Časopis Myslivost

Otázky pro předsedu ČMMJ Ing. Jiřího Janotu

Myslivost 1/2016, str. 8 
Čeká nás nesmírně obtížná cesta, přesto pevně věřím, že myslivost zaujme ve společnosti takové místo, které jí historicky právem náleží. Na volebním Sboru zástupců Českomoravské myslivecké jednoty byl do čela nově zvolen Ing. Jiří Janota, stejně tak je nová většina členů Myslivecké rady. V tomto čísle zahajujeme tedy jakési představení členů Rady, logicky samozřejmě začněme postem nejvyšším a postupně v následujících číslech si dovolíme představit další nové tváře ve vedení ČMMJ.
Vážený pane předsedo, byť vás mnozí myslivci znají z dřívějška z působení v lesnických funkcích, prosím na začátek o obvyklé osobní představení, odkud prosím pocházíte, zda byly v rodině nějaké myslivecké vzory a kdo vás přivedl k myslivosti.
Pocházím z Hranic na Moravě, kde jsem prožil své dětství a mládí. Nejsem si vědom, že by se někdo z mých předků věnoval myslivosti. O veškeré dění v přírodě jsem se začal zajímat od útlého dětství, jehož podstatnou část jsem prožil u svých prarodičů v nedalekých Hustopečích nad Bečvou. Jedna větev mé rodiny byla orientována profesně na rybářství a od toho je také nedaleko k myslivosti.
Pamatuji si, jak jsem již v prvních letech základní školy navštěvoval kroužek myslivosti. Scházeli jsme se vždy v pátek v podvečerních hodinách v neútulné klubovně bez elektrického osvětlení či jiných výdobytků civilizace. Zde jsme se seznamovali s děním v přírodě a s věcmi souvisejícími s myslivostí. Dodnes vzpomínám, jak jsme při světle svíček vyplňovali testy z myslivecké mluvy a tradic myslivosti. Vedoucím kroužku byl nadšený myslivec pan Janda. Téměř každou sobotu nás brával do nedalekých lesů na chatu místního mysliveckého sdružení, kde jsme získávali první praktické poznatky z života zvěře a s chováním se v přírodě. V dalších letech jsem se také věnoval rybaření a ornitologii, ale nakonec převážila touha k praktickému výkonu práva myslivost.
 
To tedy asi směřovalo vaše kroky ve smyslu odborného vzdělání. Jaké školy jste vystudoval a jaké funkce profesní jste v minulosti vykonával?
Po absolvování gymnázia v Hranicích jsem nastoupil na Vysokou školu zemědělskou, fakultu lesnickou v Brně. Studium jsem ukončil v roce 1988 a před základní vojenskou službou jsem byl přijat k Severomoravským státním lesům na LZ Vsetín. Vzhledem k tomu, že jsem absolvoval vojenskou službu v západních Čechách, dostal jsem nabídku do pracovního poměru u LZ Horšovský Týn. Zde jsem vykonával funkci technika a následně vedoucího polesí. Po transformaci lesního hospodářství v roce 1992 jsem přešel k Lesní společnosti Horšovský Týn, a.s. Zde jsem pracoval ve funkci vedoucího lesní správy. Od roku 1997 jsem byl zaměstnancem Vojenských lesů a statků ČR, s. p., kde jsem byl zařazen postupně jako pracovník lesního útvaru závodu Mimoň (1997 - 2002), ředitel Projektového ústavu Olomouc (2002), asistent ředitele divize Velichov (2003 – 2004), ředitel divize Mimoň (2005 – 2009, 2014) a ředitel státního podniku VLS ČR (2009 – 2014).
 
Kdy jste dělal myslivecké zkoušky a jaké funkce myslivecké jste v minulosti vykonával?
Myslivecké zkoušky jsem složil ve druhém ročníku lesnické fakulty v roce 1986. Po dobu mého působení na Domažlicku jsem byl členem kynologické komise při OMS. Po přestěhování na Českolipsko jsem v obdobné komisi pracoval několik let i jako člen místního okresního mysliveckého spolku. Několik let jsem pracoval jako vedoucí odborné skupiny myslivosti při České lesnické společnosti, kdy jsme pořádali řadu odborných akcí a seminářů s mysliveckou tématikou. Od data založení Ústřední hodnotitelské komise trofejí jsem jejím členem. Za období mého působení u organizace VLS, s. p. jsem byl iniciátorem každoročních přehlídek trofejí spárkaté zvěře s účastí oficiální komise CIC, která prováděla platné ohodnocení významných trofejí. Tato aktivita zajistila, že se význačné trofeje podařilo ocenit dříve, než je zahraniční lovci odvezli do zahraničí. Přes deset let vykonávám také funkci mysliveckého hospodáře.
 
Nejen mne by asi zajímalo, kde momentálně vykonáváte právo myslivosti a která část republiky či honitba je z hlediska mysliveckého vašemu srdci nejbližší.
Výkon práva myslivosti mne provázel po celou dobu mého profesního života v režijních honitbách zaměstnavatelů. V současnosti pracuji jako ředitel akciové společnosti, kdy jedním z předmětů činnosti společnosti je provozování myslivosti.
Často vzpomínám na profesní myslivecké začátky v hraničním pohoří Českého lesa. Několik let jsem profesně strávil v oblasti, která byla po desetiletí zaploceným hraničním pásmem, které se vyznačovalo nedotčenou přírodou a značným množstvím zvěře. Dnes je situace se stavy a hlavně kvalitou zvěře jiná než v době, kdy jsme na polesí odstraňovali drátěné zátarasy. Nicméně kouzlo hraničních hor Českého lesa a Šumavy je nezapomenutelné.
Další kapitolou života je řízení a provozování myslivosti v honitbách státního podniku Vojenských lesů a statků. Vzhledem k rozloze jednotlivých honiteb, přírodním podmínkám a odbornosti personálu se zde vyskytují velice kvalitní populace především spárkaté zvěře. Charakteristika jednotlivých honiteb by si vyžádala několik stran textu, neboť každá honitba je geograficky odlišná, ale všechny jsou jak přírodními podmínkami, tak i nabídkou loveckých příležitostí nesmírně zajímavé. Vzpomínat budu na řízení a provozování myslivosti v honitbách divize Mimoň a oboře Židlov, kde jsem byl od počátku plánů na vybudování, výstavby obory s chovem jelení zvěře, až po zavedení chovu zubra evropského v tomto loveckém zařízení.
 
Zkusme se podívat na myslivost obecněji. Co považujete za největší klady české myslivosti, čím se může česká myslivost podle vašeho názoru chlubit?
Za nesmírně pozitivní považuji, že se výkon práva myslivosti ve středoevropském pojetí zachoval do dnešních dnů. Dodržování všech mysliveckých zvyků a tradic, které se formovaly po celá staletí a mnohdy i mnohem déle, je tím, na co bychom měli být patřičně hrdí. Vzhledem k tomu, že nemalou část loveckých zážitků mám i z různých koutů naší planety, mohu s jistotou prohlásit, že to co my bereme jako samozřejmost, je pro většinu světa velkou neznámou. Předání úlomku úspěšnému lovci u zhaslého kusu zvěře s troubením slavnostních fanfár na lesnice či borlice, je to, co podstatná část lovců na světě nezná a je tudíž značně ochuzena o tento krásný, mnohdy až dojemný pocit v srdci úspěšného lovce.
Jako významný klad považuji, že definice myslivosti jako soubor činností zaměřených mimo jiné na hospodaření se zvěří, je nezanedbatelným přínosem pro naplnění společenských a kulturních potřeb nejenom myslivců, ale i našich spoluobčanů. Tento trend bude nutno udržet i v následujících letech.
V oblasti chovu zvěře jsme zejména v oborních chovech dosáhli nejenom národních, ale i světových priorit. Zkušenosti a poznatky nabyté v dobách intenzivního výzkumu jsme dokázali plně uplatnit ve většině našich oborních chovů. Tím nemyslím jen ty obory, které mají svou dlouholetou tradici, ale i některá nově vznikající oborní zařízení.
Velkou chybou je, že v posledních letech je mysliveckému výzkumu ze strany státu věnována malá pozornost. Snad jen některé vysoké školy, zejména Veterinární univerzita, Ústav obratlovců AV ČR se snaží navázat na dříve státem podporovanou vědecko-výzkumnou činnost, která přispěla k vysokému kreditu našeho mysliveckého výzkumu uznávaného nejen v meřítku evropském, ale i celosvětovém.
 
A co naopak považujete za největší nedostatky a co by se mělo změnit?
Za hlavní a velice významný nedostatek naší myslivosti a hlavně nás myslivců beru fakt, že nejsme schopni svoji činnost obhájit navenek naši organizace mezi širokou nemysliveckou veřejností. Pominu-li jednotlivé excesy typu pytláctví nebo poranění či smrt zaviněnou střelnou zbraní, nejsme úspěšní v prezentaci pozitivních výsledků dosažených ve prospěch volně žijící zvěře, živočichů a přírody samotné. Mediálně se stále nedaří nenásilně přesvědčit veřejnost, že myslivci nejsou pouze lovci, ale především chovatelé a ochránci celého životního prostředí zvěře, tedy celé přírody.
Jsem si vědom, že tento problém se netýká jen myslivosti a myslivců v naší malé zemi, ale stal se také problémem většiny myslivců v ostatních evropských zemích. V mnoha případech nám nepomáhají veřejnoprávní média, která při své honbě za senzacemi, vyhledávají ve většině případů reportáže negativního zaměření. Je nutno přiznat, že jim v tom někdy výrazně napomáháme.
Zásadní chybou je, že držitelé loveckých lístků nejsou povinně organizováni v některé z mysliveckých organizací. Kdyby tomu tak nebylo, každý člen by mněl bezprostřední přístup k zásadním informacím, bez kterých se takový obor, jakým je myslivost, nedá úspěšně řídit ani rozvíjet. Dnes jen tiše můžeme závidět kolegům na Slovensku, v jejich prozíravosti při založení jejich myslivecké komory. Pokud by se nám podařilo něco obdobného prosadit v následujících letech, budu to považovat za jeden z největších počinů v novodobé myslivecké historii. Tento úkol považuji také za stěžejní v našem funkčním období, i když jsem v tom mírně skeptický vzhledem k neochotě většiny populace se někde povinně organizovat.
Pokud bych měl připomenout, v čem spatřuji další problém, je neochota části myslivců se přizpůsobovat novým změnám a situacím, které přináší vývoj společnosti. Jsem si vědom toho, že lesnická a myslivecká veřejnost je značně konzervativní, ale setrvávání na některých historických zásadách a pravidlech může být mnohdy kontraproduktivní a nám myslivcům se může z dlouhodobého hlediska i vymstít. Pro příklad není potřeba chodit daleko.
Dlouhodobě je nám z pohledu majitelů zemědělských pozemků, státní správy a dnes již i médií připomínáno výrazné přemnožení černé zvěře. Sami nejsme schopni tyto stále rostoucí počty a s tím i narůstající škody na zemědělských kulturách zastavit. I když si tuto situaci podstatná část rozumně uvažujících myslivců uvědomuje, tak ve finále se chová diametrálně odlišně. Pokud se zúčastníte naháňky ve většině našich sdružení, jedna z prvních vět zazní, že bachyně se neloví a pokud ano, tak pod značnými sankcemi. Sami sobě ani svým kolegům myslivcům nejsme vlastně schopni vysvětlit nelogičnost tohoto prohlášení a mnoho z nás ani nemá snahu s tímto problémem něco dělat. Většině to vyhovuje. Až čas ukáže, jak se nám tyto dlouhodobě propagované zásady vymstí.
Tímto jsem chtěl jen názorně ukázat, jak někteří z nás stále trvají na zaběhlých zvyklostech bez sebemenšího zájmu na případnou změnu ve prospěch dané věci a jeho okolí. Osobně jsem přesvědčen, že Českomoravská myslivecká jednota musí projít „svou větší“ obrodou. Otázkou zůstává, jak se k navrženým doporučením a usnesením postaví členové jednotlivých OMS a jak je budou dále šířit mezi celou členskou základnu, která by je měla realizovat.
 
Co vás vedlo k tomu kandidovat na funkci předsedy, jak jste spokojen s podporou, kterou jste v podobě počtu hlasů při volbách dostal?
Jak jsem uvedl již v předchozích rozhovorech a prohlášeních, byl jsem osloven začátkem roku několika známými, zda bych zvážil možnost kandidatury na předsedu ČMMJ. Přiznám se, že moje první reakce byla zamítavá. Nicméně po dalších intervencích jsem se rozhodl po zvážení některých věcí tuto kandidaturu přijmout. Během krátké doby jsem toto rozhodnutí prezentoval i veřejně. Mnoho mých známých a kamarádů mi volalo, zda vůbec vím, do čeho se pouštím a jestli vůbec stojí za to, angažovat se v organizaci zmítané četnými problémy. A to, že jich je nemálo, jsem se přesvědčil v několika následujících měsících.
Rozhodně nebylo mou snahou se zviditelnit. Takový pocit jsem si prožil, když jsem byl ředitelem státního podniku v předchozích letech. Dnes o něco podobného opravdu netoužím. Chci být prospěšný dobré věci, a proto mně mrzí, v jakém stavu je v posledních letech naše myslivecká organizace. Mohu se vší odpovědností prohlásit, že z mého pohledu není „za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté“.
Téměř dvoutřetinovou podporu všech přítomných volitelů považuji jako velmi významnou. Obdobné procento hlasů získala většina zástupců nově zvolené Myslivecké rady. Je vidět, že široká členská základna požadovala nejenom kosmetickou změnu ve vedení organizace, ale její zásadní obměnu.
Jsem si vědom, že se jedná o významný závazek a moji snahou bude tyto volitele nezklamat v jejich očekáváních. To, že ČMMJ výrazné změny ve vedení a fungování potřebovala, je jisté a zástupci jednotlivých okresních mysliveckých spolků a klubů se k tomu také tak postavili. Pevně věřím, že se obdobně zachovají při schvalování příštích nutných opatření a kroků, které bude muset ČMMJ učinit v blízké budoucnosti. Jsem si vědom, že možná někdy půjde i o řešení radikální a méně populární.
 
A jak vůbec hodnotíte průběh volebního Sboru zástupců?
Volební Sbor zástupců z mého pohledu proběhl v poměrně klidné atmosféře. Očekával jsem významnější diskuzi k situaci v ČMMJ a společnostech ČMMJ zřízených. Nejsem přesvědčen, že současná podoba stanov, které umožňují navrhování nových kandidátů v den probíhající volby, je ideální. Kandidátní listina by měla být uzavřena minimálně několik dnů před konáním Sboru zástupců. Myslím si, že volitelé by měli mít větší časový prostor k posouzení navrhovaných osob na straně jedné a volební komise má daleko méně starostí s přepisováním a dopisováním volebních lístků v den voleb. Myslím si, že by to přivítala většina přítomných, neboť jak jsem mohl pozorovat, někteří přítomní volitele byli po několika hodinách unaveni. I tento příklad může být jedním z důvodů k revizi některých ustanovení v nedávno přijatých stanovách ČMMJ.
 
Byť tento rozhovor vedeme ještě před první řádným zasedáním Myslivecké rady, prosím zatím třeba jen v obecné rovině, jaký je váš názor na složení Myslivecké rady? Jaké vidíte perspektivy spolupráce a fungování tohoto orgánu?
Před konáním Sboru zástupců jsem na jednáních s některými okresními mysliveckými spolky vyjadřoval svá přání, aby do Myslivecké rady byli navrženi lidé, kteří mají chuť a vůli někam organizaci posunout. Pokud se dnes Rada nachází ve složení v jakém je, mohu říci, že se těším na další spolupráci se všemi nově zvolenými členy. S některými se znám dlouhodobě, s jinými krátce, část z nich je pro mne neznámou. Věřím, že zvolení členové Myslivecké rady vytvoří spolupracující kolektiv, který začne postupně řešit problémy, se kterými se ČMMJ potýká. Jsem potěšen, že se do Rady dostala také jedna žena a že Rada proto není jen čistě pánskou záležitostí.
 
S jakými prioritami a úkoly jste do kandidatury šel a jaké budou hlavní úkoly a priority nyní? Co budete chtít změnit v první řadě, jakými kroky budete postupovat při prvních jednáních?
Úkol jsem samozřejmě od nikoho žádný nedostal. Jak jsem již uvedl, jednou z hlavních priorit celé Myslivecké rady musí být zlepšení podvědomí jak odborné, tak laické veřejnosti na myslivost, tak i na fungování celé ČMMJ.
V nejbližším období čeká Mysliveckou radu posouzení fungování jednotlivých organizací, jejichž zřizovatelem je ČMMJ. Nechci a nebudu se zde pouštět do polemiky či zrušit to nebo ono, na to bude jistě čas v dalších měsících. Věřím, že pokud by k něčemu takovému mělo dojít, vždy Rada předloží Sboru zástupců návrh řádně zdůvodněný a podložený důkladným ekonomickým rozborem.
Ekonomika bude také jedním ze stěžejních bodů, kterému je třeba věnovat pozornost. I průměrně myslící člověk ví, že lze dělat cokoli, ale musíme na to mít. Kromě dotací, příjmů z členských příspěvků, příjmu z akcí pořádaných jednotlivými okresními mysliveckými spolky, popř. kluby a minimálního zisku u organizací zřízených ČMMJ nemáme žádný větší zdroj ekonomických prostředků. Nad tímto stavem se musíme zamyslet a navrhnout, jaké nezbytné další kroky je třeba udělat k zlepšení celkové situace.
Mohl bych dále popisovat řadu činností, které je z mého pohledu potřeba posoudit, ale nerad bych je prezentoval mezi čtenáři a členy organizace, dokud nebudou z naší strany podrobeny důkladné analýze a následně projednány v Myslivecké radě. Věřím, že se celé nově zvolené vedení organizace na základě zjištěných skutečností postaví odpovědně k řešení přežívajících problémů.
Souběžně s obrodou myslivosti bude cílem a naší prioritní činností zabývat se problematikou ohrožených druhů zvěře, která významným podílem zastupovala druhovou diverzitu zvěře. Patří do tohoto výčtu koroptev polní, druhy divokých kachen, zajíc polní a králík divoký. Stranou koncepce nezůstanou ani predátoři, kteří ve většině případů už nepatří mezi druhy tak ohrožené, jak je stále někteří ortodoxní ochránci řadí. Tím nechceme nastolit nesoulad mezi myslivostí a ochranou přírody, ale společně přistoupit k řešením, která přinesou naší přírodě větší soulad v soužití živočichů obecně. Důležitým cílem bude i hledání účinnějších způsobů na eliminaci invazních druhů zvířat, která na mnohých místech české země působí škody tak rozsáhlé, že nelze nad tímto problémem zavírat oči.
 
Základním servisním prvkem Myslivecké rady i samotné ČMMJ je sekretariát. Netřeba se asi přesvědčovat, že téma sekretariát je na samostatné větší pojednání, nechci a nebylo by asi dobře nutit vás k nějakým předčasným proklamacím a vyjádřením, k tématu sekretariát a detailům a potřebám fungování se jistě dostaneme v dalších rozhovorech. Přece jen bych prosil, alespoň v obecnější rovině, o názor co a jak je potřeba změnit na práci sekretariátu, co ale změnit i na fungování okresních mysliveckých spolků.
Možná jsem měl v životě štěstí, že jsem téměř vždy pracoval v kolektivu zaměstnanců, kteří měli ve většině případů zájem o svou práci, a ta pro většinu z nich nebyla jen pouhým zdrojem příjmu k vlastní obživě. Vždy se jednalo o kolektiv spolupracujících lidí se zájmem o rozvoj společnosti, v níž tráví téměř třetinu pracovního dne. Nejsem jednoznačně přesvědčen, že tato soudržnost a spolupráce momentálně panuje v sekretariátu ČMMJ. Alespoň jsem tento dojem nabyl osobně v průběhu několika málo týdnů. Vždy mi vadil stav závisti, nevraživosti a pomluv. Jednoznačně nemá na pracovišti co pohledávat. I nad tímto stavem se budeme muset spolu s jednatelem ČMMJ zamyslet. Podobný problém spatřuji v komunikaci mezi sekretariátem a některými pobočnými spolky.
 
Náš první rozhovor bych s dovolením zakončil otázkou na váš obecný pohled na myslivost. Máme jako myslivci reálné šance myslivost do dalších desetiletí obhájit?
ČMMJ čeká nesmírně obtížná cesta v následujících letech. Bude jen na nás, řadových myslivcích, zda máme zájem pokračovat v organizaci, která má téměř stoletou historii. Z mého pohledu a troufnu si říci, že z pohledu převážné většiny z nás, by bylo obrovskou chybou, kdyby se vytratilo dominantní postavení organizace jako subjektu, který se vždy spolupodílel na tvorbě norem a legislativy, která měla jakoukoli návaznost na činnost nás myslivců a ČMMJ. Stále ještě jsme velice významným partnerem pro Ministerstvo zemědělství a ostatní státní instituce. Jejich situace v současné době není rovněž jednoduchá. Značná část naší společnosti je dlouhodobě odtržena od reálného života na venkově a z koloběhu každodenního přímého soužití s přírodou a jejími zákonitými procesy. Navíc je neustále účelově manipulována některými ekologickými organizacemi, které si přivlastnily patent téměř na veškeré dění okolo nás. Proto bude i na nás, abychom se spolu s těmito institucemi pokusili alespoň částečně obhájit postavení řadových myslivců ve společnosti. Jak jsem již zmínil, nejde o problém pouze naší organizace, ale stává se problémem většiny mysliveckých a loveckých společností ve světě. Proto bude nutno intenzivně spolupracovat se všemi organizacemi, kterých se tato věc více či méně dotýká. Jsem přesvědčen, že pokud lov a chov zvěře provází lidstvo od nepaměti, bude jej provázet i v budoucnu.
 
A na závěr, vzhledem k tomu, že jsme na přelomu roku, všem vám chci popřát mnoho zdraví, rodinné a pracovní pohody v roce následujícím. Pevně věřím, že společným úsilím přispějeme ke zlepšení dané situace a myslivost zaujme ve společnosti takové místo, které jí historicky právem náleží.
Děkuji za rozhovor
Připravil Jiří KASINA
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Zpracování dat...