstí nad rozumem lovců.
Největší uplatnění na černém kontinentě náboj dosáhl při použití poloplášťových střel k lovu impal a gazel.
Laboraci 6,5×54 M.Sch. pro africké lovy v současnosti nabízí firma Kynoch s devítigramovou střelou SN (soft nose). Cenově dostupnější a pro naše podmínky vhodné náboje vyrábí i munička Prvi partizan a to s 10,1gramovou poloplášťovou střelou.
Po velmi úspěšném modelu 1903 následoval model 1905. Ten se od svého předchůdce konstrukčně nijak výrazně neodlišoval. Hlavní změnu představovalo osazení novou ráží 9×56 M.Sch. Tento lovecký náboj plně dostačuje k lovu veškeré středoevropské zvěře, včetně dospělých kusů zvěře černé a vysoké.
Vznikl pravděpodobně roztažením krčku již existujícího 8×56 M.Sch. Poloplášťová 15,7 gramová střela dosahovala počáteční rychlosti 640 m/s. G. Roth a Povážské strojírny náboj dodávali i s expanzní či poloplášťovou střelou (obě 16,1 g).
Menší úspěšnost modelu 1905, je přičítána existenci v té době již silně zavedeného náboje 9×57 Mauser. Nicméně ve výrobě se 9×56 M.Sch. udržel ještě po 2. světové válce.
O poznání úspěšnější model 1908 byl nerozlučně spojen s dalším výbornou ráží – 8×56 M.Sch. Čistě lovecký náboj se stal brzy mezi lovci velmi populárním, takže byl osazován i do kulovnic jiných výrobců.
Výhodou náboje je jeho malý zpětný ráz, přičemž výkonově plně dostačuje k lovu středně těžké zvěře. Podobně jako 6,5×54 M.Sch. se skvěle hodil ke konstrukci lehké kulovnice svým nízkým pracovním tlakem a vynikající přesností, kterou si zachovával i při použití ve 45 – 55 cm dlouhých hlavních. Hmotnost používaných střel se pohybuje od 11,0 g po 13,4 g. Počáteční rychlost 12,8 gramové střely je 660 m/s.
Konstrukčně je náboj velmi podobný konkurenčnímu 8×57 JS. Používá však střely většího průměru (8,25 mm oproti 8,22 mm Mauserova náboje) a má nepatrně kratší nábojnici - 56,4 mm. Z tohoto důvodu byla řada mannlicherek po ukončení sériové výroby 8×56 M.Sch. adaptována právě na 8×57 JS.
V současnosti lze náboje 8×56 M.Sch. zakoupit pouze u firem specializujících se na staré ráže, např. vídeňská firma Waffen Dörfner. Je třeba podotknout, že vyšší cenu nábojů plně vyvažuje jejich účinnost a střelecký zážitek.
Poslední kulovnicí řady Mannlicher & Schönauer uvedenou na trh ještě před vypuknutím první světové války byl model 1910. Jednalo se o do té doby nejvýkonnější model osazený ráží 9,5×57 M.Sch, pomineme-li několik kusů v ráži 10,75×63 expedovaných do Švýcarského kantonu Graubünden.
Kulovnice primárně určená pro lovy v afrických koloniích a Indii se stala brzy oblíbenou i v Evropě, kde se používala zejména k lovu vysoké zvěře. V Africe se zbraň uplatnila při lovu zvěře se slabší kůží na krátké vzdálenosti a stala se oblíbenou „lví“ puškou v rukách loveckých průvodců a strážců parků.  Ti si na kulovnici cenili její malé rozměry, lehkost a vyváženost. V nepřehledných křovinatých terénech tak umožňovala rychlé zalícení, což bylo při napadení útočícími šelmami rozhodující.
Původní 17,3 gramová střela s počáteční rychlostí 655 m/s přitom mohla bez problému projít i nejhustějším křovím aniž by byla vychýlena z dráhy letu. Zamíření rovněž usnadňovala dobře viditelná alpaková muška a hledí ve tvaru písmene V.
Ke smůle modelu je roku 1912 světu představena ráže .375 H&H Magnum, která na dlouho zastíní všechny soudobé africké ráže. I přesto se model 1910 používal na africké půdě ještě v padesátých letech minulého století.
Z důvodu osazení výkonné ráže byla kulovnice oproti svým předchůdcům vybavena silnější hlavní a patřičně bylo zesíleno i předpažbí což se odrazilo v její vyšší ceně. Na druhé straně se u ní podařilo zachovat nízkou hmotnost blížící se 3 kg. Hmotnosti zbraně a použitému náboji samozřejmě odpovídá silný zpětný ráz, který je však v kontextu jiných afrických ráží hodnocen spíše jako slabší.
Náboj je doposud vyráběn, především firmami specializujícími se na vyběhlé ráže. V nabídce ho má i anglická firma Kynoch, v jejímž provedení dosahuje 17,5gramová střela SN počáteční rychlosti 656 m/s. V anglosaských zemích je pak ráže 9,5×57 M.Sch. častěji označována synonymem .375 Nitro – Expres Rimless 2 ¼“.
Modelem 1910 zároveň končí éra kulovnic standardně opatřených rážemi majícími v přídomku jména pánů Mannlichera a Schönauera. Počínaje modelem 1924 (nejvíce vyráběným v ráži 8×60S) již byla dávána přednost jiným do jisté míry výkonnějším nábojům.
I pozdější typy kulovnic vznikající ve Steyeru si udržely vynikající kvalitu zpracování a osobně za velmi zdařilé považuji zejména modely GK (Gross Kaliber), ale to už by byl jiný příběh. Ačkoliv je většina zbraní modelů 1903 – 1910 v současnosti ve věku 100 a více let, na zasloužený odpočinek se rozhodně nechystají.
Kulovnice, se kterými lovil například prof. Julius Komárek či Ernst Hemingway jsou mezi mysliveckou veřejností dodnes rozšířeny a aktivně používány. Jejich hrdým majitelům tak bezesporu do budoucna zajistí ještě mnoho loveckých úspěchů.
Ing. Antonín KOŠNÁŘ, Ph.D.
AntoninKosnar@seznam.cz

Přiložené dokumenty

Tab Tab (10,98 KB)
Zpracování dat...