Časopis Myslivost

Dvojtyčky – nová střelecká pomůcka pro polní střelbu na velké vzdálenosti

Myslivost 8/2016, str. 54  Martin Helebrant
Dobrý myslivec ve svém revíru dbá i na správný poměr pohlaví spárkaté zvěře. Odstřel holé nepatří mezi ty atraktivní, ale je něco, co je třeba udělat a udělat dobře. S výhodou lze lovit holou srnčí, když se na podzim shlukne do tlup vprostřed polí. Tam opak máte možnost zhodnotit stav každého jednotlivého kusu, porovnat s ostatními a provést výběr opravdu odpovědně. Problém takového lovu spočívá v v tom, jak se dostat na dostřel. Odpověď je prostá – blbě. Ať děláte co chcete, budete střílet na daleko. Na hodně daleko.
Většinu výstřelů vedete na vzdálenosti, na jaké si lovci z lesních honiteb berou auto nebo aspoň kolo. Navíc, pokud si nechcete lehat do rozblácené oranice, tak střílíte ve stoje a opora nebývá vždy nablízku. To se do dálky střílí stejně, jako se přichází na dostřel. Blbě. A tak začnete uvažovat o nějaké pomůcce, opěře která by vám při střelbě na velké vzdálenosti pomohla zbraň stabilizovat. Tradiční pomůckou je šoulací hůl, „piršštok“. To je v podstatě prostá hůl zakončená na svém vrcholu vidličkou. Do vidličky se založí předpažbí a ve svislé ose jste zbraň citelně stabilizovali. Je to lepší než nic, citelné vylepšení střeleckého komfortu přináší její soudobé varianty, které umí pohotovou úpravu výšky opěry jednou rukou. Tyčka se ale pořád bude kývat zepředu dozadu a zprava doleva. Stabilizace je pouze ve svislé rovině v místě opření.
V Maďarsku jsem před pár léty v praxi poprvé viděl vylepšenou verzi, tvořenou dvěma tyčkami spojenými šroubkem.  Střelec je před sebe postaví do podoby více či méně širokého A. Mírou rozevření si regulujete výšku opory. Nad vrcholem A tvoří konce tyček malé V, kam si můžete zbraň opřít.  Opora zbraně se tím v místě podepření docela výrazně stabilizuje jak ve svislé, tak i v příčné ose; již se nekolébá do stran ale jenom dopředu a dozadu. Nezdá se to, ale Áčko je opravdu citelným přínosem k jistotě zásahu, i v porovnání s šoulací holí. To ostatně věděli již lovci buvolů v USA, kteří takovéhle tyčky používali při svém lovu na otevřených pláních prakticky vždycky. Nosíte ale dvě tyčky. tato pomůcka to není nic jiného než veliká dvojnožka, jakou běžně můžete najít na odstřelovačských puškách ale v zahraničí také na některých loveckých puškách. U nás se dvojnožka montovaná na zbrani příliš neujala. Na rozdíl od šoulací hole se nepovažuje se za součást naší myslivecké tradice a mnohdy je v našich honitbách vídána se značnou nelibostí. Faktem ale je, že velká i malá, na zbrani montovaná dvojnožka je velkou pomocí a při střelbě vleže dává její použití jedny z nejlepších možných výsledků.  Slabou stránkou nízké dvojnožky je, že ne vždycky na rovinatém terénu najdete takové místo, kde vám tráva a porost nebudou bránit ve výhledu. A musíte k ní zalehnout. V mokré oranici nic, co by mě těšilo.
Stabilitu opěry lze dále zlepšit použitím 3 tyček, spojených nahoře kloubky do trojnožky, do podoby fotografického stativu. Opěru tvoří opět buď horní konce tyček, nebo, pokud jsou tyčky spojné nějakou hlavicí, tak na ní může nějaká měkká opěrka. Výšku opět můžete regulovat rozevřením nožiček. Opěra je to již velice stabilní, zbraň je stabilizovaná jak výškově, tak příčně i podélně. Ovšem nosíte již 3 tyčky a postavení opěry již není tak rychlé jako v případě prosté šoulací hole nebo Áčka.
Všechny uvedené pomůcky navíc podpírají zbraň pouze v jednom místě. Pažba kolísá s vaším ramenem. Jistě, na trojnožku se dá namontovat polstrované korýtko, kam zbraň položíte a vaše rameno slouží jenom jako záchyt zpětnorázových sil.  Pomůžete si hodně, ale je to monstrum neskladné a pomalé.
 
Vždycky jsem měl tušení, že někde musí existovat jednoduché, elegantní a přitom funkční řešení problému polní střelby.  Svatý grál, dokonalost v prostém šatu. Zjevení. Ale když jsem se s ním setkal, málem bych ho přehlédl a zavrhl. Setkal jsem se s tímto řešením na podzim roku 2013, když jsem byl pozván na lovecké safari do Afriky. Tady mi nabídli k používání cosi, o čem mluvili jako o perfektní polní opoře pro střelbu vstoje na dlouhé vzdálenosti. Byly to 4 duralové trubky spojené 4 kloubky a jednou šňůrkou od bot do podivné konstrukce, která byla navíc výškově výsuvná. Ve své podstatě se jednalo o dvě dvojnožky. Jejich nohy byly dole spojeny podélně výkyvným kloubem.  Kolem těchto kloubů se obě dvojnožky rozvírají, maximální rozevření horních vidliček je omezeno smyčkou z tkaničky od bot (či co to bylo za provázek). Do horních vidliček se založí zbraň, předpažbím a spodkem pažby. Zbraň spočívá na dvou pevných podporách. Stranově se zaměření nastavuje polohou spodních nohou zařízení, svislé zaměření se nastaví naklopením tyček dopředu nebo dozadu. Tyčky mi ukázali, pochválili, zasunuli do složeného stavu a vrazili do ruky. Den na to, když jsme vyrazili na lov, jsem zjistil, že mi nejdou rozložit. Můj průvodce ale tyhle tyčky neznal a nepodařilo se nám je zprovoznit. Odplivnul jsem si a tyčky zůstaly pod sedadlem auta, při střelbě jsem si opíral kulovnici o trojnožku. Ale pořád mi to vrtalo hlavou, jak je možné že ten nefungující „herberk“ jiní průvodci tak vychvalovali. Osud se na mě usmál v podobě náhlého onemocnění. Prostě jsem nemohl jinak, jeden den jsem místo lovu musel zůstat v posteli. A tak jsem začal zkoumat tyčky, opřené o skříň vedle postele. Pochopil jsem, jak se aretují a podařilo se mi je vysunout z transportní polohy do pracovní. Když se mi podařilo vyřešit tenhle problém, začal jsem s tyčkami cvičit. Vzal jsem kulovnici, vytáhnul závěr a položil ji na tyčky. Od prvního pohledu puškohledem na osamělý suchý strom v dálce jsem věděl, že toto je grál: dokonalost o které jsem snil, ale nikdy ji v praxi nenašel. Teď jsem ji měl v ruce.  Ano, ještě jsem si musel nacvičit rychlé zaujímání střelecké pozice, rozložení tyček a založení zbraně do vidliček, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že rozkročením tyček si mohu snadno regulovat výšku opory i na nerovném terénu. Než jsem si nacvičil pružnou změnu směru střelby (stačí nadzvednout jednu opěru ze země a špičkou nohy ji opatrně přesunout do potřebného směru). Celé to hledání a nácvik ale ani organizmu otupenému hodně zvýšenou teplotou netrvalo déle než cca 40 minut, maximálně hodinu. Zaujetí střelecké polohy pak trvalo pár sekund a dalo se udělat zcela potichu.
Následné lovy ukázaly, že tušení grálu bylo správné. Již první pokusy na jednoduché polní střelnici ukázaly, že s pomocí těchto dvojtyček (v angličtině průvodce tyčkám říkal twinsticks, tedy zdvojené tyčky a čtenář mi snad odpustí ten český novotvar) se dá i ve stoje účinně střílet až na 300 a možná i víc metrů. Zbraň je opřená ve dvou bodech a je tedy velmi dobře stabilizovaná jak výškově, tak ve dvou na sebe kolmých rovinách, tak i směrově. Rameno slouží jenom jako opěra a záchyt zpětnorázových sil, držení zbraně vyžaduje jen minimum svalového úsilí.  Praxe v buši pak potvrdila, že v otevřeném terénu jsou dvojtyčky velmi dobře použitelné. Dvojtyčky jsem si obzvláště pochvaloval v situaci, kdy jsem dlouhé minuty musel čekat, až se lovený kus zvěře oddělí od stáda a nebude přitom kryt vegetací. Doba, která na střelbu v takových případech zbývá, bývá kraťoučká a vyčkávání na kýžené „střelecké okénko“ se zalícenou zbraní je úmorné. S narůstající únavou paží roste i svalový třes a klesá pravděpodobnost účinného zásahu. Dvojtyčky nesou plnou váhu zbraně, drží ji v požadovaném směru a úsilí potřebné k jejich udržení ve správné poloze je minimální. S dvojtyčkami jsem ulovil několik kusů zvěře a zkušenost byla velmi dobrá. Prostě to funguje a při jejich použití má člověk pocit opory zbraně, který se blíží pocitům při střelbě z nastřelovací stolice. Nelovím běžně v takto široce otevřeném terénu, naše honitba je smíšená, ale nakonec jsem neodolal a dvojtyčky zakoupil. Je pravda, že v lese je až tak moc nepotřebuji, ale na popocházení kolem „širých lánů“ je to pomůcka jako ušitá na míru.
Zajímavé je, že dvojtyčky údajně nevznikly spontánně, ale že jsou výsledkem cíleného vývoje „profesionálního vynálezce“. Ostatně webové stránky výrobce (www.ph-jagt.dk), dánské firmy PH Jagd, skutečně ukazují celou řadu nejrůznějších opěrek, které naznačují cílený systematický vývoj. Nevím, zda již existuje dovozce této zajímavé pomůcky do ČR, ale soudím, že v případě potřeby a vůle se dvojtyčky dají poměrně jednoduše udělat i svépomocí. Dvojtyčky jsou ve své stávající podobě údajně chráněny patentem, ale pokud si je v nějaké podobě (třeba neskládací, pevné) uděláte pro svoji vlastní potřebu … 
 
Zpracování dat...