Časopis Myslivost

Větřidla v běžné lovecké praxi

Myslivost 1/2016, str. 36  Josef Drmota
V plném běhu je lovecká sezóna, na jejíž výsledky si budeme muset několik měsíců počkat, je však téměř jisté, že se k zajímavým číslům opětovně vyšplhají údaje o odstřelu černé zvěře. Jedná se o živočišný druh, který již dávno obsadil velkou část našeho území a pravidelné úlovky vykazuje většina honiteb. Způsoby lovu jsou mnohde po desetiletí stejné, založené zejména na čekané, v létě u polí, v zimě u založených vnadišť. Ze společných lovů jsou pak nejpopulárnější klasické naháňky cílené na tlupy divočáků zavláčené v houštinách. Jak však rostou zkušenosti této učenlivé zvěře, kolísá i úspěšnost jejího lovu. Ta je do značné míry ovlivněna klimatickými změnami, charakterizovanými několika po sobě jdoucími velmi mírnými zimami s nedostatkem sněhové pokrývky a absencí delší mrazivé periody. Není proto divu, že řada myslivců reaguje na vzniklou situaci změnou strategie lovu divočáků a poohlíží se po dalších možnostech, které by vedly k zvýšení jeho efektivity.
Mezi nejnovější pomůcky, s nimiž se můžeme setkávat, patří syntetická větřidla používaná k lákání zvěře na určité místo. Jejich nabídka je dnes poměrně pestrá, což platí jak z hlediska způsobu aplikace (pasty, spreje, kapátka, kartuše), tak zejména z hlediska používaného aroma (kukuřice, anýz, jablko, lanýž, bukový tér, rybina, švestka aj.).
I přes snadnou dostupnost, a podle mého názoru i přiměřenou cenu (kolem asi 200 korun za malé balení), nedoznávají prozatím v praxi většího rozšíření. Důvodem je zajisté určitá konzervativnost, kterou se myslivost vyznačuje, ale také nedůvěra a nedostatek praktických zkušeností myslivců s uvedeným typem výrobku.
Vezmeme-li v potaz současné klima na trzích, vyznačující se záplavou ne zcela etické reklamy, není se svým způsobem ani čemu divit. K nedůvěře a opatrnosti ze strany koncových spotřebitelů přispívá i fakt, že účinnost větřidel nelze v praxi skutečnou exaktně ověřit. I v případě pozitivních výsledků budou u jistého procenta skeptických myslivců přetrvávat pochybnosti typu: „Stejně by tam ta zvěř přišla, tak proč platit za nějakou nesmyslnou novinku....".
Protože mne použití nejrůznějších přípravků během lovu dlouhodobě zajímá, pokusil jsem se opakovaně a cíleně otestovat vybraný vzorek větřidel v honitbě. K testování mi byly poskytnuty výrobky, které na náš trh již delší dobu dodává Václav Vacek ze Světic, jemuž tímto děkuji za vstřícnost a ochotu ke spolupráci.
 
První sérii pokusů, jejichž cílem byla primárně černá zvěř, jsem podrobně popsal na stránkách prosincové Myslivosti v roce 2012. V každém případě jsem se tehdy snažil o co nejobjektivnější test založený na souběžném nasazení několika rozličných aroma, přičemž jsem zvolil poměrně pracnou metodu kontroly většího počtu tradičních i nově založených vnadišť.
V rámci pokusu jsem pravidelně vyhodnocoval a zaznamenával návštěvy zvěře na místech ošetřených jednotlivými větřidly. Dosáhl jsem tím některých, snad si mohu dovolit tvrdit, že alespoň částečně zobecnitelných, poznatků.
Jen pro doplnění na tomto místě připomenu, že pozitivní reakci na použitá větřidla se mi podařilo vysledovat nejen v případě černé zvěře, ale také zvěře srnčí, vysoké a lišek. Zájemce o danou problematiku si pak dovolím odkázat na archiv časopisu.
Původně použitá metodika byla časově náročná a od běžné myslivecké praxe, resp. od harmonogramu, který jsem byl schopen v rámci ostatních povinností dodržet, se v každém případě odlišovala. Z uvedeného důvodu jsem si proto předsevzal vyzkoušet účinnost větřidel během některé následující sezóny, kdy bych se o jejich použití opíral v rámci naprosto běžného provozu. Na realizaci podobné myšlenky jsem si však musel počkat celé dva roky. Následující sezóna 2013-2014 se totiž stala důkazem známé pravdy, že nejen v myslivosti není nic samospasitelné, univerzální a stoprocentně fungující.
V rámci uvedeného období nám totiž poklesly úlovky černé zvěře na 25 % předchozích hodnot, za což mohl nejen abnormálně mírný průběh zimy, ale také celkově velmi nízký stav černé zvěře v honitbě. Nemohu sice tvrdit, že by účinnost větřidel byla nulová (jen pro zajímavost si dovolím uvést, že na zavětřených vnadištích jsme společně se synem složili třetinu veškeré černé zvěře ulovené v celé honitbě), nicméně pro jakýkoliv rozumný závěr byly získané poznatky bezcenné.
Použitelnější výstupy se mi podařilo získat teprve v sezóně 2014-2015, která byla sice porovnatelná z hlediska průběhu zimního počasí se sezónou předchozí, nicméně jsme se v ní mohli opřít o výrazně vyšší počty černé zvěře. Opakovaně si dovoluji zdůraznit, že se v tomto příspěvku nesnažím o vytvoření obecných závěrů či tezí, ani o propagaci konkrétního výrobku. Pouze se v něm pokusím o interpretaci vlastních zkušeností a vlastního názoru na uvedený typ pomůcek v konkrétním prostředí a v rámci konkrétních možností.
Lov černé zvěře s použitím větřidel probíhal v lesní honitbě na Vysočině o rozloze necelých 700 ha, v průměrné nadmořské výšce 600 m. Složením porostů se jedná vesměs o smrkové monokultury s vtroušenými listnáči a s minimem polí, prakticky nevyužitelných pro intenzívnější lov černé zvěře během letního období. S ohledem na věkové složení lesních porostů je pro černou zvěř skutečně atraktivní zhruba jedna třetina celkové výměry honitby.
I přes tyto relativně dobré podmínky je u nás černá zvěř dlouhodobě zvěří pravidelnou, nicméně v žádném případě přemnoženou. Roční odstřel se pohybuje do 30 kusů, vesměs selat a lončáků. Starší kusy jsou loveny výjimečně.
Velký zásah do dříve ustálených zvyklostí znamenalo zprovoznění blízké bioplynové stanice a souběžný výsev asi 600 ha kukuřice, která odvádí začátkem léta veškerou černou zvěř z lesa. Kukuřice je pravidelně sklízena kolem sv. Václava, kdy se divočáci do honitby vracejí. Do tohoto data jsou úlovky skutečně ojedinělé.
Vzhledem k uvedenému harmonogramu zakládáme krmivo na vnadiště obvykle v průběhu září, aby jej divočáci po příchodu z polí nalezli na místě. Zásadně jsme již před mnoha lety upustili od klasických „hromad“ a jako základ vykládáme menší množství krmiva, což řádově znamená dva až tři pytle odpadu po čistění obilovin. Pro zatraktivnění přidáváme průběžně podle potřeby kolem dvaceti litrů obilovin, kukuřičných klasů, hrachu nebo padaného ovoce. Krmivo se doplňuje pouze v případě spotřebování předchozího. Obiloviny a luštěniny necháváme pro větší atraktivnost nabobtnat nebo naklíčit.
Přítomnost zvěře na vnadištích ověřujeme podle pobytových stop a několika víceméně trvale instalovaných fotopastí. Vnadiště zakládáme poblíž oblíbených stávanišť černé zvěře, ev. na ochozech vedoucích ke krytině. Každý z myslivců zaměřených na černou zvěř si uvedeným způsobem ošetřuje 2-3 vnadiště.
Lov na čekané probíhá podle časových možností, v mém případě asi třikrát týdně. Až na výjimky nechodím „na noc“, spíše na čekanou usednu se západem slunce a zdržím se maximálně dvě hodiny. Podobný princip praktikuje větší část kolegů, ostatní loví i pozdě v noci.
Černá zvěř navštěvuje podle dostupných zkušeností vnadiště pravidelně, dá se říct, že v průměru se zhruba dvoudenní frekvencí. Problém však spočívá v časovém rozložení příchodů. Nenastane-li delší mrazová perioda se sněhem, jsou rozloženy během celé noci a černá nedodrží žádné zvyklosti. V sousedních lečích je přitom prokazatelně zavláčená. Nebývá výjimkou, že se se soumrakem v leči pohne, nicméně ji neopustí po několik následujících hodin. Podle záběru z fotopastí se pak na vnadišti objeví během noci a zdrží se na něm i mnoho desítek minut. Jakmile se dostaví zimní počasí, vychází brzy a je bez problémů lovena.
Tak, jak jsem již předeslal výše, nehodlal jsem se v sezóně 2014-2015, v níž jsem se pokusil do běžného provozu nasadit ve větší míře syntetická větřidla, nijak odchýlit od běžné praxe. Co jsem však změnil, byl objem vykládaného krmiva, které jsem na vnadiště aplikoval v malých dávkách. Malou dávkou rozumím množství kolem pěti litrů čistých suchých obilovin na jedno místo a návštěvu. Klasický lovecký ruksak mi tak obvykle postačoval na dvě lokality.
Každé vnadiště jsem se snažil navštívit dvakrát týdně. Jednou během víkendu, kdy jsem v okolí kromě krmiva nakapal na zhruba pět míst větřidlo, a další návštěvu (výjimečně dvě) jsem učinil během pracovních dnů. Krmivo jsem vždy rozházel v pruhu o šířce asi dva metry a délce do pěti metrů. Nebylo-li opakovaně odebráno, nepřidával jsem další.
Větřidlo jsem aplikoval přímo na vnadiště a v blízkém okruhu, vždy v několika kapkách, obvykle na borku kmenů, silnější spadané větve nebo kameny. Jednoznačně nejlepším místem pro aplikaci jsou ztrouchnivělé pařezy a tlející kulatina, které větřidlo nejen vpíjejí, ale je na nich nejlépe vidět zájem zvěře o vyloženou látku. Při větření jsem nestřídal různá aroma pro různá místa, ale nosil jsem s sebou vždy jedno balení až do jeho úplného spotřebování.
Nutno také poznamenat, že v tomto zdánlivě pravidelném schématu vnadění černé zvěře mi neúmyslně vzniklo několik prázdných míst zapříčiněných pracovním vytížením a špatným počasím. V popsaném vykládání krmiva byly učiněny tři výjimky.
V první polovině září, kdy jsme s vnaděním začínali, jsem na každé vnadiště vyložil jeden pytel kvalitního odpadu po čištění obilovin, stejnou dávku jsem přidal začátkem listopadu a v mezidobí jeden pytel brambor.
Výše uvedené dávky krmiva budou možná někomu připadat jako úsměvné, nicméně z hlediska použití větřidel se běžně doporučuje právě tento postup, tedy aplikace látky s několikadenní frekvencí a souběžným vyložením malé dávky krmiva pro zatraktivnění prostoru. Je to koneckonců jeden z důvodů, proč se větřidla používají. Odpadá tím nejen finanční zátěž, ale i pracnost při navážení krmiva a následné údržbě vnadiště.
Jen pro doplnění si dovolím uvést, že aplikace větřidel se má podle výrobce provádět v různých výškách na roztřepené hlavy zatlučených kůlů umístěných kolem vnadiště. Domnívám se, že tento postup je vhodný v polních podmínkách, kde lze černou lákat na okraje porostů řepky nebo kukuřice. V lese lze bez problémů využít výše uvedená jednoduchá řešení.
Nežli se dostanu ke konkrétním výsledkům, dovolím si ještě podrobněji okomentovat průběh počasí, který byl v našich podmínkách charakteristický další mírnou zimou (lépe by se asi hodilo označení „dlouhý podzim“). Skutečné zimní počasí se s výjimkou jediného týdne na začátku února nedostavilo. Převládaly především sychravé dny s četnými mlhami a silnou ledovkou počátkem prosince. Půda zůstala rozmrzlá a černá se bez problémů dostávala k přirozené potravě. Návštěva vnadišť proto byla sporadická, spíše náhodná, a divočáci nedodržovali absolutně žádnou pravidelnost. Na vnadištích se i ostatní zvěř (srnčí, zajíci) objevovala výjimečně.
Oč byly návštěvy vnadišť málo četné, o to zajímavější je jednoduchá statistika odstřelů vzhledem k zavětřeným místům. Uváděné údaje berme prosím opět jako orientační příklad, určený k zamyšlení, bez nároků na zobecňování.
Individuálním způsobem jsem v období října až prosince ulovil celkem pět selat o průměrné hmotnosti kolem třiceti kilogramů. Z toho byla čtyři selata ulovena v bezprostředním okolí míst (řádově v desítkách metrů, tedy nejen přímo na vnadištích, ale i na přilehlých průsecích), která byla pravidelně ošetřována větřidly. Přestože byl pohyb černé zvěře v honitbě obecně slabší, setkal jsem se s ní na těchto místech v mnoha dalších případech. Divočáci zde byli zavláčení i během společného lovu. Podle pobytových znaků, odběrů krmiva a záběrů z fotopastí se zde však prasata zdržovala naprosto běžně.
Osobně mne překvapila skutečnost, že některé návštěvy byly identifikovatelné pouze pomocí záběrů z fotopasti a na vyloženém krmivu se nijak neprojevily. Na straně opačné se dokázala desetičlenná tlupa černé zvěře zabavit na uvedeném, tedy zanedbatelném, množství krmiva po více než celou hodinu!
Počet ulovené zvěře může někomu připadat opět úsměvný. Tento názor nebudu nikomu vyvracet. Tam, kde se loví sto kusů černé zvěře ročně, půjde o banalitu. V našich poměrech se jedná o slušný výsledek.
S dovolením připojím ještě několik doplňujících údajů. Individuálně jsem mimo zavětřená místa ulovil jeden jediný kus (může to být samozřejmě dáno četnějším pohybem v ošetřených místech). Z celkového počtu zvěře ulovené v rámci honitby individuálními způsoby lovu představovaly kusy složené poblíž zavětřených míst opět více než třetinu. Lépe nevyzněli ani kolegové, kteří věnovali zvýšenou pozornost založení mnohem atraktivnějších vnadišť, včetně použití většího množství kukuřičných klasů nebo čistého kukuřičného zrna. Za těmito výsledky stojí ale v každém případě i notná dávka loveckého štěstí. Bez něj to nejde nikdy.
 
Na závěr shrnutí celé sezóny 2014-2015 si dovolím připojit malý souhrn zpracovaných poznámek, které jsem si během jednotlivých etap vykládání větřidel pravidelně vedl.
1. Založení vnadišť, v mém případě prozatím bez větřidel, proběhlo v honitbě kolem 15.9. Někteří kolegové se neúspěšně snažili vnadit černou zvěř již před tímto datem. Se synem jsme na tradičních místech připravili celkem čtyři vnadiště. Během léta byl v honitbě uloven jediný lončák v průběhu července na okraji pole.
2. Po příchodu černé zvěře (kolem 25.9.) jsme na našich vnadištích použili první větřidlo - od minulé sezóny nespotřebovanou humrovou pastu. Ta sice není primárně určena k vnadění černé zvěře, nicméně má velmi výraznou a příjemnou vůni. Po namáznutí pasty do ztrouchnivělých pařezů byly tyto obratem doslova rozebrány a stopy po konzumaci neslo i poblíž nasypané krmivo. Návštěvy ostatních vnadišť proběhly podle informací od kolegů s odstupem jednoho týdne. U jednoho ze zavětřených vnadišť bylo 27.9. ještě za bílého dne uloveno první sele v honitbě.
4. Mimořádné vyložení brambor proběhlo 5.10. Zájem o krmivo však byl nadále pozorován pouze v případě čerstvých padaných jablek. Obilí ani plevy nevykazovaly viditelné odebírání. V následujícím týdnu postupně vzrůstal zájem o místa posypaná ovsem, brambory zůstávaly ležet bez povšimnutí. Již na první pohled byl patrný výrazný zájem přímo o místa ošetřená větřidlem (rozrytá půda kolem natřených špalků, jejich převrácení, okousané a rozlámané ztrouchnivělé pařezy i kulatina). Tato místa byla ve většině případů vzdálená i deset metrů od vyloženého krmiva.
5. Poslední větření humrovou pastou proběhlo 13.10. Prázdná krabička byla záměrně ponechána otevřená poblíž krmeliště z důvodů průkaznosti zájmu o látku. Okrajově byla zatížena kamenem, aby se vyloučila manipulace ze strany srnčí zvěře. V další fázi byla krabička vyvrácená zpod kamene, částečně rozžvýkaná a postupně transportovaná až na vzdálenost přes deset metrů. Po uvedeném datu následovala krátká prodleva ve větření vnadišť z důvodu nedostatku větřidla. V každém případě jsem během poledních hodin ulovil 15.10. sele na ochozu vedoucímu k jednomu ze zavětřených míst. U dalšího z vnadišť jsem další sele složil, tentokrát těsně po setmění, opět na přístupovém ochozu 17.10.
6. Dne 24.10. přišla od výrobce nová zásilka větřidel. Vnadiště nesla různě intenzívní stopy návštěv černé zvěře. Na jednom z nich bylo krmivo kompletně spotřebováno, včetně brambor (na ostatních ubývaly postupně a poslední hlízy se zde nacházely ještě v průběhu měsíce ledna). Vzhledem k posunu ochozů jsme ukončili vnadění na jednom místě a pozornost se přesunula na zbývající tři lokality. Vnadiště byla nově ošetřena aroma uzené makrely. Během následujících deseti dnů byly na krmivu patrné stopy návštěvy pouze u jediného vnadiště. Fotopast ovšem zaznamenala pravidelný pohyb černé zvěře po ochozech v těsné blízkosti, a to i během denních hodin. Převráceny a poškozeny byly další pařezy a jejich pokapané části.
7. Dne 4.11. po kontrole vnadišť konstatovány velmi slabé návštěvy černé zvěře. Následující zavětření bylo proto realizováno „brutálním“ způsobem, kdy jsme na udržovanou trojici vnadišť aplikovali zbývající polovinu lahvičky větřidla. Při kontrole 10.11. byl zjištěn intenzívní, kromě brambor téměř absolutní, odběr krmiva na všech vnadištích a četné pobytové znaky v jejich okolí. V souvislosti s předchozím krokem se tedy nabízí otázka, jakou roli sehrálo intenzívní zavětření. V každém případě došlo k viditelnému nárůstu aktivity černé zvěře. K případnému hypotetickému příchodu nových tlup bych se v tomto případě stavěl poměrně kriticky, jelikož změna chování proběhla souběžně na všech vnadištích, z nichž je jedno situováno v jiné části honitby.
Následující období bylo charakterizováno hustými mlhami, které omezovaly pravidelné návštěvy honitby. Černá zvěř navíc přešla na tradiční „zimní režim“, kdy za mírného počasí omezuje pohyb i hlasovou aktivitu. Zavětřovali jsme proto méně pravidelně novou dávkou látky s aroma pigamexu, obvyklým „kapkovým způsobem“. Krmivo bylo přidáváno kvůli nízkému odběru výjimečně. Začátkem prosince se dostavila ledovková kalamita, která na týden výrazně omezila bezpečný průchod honitbou. Těsně před ní se podařilo naposledy zakrmit. Krmivo bylo během týdenní prodlevy beze zbytku odebráno.
8. Dne 7.12. jsem obnovil větření a zakrmil zvýšenou dávkou plev smísených s obilovinami. Zavláčenou černou zvěř jsem zvedl v těsné blízkosti dvou ze tří vnadišť. Do další návštěvy 10.12. zmizelo krmivo z vnadišť, která jsem obratem doplnil a zavětřil. 12.12. se mi během stmívání podařilo ulovit přímo na vnadišti sele z tlupy asi 5 kusů.
9. Dne 27.12. proběhla malá mezivánoční naháňka. Jednu z vytlačených tlup černé zvěře se podařilo zvednout v těsné blízkosti zavětřeného vnadiště. Poslední větření této etapy proběhlo 15.1.. Po něm přišlo velmi špatné počasí. Průběžně byl několikrát vyložen čistý oves bez větřidel. Dne 25.1. jsme obnovili pravidelné větření. Podle záběru z fotopasti došlo k návštěvě černé zvěře na vnadišti hned 26.1.. Poté následovala odmlka, během které se na vnadištích střídalo srnčí, které se zde poprvé od podzimu objevilo častěji.
10. Po napadnutí sněhové pokrývky (asi 5 cm) koncem ledna byl učiněn drobný pokus. Přímo do sněhu jsme celý týden sypali pouze čistý oves. Všechna vnadiště zůstala bez návštěv a černá o ně nejevila absolutně žádný zájem. Zima byla velmi mírná a černá zvěř v této etapě nechodila na žádné krmivo, ani v naší honitbě, ani v honitbách sousedních. Přítomnost prasat však byla podle stop a buchtování zjevná.
Po týdnu bylo ke krmivu přidáno větřidlo z nového balení, tentokrát s atraktivní vůní lanýže. Do druhého dne byla všechna vnadiště totálně rozebrána! Zde můžeme podruhé debatovat o přímém vlivu větřidla na rychlou odezvu černé zvěře. S největší pravděpodobností je zde ale vazba zřejmá, protože během celé předchozí periody se nijak dramaticky neměnilo počasí. Sněhu leželo málo, zem nebyla příliš promrzlá, pod stromy a na osvětlených místech sníh roztál.
11. V prvních únorových dnech se dostavilo jasné mrazivé počasí, kdy černá navštěvovala vnadiště pravidelně, nicméně vesměs kolem půlnoci a v třetí čtvrtině noci. Přiznávám otevřeně, že v tomto čase již lovím pouze při slušné viditelnosti, protože prakticky každá vyvrhovaná lončačka bývá plná. V půli února jsem větření okolí vnadišť definitivně ukončil. Koncem tohoto měsíce osobně odstřel černé zvěře až na nejslabší selata zastavuji, protože nebývají výjimky, že se již setkáváme s prvními markazíny.
 
Chceme-li shrnout do několika širších závěrů dosažené poznatky, musíme se nejdříve zaměřit na atraktivitu větřidel. Všechny druhy použité v průběhu předchozí sezóny byly pro černou zvěř zajímavé. Zvěř jednak přímo vyhledávala zavětřená místa, jednak se v jejich okolí často pohybovala a zdržovala. O tom, že jsou pro ni uvedené vůně skutečně přitažlivé, svědčí přednostní poškozování zavětřených pařezů, ale také převracení pokapaných zlomků dřeva a kamenů. A to i mimo prostor posypaný krmivem.
Na druhém místě se musíme pozastavit nad volbou odpovídajícího aroma. Popravdě jsem se v tomto směru příliš nerozmýšlel a vybrané druhy jsem použil tak, jak mi postupně padly do oka. Na základě předchozích zkušeností (viz. příspěvek z roku 2012) jsem se však zcela vyhnul látkám, které tehdy nepřinesly jednoznačné výsledky. Volba tudíž padla spíše na exotičtější druhy. Mezi jednotlivými etapami jsem výraznější odchylky v účinnosti nezaznamenal.
Pokusíme-li se o porovnání s tradičními způsoby vnadění černé zvěře, které v honitbě souběžně probíhalo, můžeme konstatovat, že se větřidla rozhodně neztratila. Při tomto opatrném tvrzení se pohybujeme na nejtenčím ledě. Při hodnocení úspěšnosti lze totiž jen těžko odhadnout vzájemný poměr vlivu větřidel, příznivých podmínek v daných lokalitách a nepostradatelného loveckého štěstí. Jako obrovské plus však spatřuji množství použitého krmiva, které bylo v kombinaci s větřidly vykládáno ve skutečně minimálním množství.
Podívám-li se na výše popsané období a na popsaný způsob lovu v okamžiku dokončení tohoto textu, kdy je nová sezóna zhruba v polovině, musím uvedené údaje stručně doplnit. Činím tak se samozřejmým vědomím, že na další závěry je velmi brzy.
V současné době (konec listopadu 2015) máme v naší honitbě uloveno asi 20 kusů černé zvěře. Číslo vypadá optimisticky. Pravda je ovšem taková, že uplynulé měsíce byly opět čímsi atypické. Na rozdíl od předchozích let se nám podařilo ulovit 10 selat do konce září. Vysvětlení vidím v tomto směru jednoznačné - plochy osetých kukuřic se po několika letech nacházely ve větší vzdálenosti od hranic honitby. V říjnových a listopadových týdnech bychom mohli téměř opsat výše popsaný scénář z roku předchozího. Sporé a nepravidelné návštěvy černé na vnadištích, skrytý, tichý způsob života, minimální pohyb, navíc méně výrazné ochozy a méně pobytových znaků.
V samotném vykládání větřidel i ve způsobu vnadění jsme se pokusili zachovat předchozí popsaný scénář. Přistoupili na něj i další kolegové, kteří obohatili zkušenosti některými vlastními poznatky.
Mezi nejzajímavější patří zajisté odlišné použití bukového téru, který se nám pro aplikaci doporučeným způsobem, tedy na kmeny stromů, dříve neosvědčil. Vše ale nasvědčuje tomu, že tato látka mnohem lépe funguje po přimíchání několika kapek do jadrného krmiva. Poznatek je to ale opravdu aktuální, který vyžaduje dalšího ověření. Z 10 selat ulovených od začátku října v celé honitbě připadá na zvěř složenou poblíž zavětřených míst zhruba 50 %. Vyhodnocení celé sezóny 2015-2016 si eventuálně dovolím provést na jiném místě a v jiném čase.
 
V každém případě bych chtěl při konečném shrnutí účinnosti větřidel při lovu černé zvěře zůstat střízlivě opatrným. Podobný přístup asi nejlépe vystihl kdysi jeden z kolegů, s nímž jsme na dané téma dlouze diskutovali: „To víš, že to funguje. Když je zvěř někde poblíž, tak se tam minimálně ze zvědavosti zajde podívat, protože je to pro ni atraktivní. Nikdo si ale nemůže myslet, že se za větřidly bude stahovat na kilometry daleko. Tak to prostě není...“ A mě nezbývá, než se s tímto stručným hodnocením na úplný závěr ztotožnit. Co víc si ale na straně opačné můžeme od jakýchkoliv pomůcek určených k lovu zvěře slibovat?
Doufám rovněž, že se k mému příspěvku v dohledné době přidají další myslivci, kteří se o svoje zkušenosti s použitím větřidel podělí s ostatními čtenáři na stránkách časopisu Myslivost. Podobný krok by byl výraznou metodickou pomocí všem, kdo o použití těchto zajímavých pomůcek k lovu uvažují.
Mgr. Josef DRMOTA
 
 
Zpracování dat...