Časopis Myslivost

Zvyšování přírodní hodnoty polních honiteb

Myslivost 1/2016, str. 66  Pavel Štěpán
Ve dnech 15. a 16.10.2015 se v Šardicích konala konference na téma „Zvyšování přírodní hodnoty polních honiteb". Akce byla pořádaná ve spolupráci s Mendelovou univerzitou v Brně, Výzkumným ústavem zemědělské techniky, v.v.i., Výzkumným ústavem rostlinné výroby, v.v.i., Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. a redakcí časopisu Svět myslivosti. Ve čtvrtek byly pro účastníky připraveny bloky zajímavých referátů a večer byl zakončený workshopem a posezením v krásném sklípku s cimbálovou muzikou. I zde ještě probíhala diskuze s autory referátů. Pátek byl věnován ukázkám realizovaných opatření v krajině v okolí Šardic.
Akci zahájil hlavní organizátor Dr. Ing. Petr Marada, který všechny přítomné srdečně přivítal a v krátkém příspěvku shrnul aktuální i dlouhodobé problémy, se kterými se potýkají zemědělské a myslivecké hospodaření v kulturní krajině. Současný vztah zemědělství a myslivosti lze bez nadsázky na většině území ČR charakterizovat jako kompetiční symbiózu. Cílem obou skupin by však měl být mutualismus (symbióza výhodná pro oba partnerské druhy).
Zemědělský ráz krajiny dnes určují z 80-90 % dotace, zbytek vyplňují nadšenci, volnomyšlenkáři, filantropové, patrioti, „staromilové a tradicionalisté“ a další, kteří finanční profit z půdy nestaví na první místo a berou půdu jako obnovitelný zdroj, který je potřeba zachovat příštím generacím alespoň ve stejném stavu jako dnes.
Je otázkou, jaká bude úroveň dotačních titulů v programovém období od roku 2021. Přímo se nabízí myšlenka, že se snižováním finančních prostředků vyplácených na přímé podpory by se jistě měnil i ráz zemědělské krajiny směrem k přírodnímu charakteru. Je až úsměvné, že vedle dotačních titulů pro intenzívní zemědělskou výrobu musí existovat dotační tituly pro krajinotvorná opatření. Přitom §1 písm. b) zákona o zemědělství (252/1997 Sb.) říká, že účelem tohoto zákona je b) vytváření předpokladů pro podporu mimoprodukčních funkcí zemědělství, které přispívají k ochraně složek životního prostředí jako půdy, vody a ovzduší a k udržování osídlené a kulturní krajiny. Jaké jsou to předpoklady, když dnes lze českou zemědělskou krajinu charakterizovat třemi slovy – řepka, pšenice, kukuřice?
Další příspěvek přednesl MVDr. Pavel Forejtek, CSc. Věnoval se aktuálním i opomíjeným problémům zdravotního stavu zvěře a také vztahu zvěře a krajiny. S rostoucí početností populace zvěře roste riziko rychlého šíření chorob (např. snadný kontakt nakažených kusů se zdravými u krmelišť) a v praxi se tak i děje. Plicní hlístice (Myslivost 7/2010) či tasemnice liščí (Echinococcus multilocularis) v kontextu s narůstajícími úlovky vysoké a srnčí zvěře a lišek rozsvěcují minimálně oranžovou kontrolku.
Závěrečná část příspěvku MVDr. Forejtka by mohla inspirovat až k sepsání obžaloby české myslivosti. Má česká myslivost zapotřebí „lovy“ bažantů vypouštěných těsně před samotnou „akcí“? Vyřeší početní stavy černé zvěře společné lovy, na nichž je omezena hmotnost ulovené zvěře? Má smysl vypouštět uměle odchované jedince do současné málo kulturní intenzívně obhospodařované krajiny a jaký osud čeká tyto zástupce živočišné říše ve volné přírodě?
Zvěři je potřeba nejprve vytvořit podmínky pro život v zemědělsky zdegradované krajině (klid, kryt, odpovídající pestrou potravní nabídku po celé vegetační období, zdroj vody). Zvěř pak sama obsadí vhodné teritorium a nastává konkurenční boj v rámci jednotlivých populací a druhů.
Otázkou je, do jaké míry je člověk moudrý (homo sapiens) ochoten zříci se části svých „hospodářských ploch“ (dnes bohatě dotovaných latifundií za primárním účelem hospodářské produkce a zisku) ve prospěch ostatních zástupců rostlinné a živočišné říše. Pokud společenská objednávka nedosáhne žádoucí úrovně a společnost nebude ochotna se i finančně adekvátně podílet na nápravě a zlepšení současného stavu, těžko spoléhat pouze na bezbřehý entuziasmus malé skupiny.
Další velice zajímavý příspěvek přednesl Ing. Antonín Machálek, CSc. a zabýval se problematikou mortality srnčat v souvislosti se sklizní pícnin. Díky iniciativě „zdola“ a medializaci v médiích i prezentaci problematiky na sociálních sítích byla sestavena odborná skupina a zadán výzkumný projekt s cílem nalézt vhodná řešení. Ing. František Havránek, CSc. doplnil tuto část ukázkami a poznatky z výzkumů zaječí populace.
Ing. Stanislav Koukal z AOPK ČR, regionálního pracoviště jižní Morava osobitým a osvěžujícím způsobem seznámil přítomné účastníky s možnostmi financování zamýšlených opatření v krajině. Ač množství finančních prostředků na tyto účely není nijak nadlimitní, úřední šiml zejména na kontrolní úrovni z tepla kanceláří všemožných institucí řehtá stále hlasitěji. Ukázkový příklad nepřímé úměry.
Pozornost byla věnována i problematika řešení škod zvěří. Zde byl prostor pro doc. Ing. Jana Mikulku, CSc., který prezentoval způsoby, metodiky a postupy v těchto případech. Přes všechny možnosti zůstává stále základem komunikace zemědělců a myslivců a jejich vzájemná dohoda. Spory ubírají energii oběma stranám a často nevedou k očekávanému výsledku.
Příspěvky Ing. Martina Ernsta, Phd. (Mendelova univerzita), Mgr. Ondřeje Zemandla (Mendelova univerzita) a Ing. Stanislava Fleka byly věnovány právním a praktickým aspektům realizace krajinných prvků a zvěřních políček. Jedná se o poměrně obsáhlou problematiku, kde se vzájemně prolíná více oborů (právo, ekologie a etologie zvěře, agrotechnika, botanika, dendrologie aj.). Jejich znalost a správná aplikace poznatků pak vedou k vytyčenému cíli a ušetří spoustu času či případné zklamání z neúspěšné realizace navrhovaného opatření.
V polední a večerní přestávce probíhala diskuze a výměna zkušeností mezi účastníky. Diskuze pokračovala i večer již ve sklípku, a to i mezi účastníky a přednášejícími. Zaznamenal jsem několik zajímavých postřehů od zúčastněných:
… jsem nemocný z toho, jak jsou myslivci nemocní z prasat. Roky se problém „řeší“ a nic se nevyřešilo… Vcelku trefně formulovaná poznámka, kterou jsem zaslechl.
Na drtivé většině společných lovů a naháněk na černou zvěř je striktně určena maximální hmotnost ulovené zvěře, zpravidla 50 kg. Skutečnost potvrzená nezávisle na sobě mnoha přítomnými
Dotační tituly pro krajinné prvky nejsou atraktivní pro zemědělce. Realizace je totiž náročnější na objem práce oproti klasické zemědělské výrobě. Tím se stává pro zemědělce ekonomicky nezajímavou přes všechna klišé o nutnosti zkulturnění a ozelenění krajiny atd.
Nejlevnější a nejrychlejší řešení škod zvěří je zpravidla dohoda mezi zemědělci a myslivci.
Zemědělci dosud nejsou příliš nakloněni krajinným opatřením.
Státní správa na úseku myslivosti je na značně rozdílné úrovni.
Nikdo za myslivce nevylobuje jejich podíl na obrazu krajiny. Buď se chtějí aktivně podílet na tvorbě kulturní krajiny, která bude i atraktivní a pohostinná pro zvěř, nebo budou pouze paběrkovat na fragmentech, které nejsou hospodářsky a výnosově zajímavé pro zemědělce.
Je dobré stát nohama „na své zemi“ – z pohledu vlastnického vztahu k půdě.
ČMMJ jako stavovská organizace dosud působí dojmem, že přešlapuje na místě a rozhoduje se, zda udělá krok vpřed či vzad
Myslivost a krajina jsou spojité nádoby. Právě podíl myslivců na tvorbě krajiny je dosud malý. Je zde obrovský potenciál, jehož správné využití může výrazně změnit náhled veřejnosti na myslivost pozitivním směrem.
 
Konferenci hodnotím jako velice vydařenou akci, která obohatila účastníky o informace i zajímavé kontakty. Myslím, že i volba Ing. Petra Marady do čela Ekologické komise ČMMJ je krokem, který pomůže rozhýbat k aktivitě spoustu dosud váhajících, ale podobně smýšlejících myslivců i samotných mysliveckých sdružení. Kulturní a pestrá krajina svědčí o kulturní úrovni jejích obyvatel a zároveň je inspirující. Fádnost a jednolitost zpravidla přináší časem stereotyp a únavnou nudu. Volba je na každém z nás.
Pavel ŠTĚPÁN
stepanpavel@seznam.cz
Zpracování dat...