Časopis Myslivost

Budoucnost chovu a lovu srnčí zvěře

Myslivost 11/2016, str. 40  Jan Škarka
S velkým zájmem jsem si přečetl článek pana Fischera „Průběrný odstřel v chovu srnčí zvěře“ a rád bych na něj reagoval několika postřehy a připomínkami. Autor prokázal hlubokou znalost problematiky a jeho pohled a návrhy reprezentují, řekl bych tradiční nazírání na tuto oblast myslivosti. S řadou jeho závěrů nelze než souhlasit, k mnohým můžeme mít připomínky, ale po odborné stránce jsou podloženy vážnými argumenty. Bohužel autor prezentuje i některé návrhy, které bych označit za vyloženě nešťastné.
Nejprve bych si dovolil předložit poněkud jiný náhled na celou problematiku chovu srnčí zvěře. Uplynulých 75 let jsme se snažili tuto zvěř chovat podle pravidel a zkušeností, které byly poplatné době, tradicím a úrovni znalostí o životě této naší nekrásnější spárkaté zvěře. Jaké výsledky to přineslo, můžeme vidět v drtivé většině našich honiteb.
Pokud se budeme ptát, co je špatně, zákonitě dojdeme k samotné podstatě pojmu chov srnčí zvěře. Měli bychom si totiž položit otázku, co je vlastně naším cílem. Je to honba za body, milimetry a gramy, abychom získali vytouženou životní trofej pro několik málo vyvolených či schopných, anebo snaha mít v našich honitbách stabilizovanou, zdravou populaci srnčí zvěře, v počtech odpovídajících úživnosti prostředí, kterou bude moci lovit co největší počet myslivců.
Srnčí zvěř je totiž natolik výjimečná mezi naší spárkatou zvěří, že na ní nelze aplikovat postupy, které snad fungují u ostatní spárkaté zvěře. Výsledky trpělivé a obětavé práce „výzkumníků z ohrad“ totiž potvrdily skutečnost, o které mnozí zkušení myslivci nepochybovali. Podařilo se kromě jiného přesvědčivě dokázat, že nejrychlejší, a možná vlastně jedinou cestou, jak plánovitě získat kapitální trofeje srnců, je ve kvalitě a složení stravy, včetně doplňků, které ovlivňují proces parožení, zatímco dědičnost hraje roli téměř zanedbatelnou.
Domnívám se tedy, že ani důsledný a odborně provedený průběrný lov holé zvěře nemůže přinést v dlouhodobé perspektivě výrazné výsledky. Jediným důsledkem povinného předkládání čelistí holé zvěře by byla další nemilá povinnost pro všechny uživatele honiteb. Zase by se v obavě z červených bodů, a s tím spojené ostudy nebo sankcí, lhalo a podvádělo, přičemž efekt podobného opatření je více než sporný. Pokud si předkládání čelistí a taktiku lovu stanoví spolek nebo uživatel honitby pro svou potřebu, nelze proti tomu nic namítat, pokud s tím všichni dotčení souhlasí. Proti zákonnému zavedení bychom se však měli důrazně ohradit.
Zde se dostávám k chovatelským přehlídkám pořádaným pověřenými obcemi a okresními mysliveckými spolky. Domnívám se, že současná forma těchto akcí je přežitá a zdaleka neplní svůj účel. Tak jak bylo již na stránkách Myslivosti několikrát prezentováno, chovatelské přehlídky by měly být především příležitostí k předvedení trofejí, které chceme ukázat, místem k setkávání myslivců, výměně zkušeností a názorů. Myslím, že současná organizace těchto akcí je příliš poplatná minulosti a obávám se, že je i jednou z výrazných příčin úbytku členů ČMMJ.
Nechci se nijak dotknout organizátorů přehlídek, nebo snad členů hodnotitelských komisí. V drtivé většině to jsou odborníci a hluboce si vážím jejich práce. Podle mého názoru je ale načase hledat novou formu těchto akcí, bez povinného předkládání trofejí a stigmatizace červenými body. Nemyslím tím, že bychom snad měli rezignovat na průběrný lov a jeho zásady. Jedná se spíše o míru a způsob, jakým to budeme provádět.
Kritéria chovnosti a plán lovu by se měl stanovovat podle situace v příslušné konkrétní honitbě a nikoliv direktivně, přičemž rozhodující slovo by měl mít její držitel. Současný způsob plánování chovu a lovu nás totiž bez rozdílu nutí lhát a vypovídací hodnota výsledků sčítání, ze kterých musíme při zpracování plánů vycházet, je pouze iluzorní.
Chápu, že pan Fischer se opíral ve svých odhadech počtů srnčí zvěře o skutečný stav v některé honitbě, ale jedná se nepochybně o výjimku, která potvrzuje pravidlo. Reálné počty srnčího se bohužel ani zdaleka nemohou blížit trojnásobku, natož sedminásobku normovaných stavů. Ve většině honiteb je tato krásná zvěř stále více na ústupu, přestože teplé zimy posledních let tento trend přibrzdily.
Vzhledem k soustavně stoupajícímu tlaku civilizace nebude v budoucnu snadné udržet ani stávající normované stavy a nějaký nezvládnutelný růst srnčí populace porovnatelný s černou zvěří nám jistě nehrozí.
Rád bych se také zastavil u problému týkajícího se lovu ročních srnců. Naprosto chápu argumenty zastánců zákazu jejich lovu, ale dovoluji si upozornit na fakt, že pokud budeme trvat na současném způsobu plánování chovu a lovu srnčí zvěře, nepřinese to zřejmě očekávaný efekt.
Jedině zcela nový přístup ke stanovení výše lovu a jeho struktury, by nám umožnil ušetřit ročky a posunout lov slabých srnců do druhé věkové skupiny. S tím bude bohužel spojen nárůst počtu „chybných“ lovů, protože podle mé zkušenosti je variabilita srnčí zvěře tak velká, že relativně bezpečně určit věk a posoudit chovnost lze právě jen u ročních srnců.
Výstražným příkladem nám může být letošní rok. V mnoha honitbách totiž letos prakticky všichni roční srnci nasadili paroží vidláka a dvouletí srnci bez výjimky šesteráka. Prakticky je tedy téměř nemožné nalézt odstřelového ročka, kterého lze ještě relativně spolehlivě obeznat podle celkového vzhledu a chování. V kategorii dvou a víceletých srnců je díky dobré kondici zvěře přesnější určení věku velmi obtížné i pro zkušeného lovce.
V té souvislosti bych si ale dovolil označit požadavek na odstřel holé pouze zkušeným myslivci za poněkud nešťastný. Domnívám se, že na lov srnčí zvěře, ať holé, či trofejové, by měl mít po splnění daných podmínek každý člen spolku a sám vystavuji povolenky všem, bez výjimky. Případné chyby v lovu totiž, pokud se nebude jednat o úmysl, nemohou výrazně ovlivnit početnost a strukturu zvěře. Naproti tomu každý myslivec by měl mít možnost se na lovu srnčího podílet podle možností honitby, svých sil a schopností.
Přeji vám mnoho krásných zážitků se srnčí zvěří
Jan ŠKARKA
Zpracování dat...