Časopis Myslivost

Drop velký na Znojemsku

Myslivost 10/2016, str. 30  Hana Vymazalová
S podrobným sledováním života dropa velkého na Znojemsku se začalo až od roku 1970 (FIALA, FIALOVÁ, KLEJDUS). Do této doby nebyla lokalita na Znojemsku soustavně zkoumána a chyběly základní poznatky o výskytu a životních podmínkách dropa velkého. Početnost jedinců dropa velkého na Znojemsku Sčítání jedinců populace dropa velkého na Znojemsku jsme začali systematicky provádět od roku 1970. Do té doby existovalo velice málo záznamů o stavech (pouze z náhodných pozorování), které nepostihovaly jak celou populaci, tak ani její jednotlivé kategorie. Proto jsme je nemohli brát ani jako materiál porovnávací.
Každé naše roční sčítání mělo v základních rysech tři etapy: leden–březen = období zimování a blížícího se toku, duben = intenzivní tok a páření, listopad–prosinec = počátek zimování a zjišťování přírůstku.
Ucelené sčítání nemohlo být prováděno během vegetačního období vzhledem k častému rušení, výšce kulturních rostlin a rozptýlenosti jednotlivých kategorií dropí populace po celé ploše výskytiště. Proto byly zaznamenávány jen částečné počty jedinců se zaměřením na rozmnožování.
Celkové sčítání dropů na znojemském okrese se po mnoho let provádělo také se spolupracovníky některých mysliveckých sdružení, hlavně Lechovice, Borotice, Božice, Valtrovice, Hrádek, Křídlůvky, Dolenice, min. dvakrát do roka v období zimování, vždy ve stejný den a hodinu. V zimním období proto, že se na zimovišti soustřeďovali skoro všichni jedinci dropí populace. Při sčítání nezůstaly opomenuty ani vedlejší výskytiště – Želetice, Vítonice, Hostěradice–Chlupice, Miroslav, Strachotice a Litobratřice, rovněž ve spolupráci s tamními myslivci. Ostatní průběžná sčítání jsme prováděli sami, nejméně 1–2x za týden.
Za základní počty jednotlivých skupin celé populace jsme brali nejvyšší stejné údaje ve stavech, které se často opakovaly po sledované období. Samotné sčítání bylo metodicky obtížné vzhledem k přeletům jedinců nebo skupin sledované populace v dané oblasti. Dočasně také docházelo k vytváření menších skupin ptáků. Negativně se občas projevilo rušení během sčítání. V úvahu jsme museli brát také blízké sousední lokality dropa velkého na rakouském území (Retz–Hollabrunn), které byly v letovém dosahu dropů. Například při jejich sčítání v roce 1979 jsme zjistili na zimovišti jednoho sledovaného pozemku dvě hejna dospělých samců, v jednom 11 a ve druhém 12 kohoutů. Celkový počet přítomných kohoutů o 100 % převyšoval jejich průměrný původní stav za posledních 5 let. Jednalo se tedy jistě o cizí populaci. Potvrdilo se to i její krátkodobou přítomností na znojemském zimovišti. S tím jsme museli počítat při zaznamenávání jednotlivých skupin podle pohlaví, aby nedocházelo ke zcela zkresleným výsledkům.
K záměně může dojít také s divokými husami. Proto musí být sčítání prováděno se znalostí nejen celého biotopu, ale především základního vzhledu tohoto druhu u jednotlivých pohlaví a jejich charakteristického chování.
Při celkovém hodnocení početnosti populace dropa velkého na Znojemsku se dá konstatovat, že vykazovala po dlouhou dobu určitou početní stabilitu nad 30 jedinců. Z tohoto počtu tvořila každá kategorie (dospělí kohouti, dospělé slepice, nedospělá mláďata) v průměru minimálně jednu třetinu. Početnost vrcholila 44 jedinci po celé období zimování 1982/1983 od listopadu 1982 do února 1983.
Pod vlivem hrubého zásahu do života celé dropí populace ze strany zemědělců v předjaří 1983 (zřízením polního letiště na zimovišti dropů) došlo k citlivému poklesu na stavech (snížení asi o necelou polovinu), který v následujících letech neustále pokračoval až do situace výskytu již jen několika jedinců v roce 1994, kdy bylo pozorováno pouze 6 exemplářů.
Jako druhou hlavní příčinu podstatného úbytku na stavech dropů na Znojemsku po roce 1983 vidíme v přesunu a provozu několika helikoptér na záložním letišti v katastrech Borotice a Božice v letech 1985-1987. Nadměrný hluk helikoptér, jak při startu, tak v době letu, působil v širokém okolí na dropy až stresově.
 
Úbytky na dropí populaci v letech 1970–1990
Během všech vývojových stadií dropa velkého, od vejce, mláděte až po dospělého jedince, působí velké množství faktorů, které mají vliv na početnost celé dropí populace a mohou přímo vést ke snižování počtu jejích jedinců. Některé úbytky jsou způsobeny přirozenou cestou, např. hluchostí vejce, věkem jedince, slabou fyzickou kondicí, klimatickými podmínkami a nelze je kladně ovlivnit. Ve větší míře však působí vlivy antropogenní (vyvolané činností člověka) – používání mechanizačních prostředků, chemických látek, činností zavlažovacího zařízení nebo také použitím střelné zbraně.
I když jsme nemohli během námi sledovaného období dropí populace na Znojemsku zachytit a objasnit všechny změny v jejich početnosti, i z těchto zjištěných ztrát vyplývá, že jsou poměrně vysoké a v mnoha případech bylo třeba možné jim zabránit.
Vajec bylo znehodnoceno celkem 66, z toho: 54 poškozeno nebo rozmačkáno při sečení, 7 zmizelo ze snůšky, 4 neoprávněně odebrány, 1 rozklováno a vypito ptáky.
Mláďat přišlo o život celkem 19, z toho: 11 přímo zasečeno při sklizni, 2 zajeta traktorem, 6 uhynulo po vylíhnutí.
U dospělých dropů byl zjištěn úbytek 30 jedinců, z toho: 14 nalezeno uhynulých, 11 střeleno na honech, 3 zasečeni při sklizni, 2 úhyn po nárazu do drátů elektrického vedení.
 
Drop velký a zemědělská velkovýroba
Vycházíme-li z nároků dropa velkého na jeho existenční podmínky, dojdeme k závěru, že je nejvíce ovlivňuje zemědělská výroba. Ta doznala na Znojemsku, stejně jako v jiných částech naší republiky, za posledních několik desetiletí podstatných změn především ve způsobech obhospodařování zemědělské krajiny.
Na život dropa měly tyto změny pochopitelně výrazný vliv a v některých směrech se projevily v jeho neprospěch. Kladně sice působilo scelování pozemků a tím vytváření větších půdních bloků (honů), neboť dropovi vyhovuje přehledná krajina, ale používáním chemických látek v zemědělství došlo především k ohrožení zdravotního stavu celé dropí populace (a to nejen mláďat). Zavedením a používáním mechanizace se z dřívějšího relativně klidného prostředí stala poměrně rušná zemědělská oblast a pro některé živočichy i z tohoto důvodu méně obsazovaná. Navíc vedle tradičních mechanizačních prostředků přibyl další – k ošetřování polí se začalo využívat letecké techniky, což mělo na dropa velice negativní dopad.
Zemědělská výroba a pozemkové úpravy tedy ovlivněním životního prostředí způsobují změny, na které každý živý organismus (rostlinný nebo živočišný) reaguje jiným způsobem. Někteří jedinci a jejich skupiny se postupně se změnami vyrovnávají a přizpůsobují se jim, jiní z něho nenávratně mizí. Drop velký si sice na některé nové prvky v krajině částečně zvykl, ale většina se ho dotýkala přímo – omezovala a znemožňovala jeho rozmnožování, ovlivňovala jeho zdravotní stav, způsobovala přímé ztráty na celé populaci, vytvářela pro dropa stresové situace, omezovala pohyb jedinců a tím zmenšovala pro něho vhodný životní prostor.
Drop vyžaduje krajinu přehlednou, nejlépe bez keřů, stromů nebo budov. Je velmi ostražitý pták a všechny tyto překážky mu brání v dobrém rozhledu po okolí. Na Znojemsku se to týkalo hlavně vysazování nových sadů a vinic, budování vodárenských stanic, skladů, budov pro chov hospodářských zvířat, stabilních hnojišť a nadzemního elektrického vedení. Každý takový zásah do krajiny znamená její větší rozdrobení, zvyšuje se v ní provoz a hluk, krajina je méně přehledná zmenšuje se možnost jejího obsazení dropí populací. Následky mohou být různé – opuštění vhodného prostředí nebo může dojít také k přímým ztrátám na dospělých jedincích (např. náraz do drátů elektrického vedení).
Kultivační práce, jako součást agrotechnických opatření, mají v mnoha případech negativní vliv na úspěšnost hnízdění. Slepice dropa si zakládala hnízda také v meziřádcích porostů řepy a kukuřice. Obě plodiny se na Znojemsku pěstovaly na poměrně velkých plochách. Při vlastní agrotechnice bývala snůška poškozena nebo zničena projíždějícím strojem. Při vyrušení hnízdící slepice odlétla na různě dlouhou dobu, během níž mohla vejce prochladnout nebo je zničit jiní živočichové.
Stejně tak provoz zavlažovacích zařízení mohl negativně ovlivňovat značnou část reprodukčního procesu dropa velkého, protože závlahy byly v provozu od začátku vegetačního období. Na Znojemsku se jednalo o činnost zavlažovacích souprav buď stabilních, nebo mobilních s pásovým nebo kruhovým záběrem. Zemědělci zavlažovali hlavně jeteloviny, dále pak např. kukuřici, řepu, zeleninu, ozimou řepku, méně již ostatní plodiny. Mechanismy bývaly v činnosti až do podzimu. Jejich provoz ovlivňoval nejen tok dropa velkého, ale měl vliv na další období rozmnožování. Intenzivní závlaha ve formě padajícího deště totiž vyruší sedící samici, která hnízdo opustí, vejce jsou ochlazena a zárodky hynou. Pozorovali jsme, že pozemkům na Znojemsku pod intenzivní závlahou se drop ale spíše vyhýbal nebo je navštěvoval méně často než pozemky bez závlah.
Během jarních měsíců zemědělci rostliny přihnojovali a ošetřovali chemicky pomocí pesticidů. Rozlehlost honů dovolovala použít v obou případech kromě traktorů také letadla. Na hlavním výskytišti byl podíl letecky prováděných prací v některých letech v námi sledovaném období až 30 %. Nadměrný hluk a lety nad místy, kde se drop zdržoval, měly velice nepříznivé důsledky. Ptáci hromadně opouštěli svá stanoviště, nad nimiž přelétalo letadlo. V tomto stresovém odletu mohli snadno narazit do vyšších překážek, jako jsou dráty elektrického vedení a smrtelně se poranit. V katastru Velký Karlov jsme pozorovali, že dropi opouštěli svoje stanoviště odletem již při průletu letadla vzdáleného 1500 m od nich.
Na jaře 1983 se velice negativně projevilo déletrvajícím umístění startovací plochy pro letadla za obcí Hrádek na pozemku s vojtěškou, kde dropi zimovali od podzimu 1982. Ptáci byli nuceni z této plochy předčasně odletět a z původních 44 jedinců jich přeletělo na tokaniště jen 26. Ostatní dropi odletěli mimo znojemské výskytiště.
Samotný postřik chemickými látkami svými účinky troficky ohrožuje všechny věkové kategorie dropa, hlavně však mláďata.
Při sklizni zemědělských plodin byly způsobeny velké ztráty především na dropích snůškách. Nejvíce se na nich na Znojemsku podílelo sečení pícnin. Drop v době hnízdění zde dával přednost pícninám před ostatními plodinami, protože mu více vyhovovaly a při sezení na vejcích mohla slepice vztyčením hlavy nebo postojem zkontrolovat široké okolí. Doby sklizně se však kryly s obdobím hnízdění dropa a v mnoha případech tak ovlivňovaly právě jeho hnízdní úspěšnost. Slepice dropa velkého odlétá ze snůšky po vyrušení žacím strojem v různých vzdálenostech od rušitele, což závisí na momentální délce inkubace a na stáří slepice. Na Znojemsku jsme zjistili, že na počátku inkubace byla odletová vzdálenost 60–150 m, ke konci inkubace již jen 3–6 m před člověkem nebo žacím strojem. Některá slepice i přes všechna opatření (plašiče) zůstala sedět do posledního okamžiku na hnízdě a následně byla žacím strojem usmrcena a snůška znehodnocena. Takto byly například v roce 1983 usmrceny 3 sedící slepice v porostu vojtěšky v katastru Valtrovice a traktorista tomu bohužel nemohl nijak zabránit.
Od roku 1970 do roku 1985 jsme zjistili při sečení pícnin na Znojemsku zničení celkem 62 vajec dropa velkého, usmrcení 10 mláďat a zasečení 3 samic. Při sečení ostatních kulturních rostlin v pozdějším období (obilnin) jsou většinou dropí mláďata již dostatečně vyvinuta a slepice se je snaží včas převést na bezpečné místo.
 
Drop velký a myslivost
V dřívějších letech byl drop velký na našem území loven především pro nádhernou trofej samce. V letech 1970–1976 došlo bohužel i přesto, že byl drop velký podle předpisů na ochranu přírody chráněn, celkem k 11 nezákonným zástřelům. Stávaly se hlavně při podzimních honech na drobnou zvěř, pravděpodobně za mlhy a se záměnou s divokými husami, které se na stejných lokalitách (podobně jako drop velký) vyskytovaly na tahu ve velkých hejnech.
Přehled zjištěných zástřelů: 1970 - 3 kohouti, 1971 - 2 kohouti a 1 slepice, 1974 - 3 kohouti, 1975 - 1 kohout, 1976 - 1 kohout
Je potěšitelné, že od roku 1977 díky větší pozornosti myslivců a jejich kázni při honech již k žádnému dalšímu nezákonnému zástřelu dropa velkého na Znojemsku nedošlo.
K navázání užšího kontaktu a k přímé spolupráci mezi myslivci a pracovníky státní ochrany přírody došlo až po roce 1970, kdy se myslivci začali podílet na aktivní ochraně dropa velkého. Některá myslivecká sdružení, jako Borotice, Božice, Lechovice, Chlupice, Strachotice, Dolenice, Želetice, Miroslav, Velký Karlov, Valtrovice a další, začala pomáhat při zimním sčítání dropí populace a pravidelně sledovat její pohyb během roku. Aktivní členové některých sdružení se přímo podíleli na odstraňování negativních vlivů v životě dropa velkého, na záchraně ohrožených snůšek a líhnutí dropích vajec v mysliveckém zařízení. Na všech plochách mysliveckých sdružení, které se nacházely na hlavním výskytišti a na lokalitách vedlejších, byla pravidelně prováděna regulace některé zvěře, která mohla nějak negativně ovlivnit dropa velkého (liška obecná, lasicovité šelmy, toulaví psi apod.).
 
 
Zpracování dat...