Časopis Myslivost

Podeváté mezinárodně v Židlochovicích

Myslivost 10/2016, str. 40  Jiří Kasina
Již podeváté a tradičně první čtvrtek v září se sjeli do konferenčního sálu židlochovického zámku představitelé mnoha středoevropských mysliveckých spolků. Akce pořádaná Středoevropským institutem ekologie zvěře Brno – Nitra – Wien za dosavadní ročníky nabrala na vážnosti a renomé, není to sice akce tradičně „odborně-seminářová“, nevydává se ani sborník a ani se na závěr nepřijímá celkové usnesení, ale je to spíše „myslivecký brainstorming“, příležitost se v klidu zamyslet a prodiskutovat myšlenky a názory, které spojují středoevropské myslivce bez rozdílu hranic.
 
I proto se sjeli na jižní Moravu zástupci většiny spolkových mysliveckých svazů Německa a Rakouska, pozvání přijal i předseda DJV Hartwig Fischer, prezident FACE Michl Ebner,  přijeli i zástupci i Itálie (Jižní Tyrolsko) a Švýcarska, naše slovenské přátele ze Slovenska reprezentoval jednatel Dr. Imrich Šuba, který je zároveň viceprezidentem CIC. Českou myslivost zastupoval Ing. Martin Žižka za MZe, zástupce Agrární komory Ing. Jiří Pondělíček  a poprvé i předseda ČMMJ Ing. Jiří Janota.

Jak řekl v úvodu M. Žižka, ve středoevropském regionu se nakupilo více problémů týkajících se myslivosti. Ze strany evropských orgánů je snaha o omezování lovu, tlaky na omezení práv držitelů a uživatelů zbraní, jsou ale i specifické problémy například spojené se šířením afrického moru prasat, a nebo expanze živočichů typu zlatý šakal. Celoevropským problémem je pak vztah zemědělství a myslivosti, vliv velkovýroby na nárůst stavů spárkaté zvěře a s tím související nárůst škod na zemědělských kulturách. K problémům se musí myslivecká komunita vyjadřovat, musí diskutovat svoje názory, a to nejen na národních úrovních, ale také mezinárodně. Myslivci musí spojit síly a vytříbit si jednotné názory, právě k tomu slouží setkání jako byla konference v Židlochovicích, nakonec i proto MZe takovéto aktivity vítá, zašťiťuje a podporuje.
 
Na úvodní projev navázal Dr. Imrich Šuba z pohledu viceprezidenta CIC. Pro další spolupráci a aktivity myslivců je určující prohloubení spolupráce mezi dvěma hlavními mezinárodními organizacemi – CIC a FACE. V Evropě je evidováno 7 milionů myslivců, z nich jsou ale jen 4 miliony organizovány v mysliveckých organizacích. Je třeba ke spolupráci získat zbývající nemalou skupinu 3 milionu myslivců a lovců, je třeba je přesvědčit k začlenění do některé z organizací. Tak získají nejen obě zmíněné organizace větší prestiž a váhu při jednáních. Je ale třeba, aby se zástupci myslivců dostali i do orgánů IUCN nebo CITES, případně dalších orgánů, nichž se týká také problematika lovu a myslivosti. Základním předpokladem by měla být silná a reprezentativní národní myslivecká organizace v každém evropském státu. Příkladem negativním budiž situace v Gruzii a Albánii, kde se národní myslivecké organizace roztříštily a výsledkem je zcela zásadní omezení lovu a myslivosti v těchto státech. Jiným nebezpečím je příklad Švýcarska, které si v poslední době v rámci občanského referenda ve dvou kantonech odhlasovalo zásadní omezení myslivosti a zavedení kantonálně placených rangerů, kteří redukují stavy zvěře.
 
Prezident FACE Michl Ebner konstatoval, že v myslivosti a v přístupu k lovu se ze strany nemyslivecké veřejnosti stále více projevují nepodložené a mnohdy mylné emoce. Situace se rychle mění a myslivost je třeba hájit jakožto zodpovědné hospodaření v přírodě, kdy ale myslivci na rozdíl od některých jiných složek přírodu pouze nevyužívají, ale přírodě mnohé také přinášejí. Jen tak lze myslivost do budoucna obhájit. Z pozice FACE je jednoznačná snaha, aby myslivci vystupovali v celé Evropě jednotně a nadnárodně, vzájemně se podporovali, stejně tak jednotně musí svoje stanoviska diskutovat CIC a FACE. Jen tak lze zabránit některým doslova diskriminačním opatřením ze strany evropských struktur. Pro to, aby mohla být evropská federace mysliveckých svazů FACE ještě silnější, je třeba propojovat zdroje nejen argumentační, ale i zdroje finanční.
Ve svém referátu zmínil i aktuální problematiku tlaku proti majitelům zbraní, FACE potřebuje širokou podporu ze všech zemí. V této souvislosti vyjádřil i myšlenku, že by bylo velmi vhodné, aby ve všech zemích platila povinná registrace myslivců a lovců v zájmových svazech či organizacích.
 
V následné debatě se pánové Peter Lebersorger (generální tajemník ústředí rakouských mysliveckých svazů), Hartwig Fischer (prezident celoněmecké DJV), Martin Žižka (MZe), Miroslav Vodňanský (SIEZ) a další v podstatě jednotně vyjádřili k tomu, že myslivost je každodenně degradována oponenty lovu, kteří jsou sice nejhlasitější, ale ani zdaleka nereprezentují většinový názor společnosti. Myslivci se musí včas bránit takovým útokům, musí se ale bránit i takovým konkrétním omezením jako je zákaz zimního přikrmování zvěře nebo zákaz zřizování obor. Nesmí ztratit oprávnění pro lov, ale nesmí se přitom nechat zatlačit do kouta v podobě jen nutnosti regulace stavů přemnožených druhů. Ano, je třeba zdůraznit lov takových druhů jako službu společnosti, ale zároveň s tím je třeba   zdůrazňovat i jiné přínosy myslivosti pro celou společnost.
 
Zajímavé bylo vystoupení barona Franz Mayr-Melnhofa, který vlastní více než 32 000 ha pozemků v Rakousku, je zároveň předsedou zemské štýrské myslivecké organizace. Podle očekávání zdůraznil, že lov je spojen s vlastnictvím pozemků, ale zároveň zdůraznil, že je to pro vlastníky půdy velkým závazkem. Byť je lov v Rakousku chápán jako součást zemědělství, jsou v  Rakousku tři čtvrtiny myslivců, kteří nejsou vlastníky půdy. Je třeba, aby myslivci a zemědělci nacházeli společná témata a hledali možnosti vzájemně prospěšné spolupráce.
Vlastníci zemědělských pozemků by měli vytvářet prostor pro všechny druhy živočichů, musí mít vztah k biotopu a právě ve spolupráci s myslivci musí zemědělci nacházet společná témata a cesty, jak pečovat o krajinu, jak třeba vytvářet klidové zóny pro zvěř. Je potřeba činit vše potřebné pro trvalé využívání krajiny a respektovat příklady vědy a výzkumu.
Jak uvedl ve svém vystoupení F. Mayr-Melnhof, na svých pozemcích dělá například ve spolupráci s myslivci opatření pro chov tetřívků, společnost to sice možná moc neocení, jemu to přináší zvýšení nákladů, ale chápe toto jako zachování tradice a dědictví po předcích.
 
Jako již tradičně přispěl svým filozofickým zamyšlením Alexander Schwab – švýcarský spisovatel a filozof. Jak uvedl, lov je součástí veškerého života, každý má lov ve svém nitru, někdo loví informace, někdo peníze či jiné požitky, někdo střídá partnery. Lovem se ale vždy lidstvo zdokonalovalo a zvyšovalo svoje dovednosti, záleží jen na tom, v jaké podobě se u každého lov v nitru projeví. Proto se nesmějí myslivci stydět za projev svého nitra, a jestliže samoregulace v moderní kulturní krajině neexistuje, lov je přirozenou součástí života. Země, která by se vzdala lovu, by se vzdala sama sobě.
 
V závěrečné panelové diskuzi většiny přítomných zazněla řada zajímavých a podnětných myšlenek. Aktuální je otázka lovu invazních druhů, myslivci se musí ujmout své role, ale nesmí se nechat dotlačit k bezhlavé genocidě, do pozice jen hubičů škůdců, musí stále akcentovat širší pohledy na myslivost a lov. Vůbec termín škodná a užitková zvěř by neměli myslivci používat, existuje jen jedna zvěř, zvěř žijící v naší přírodě. Problém nastane zřejmě se šířením šakala zlatého, který už dokázal v některých oblastech Maďarska zlikvidovat veškeré přírůstky daňčí zvěře. Velkým nebezpečím je lavinovitě se šířící norek, který loví drobné ptactvo a pokud myslivci nedokáží zredukovat jeho stavy, projevují se v některých státech už i tendence předat možnost lovu ochranářům se všemi negativními důsledky. Nebezpečným precedentem je ale i Holandsko, které byť je členem EU, svojí národní legislativou zcela zakázalo dovoz asi stovky druhů exotických trofejí, čímž doslova eliminovalo lovy svých občanů v zahraničí. Za českou stranu zdůraznil J. Janota, že není snaha některých státních orgánů řešit přístup k populacím vydry, kormorána a bobra, ale ani k populacím jestřába, krahujce a nebo výra. Musíme se zabývat také redukcí stavů černé a sičí zvěře, aktuálně hrozí i enormní nárůst stavů a s tím souvisejících škod daňčí zvěří. Bohužel většina populace je stále více odtržena od přírody, vnímá jen škody zvěří, ale vůbec se třeba neřeší stále se zvyšující škody na zvěři. Myslivci proto musí neúnavně zdůrazňovat a prosazovat své pohledy, dávat na stůl relevantní argumenty a vést dlouhodobou konstruktivní diskuzi se všemi složkami, které zasahují do naší přírody.  
-kas-
Zpracování dat...