Časopis Myslivost

Byrokratické tanečky kolem nepůvodních druhů

Myslivost 11/2016, str. 19  Karel Zvářal
S velmi smíšenými pocity jsem pročítal seznam nežádoucích nepůvodních druhů uveřejněný v časopise Ochrana přírody 2016/2. U zamýšlených eradikací jsem plně souhlasil, avšak škodlivý ekologický dopad většiny uvedených invazivních druhů mi byl zcela neznámý, u jiných jsem nevěřícně kroutil hlavou a nevěděl, zda se mám smát či brečet. Například u norka amerického není pochyb o tom, že je to host nevítaný. Jeho lovecké schopnosti a téměř do mrtě vyčištěná koryta potoků a říček od hryzců, ryb a raků nenabízí jiné řešení, než úplné odstranění této invazivní šelmičky z naší přírody. Množit se více a obsazovat nová území by nepřineslo nic než zmar.
Rovněž mýval severní, ač vzhledem sympatický medvídek, je rovněž pro vodní živočichy, ale i nízko umístěná ptačí hnízda, učiněnou zhoubou. Byl jsem svědkem odkoupení mláďat ze zooparku jednou paní podnikatelkou v roce 1992. Netajila se láskou k tomuto „živému plyšákovi“ a úmysl jej rozmnožovat rovněž neskrývala. Možná právě ona přispěla k jeho dnes místy vysokým počtům v moravských lužních lesích.
Jelen sika se také neměl dostat do volnosti, poněvadž může někdy docházet ke křížení s naším jelenem evropským a vzniku nežádoucích hybridů. Myslím, že nejen pro mne je porušení genetické čistoty absolutně nepřijatelné, proto jsem pro chov siky toliko v uzavřených oborách, tak jak to naší předkové zamýšleli. Šíření tohoto druhu v české kotlině u mne nenachází žádné pochopení, je to velmi nezodpovědný hazard s možnými nedozírnými následky. Už dávno se mělo přikročit k jeho úplnému odlovu ve volné přírodě, argumentů k tomu bylo předloženo dostatek.
 
Všechno nepůvodní pryč? Proč!
Naopak muflona, podobně jako daňka evropského a kamzíka horského, bych v naší přírodě zachoval a v seznamu vůbec neuváděl. S jinými druhy se nekříží a na kulturách neškodí více, než původní druhy spárkaté zvěře (černá a jelení zvěř), resp. v minulosti chovaný dobytek, a jsou tudíž zpestřením naší fauny, které vítají zejména členové Hubertova cechu. Pokud budou stavy této zvěře udržovány v přijatelných mezích, nevidím jediný důvod k jejich odstranění z naší přírody. Vždyť je to krásná a v podstatě již zdomácnělá zvěř, jejíž přítomnost může vadit jen zaslepeným odpůrcům všeho nepůvodního.
Muflon na našem území historicky žil, což dokládají nálezy kostí. Po poslední době ledové žil údajně jen na středomořských ostrovech, odkud jej Římané začali dále šířit.
Kamzík horský tatranský je rovněž původní středoevropský druh, a dovedu si představit jeho rozšíření i v jiných orografických celcích, než jsou jen Jeseníky a České Švýcarsko. Když už nic jiného, tak je to zdroj potravy pro navracející se původní šelmy, navíc stavy této spárkaté zvěře jsou člověkem snadno kontrolovatelné, na rozdíl od problematických invazivních rostlin, vodních živočichů či bezobratlých. A pokud se na seznamu neobjevil od jihovýchodu šířící se šakal, který znamená mnohem větší nebezpečí pro faunu než kamzík pro flóru, jsem pro jeho myslivecké obhospodařování se stanovenou dobou lovu. Jistě, dnes to není aktuální, ale za pár let může být všechno jinak.
 
Taková myš domácí, krysa a potkan jsou na pomyslné černé listině dlouhá staletí, přesto se je nepodařilo vyhubit. Kromě psů a domácích koček je loví naše šelmy, dravci a sovy, takže přemnožit se nemůžou. A když ani systematické trávení nevedlo k jejich vyhubení, je mi jasné, že patří do seznamu nežádoucích druhů, přestože větší rizika od nich zde nehrozí. Něco jiného je ovšem zavlečení potkana na izolované ostrovy bez přirozených predátorů. Tam se musí najít pohotové a radikální řešení, byť jakkoliv nákladné, jinak býváme svědky velmi rychlého úplného vyhubení endemických druhů.
Co bych ze seznamu dále vyňal, je ondatra pižmová, v porovnání s minulostí celkem vzácný tvor, který jiné vodní živočichy neohrožuje, spíše je sama početně kontrolována liškou, kunou, norkem a dravci.
 
Co mne opravdu pobavilo, je úmysl omezit v naší přírodě řepu cukrovku a topinambur. Nikdy jsem si nevšiml, že by řepa rostla jinde než na polích, není ani trochu invazivní, tj. „nezničitelná“. Neznám autory seznamu a netuším, kde žijí a kudy chodí, ale o lokální eradikaci plodiny našeho bílého zlata se postarala především neprozřetelná a neodpovědná politika tržního hospodářství, která téměř zlikvidovala kdysi vzkvétající zemědělský sektor.
Hlízy topinamburu jsou výborná potravina, a pokud je člověk včas nesklidí, postarají se o to divoká prasata, pro která je to vítaný zdroj energie. Viděl jsem mnohokrát od nich přerytý porost topinamburu v zimě, kdy se zdálo, že žádná hlíza nezůstala bez povšimnutí. Přesto na těch místech topinambury opět vyrostly v plné síle. Je mi tedy záhadou, jak chtějí autoři black listu dosáhnout nedosažitelného.
 
Kukuřice je „in“, řepa nikoliv?
Jsem toho názoru, že do seznamu nežádoucích druhů se měla místo cukrovky zařadit kukuřice. K tomu však autoři nenašli evidentně dostatek odvahy. Tato nepůvodní plodina je dnes sice významnou zemědělskou komoditou, ale dopad jejího pěstování na svažitých pozemcích je příčinou degradace orné půdy, tj. škod velkého národohospodářského významu. Velkoplošné pěstování tzv. širokořádkových plodin – veskrze nepůvodních – je z dlouhodobého hlediska neobhajitelný hřích příčící se selskému rozumu. A o nepůvodní řepce platí totéž, o ní hovoří kladně jen ti, kdož se její produkcí živí. Ze země živitelky děláme v přímém přenosu nekulturní polopoušť. Staří sedláci se musí v hrobě obracet, když vidí, kam zlatokopecké hospodaření s půdou dospělo.
 
Dnešní systém zemědělství zaměřený na energeticky využitelné plodiny je evidentně historicky nepůvodní, nelogický, až barbarský, ale zdá se, jako by toto ministerským úředníkům ani trochu nevadilo. Škody na přírodě páchané člověkem, resp. dnešním zprůmyslněným zemědělstvím, jsou neporovnatelně větší, než vliv nějakého nepůvodního živočicha či zplanělé rostliny, možná ani všech dohromady. Kromě nepůvodních plodin, tj. zejména kukuřice a řepky, nenajdeme na polích ani úzkou protierozní mez s přirozeným travním porostem, který skýtá aspoň minimální kryt pro polní živočichy a kde zvěř najde nějakou hmyzí složku potravy nebo poživatelné byliny.
 
Vedle těchto přehlížených zločinů na přírodě působí potom snaha o odstranění např. ořešáku královského či jírovce jako nepovedený vtip – řečeno diplomaticky. Nezaujatý pozorovatel má totiž právo pochybovat o mentální i odborné způsobilosti tvůrců seznamu. Klíněnka jírovcová je údajně nepůvodní (rozšířila se přirozeně z Balkánu podobně jako například hrdlička zahradní) a je vázána na jeden druh dřeviny. Kaštan (jírovec) sice není prapůvodní, leč po několika staletích již fakticky zdomácnělý. Nikomu a ničemu neškodí, jen zahnědlé listy jinak vitálního stromu napadené tímto motýlkem poskytují koncem léta bohatý žír pro toulající se hejnka sýkor. Nejen v tomto případě bych rád znal důvod zařazení na seznam a způsob boje proti jinak neškodnému hmyzu.
 
Dvakrát měř...
Upřímně řečeno, na první i druhý dojem na mne působí připravovaný seznam nežádoucích druhů uspěchaně, nepřipraveně a neprofesionálně. Jako by ho psal člověk zcela odtržený od reality. U některých druhů je to vysloveně novodobý „hon na čarodějnice“, u jiných zase spíše škodolibá snaha ublížit zainteresovaným lidem, než pomoci přírodě.
Souhlasím s těmi, kteří jsou pro konzultování této citlivé otázky s širokou i odbornou veřejností. Přijít najednou s plánem na odstraňování tolika druhů vyvolává otázku: Kdo to bude provádět? A kolik vlastně celá ta legrace bude stát? Vždyť u mnoha druhů je to nerealizovatelné bez plošného použití chemických prostředků či jiného „moderního“ hubení s pochybným výsledkem! To chceme?
Není lepší se zaměřit na účinné zamezení dovozu a šíření dosud nezavlečených druhů, než svádět sisyfovský boj např. s plzákem španělským? Jako odpůrce chemizace a trávení všeho druhu jsem zásadně proti, neboť tyto metody přinášejí často tolik negativních důsledků, jejichž konec ani nedohlédneme. Vedle úhynu necílových (domácích) druhů a snižování jejich přirozené imunity s následným zdravotními poruchami, je to i působení na zdraví lidské populace, přičemž mnoho nových nemocí a alergií může právě s rezidui škodlivých chemických látek souviset. A nejenže může souviset, ale s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou souvisí!
 
Dříve jsem mladé lidi protestující proti hospodářské globalizaci nechápal, nevěděl jsem, o co jim jde. Měl jsem tehdy tento fenomén za přirozený jev, kterému nejde zabránit, bral jsem to jako součást všeobecného pokroku. Až s postupem let vidím, že zdaleka ne vše na globalizaci je pozitivní. Ať už se to týká dovozu masa přes půl zeměkoule – a to prosím i u nás chovaného hovězího dobytka s uměle snižovanými stavy, nebo pěstování problematických plodin a ústup od tradičních. Avšak globalizaci zoologickou jsem od začátku odmítal. Záměrné či neplánované vypouštění a vysazování cizokrajných druhů u nás a jejich ekologický dopad má někdy katastrofální důsledky pro původní faunu a flóru, zatímco u jiných je jejich vliv neprokazatelný nebo zanedbatelný.
 
Doufám tedy, že se nenecháme unést zaslepeností a emocemi. Zasedněme k jednomu stolu a vyslechněme své argumenty pro a proti. Věřím, že např. u diskutované lovné zvěře jsme schopni se domluvit na přijatelném řešení. Ne vše nepůvodní je zákonitě špatné a zavrženíhodné. Spousta u nás zdomácnělých druhů přináší člověku radost a užitek, přičemž zmiňovaná zvěř nijak tu původní neohrožuje a neomezuje. Mějte toto na paměti, páni úředníci, dříve než vystavíte stopku některému druhu!
Karel ZVÁŘAL
Zpracování dat...