Časopis Myslivost

Na návštěvě u vítězky

Myslivost 1/2016, str. 42  Marcela Kasinová
Nejen vrcholnou akcí, ale též velkým kynologickým svátkem bývají memoriály Knolla a Podhajského. A na letošním, mimochodem špičkově a precizně zorganizovaném, Memoriálu Karla Podhajského v Olomouci byl kynologický svátek nadvakrát – vítězem se stal totiž zástupce našeho národního plemene – český fousek. A tak jsme koncem ledna zvonili na zvonek hezkého domku na okraji středočeských Heřmaniček, kam jsme přijeli vyzpovídat vůdce Ing. Jaroslava Novotného a mít tu čest podrbat za slechem vítězku Faty z Lovčických tarasů.
Nemůžeme nezačít jinak, než se zeptat, jak jste se k myslivosti dostal…
K myslivosti jsem se dostal jednoduše tak, že jsem prostě v myslivosti vyrůstal, otec je myslivec a kynolog, psi k naší domácnosti vždy neodmyslitelně patřili. Od dětství mě to táhlo k psům, od dětských let jsem k myslivosti měl vztah. Otec pravidelně cvičil psy, již jako útlé dítě jsem mu začal pomáhat, postupně jsem přičichnul ke kynologii a logicky jsem v určitém období zkoušel cvičit psy už sám. Otec začínal s naší chovatelskou stanicí, kterou později převedl na mě.
 
A to jste začínal hned s ohaři?
Ne, to hned ne, otec původně začal chovat jagdteriéry, proto i já, první fenku jsem vycvičil jagdteriéra. To bylo asi někdy v mých čtrnácti nebo patnácti letech. Do té doby jsem otci pomáhal s výcvikem, jak malých plemen, tak i ohařů. Cvičil taky fousky, měl irského setra, malého münsterlandského ohaře, velššpringršpaněla. Já se ale věnoval hodně jagdteriérům a teprve asi před dvanácti lety, když se otec rozhodl, že opět zkusí ohaře, tak se u nás objevil zase český fousek, kterého už kdysi měl. Tak pořídil fenku, ale tu jsem už prakticky vycvičil já sám a absolvoval jsem s ní všechny zkoušky z výkonu, které se daly udělat. Hrozně mě to chytlo, ta fena se cvičila snadno, byla chápavá, jmenovala se Una z Kablaně a byla od chovatele pana Drahoše z východních Čech. Na této feně jsem založil chov českých fousků, další moje feny jsou její dcery a vnučky.
 
Kolikátá je tedy Faty fenkou českého fouska v pořadí za těch dvanáct let? Kolik vám vůbec výcvikem prošlo psů?
Prošlo mi rukama asi dvanáct fousků, fenka Faty, se kterou jsem letos vyhrál memoriál, je vnučka té první fenky, zakladatelky mého chovu. Matka Faty zvítězila na memoriálu Knolla a na Podhajského memoriálu byla čtvrtá, jmenuje se Alma z Lovčických tarasů. Celkem jsem vycvičil asi dvacet loveckých psů různých plemen.
 
A co sourozenci Faty? Jak jsou ti úspěšní?
Myslím, že úspěšní určitě jsou, z vrhu je ještě úspěšný jeden chovný pes a taky další fenka. Pejsek uspěl na Memoriálu Františka Housky v jižních Čechách, byl na třetím místě, dále se stal vítězem klubové výstavy českých fousků. Ostatní z vrhu jsou platnými pomocníky jejich majitelů při výkonu práva myslivosti. Takže lze říci, že to bylo kvalitní spojení.
 
A zůstali všichni sourozenci v Čechách?
Ano, všichni jsou v myslivecké praxi v tuzemsku, a pokud vím, tak fungují opravdu dobře. Jako chovatel se o to ale musím taky trochu zasloužit, někteří nadějní jedinci by možná nesplnili podmínky pro zařazení do chovu nebo alespoň loveckou upotřebitelnost, kdybych jejich majitelům trochu nepomohl s výcvikem, snažím se je podporovat. Většinou si myslivci pořizují ohaře pro výkon práva myslivosti, nějaké soutěže a memoriály jsou pro ně něco navíc, co třeba ani nemají za cíl dosáhnout. Však taky je docela náročné třeba na všestranné zkoušky psa vycvičit a zkoušky složit, dneska ne každý má zkušenosti nebo čas se výcviku do takové hloubky věnovat, aby zkoušky úspěšně absolvoval. Třeba zrovna u psa českého fouska jedna z podmínek pro zařazení do chovu jsou všestranné zkoušky minimálně ve druhé ceně. A já se ani nedivím, že ne každý je ochotný a schopný se tak náročnému výcviku věnovat.
 
Je samozřejmě hezké, že se snažíte pomáhat dalším kynologům, ale přece jen, byť jste z kynologické rodiny a i váš otec je známý mezi kynology, nesetkáváte se s tím, že na vás koukají jako na mlaďocha. Je mi na vás sympatické nejen to, že jste vyhrál Podhaják, ale že jste vyhrál jako jeden z nejmladších vůdců. S tím přece mohou mít někteří věkově starší myslivci a kynologové problém.
Ale to snad ani ne, nestává se mi to. Už mě lidi, kteří se pohybují v lovecké kynologii, celkem znají, i přes třeba mladší věkovou kategorii respektují výsledky mého chovu a výcviku, vidí, že nějaké výsledky jsem měl. Takže s nějakými narážkami na můj věk se nesetkávám a v komunikaci určitě nemám problém, navíc určitě již nejsem nějak neobvykle mladá věková kategorie, potkávám na zkouškách dost mladších vůdců, než jsem já.
 
Přejděme tedy trochu k vašemu představení. Vystudoval jste nějakou lesnickou školu? A mohu se zeptat na vaše současné povolání?
Absolvoval jsem vysokoškolské zemědělské studium na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích v oboru pozemkových úprav, v tomto oboru jsem pracoval pouze dva roky. Před několika lety jsem se vrátil sem domů, protože jsem se chtěl více věnovat kynologii a myslivosti. Momentálně pracuji ve firmě, ve které jsem společníkem, která je mimo obor zemědělství nebo lesnictví.
 
Takže profesně jste mimo myslivost a lesnictví a je to v uvozovkách jen váš koníček. A členem ČMMJ jste?
Jsem samozřejmě členem naší myslivecké organizace a jsem členem zde v místním mysliveckém spolku. Ještě provozuji myslivost v pronajaté honitbě Lesů ČR a já dělám mysliveckého hospodáře pro obě honitby, takže myslivosti se věnuji opravdu intenzivně.
 
A předpokládám myslivecké zkoušky jste dělal velmi brzo…
Ano, myslivecké zkoušky jsem dělal hned v osmnácti letech a pak jsem ještě absolvoval myslivost jako volitelný předmět na vysoké škole u docenta Hanzala, čímž jsem splnil podmínku pro výkon mysliveckého hospodáře.
 
Co váš okresní myslivecký spolek, jak se staví ke kynologii? Pracujete v nějakých orgánech?
V žádných orgánech OMSu nepracuji, ale jsem rozhodčím z výkonu loveckých psů. Celkem se tu na okrese pro kynologii dělá dost. Každoročně se pořádá několik typů zkoušek loveckých psů a také jarní svod. Pořádá se kynologický aktiv vždy na konci kynologické sezony, sejdou se vůdci a rozhodčí, také ti, co se pohybují okolo kynologie na okrese, udržují se přátelské vztahy. Mohlo by se možná zkoušek pořádat víc, ale buďme rádi i za ten stav, jaký je. Dnes není jednoduché sehnat uživatele honiteb, kteří by byli ochotni zkoušky ve své honitbě uspořádat. Určitě se nemusíme za kynologii na okrese stydět.
 
Pojďme ale zpátky k vašim psům. Vybral jste si českého fouska, je to velký úspěch že vyhrál zástupce národního plemene. Jak je náročný český fousek v porovnání s jinými plemeny z hlediska výcviku a přípravy?
Podle mého názoru je český fousek doslova šitý na míru na tyto všestranné soutěže, je lehce cvičitelný. Oproti některým jiným plemenům se dá prakticky vycvičit bez většího donucování a třeba aporty, stopování, ovladatelnost, a nebo jiné potřebné prvky do soutěží jsou českému fousku docela vrozené. Velkou výjimečností českého fouska je, že má vrozeno pracovat pro pána a neloví si sám pro sebe. A například Faty má k tomu zásadní výhodu, že ve výcviku dělá snad úplně všechno ráda. Obecně, někdy na soutěžích na psovi vidíte, že má nějakou slabinu a z výkonu na soutěži je poznat, že to sice dělá dobře v rámci zkušebního řádu, ale zároveň ho ta práce netěší. Ale u českého fouska je to s chutí, fousek většinou pracuje rád a s nadšením.
 
Ale je to přece také o přátelském vztahu mezi vůdcem a psem, startujete přece jako dvojice …
Přesně tak, podle mé zkušenosti je základ hlavně důvěra mezi vůdcem a psem, ale také je třeba brát na zřetel, že každý pes je jiný, má jinou povahu a musí se podle toho k němu přistupovat. V tom je právě umění vrcholného výcviku. Výcvik na takové vysoké úrovni, jaká je požadována na Knollovi a nebo Podhajáku, je zase o stupeň výš, samozřejmě se tam výcvik už bez nějakého donucení neobejde, to tam taky musí být. Aby pes zvládl atmosféru takové velké akce, zvládal velký zájem korony a všeho toho, co se kolem vůdců a psů děje, tak musí být vycvičen tak, aby chápal, že je to jeho povinnost. Ano, musí pracovat rád a s chutí, ale zároveň mu musí být vštípena povinnost vykonat disciplínu přesně a bezchybně.  
 
Následuje nějaká odměna?
Určitě, odměna za správný výkon je samozřejmost.
 
A velký rozdíl, zda cvičíte psa a nebo fenu?
Rozdíl je v tom, že pes je přece jen trošku tvrdší povahy, někdy se musí více utužovat disciplína, feny bývají měkčí, musí se na ně opatrně, aby se nezradily. Kdyby člověk v nepravou chvíli zasáhl do výcviku důraznějším způsobem, tak se to dlouho rovná, fenka se nechá snadno a rychle zradit a dá si na čas, než získá k vůdci zpět ztracenou důvěru.
 
Jaký je podle vás optimální věk, aby pes dorostl výkonnosti, kdy může vyhrát memoriál?
Minimálně dva nebo tři roky je potřeba na přípravu, aby si pes zažil, jak to má být, aby se vypilovaly jednotlivé disciplíny. Zkušenosti mi říkají, že optimální věk pro vrcholné soutěže je mezi třetím a pátým rokem. V dřívějším věku není pes úplně vyzrálý a jeho výkony nebývají stabilní, vrchol výkonnosti je od tří let, nejdéle asi tak do šesti let. Pravda, někteří vůdci chodí na soutěže se staršími psy, ale po fyzické stránce jde už takový pes dolů a může mít dlouhodobým používání při lovu zažité nějaké nectnosti, takže obtížněji zvládá nároky vrcholných soutěží.
 
Nejen mne by zajímalo, která je podle vás nejobtížnější disciplína, co je nejtěžší psa naučit?
To je vždy potřeba odvinout od toho, kde pes má nějakou slabinu. Některý pes je rozený polař, radostí je pro něj vystavování, hledání, s ním nemusí být problém, výcvik v poli může být v podstatě vcelku jednoduchý. Naopak některý pes později vystavuje, nemá takové hledání, tak právě to může být nejtěžší disciplína, ale dá se to výcvikem taky dohnat. Některý pes má zase problémy na vodě, můžou zde být tedy nejobtížnější vodní disciplíny, oproti tomu jiný pes jde i do ledově studené vody náruživě skokem, nebojí se jít do hustého rákosí, tam potom je zase velice jednoduchý výcvik disciplín vodní práce. Jinému psovi nevoní liška, takže úskalím mohou být disciplíny, kde má pes právě s liškou pracovat. Ale asi nejpracnější a možná nejsložitější na odhad postupu výcviku psa je podle mne výcvik hlásiče u kusu spárkaté zvěře. Je to tím, že pro chápavost psa je to složitá disciplína a je tady náročná i na psychiku psa, v tomto případě nevhodný zásah může výcvik velmi zkomplikovat.
 
A konkrétně vaše Faty, co byste označil za její přednosti, co má ráda a co jí naopak dělalo problém?
Myslím, že její dominatou je práce v poli, hledání tak, jak by mělo vypadat, tedy v tempu a v systému s vysokým nosem, neomylně a pevně vystavuje, je naprosto klidná při kontaktu se zvěří. Neměl jsem nikdy problém, že by třeba měla snahu na soutěžích bezhlavě vyskočit za vypuštěnou zvěří. Takže v poli jsem s Faty nikdy neměl problémy. A slabinu? No, já snad ani prakticky o žádné vyložené slabině nevím. Čeho si u ní nejvíc cením, tak to je práce hlásiče. I když třeba zrovna na memoriálu Knolla se to nepovedlo. Nedokázal jsem si přesně vysvětlit z jakého důvodu, ale jinak v tomhle ohledu je spolehlivá, na pěti nebo šesti akcích předvedla vždy stoprocentní práci hlásiče. Dnes již má i několik úspěšných dosledů v praxi jako hlásička.
 
Podíváme-li se obecně na celý program memoriálu a z pohledu nejen Faty, kde vidíte ta největší úskalí, co, a nebo která disciplína může být nejzrádnější pro psy?
Určitě ohrádka, tam se asi ukáže taky nejlépe povaha psa, jak dokáže zvládat nervy před početnou koronou, ale i na to musí být pes připravený. Je důležité předtím, než absolvuje takovou vrcholnou soutěž, projít vícekrát soutěžní atmosférou, aby si zvyknul na cizí prostředí, lidi a psy. A záleží také na povaze, některý pes to nezvládá a bude chybovat a některý pes má vyrovnanou povahu a nedělá mu to problémy. Další z disciplín, které jsou zrádné, tak to je určitě dohledávka kachny v rákosí, to může být rozhodující zlomová disciplína. Tam záleží hodně na pořadateli a na rozhodčích, jaký zvolí terén, protože vždy se dá rozhodnutím kde a jak se bude zkoušet nastavit předem spousta podmínek, suché rákosí, mokré rákosí, kopřivy v rákosí, příkrý břeh, to vše hraje roli. Dohledávka v rákosí může být jak velice jednoduchá, tak ale i velice složitá, a může tu skončit v soutěži i několik velmi kvalitních psů. Zrádná disciplína je také práce na pobarvené stopě, tato disciplína je asi nejnáročnější na nervy vůdce.
 
Jaký je váš názor na kvalitu rozhodčích? Nebo případně i na platné zkušební řády? Nakonec jakožto vítěz máte jisté nepsané právo hodnotit letošní Podhaják, ale i případně další akce a hodnocení disciplín.
Když začnu memoriálem Podhajského, tak musím říct, že asi byl nejlepší z posledních pěti šesti vrcholných akcí, které jsem měl možnost absolvovat. A to jak  po organizační stránce, tak po všech dalších stránkách byl na vysoké úrovni a vypadal tak, jak by měl vypadat. Vynikající byly honitby, zazvěření polních honiteb, péče o soutěžící i diváky, všechna místa, kde se konaly disciplíny, byla opravdu pečlivě a svědomitě připravena.
Co se týká rozhodčích, tak myslím, že na vrcholných akcích jsou rozhodčí na svém místě. Nikdy jsem neměl větší výhrady, člověk respektuje posouzení rozhodčího, pokud je opravdu podle zkušebního řádu. Kdybych zmínil letošní ročník Memoriálu Karla Podhajského, tak na všech stanovištích, rozhodčí posuzovali na vysoké úrovni. Vyzdvihnout bych chtěl vrchního rozhodčího, pan vrchní rozhodčí byl tentokrát muž na svém místě, musím konstatovat, že to tak občas nebývá a někdy vrchní rozhodčí nezvládají jak organizačně, tak po jiných stránkách své úkoly.  
 
Chápu to tak, že by byla potřeba i jistá generační výměna? Zaznívají často hlasy, že jsou to starší pánové, že doba pokročila dál…
Nějak radikálně obměnit, to si nemyslím, ale myslím, že by se měli rozhodčí více průběžně vzdělávat. Někteří rozhodčí, většinou ti, kteří nevodí psy, už někdy nejsou při posuzování zcela objektivní. Někdy, bohužel, je u některých znát i neznalost změn ve zkušebních řádech, někteří si pořád v hlavě podvědomě jedou zkušební řád dvacet let zpátky. Takže ano, třeba přiznat, že někdy na běžných zkouškách z výkonu je úroveň rozhodčích bohužel nižší, někdy se dokonce, ale opravdu je to naštěstí jen výjimečně, u některých rozhodčích objevuje i jistá arogance vůči vůdcům, což určitě není zrovna taktní. Rozhodčí by měli vůdce brát jako partnera a ohodnotit výkon psa v rámci co největší objektivnosti a nekomentovat skutečnosti, které bezprostředně s výkonem psa a zkušebním řádem nesouvisí.
 
Zkušební řády jsou v platnosti v podstatě nedlouho. Vyhovují vám? Myslíte, že by se mělo uvažovat o nějakých dalších změnách?
Když vezmu zkušební řád z pohledu ohařů, myslím si, že celkem vyhovuje, těch změn není tolik oproti minulému zkušebnímu řádu. Co by, myslím, ale určitě prospělo ohařům, zvláště kontinentálním, aby se v řádech, a samozřejmě také hlavně ve vyhlášce, změnilo ustanovení týkající se použití loveckých psů, kdy je dneska omezeno použití ohaře a psa s vyšší kohoutkovou výškou vyšší než 55 cm při lovu černé zvěře. Můj názor je takový, že to ubírá popularitě ohařů. Zájemce, který se rozhoduje, že by si pořídil loveckého psa, je tak z jeho pohledu omezen ve výběru plemene tím, že nemůže ohaře použít při lovu černé zvěře. Přičemž všichni víme, že prakticky je dneska dominantní lov černé zvěře a proč by si pak zájemce pořizoval plemeno, které na naháňku nebo společný lov, kde se loví černá, nemohl vzít. Víme, že ve většině honiteb mizí drobná zvěř, společné lovy na drobnou jsou na ústupu a ohaři tím vlastně nepřímo trpí. Je pravda, že je stále třeba využití při lovu vodní pernaté, ale nejen z vlastní zkušenosti vím, že na černou zvěř jsou někteří ohaři, zvlášť ti kontinentální, velice šikovní, můžu to potvrdit z praxe i od jiných vůdců, kteří používají tyto psy. Třeba náhodně při styku s černou zvěří, při honu na drobnou zvěř, ohaři pracují velice dobře. Ohař je totiž inteligentní pes a dokáže odhadnout sílu zvířete, praxí se naučí dobře pracovat na černou zvěř, velký pes také dokáže s černou pohnout. Nemůže nahradit honiče, který dokáže ve velké leči najít zvěř a tam ji třeba dlouho hlásit, ale při běžných honech, kdy je černá zvěř často zalehlá v různých remízcích a malých houštinách by ohař odvedl výbornou práci a myslím, že by to přispělo popularitě ohařů.
 
Zrovna nedávno jeden čtenář psal do redakce dopis, že tak jako v zahraničí bychom měli i my českého fouska předělat právě na prasata. Že by se měly okamžitě změnit zkušební řády a vyhlášky.
Já myslím, že má částečně správný názor, neřekl bych přímo předělat, ale proč ho k tomu nevyužívat, schopnosti k tomu má výborné. Pokud vím, tak se v Německu a v Rakousku používá ohař při lovu černé zvěře, například u drátosrstého ohaře požadují pro chovné jedince zkoušku z práce na živou černou zvěř. Vznikly přece nové zkoušky k vyhledání, vyhánění a nahánění zvěře, tam by klidně ohař mohl zkoušky splnit, tam by to přesně pasovalo. Určitě u ohaře musí zůstat prioritou práce v poli, vystavování, to k ohařům patří a to se musí zachovat, ale měli bychom se přizpůsobit ve využití psů v myslivosti, jaká dneska reálně je. Vyhláška upravující používání loveckých psů neprošla zásadními změnami velmi dlouhou dobu, ale druhy myslivecky obhospodařované zvěře se za tuto dobu změnili radikálně. Myslivost byla tehdy úplně jiná, dominantní zvěří byla drobná, dnes je dominantní zvěří zvěř černá, a pokud ohař má být všestranným psem, jako že je, tak by měl být všestranně využíván, pak i pro lov černé zvěře.
 
Říkáte, že fungujete ve dvou honitbách, jezdíte s Faty i někam jinam? Třeba na pozvání kamarádů, někam lovit?
Jezdím taky na hony, když mě pozvou kamarádi na kachny, na bažanty. Jezdím i do bažantnice na Vysoký Chlumec, to mám asi dvanáct kilometrů, tam rád jezdím na hony dohledávat zvěř, beru třeba i dva nebo tři psy.
 
Obecně, tedy nejen českého fouska, ale i ostatních plemen, se týká dnešní trend, že se kluby štěpí a jsou lidé, kteří určité plemeno chovají po pracovní linii a berou psa jako pomocníka pro myslivce a pro práci do honitby, upřednostňují prostě pracovní stránku. A pak jsou lidé, kteří mají chov hlavně jako záležitost chovatelskou, exteriérovou atd. Jak toto vnímáte?
U českého fouska, který naštěstí není pro laika až tak atraktivní vzhledově a není pro někoho takovým tím možným módním doplňkem, myslím toto rozdělení není aktuální. Neznám ty, kteří by chtěli s fouskem chodit jen po výstavách a nechtěli psa využívat pro myslivost. I když taky se občas najdou tlaky a nebo skupiny lidí, kteří by chtěli vést chov fousků více po exteriéru než po pracovní stránce. Můj názor je, že fousek musí zůstat pracovním plemenem a určitě bych jiné možnosti nepřipouštěl. Zatím klub drží nastolenou linii pevně, nikdo a nic se neštěpí. U jiných klubů jsem jisté tlaky zaznamenal, jsem přesvědčen, že by to ale určitě žádnému loveckému plemenu neprospělo.
 
Byl jste v zahraničí, máte určitě pojem, jak se kynologie vyvíjí v okolních státech. Jak vidíte v porovnání českou loveckou kynologii? Jaká je její úroveň?
V porovnání s okolními státy je česká lovecká kynologie určitě na vyšší úrovni, co se týká vycvičenosti psů pro mysliveckou praxi, co se týká spolehlivosti psa, přinášení, odevzdávání zvěře. V zahraničí se vše spíše nechává na loveckých vlastnostech psa a nějaká poslušnost, způsob přinášení a odevzdávání zvěře, na to se tam tak nehledí. U nás to vychází i z tradic myslivosti, aby zvěř nebyla poškozená, svoji roli hraje i úcta ke zvěři, myslím, že v zahraničí se na to tak nehledí jako u nás. Měli bychom si proto vážit naší myslivosti a kynologie, protože je na vysoké úrovni.
 
Podhajáku se účastní Slováci, Maďaři, Němci, zaznamenala jsem hlasy, že zabírají místo našim psů, že naši psi musí absolvovat kvalifikaci, u zahraničních psů vlastně nikdo neví, jakou mají úroveň. Myslíte si, že je rozdíl vidět?  Mají své místo zahraniční účastníci?
Já si myslím, že určitě, o tom bych nediskutoval, zahraniční vůdci tam patří. Většinou převážně jsou to vůdci ze Slovenska a ti mají psy velice dobře připravené, na úrovni našich vůdců. Co se týče ostatních vůdců třeba z Německa, Rakouska, z Maďarska, nemívají sice většinou tak kvalitní psy, nemají výcvik na takové úrovni, nejsou zvyklí na takový stupeň výcviku, jako je u nás. Možná jsou někdy překvapení, co se požaduje.
 
A co z hlediska kvalifikací? Myslíte si, že to je výběr po jejich zavedení spravedlivější nebo lepší?
Prošel jsem několik kvalifikací a myslím, že nic moc extra nepřinášejí, zvlášť když počty ohařů předváděných na všestranných zkouškách stále klesjí. Pes není stroj, a když si vezmeme, že musí perfektně uspět na všestranných zkouškách, pak ještě na kvalifikaci, na memoriálu Knolla a pak Podhajského, to jsou čtyři náročné akce. A aby to psovi všechno vyšlo, tak to už musí být i kus štěstí. A to nemluvím, že u fen je navíc jistým hendikepem hárání. A z hlediska vůdce musíte udržet psa nebo fenu ve vrcholné kondici v průběhu celého roku, a to je velmi náročné. Je tu i nebezpečí přepracovanosti psa. Podle mého názoru je vrcholem MKP, MRK je vlastně takovou velice prestižní kvalifikací na MKP.
 
Kolik teď máte ve výcviku psů?
Doma mám sedm psů a ve výcviku tři. Mám pět fousků a dva jagdteriéry.
 
Pes je vrcholný sportovec, důležitá je výživa, jak krmíte? A jak je vůbec udržujete v kondici?
Pes má velký výdej energie, potřebuje příjem kvalitní potravy, takže krmím většinou kvalitním granulovaným krmivem, občas masem. Nějaké speciální výživové, a nebo vitamínové doplňky nepoužívám. Psa je potřeba udržovat ve výborné fyzické kondici hlavně před vrcholnými akcemi. Takže abych mu neznechutil cvičení, tak ho neudržuju tím, že mu budu dělat pořád vlečky nebo ho honit v poli, aby hledal zvěř. Ale běhají mi psi třeba podél kola, aby se udržovali v dobré fyzické kondici, důležité je ale také udržet psa v dobré psychické kondici. Do hry vstupuje více faktorů, mnohdy je to věda, psi jsou na způsob zacházení velmi vnímaví.
 
Na závěr naší krátké návštěvy jsme si nemohli nechat ujít seznámení se s Faty, která nejenže s noblesou zapózovala před objektivem, ale projevila i milou a přátelskou povahu, no prostě nezpychla jako nová psí celebrita.
A na úplný závěr citujme názor, který nám na poli za domem při fotografování s nehranou samozřejmostí a jistotou v hlase říkal pan Novotný – český fousek je ideální pes pro převážnou většinu naší republiky, je vhodný pro pahorkatiny, ale i nížiny a hory. Vyhovuje našim podmínkám jak osrstěním, tak povahou i konstitucí, byl vyšlechtěný pro naše podmínky a prostě plně vyhovuje.
Připravila Marcela KASINOVÁ
 
 
 
 
Zpracování dat...