Časopis Myslivost

Myslivci se první pomoci nemusí bát

Myslivost 12/2016, str. 74  Lubomír Hajný
Období honů a naháněk je v plném proudu. Na bezpečnost při střelbě a zacházení se zbraní se dbá s maximálním nasazením. Někdy bohužel zasáhne vyšší moc nebo selže jednotlivec a dojde k střelnému poranění účastníka myslivecké akce. V průběhu honu se také může stát, že některého z kolegů postihne kolaps. Možná je na místě si položit otázku: Umíme aktivně pomoci kolegovi, který zkolabuje nebo bude postřelen? Měli bychom. Máme zbojní průkazy, řidičské průkazy, kde součástí zkoušek je i zdravověda a první pomoc. Realita je ale mnohdy úplně jiná. Proto, když si zapamatujete alespoň část z níže popisovaných postupů a rad MUDr. Miroslava Zajonce, zkušeného lékaře Zdravotnické záchranné služby Moravskoslezského kraje, budete vědět, jak aktivně poskytovat první pomoc a třeba můžete svému zelenému kamarádovi či kolegovi zachránit život.
 
Když dojde k střelnému poranění účastníka společného lovu, jak by měli myslivci okolo reagovat?
Rozhodně aktivně poskytnout první pomoc. Spousta lidí si dodnes myslí, že nejlepší je s postiženým nemanipulovat ve strachu, aby mu neublížili. Tato nečinnost však bohužel velmi často může vést k fatálním důsledkům.
Pro zapamatování:
K postiženému ihned jdeme a zjišťujeme, co se stalo, zda je při vědomí a kde případně je postřelen a jaká jsou jeho zranění. V případě, že je pacient v bezvědomí je důležité zjistit, zda dotyčný dýchá.
Pokud postižený krvácí, například z končetiny, snažíme se krvácení zastavit tlakovým obvazem, případně kusem čisté látky.
Když u pacienta vidíme tepenné krvácení, krev prudce stříká z rány, můžeme opět použit tlakový obvaz a také je vhodné zaškrcení končetiny. Jako škrtidlo můžeme použít řemen ze zbraně, opasek. Zaškrcení provádíme mezi ránou a srdcem.
Pokud dojde k postřelení těla a rána krvácí, opět je nejdůležitější zástava krvácení přiložením tlakového obvazu a kontrola stavu vědomí a dýchání.
Rovněž bychom se měli snažit udržet postiženého v teple, tichu a pokusit se tišit jeho stres. Nepodáváme žádné tekutiny.
To jsou nejdůležitější úkony a rovněž ihned voláme tísňovou linku 155, nikoliv 112. Na lince 155 nás zkušený operátor zdravotník povede k další aktivní první pomoci. Proto poslouchejme jeho rady.
 
Jsme u toho nejhoršího, co když postižený kolega nedýchá?
Jednoznačně musíme konat, musíme začít resuscitovat, neboli oživovat. Zde je povětšinou výhoda, že zachránců je na místě více. Jeden by měl ihned volat na tísňovou linku 155.
Vřele doporučuji stáhnout si do mobilního telefonu aplikaci Záchranka, pomocí které si můžeme pomoc přivolat a nemusíme operátorovi sdělovat místo, kde se nacházíme. Místo odkud voláme, operátor vidí na monitoru a hned jej odešle posádce záchranné služby. Většina honů se koná poměrně daleko od obydlených míst a navigace na místo události mnohdy bývá složitá. V případě akutního ohrožení života je důležité, aby záchranná služba byla na místě co nejrychleji.
Další zachránci zjišťují, zda postižený dýchá. To zjistí tak, že přiloží ucho k ústům postiženého a zároveň očima sledujeme hrudník, zda se zvedá. Pokud nezaznamenají žádnou dechovou činnost, zahájí ihned resuscitaci.
Pro zapamatování:
Resuscitaci provádíme: pacienta opatrně otočíme na záda, zakloníme mu hlavu (pod hlavu mu nic dávat nebudeme) a zahájíme resuscitaci stlačováním hrudníku přibližně  5-6 cm v jeho středu, mezi prsními bradavkami, ve frekvenci 100x za minutu. Dýchání z úst do úst není přímo nutné.
Důležité je ale neustále stlačovat hrudník až do příjezdu záchranné služby. Masáž srdce je fyzicky náročná, proto je vhodné se po přibližně dvou minutách střídat.
Opět, pokud si nebudeme s čímkoliv jistí, na telefonu máme operátora záchranné služby, který nám po telefonu poradí.
 
Na honech se můžeme setkat nejen s postřelením kolegy, ale také můžeme být svědky, že někoho postihne kolaps. Co v takovéto situaci dělat?
Je zde podobný postup jako při střelném poranění. Ihned zjišťujeme, zda je postižený při vědomí či nikoliv.
Pro zapamatování:
Zkusíme postiženého oslovit, případně s ním lehce zatřást. Pokud je při vědomí, snažíme se zjistit, co se stalo, co jej trápí, zda má bolesti, případně zda není někde zraněný, jestli se s něčím léčí, všechny tyhle informace budou zajímat operátora záchranné služby, kterého opět ihned kontaktujeme na lince 155.
Často se stane, že postižený říká, že to nic není a že ošetření nevyžaduje. Nedoporučuji takové situace podceňovat. Pokud byl postižený, byť jen malou chvíli, v bezvědomí, je prakticky vždy nutná další odborná vyšetření v nemocni.
Opět než dorazí pomoc, zajistíme pacientovi tepelný komfort například termofólii z lékárničky, sledujeme jeho stav, dýchání a vědomí. Pacienta ponecháme v klidu, komunikujeme s ním. Kdyby se cokoliv změnilo k horšímu, ihned znovu voláme záchrannou službu a pokud by postižený přestal dýchat, zahájíme resuscitaci. 
Pokud je pacient v bezvědomí, zjišťujeme, zda dýchá. Pokud nedýchá, opět zahajujeme resuscitaci.
V případě, že je pacient v bezvědomí, ale dýchá, sledujeme pečlivě stav postiženého, zda opravdu pořád dýchá a můžeme jej uvést do tzv. zotavovací polohy na boku. Opět se řídíme pokyny operátora záchranné služby.
 
Zmiňujete termofólii z lékárničky, ta by asi na žádných společných lovech neměla chybět.
Určitě doporučuji lékárničku minimálně v rozsahu autolékárničky. Dobré je mít s sebou navíc i nějaké tlakové obvazy, případně škrtidlo, jednorázové rukavice a případně i další pomůcky pro první pomoc v terénu. Důležité je mít lékárničku s sebou v terénu. A také je důležité si občas třeba v rámci myslivecké schůze oživit teoretické znalosti první pomoci. Dnes je spousta lidí, kteří se výuce první pomoci věnují. Neváhejme je oslovit.  
 
Závěrečné shrnutí:
Velmi často v kritických stavech rozhoduje o přežití postiženého aktivní pomoc okolí. Proto vždy mějme na paměti aktivní přístup k první pomoci, zachovejme klid a rozvahu, nebojme se, řiďme se pokyny operátora záchranné služby. A když už vše zapomeneme nebo budeme ve stresu, když uvidíme člověka, který nedýchá, zapamatujme si čtyři základní úkony:
Postižený nedýchá - 1. položit postiženého na záda - 2. zaklonit mu hlavu - 3. 100x za minutu masírovat hrudník - 4. volat tísňovou linku 155
 
Připravil Mgr. Lubomír HAJNÝ
Na otázky odpovídal:
MUDr. Miroslav ZAJONC
Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje
Územní středisko Frýdek-Místek
Zpracování dat...