Časopis Myslivost

Zima 2015 – 2016 - Jak zajistit zimní krmení a kolik do něj investovat

Myslivost 1/2006, str. 24  Martin mohelský
Jako každý rok stojíme před úvahou, jak zajistit zimní krmení a kolik prostředků do něj investovat. Snad bude letošní zimní období přece jen jiné než dvě předcházející? Vliv suchého a horkého léta přinejmenším zhoršil přirozenou úživnost většiny lokalit. Podle místních podmínek se dá očekávat mnoho drobných žaludů, bukvice se většinou kupodivu urodily, dokonce i jeřabiny. Bude skutečný nedostatek sena, kdo čekal s nákupem na otavy, má smůlu. Obiloviny vyšly cenově velmi dobře, až na kukuřici. Cena jejího zrna se vyšplhala až na úroveň 500 – 600 Kč za 1 q. Zemědělci si stěžují na nedostatek objemných krmiv pro skot. Výnosy kukuřic na siláž v některých oblastech spasily místní srážky, ale většinově jsou silně podprůměrné. Také porosty vojtěšek, jetelů a travních směsek kromě prvních sečí vcelku nic nepřinesly. A to mají zemědělské podniky ještě bioplynové stanice, které musí také „nakrmit.“
Čeká nás tuhá zima? Snad podle počtu pravděpodobnosti nebo má následovat po horkém létě? Bude i u nás mít vliv známý klimatický fenomén? „Riziko, že El Niňo v zimní sezoně 2015/2016 ovlivní počasí na severní zemské hemisféře, dosahuje 90 procent,“ cituje CNN z oficiálního prohlášení NOAA. Nebo: „Na počasí a klima ve střední Evropě má El Niňo jen nepřímý, zprostředkovaný vliv a to ještě nikterak výrazný. Navíc na to, aby se tento jev u nás nějak projevil, je příliš brzo," řekl Aktuálně.cz český klimatolog a meteorolog Radim Tolasz. (Vše z Aktuálně.Cz). Tak abychom si vybrali…
Nákup objemných krmiv ponechaný na poslední chvíli se prodraží, bude-li k němu vůbec příležitost. Počítejme proto s nabídkou horší kvality objemných krmiv a připomeňme si základní pravidla zkrmování objemných krmiv i pravděpodobná dietetická rizika.
Luční seno je ze všech krmiv nejméně problematické. Smyslové posouzení zcela postačí. Přirozená, příjemná, slabě kořeněná vůně a žlutozelená barva znamená sušení bez vlivu srážek a správné uložení i zacházení po sklizni. Seník musí být postaven v suchém prostření, mimo místa s vysokou spodní vodou. Seno je hygroskopické a vysoká vzdušná vlhkost může jeho sušinu snížit až k riziku slabého druhotného zaplísnění.
Světlé, výrazně žluté seno během sušení zmoklo. Pokud byla příležitost k jeho dosušení, nejde o zdravotní riziko. Silnější deště ale ze sušené hmoty vyplaví snadno rozpustný vápník. Náznak slabé prašnosti svědčí o předčasném uložení a rozvoji plísní. Výrazně zatuchlé pachy a silná prašnost znamenají prostou skutečnost, že je seno zaplísněné a ke krmení se nehodí.
Podrobný popis podmínek rozvoje plísní, vzniku mykotoxinů a jejich působení na organizmus je zcela mimo rozsah krátkého textu a pomineme-li negativní emoce při jen zběžném čtení takového textu, také zcela nezáživný.
Zřejmě proto někteří myslivci rádi ponechávají seno v méně využívaných krmelcích či velmi úsporně postavených senících, aby měli možnost seznámit se podrobně a prakticky s rozvojem a vzhledem plísní, později také s jejich působením na zdravotní stav zvěře. V tomto případě se jedná o plísně zjistitelné „neozbrojeným okem,“ nebo pachově.
Kromě tvorby mykotoxinů většina plísní vyvolává alergické reakce až astmatické projevy, může pronikat do orgánů zvířat i lidí a zapříčinit závažné onemocnění. Typickým představitelem takové plísně je Aspergillus fumigatus, způsobující aspergilózu, houbové infekční onemocnění.
Seno po sklizni balené do balíků by mělo být uloženo v kolně. Jinak jsou vnější vrstvy vždy znehodnoceny a do krmelců se zásadně nehodí. Nádech nad vzorkem takto zaplísněného sena je velmi podnětný zážitek a měl by být dopřán každému, kdo plísní narušené seno předkládá zvěři.
Vojtěškové seno má podstatně vyšší bílkovinnou hodnotu než luční. Nadbytek bílkovin nebývá typickou dlouhodobou variantou výživy zvěře, samozřejmě s výjimkou (silně negativní) příjmu ozimé řepky. Snad jen v oborách, kde jsou k dispozici významné plochy vojtěšek a zároveň i vojtěškové seno. V takových podmínkách je třeba rozumné obezřetnosti a nadbytek bílkovin je nutné kompenzovat dostatkem jadrných příkrmů. Že to může znamenat výjimečně dobrý výživný i zdravotní stav, to je vidět na daňcích v Pravické oboře na Znojemsku, kde daňci a mufloni dosahují nadprůměrné živé hmotnosti i vysokého podílu význačných trofejí.
Vojtěškové seno je citlivé na nadbytečnou manipulaci, při které dochází k snadnému odrolu lístečků. Zbytku se po zootechnicku říká klacky, protože má právě takovou výživnou hodnotu.
Siláže a senáže jsou teoreticky velmi vhodným krmivem pro spárkatou zvěř.
Siláž je tradiční název pro konzervovanou kukuřičnou hmotu, nebo vojtěškovou, jetelovou nebo travní se zvýšenou sušinou, označované jako senáž. Zavadání jejich posečeného porostu zvyšuje úspěšnost jinak obtížně probíhajícího konzervačního procesu.
V současné době velmi pokročila technologie sklizně a konzervace, při dodržení metodiky bývá kvalita konzervované hmoty velmi dobrá. Vůně siláží i senáží má být slabě kyselá a mělo by ji doprovázet lidskému čichu příjemné aroma – slabě kvasnicové, po chlebu, kyselých okurkách, můžeme se setkat i se slabým medovým aromatem nebo vůní připomínající tabák. Nepříjemné pachy vždy znamenají neúspěšný konzervační proces.
Po praktické stránce znamená zkrmování siláží či senáží nutnou denní práci a velikou důslednost a pečlivost.
Z krmení vždy vylučujeme zemědělci vyřazené odpady. To bývá hmota z kraje a povrchu silážních jam, často nabízená za odvoz. To je jistě ekonomicky příznivé, ale je třeba do kalkulace zahrnout i náklady na pozdější odvoz kadaverů zvěře z lesa či obory a poplatek asanačnímu ústavu.
Skutečný problém zkrmování siláží a senáží spočívá ve skutečnosti, že v silážích velmi rychle nastupuje druhotné kvašení, které senáž poškozuje. Dochází k oxidaci hlavního přirozeného konzervantu – kyseliny mléčné. Začínají rozkladné procesy, rychle se množí patogenní bakterie a plísně, které většinou produkují bakteriální jedy a mykotoxiny. I v méně narušení hmotě jsou listérie nebo Clostridia, řada kvasinek a zárodků plísní.
Siláž je do dvanácti hodin bez problémů, stav po jednom dni s velikým otazníkem a po dvou dnech považujeme volně uloženou siláž za zcela nekrmitelnou. Každá cizorodá, natož patogenní mikroflóra a produkty rozkladu způsobuje v bachoru závažné obtíže s následky na výživném a zdravotním stavu včetně imunity. Při teplotách pod nulou probíhá proces rozkladu siláže pomaleji, ale zase se projevuje negativní působení mikroflóry i motoriky předžaludků příjmem zmrzlého krmiva.
Zkušený chovatel dobře ví, že nejen domestikovaná zvířata, ale ani volně žijící zvěř nemá dostatek instinktů, co se týká příjmu nevhodných krmiv. A už vůbec ne v situaci hladovění nebo „pouhého“ nedostatečného mechanického nasycení.
Balíky a rukávy jsou pro menší chovy vhodnější. Po otevření vždy odstraníme jejich povrchové vrstvy nebo hmotu v místech, kde je obal (PE folie) poškozený. I siláž z balíku (rukávu) podléhá při působení vzduchu rozkladu. Řešení je šetrné zacházení s balíkem, aby se příliš nerozvolnil a do hmoty proniklo co nejméně vzduchu. Budeme-li takto z balíku či z profilu rukávu odebírat denně, riziko dietetických problémů je minimální.
I pro zkrmování kvalitního objemného krmiva včetně sena platí zásada postupného návyku. Siláže zvěř přijímá dobře, zejména při pravidelném a úměrném zkrmování. Je třeba rozlišovat zkrmování pro jednotlivé druhy zvěře. Srnci a jelenci, tedy okusovači s velmi citlivým a subtilně utvářeným trávicím traktem potřebují delší návyk a malé dávky. Mufloni, typičtí spásači se silážím přizpůsobí snadno a rychle. Jeleni a daňci, jsou potravní oportunisté, se silážím přizpůsobují také velmi dobře. Dávkování je asi 2 – 3 kg na 100 kg živé hmotnosti
Sucho se podepsalo i na porostech krmné řepy a cukrovky. Budete-li je mít k dispozici, lze počítat s vyšší cenou a drobnými bulvami. Je třeba vyhýbat se nahnilým a namrzlým bulvám, což spolu vždy souvisí. Bláto, které často doprovází sklizeň je stejným nebezpečím pro mikroflóru předžaludků jako hniloba a plíseň.
Spontánní příjem většího množství cukrovky ohrožuje zvěř prudkým rozvojem kyseliny mléčné z obsaženého cukry, vývoje plynů a chronického nebo akutního nadmutí. Nemoc z příliš kyselého prostředí předžaludků se nazývá acidóza. Samotná kyselina mléčná se umí chovat jako kyselina a v závažných případech poškodit poleptáním sliznici bachoru. Může dojít až k jejímu sloupání a to je v podstatě ukončení života většiny mikroflóry a funkce předžaludků. Postižené zvíře to s největší pravděpodobností také nepřečká nebo se velmi dlouho zotavuje.
Sláma je levný doplněk, ale ani mikroflóra předžaludku muflonů neumí silně lignifikovanou vlákninu efektivně využít. Sláma pomůže dietetice a částečně zlepší mechanické nasycení. Zdrojem hodnotných živin rozhodně není.
Lze nakoupit některá krmiva na rozmezí objemu a koncentrátů. Jedním z nich jsou pšeničné otruby. Cena bývá vždy o něco nižší než u krmného obilí. Pokud si ji ale přepočteme podle obsahu energie, vychází porovnání například s ječmenem mírně nevýhodně.
Kladem otrub je vyšší obsah přijatelně využitelných bílkovin a zvýšený obsah fosforu. Při rozumném dávkování bezproblémová dietetika. Jedná se právě o to rozumné dávkování. Otruby jsou drobné částice, a to je v předžaludcích přežvýkavců vždy nepříliš žádoucí. Přiměřená dávka je asi 0,2 kg pro dospělého srnce, 0,5 kg na daňka a muflona, 0,75 kg pro průměrného jelena.
Jeden z důvodů omezení dávkování spočívá ve skutečnosti, že mikroflóra předžaludků uvolňuje fytátovou vazbu fosforu. Jeho nadbytek zhoršuje využití vápníku, a to může být třeba v období parožení velmi nežádoucí. Nadbytkem fosforu mohou vznikat další metabolické poruchy včetně defektního vývoje kostry rostoucích zvířat. Nadbytek otrub v předžaludcích zhoršuje motoriku a pohyb krmiva. Kromě toho otruby jako povrchová vrstva obilky obsahují zvýšené množství ligninu, tedy nevyužitelné vlákniny.
Horkovzdušné úsušky vojtěšky a cukrovarských řízků jsou obsahem živin a dietetikou na půl cesty mezi objemným a koncentrovaným krmivem. Obě krmiva mají kladné i záporné stránky. Vojtěškové úsušky jsou zdrojem beta-karotenu (provitamin vit. A), kterého ale během skladování postupně ubývá. Pokud byl porost vojtěšky sušen v rané fenofázi, jsou hodnotným bílkovinným krmivem s vysokým obsahem dobře využitelného vápníku a hořčíku. Dietetika je ale vzhledem k jemné struktuře nedobrá. Není vhodné vojtěškovým úsuškem doplňovat větší množství bílkovin. Obsahem živin je velmi variabilní a jeho zdravotní působení se liší podle klimatických podmínek při zavadání na poli. Rozumné dávkování by mělo obdobné jako u pšeničných otrub.
Sušené cukrovarské řízky jsou krmivem s opačným účinkem. Obsahují v podstatě jen vlákninu, ale s velmi příznivým dietetickým působením. Její forma – hemicelulóza je velmi snadno využitelná a toto krmivo poskytuje pro přežvýkavce ve srovnání s ječmenem 98 % energie. Kromě vlákniny obsahuje pektiny, složité cukry s velmi dobrou využitelností a dobrým zdravotním i dietetickým působením na trávicí trakt. Jejich jedinou nevýhodou je tvrdá konzistence granulí a hlavně skutečnost, že v trávicím traktu asi 8–9x zvětší svůj objem. To by mohlo ohrozit zajíce či divoké králíky (důsledně se musí cukrovarské namáčet před krmením koní, kterým by právě zvětšením objemu v žaludku mohly vážně ublížit), u zvěře s funkční motorikou bachoru a při krmení rozumného množství toto nebezpečí není příliš vysoké. I vzhledem k ceně je vhodné je dávkovat podobně jako vojtěškové úsušky a otruby.
Obiloviny vždy zkrmujeme po řádném dlouhodobém návyku. I u obilí dbáme na zdravotní nezávadnost. Cenově výhodné nabídky se mohou týkat více či méně kvalitních podílů až odpadů po třídění pro semenářské účely. Pouhé menší obilky bez podílu prachů, slupek a semen plevelů považujeme za plnohodnotné krmivo. Zlomky, které většinou obsahují malý podíl prachu a slupek jsou ještě použitelné. Mají ale sníženou dobu trvanlivosti, a proto je (stejně jako šrot) zkrmíme do 3–4 měsíců.
Nikdy a pro žádnou zvěř nenakupujeme nejhorší (nejlevnější) podíly s převahou prachu a slupek a se značným podílem plevelů. Většina z nich má toxické účinky a spolu se slupkami doslova mizernou výživnou hodnotu. I v letech, kdy sklizeň proběhla v klimaticky příznivých podmínkách, jsou slupky a plevy vysokým zdravotním rizikem pro obsah mykotoxinů.
Stejně jako u sena, postačí při nákupu smyslové hodnocení. I u krmného obilí vyžadujeme přirozenou barvu a vůni a obvyklou hektolitrovou hmotnost. Krmné obilí je ne zcela jasný pojem. U ječmenů za krmné považujeme jarní i ozimé, nejčastěji víceřadé odrůdy.
Stává se, že ječmen pro sladovnické účely nesplňuje požadované parametry. Pak se prodává jako krmný v obvyklých cenách. Jako krmný bývá zařazen pro vyšší podíl obsah poškozených nebo porostlých zrna nebo zrn se zahnědlými špičkami. Nejčastěji se ječmen zařadí jako krmný při nadměrném či nízkém obsahu bílkovin (sladovnický ječmen musí mít 10 – 12 % NL v sušině) nebo pro drobné obilky. Za sladovnický ječmen se u nás považují jarní dvouřadé odrůdy. Krmné ječmeny mají vyšší podíly příměsí a vyšší podíl bílkovin se považuje za kladný parametr. Důležitější než uvedené hodnoty je skutečnost, že když se sladovnický ječmen „propadne“ do krmného, nemá jeho zkrmování zvířatům žádné rizika ani problémy.
I pšenici rozlišujeme na krmnou a pro potravinářské účely. Potravinářská musí mít v prvé řadě vysoký obsah lepku. A to může být pro nejmladší věkové kategorie pernaté zvěře potíž. Vysoký podíl lepku se při zkrmování pšeničného šrotu nebo v nevhodné receptuře krmné směsi skutečně chová jako lepidlo. Ve vlhkém stájovém prostředí se šrot nalepuje na běháky i zobáky až do kuliček, které brání pohybu i příjmu potravy. V žaludku lepek zhoršuje stravitelnost a také trus se stává lepivým a může ucpat střeva.
Stalo se, že za dávných časů, v období neúrody kukuřice a nedostatku krmné pšenice uvolnil tehdejší státní gigant ZZN ze státních rezerv potravinářskou pšenici pro krmné účely. Řada provozoven odchovu a výkrmu drůbeže pak měla s lepkem ve směsích u mladé drůbeže závažné problémy.
Lepek v pšenici je nebezpečím i pro přežvýkavce. Zejména srnci a mufloni jsou ohroženi zvětšujícími se koulemi hmoty v žaludku, kterou lepek postupně vytváří. Zjištění obsahu lepku by domácí kutil zvládl (tzv. test Go). V krmivářské praxi se nepoužívá. Pokud se do receptur pro mladou drůbež přidává kukuřice a krmný olej, problémy nebývají. Dodavatelé či pěstitelé pšenice dobře ví, co prodávají. Problémy nastávají při neformálně získaných obilovinách, ale daleko více potíží způsobují obiloviny vědomě prodávané jak méně kvalitní kvůli obsahu skladištních škůdců, poškození plísněmi, snad už definitivně skončilo zkrmování obilovin opravených jako osivo.
Oves je kvůli zvýšenému obsahu vlákniny v pluše nevhodný pro drůbež. Žito ve výživě zvířat nepoužíváme.
Forma zkrmování – tedy zda šrotovat či ne, popřípadě mačkat? Základní pravidlo: čím větší je povrch obiloviny (tedy úprava na menší částice), tím snáze a rychleji probíhá v předžaludcích přežvýkavců proces fermentačního rozkladu. Zejména pokud není vytvořen návyk a je podáno nadbytečné množství najemno šrotované obiloviny, vzniká rychle oxid uhličitý a další plyny a kyselina mléčná. Jak už bylo zmíněno u zkrmování cukrovky – může dojít k nadýmání a acidóze. Následky bývají někdy smrtelné, někdy zvěř trpí průjmy a celkovou slabostí z podvýživy, protože jen částečně funkční předžaludky nezajišťují dostatek živin. Léčení ve volnosti je možné jen dostatkem kvalitního sena, na farmě ve spolupráci s veterinárním lékařem.
Šrotování je nejméně vhodnou úpravou, přijatelné je ještě použití hrubých sít ve šrotovníku asi 4–5 mm, kdy převažuje rozbití většiny obilek zhruba na polovinu, u kukuřice je to samozřejmě na menší části a zároveň je nejméně prašného podílu. Tato velikost je nejvhodnější do zásypů pro bažanty a koroptve. Pro většinu zvěře ponecháme obilí, (tedy kromě příkrmu mláďatům) raději vcelku.
Nejvhodnější úprava je mačkání. Mačkač je finančně náročnější investicí než šrotovník, ale do obory, kde chovatelům na výsledku chovu skutečně záleží, není kromě krmných směsí nic lepšího.
Pro správné zkrmování obilovin jsou podstatné tři vlivy: návyk a pravidelnost, úprava, množství na kus a den. Zvěř by měla mít jadrné krmivo založeno denně. Denně přijímá objemné krmivo a jadrná krmiva zvyšují koncentraci živin. Zároveň jsou po rozkladu škrobu na jednoduché cukry zdrojem pohotové energie k využití objemu.
Ideálním krmivem jsou krmné směsi. Jejich složení by mělo být vždy takové, aby navazovalo na objemné krmivo a umožňovalo vyrovnanou krmnou dávku z hlediska poměru energie a bílkovin, minerálních látek tedy vápníku a fosforu. Kromě toho umožňují přídavek ostatních minerálních doplňků (mikroprvků, jako je železo, měď, zinek, mangan, kobalt, jód, selen) a vitamínů.
Obvyklé složení směsí bývá asi 30–60 % jádra, 10–20 % bílkovinných extrahovaných šrotů (řepkových, slunečnicových, sójových), 15–20 % objemových komponentů, tedy vojtěškového úsušku, sladového květu, cukrovarských řízků, 3–5 % minerálních látek a premixů vitaminů a mikroprvků. Směs má být složena s ohledem na přirozenou úživnost prostředí. Kvalifikovaný chovatel zná nejen botanické složení porostů, ale i minerální poměry půdy, z čehož vychází minerální doplněk směsi. Přinejmenším co do obsahu vápníku.
Univerzální krmná směs neexistuje. Složení směsí se vždy podstatně liší podle účelu. Speciální složení vyžaduje parožení jelenů či srnců a to ještě podle období růstu hmoty paroží a pak při jeho konečné mineralizaci. Zcela jinak bude vypadat podzimní kondiční směs nebo letní příkrm pro kojící samice a podpora mláďat. Není vhodné používat směsi pro skot a dojnice, protože jsou vždy přizpůsobeny konkrétnímu účelu a ten nemusí momentálním nárokům zvěře vyhovovat.
Samostatnou kapitolou jsou minerální lizy. Mohou řešit jen doplnění sodíku a chloru krmnou solí, tedy kamenné nebo lisované. Na druhém konci jsou vysoce sofistikované lizy, zhotovené na míru, tedy s obsahem Ca, P a Mg podle potřeb zvěře včetně doplnění mikroprvků a vitaminů.
 
Možností, jak doplnit a vylepšit výživu zvěře je mnoho – pro málokoho je to zcela neznámá souvislost. Ale výživa má svá pravidla. Množství a poměr živin vychází vždy z přirozené úživnosti prostředí a účelu chovu. Investice do krmiv je rozhodujícím faktorem výsledku chovu. Obora a farma je jedinečné prostředí, většinou s řízenou výživou. Zvěř ve volnosti je vydána způsobům hospodaření na zemědělské půdě. Obdobím sklizně obilovin začíná zvěři strádání, pozdní podzim znamená skutečné hladovění. Porosty ozimé řepky s vysokým obsahem bílkovin, minimem vlákniny a energie zvěři způsobují dietetické problémy, kterým je možné čelit jen dostatkem kvalitních příkrmů. Pro zvěř neexistují žádné ochranné lhůty při použití jakýchkoliv pesticidů i pouhého přihnojení dusíkem. Pozdní příkrm nic neřeší – je třeba včas navyknout zvěř na krmná místa a pravidelně se o ně starat. Početní stavy, kondice a zdravotní stav zejména srnčí zvěře je vždy přímo úměrný vynaložené péči. Ve většině intenzivně obhospodařovaných oblastí hrozí srnčí zvěři osud bažantů a zajíců. Hlavně na nás záleží, zda ji v naší krajině zachováme.
Martin MOHELSKÝ
 

Přiložené dokumenty

tabulka tabulka (10,58 KB)
Zpracování dat...