Časopis Myslivost

Vysoké Taury a lov svišťů v Rakousku

Myslivost 10/2016, str. 58  Petr Ziegrosser
Jako každý rok, tak i letos koncem srpna jsme s kolegy vyrazili do Rakouska na lov svišťů. Je to již tradice. Pro mnohé lovce je to první návštěva Alp, a tak využijí čas i na trochu turistiky a poznání kraje a života místních lidí. A pokud se domluvíte německy, dozvíte se i spoustu informací o kraji a lovu v horách. Letošní loveckou akci jsem naplánoval do lokality Matrei in Osttirol. Matrei je nejen vyhlášené zimní lyžařské středisko, ale lanovky jsou využívány po celý rok, a tak je možné holdovat i pěší turistice. A protože je tam národní park, tak vše – i myslivost – je vázáno určitými pravidly, která je nutno dodržovat.
Národní park Vysoké Taury (německy Nationalpark Hohe Tauern) je největší národní park v Rakousku. Nachází se na pomezí rakouských spolkových zemí Salcbursko, Korutany a Tyrolsko v pohoří Vysoké Taury. Má rozlohu 1856 km² a vyhlášen byl v roce 1981 jako první národní park v Rakousku.
Běžnou zvěří v národním parku je jelení, kamzičí, srnčí, ale vidět můžeme i kozorožce. Velké šelmy v národním parku nejsou, medvěd byl vyhuben v 19. století, stejně tak jako vlk. Vidět můžeme i supa bělohlavého a orlosupa bradatého, který zde byl úspěšně vysazen v roce 1986.
Svišti jsou zde v hojném počtu, ale nebylo to tak vždy. V počátku 19. století byli místními vyhubeni jednak pro kvalitní sádlo, které má léčivé účinky, jednak proto, že budováním hradů ničí pastviny pro dobytek a je nebezpečí, že si kráva zláme při propadnutí do „hradu“ nohu. Ve 20. století však byli znovu vysazeni a dnes se jim daří velice dobře. Vyskytují se ve výškách od 1400 až po 2700 metrů nad mořem.
Honitba Matrei in Osttirol má rozlohu 4000 ha, je to chovatelská oblast, společenstevní honitba, která má 20 členů. Jsou to místní lidé, sedláci s různě velikými pozemky. Ročně uloví kolem 25 ks kamzičí zvěře, 60 ks srnčí zvěře, 20 ks jelení zvěře, 2 tetřívky, každý druhý rok tetřeva a každoročně 40 svišťů.
Ve střední Evropě je obvyklý systém honiteb s rozlohou daleko menší, než je roční životní prostor zvěře a než by bylo pro chov zvěře optimální. Je proto velice obtížné sčítání zvěře, plánování odlovu a jeho následné plnění. Je prakticky nemožné zajistit dosažení a udržení správného poměru pohlaví a rozložení trofejové zvěře do věkových tříd. Proto se v Rakousku v některých oblastech, do nichž patří i Národní park Vysoké Taury, spojují honitby do chovatelských oblastí (Hegegemeinschaften).
Původně byly tato chovatelské oblasti zakládány pro jelení zvěř s cílem snížit škody jelení zvěří na lese, vytvořit správnou sociální a věkovou strukturu jelení zvěře, nechat zestárnout populaci a získat tak zralé trofejové jeleny. Postupem času jsou vytvářeny i pro kamzičí zvěř a kozorožce, v neposlední řadě i pro tetřevy a tetřívky.
Je dokázáno, že chovatelské oblasti oproti jednotlivým malým honitbám snižují lovecký tlak na zvěř, a tím se snižují škody zvěří na lesních porostech. Malé honitby znamenají velký lovecký tlak a ten vede k velkým škodám (okus a loupání) na lese.
Doporučuje se, aby chovatelské oblasti měly výměru alespoň 3000 ha, nejlépe je, když zabírají celé horské údolí. V praxi mohou fungovat pouze ty chovatelské oblasti, ve kterých jsou jasně stanovená pravidla, ve kterých všichni členové mají stejná práva a povinnosti a kde se dodržují předem stanovená pravidla zaručující i těm členům, kteří mají jen malou plochu vložených pozemků, možnost ulovení trofejové zvěře. Toho lze dosáhnout snížením stavů holé zvěře a dobrým hospodařením se zvěří trofejovou.
Národní park umožňuje, na rozdíl od našich národních parků, výkon myslivosti místním myslivcům. Schvaluje plány lovu a doporučuje myslivcům, jak se zvěří hospodařit. Zde je několik zásad jak hospodařit s jelení zvěří, které mohou být vzorem i pro nás:
Klidovou zónou je velká část národního parku, neloví se tam.
Klid, klid a ještě jednou klid. Loví se od 15. srpna do 30. prosince, v té době je tam již hodně sněhu a zvěř potřebuje klid. Každý pohyb, zvláště pak útěk je veliká ztráta energie a s tou musí jelení zvěř v zimě šetřit, jinak by nepřežila.
Loví se pouze ráno, večer má zvěř klid na pastvu. Zvěř lépe snáší vyrušení, když ráno zatahuje do krytu, než když večer vychází na paši.
Nestřílet do tlupy. Zvěř velice těžce nese ztrátu člena tlupy, je to pro přeživší členy tlupy velice traumatizující.
Po ráně minimálně půl hodiny čekat. Není dobré, když si zvěř spojí výstřel s lovcem. Zvěř většinou po ráně stojí opodál a jistí. Když je čas mezi výstřelem a příchodem ke kusu příliš krátký, spojuje si zvěř člověka se smrtí člena tlupy.
Doporučuje se střílet bezolovnatým střelivem. Zvěři je sice jedno, jaký projektil jí usmrtí, ale zbytky olova ve zvěřině kvalitní zvěřinu znehodnocují.
Mít co nejlepší lovecké psy je při lovu jelení zvěře nutnost. Dobrý lovecký pes není lovci jen oporou při dosledu zvěře, ale pomáhá při obeznání zvěře a při hledání shozů.
Nestřílet na vzdálenost větší než 200 m. Přesto, že současné zbraně, optika a střelivo umožňují střelbu i na 500 m, jistá rána je na tuto vzdálenost problematická a bývá to více náhoda než jistota vzhledem k síle větru, tlaku vzduchu, střelby do nebo dolů svahem, nebo v závislosti na balistice střely. Zvěř by měla dostat šanci a lovec by měl šouláním ke zvěři svoje lovecké dovednosti zlepšovat.
Pravidelný výcvik ve střelbě na střelnici je nutný. Vlastnit a nosit zbraň je lovcovo právo, ale umět se zbraní dobře zacházet a trénovat střelbu je lovcova povinnost! Stejně tak by měla být povinnost dát na střelnici zkusnou ránu při koupi nového střeliva a ne zkoušet nové střelivo rovnou na zvěři.
Dostatek času na honitbu, zvěř a lov by měl mít každý myslivec. Nejen v době lovu, ale po celý rok. Nejen čas na přikrmování, pozorování a sčítání zvěře, ale i na ochrannou službu v honitbě.
 
Stavy tetřevů a tetřívků jsou v Národním parku Vysoké Taury stále vysoké. Jejich lov je, na rozdíl od našich národních parků, povolen. Vedení parku si uvědomuje, že zákaz lovu není správná cesta. Proto se každoročně tetřevi a tetřívci sčítají a podle stavu populace se povoluje lov. Myslivci se věnují odstřelu škodné, loví hlavně lišky, kterých v zimě na újedi uloví každoročně kolem čtyřiceti kusů. Černou zvěř v honitbě nemají.
 
Lov svišťů
Lov svišťů není (pokud se nemusí kopat) náročný, většinou celá skupina uloví sviště během jednoho dopoledne. Na sviště nás doprovázel Christoph se svým synem. Christoph je typický alpský sedlák a vášnivý myslivec. Vlastní 40 ha zemědělské půdy, 10 ha luk, které dvakrát do roka kosí a 30 ha horských pastvin nacházejících se ve výšce 1700 až výšky 2500 m.n.m. Má 20 krav a několik desítek ovcí. Krávy dojí, mléko prodává. Vyrábí pro sebe máslo, sýry nedělá. Zemědělství je jeho obživa, myslivost je jeho velkým koníčkem. Je to horal tak jako jeho táta a děda. Horal, pro kterého je svoboda a volnost tou nejvyšší životní hodnotou.
Obvykle se svišti loví kulovničkami malé ráže, například .22 Hornet nebo .222 Remington. Letos měli lovci k dispozici u nás málo obvyklou ráži .17 Remington. Náboj .17 Remington je velice rychlý (1200-1300 m/s), střela má průměr 4,37 mm, hmotnost pouze 1,3-1,9 g, délka nábojnice je 45,62 mm. Náboj byl vyvinut v roce 1970. Pro lovecké účely se používá od roku 1971, určen je především pro lov kožešinové zvěře. Při střelbě na větší vzdálenost nepoškozuje kožešinu, projektil se rozloží a na kožešině je pouze vstřel, žádný výstřelový otvor. Náboj .17 Rem. je velice přesný i na velké vzdálenosti, ale při malé hmotnosti střely je třeba dbát na to, aby v dráze střely nebyly žádné překážky a i vítr může podstatně přesnost zásahu ovlivnit.
 
Stále tvrdím, že lov sviště by měl alespoň jednou za život absolvovat každý český myslivec. Když ne jako lovec, tak alespoň jako doprovod pozorovatel. Podívat se do hor, které u nás nemáme a zažít tam východ a západ Slunce. Seznámit se s místními lidmi, posedět s nimi u místních specialit a popovídat si s nimi. A pokud se s nimi spřátelíte, je to přátelství na celý život.
Petr ZIEGROSSER
Zpracování dat...