Časopis Myslivost

Trestní odpovědnost právnických osob v případech pytláctví

Myslivost 1/2016, str. 56  Martin Slobodník
Fenomén pytláctví není na našem území ničím novým. Historie pytláctví sahá do doby, kdy se lov stal výsadou a právem privilegovaných. Ani důvody, které vedly pytláky k jejich neoprávněným činům, se v průběhu vývoje společnosti příliš nezměnily. Mezi nejčastějšími důvody se již dříve objevovaly lovecká vášeň či zištnost, jak dokladují tehdejší soudní spisy a královská rozhodnutí o uložených pokutách. Právní úprava trestného činu pytláctví je v současné době zakotvena v § 304 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, (dále jen tr. zák.), konkrétně v hlavě osmé zvláštní části nazvané trestné činy proti životnímu prostředí.
Z hlediska systematického zařazení skutkové podstaty trestného činu pytláctví právě do této hlavy se jedná o poměrně revoluční změnu, kterou přináší trestní zákoník z roku 2009.
Poprvé v dějinách České republiky, resp. v širším kontextu též dějin Československa, byla zakotvena v trestním zákoníku samostatná hlava věnovaná trestným činům proti životnímu prostředí, a to s účinností od 1. 1. 2010.
Toto nové systematické zařazení úzce souvisí s posunem v chápání druhového objektu deliktu pytláctví v různých historických obdobích.
Druhový objekt tohoto deliktu si prošel pozoruhodným vývojem od pouhé ochrany majetku, tedy pojetí jako majetkového deliktu vycházejícího z původního vnímání pytláctví jako krádeže, přes poskytování ochrany veřejnému pořádku jako druhovému objektu v trestním zákoně z roku 1961 ve znění novely zákonem č. 92/1998 Sb.
V současnosti je druhový objekt trestných činů zařazených v hlavě osmé chápán jako zájem na ochraně životního prostředí jako základního životního prostoru člověka, živočichů i jiných organismů, přičemž životním prostředím je vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje.
Stávající systematické zařazení trestného činu pytláctví mezi trestné činy proti životnímu prostředí považuji za vhodné a domnívám se, že s ohledem na zvláštní částí nabízené alternativy nebylo jiného logického vyústění.
Pachatelem trestného činu může být pouze trestně odpovědná osoba. V době relativně nedávné došlo k výraznému rozšíření okruhu osob, které mohou být pachatelem. Bylo opuštěno pojetí, podle kterého mohla být pachatelem trestného činu pouze osoba fyzická, a to v souladu se zásadou individuální odpovědnosti.
Podle nového pojetí může být trestně odpovědná osoba fyzická, která bezprostředně spáchala trestný čin, anebo i osoba právnická. Zákon č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen „TOPO“), zakotvil v českém právním řádu s účinností k 1. 1. 2012 trestní odpovědnost právnických osob.
Pomineme-li mimořádný význam tohoto zákona pro trestní právo jako celek, nezbývá než alespoň podotknout i význam v rámci trestněprávní ochrany životního prostředí. Důvodem je kromě jiného rozmach celé řady ekonomických aktivit, jejichž vedlejším efektem je mnohdy poškození některé ze složek životního prostředí. Navíc praxe ukázala, že v celé řadě případů vystupovaly právnické osoby jako nástroj pro spáchání trestných činů.
Z hlediska věcné působnosti TOPO zákonodárce zakotvil taxativní výčet trestných činů, za které může být právnická osoba pohnána k trestní odpovědnosti. To znamená, že podle uvedeného zákona se právnická osoba může dopustit pouze omezeného počtu trestných činů, a to těch výslovně zakotvených v zákoně. V ustanovení § 7 odst. 1 TOPO však trestný čin pytláctví uveden není, tudíž není možné kriminalizovat jednání právnické osoby, kterým by naplňovala znaky skutkové podstaty trestného činu pytláctví.
Do určité míry je tato úprava logickým vyústěním toho, že právnická osoba je pouze abstraktním útvarem. Jen těžko si lze představit společnost s ručením omezeným v situaci „pytláka lovce“ (tj. toho kdo neoprávněně loví).
Na druhé straně si však dovedu představit tu samou společnost s ručením omezeným, která kupříkladu provozuje hostinskou činnost, a která bude jednat jako „pytlák podílník“ (ten, kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby).
Ustanovení § 8 TOPO k jednání právnické osoby uvádí, že trestný čin je spáchaný právnickou osobou, pokud dojde k jednání fyzické osoby jejím jménem nebo v jejím zájmu nebo v rámci její činnosti. Takové jednání navíc musí být právnické osobě přičitatelné ve smyslu § 8 odst. 2 TOPO.
Domnívám se, že případy obchodních korporací provozujících restaurace s nabídkou žádané zvěřiny mohou tyto korporace do jisté míry svádět ke zvýšení zisku převedením na sebe či přechováváním neoprávněně ulovené zvěře nebo ryb. Takové případy však nebude možné řešit v rámci ustanovení o pytláctví, nýbrž v rámci obecného ustanovení o trestném činu podílnictví uvedeném v § 214 tr. zák. ve spojení s TOPO (... kdo ukryje, na sebe nebo jiného převede anebo užívá věc nebo jinou majetkovou hodnotu, která byla získána trestným činem ...). Ustanovení § 214 tr. zák. je totiž výslovně zakotveno mezi trestnými činy, za které může být právnická osoba trestně odpovědná. Aplikací obecného ustanovení o podílnictví však řadíme trestné činy právnických osob, které by jinak naplňovali skutkovou podstatu pytláctví mezi již překonané zakotvení mezi majetkovými trestnými činy.
Toto zakotvení je navíc procesně velmi nepraktické, neboť v této podobě zákonodárce vyžaduje navázání na trestnou činnost jiné osoby. Zatímco v řízení, které se týká pouze fyzických osob není třeba dokazovat předcházející trestnou činnost jiné osoby, postačí zjištění, že se jednalo o neoprávněně ulovenou zvěř či ryby, v případech podílníků právnických osob bude zapotřebí dokázat, že došlo k trestnému činu jiné osoby, což je z povahy věci procesně náročnější a ne vždy se to podaří.
Do budoucna tudíž považuji za vhodné zvážit rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob. Rozšíření trestní odpovědnosti právnických osob o případy podílnictví na pytláctví bych považoval za krok správným směrem, neboť společenský význam a ekonomická síla právnických osob není zanedbatelná a případy obchodování s neoprávněně ulovenou zvěří nebo rybami, i díky stále narůstajícím cenám masa a masných výrobků, mohou přibývat.
Mgr. Martin SLOBODNÍK
slobo@centrum.cz
Zpracování dat...