Časopis Myslivost

Je snaha Evropské komise o omezení legálního držení zbraní vůbec legitimní?

Myslivost 8/2016, str. 14  Miroslav Krejčí
Je známo, že se v evropském parlamentu projednávají opatření směřující k omezení práv držitelů a majitelů zbraní. Na odmítnutí takového omezení práv občanů se shodla vládní koalice s opozicí i s názorem odborníků a veřejnosti. Ale naše média, jindy halasně proklamující demokratické svobody, mlčí nebo podlézavě přikyvují Bruselu, aniž by dala prostor opačnému názoru. Protestní petice s desítkami tisíc podpisů z různých zemí EU Brusel arogantně přehlíží.
Evropská komise tvrdí, že musí reagovat na sílící terorismus. Podle zdravého rozumu je třeba se zaměřit na ilegální trh se zbraněmi, na rizikové komunity vyznávající násilí a na ty typy střelných zbraní, které svými technickými parametry umožňují v co nejkratším čase pozabíjet co nejvíc lidí, tedy na automatické útočné pušky a samopaly s velkými zásobníky, střílející dávkou a přesné na stovky metrů.
Leč Evropská komise postupuje právě opačně. S příznačnou logikou chce „ztížit teroristům přístup ke zbraním“ tím, že zabaví legálně držené zbraně řádným občanům, ač legální zbraní jsou v EU trestné činy spáchány velmi vzácně a teroristé je neužívají nikdy. EK se zaměřuje na tří až pětiranné lovecké brokovnice, na poloautomatické lovecké kulovnice na dva náboje a na krátké osobní zbraně na 6-17 nábojů, ačkoli ty nejsou pro teroristické útoky dostatečně účinné pro malou palebnou sílu a krátký účinný dostřel a nelze jimi ohrozit v krátkém čase velký počet lidí.
Svobodná společnost řadí právo vlastnit zbraň mezi základní lidské svobody, neboť jen s ní se lze účinně bránit proti stejně vyzbrojenému útočníkovi. Máme registr i zákon o zbraních, které mohou být vzorem celé EU. Držení zbraně podmiňují zdravotní předpoklady, bezúhonnost i odborná způsobilost. Zohledňuje se též přiměřená účinnost zbraně pro konkrétní účel. K lovu, sportu či sebeobraně nejsou třeba automatické či poloautomatické pušky; brokové automaty na více nábojů se užívají spíš ojediněle. K účinné obraně stačí revolver nebo pistole s malým obsahem zásobníku. Tyto zbraně svými výkonovými parametry nepředstavují teroristickou hrozbu. Přesto je chce EK řádnému občanovi vzít.
Pokud se jedná o krátké zbraně, bude mít směrnice pro jedince v případě jeho napadení fatální následky. EK tak fakticky odmítá ponechat občanovi i pouhou možnost se případnému útoku účinně bránit. Zákazem držení osobních zbraní fakticky nutí své občany, aby případný útok trpně snášeli a nechali se bez odporu zabíjet. To nelze nazvat jinak než pohrdáním jejich životy. Nechce-li se někdo bránit, může se tak rozhodnout jen za sebe. Ale bránit vlastní život je prvým zákonem života. Vzít toto právo druhým je zločinem proti lidskosti, neboť to fakticky znamená zvýhodnit teroristy. Bezbranní se vraždí snáz.
Opravňuje-li zákon jedince k tzv. nutné obraně, má takový zákon smysl jen tehdy, je-li obrana fakticky účinná. Ale bez krátké střelné zbraně je účinná obrana před útokem střelnou zbraní, ale i třeba automobilem, fakticky nemožná. Kdysi nesměli mít zbraně jen otroci a nevolníci. Nacismus i komunismus lid odzbrojili.
Proto nad přístupem EK zůstává rozum stát. Kdo při vstupu ČR do EU tušil, že se dočkáme tak cynického zpochybnění základního práva na obranu vlastního života? Čím se máme případnému útoku bránit, když už nás policie všechny ochránit nedokáže? Relativně nízká frekvence teroristických činů (zatím) na podstatě věci nic nemění.
Absurdita směrnice EU ještě vynikne v kontextu současné bezpečnostní situace v Evropě, která se v poslední době významně zhoršila a tento trend stále pokračuje. Útoků radikálů přibývá a dramaticky roste i počet jejich obětí. Nezodpovědná imigrační politika EU vede k příchodu velkého počtu lidí, vyznávající netolerantní ideologie i trvale posiluje levicové a pravicové radikály, kteří nemají k násilí daleko. Posun terorismu od výbušnin ke střelným zbraním i předmětům denní potřeby (nože, auta) přináší napadeným možnost se bránit i naději na přežití, budou-li mít k obraně vůli a prostředky. Je absurdní a nanejvýš cynické, aby napadení lidé umírali jen proto, že jim EU prostředky k sebeobraně vezme.
I případný zákaz užití vojenských ráží k loveckým a sportovním účelům nemá logické opodstatnění, zvláště ne u ráží 7x57, 8x57IS nebo 30-06 Sprg., které armády již vice než 60 let neužívají. Pokud by k tomu došlo, výrobci nábojů i zbraní by snadno věc vyřešili. Není problém využít nábojnici 7x64 pro nový náboj 7,62x64, ani vrátit se k velmi dobré ráži 8x64. Zbraně ráží 30-06, 308W i 8x57IS by se daly snadno přizpůsobit. EK arogantně přehlíží i to, že ve střední Evropě jsou rodinné lovecké zbraně po předcích ve velké úctě a mají nenahraditelnou osobní hodnotu.
Je demagogií pacifistického poblouznění hovořit o nežádoucím kultu střelných zbraní, který údajně deformuje myšlení i chování člověka. V Evropě nevede legální držení střelných zbraní ke zvýšení počtu trestných činů. Pravda je přesně opačná. Existuje řada případů především z Izraele a USA, kdy obranné užití legálně držené zbraně zachránilo lidské životy. Jen o tom náš tisk nepíše. Vrah v Orlandu by zabil daleko víc lidí, kdyby jej jeden z návštěvníků klubu nezahnal střelbou z pistole na toaletu, kde pak mohl zabít již jen několik málo lidí. V další střelbě do davu mu tak zabránila jediná malá osobní zbraň.
Schopnosti policie útočníka zastavit také není nijak oslňující. Čelní sklo u auta vraha z Nice mělo téměř všechny zásahy na opačné straně, než sedí řidič. Těžko říci, jestli policie tak mizerně střílí nebo si policisté ve stresu nebyli schopni uvědomit, na které straně mají auta ve Francii volant. Nacvičené algoritmy nepomohly a účinně zaimprovizovat policie nedokázala. Že se i v takové situaci improvizovat dalo, ukázali dva civilisté, kteří se pokusili do auta za jízdy dostat opačnými dveřmi. Druhému se to údajně podařilo a významně přispěl k ukončení masakru. Kdyby měl k dispozici krátkou zbraň, mohl vraha zastavit dřív a obětí by bylo méně. Ale dnes umí u nás takovou zbraň ovládat jen minimum lidí. Je ostudou, že většina dnešních mladých mužů neumí střelnou zbraň ani nabít, natož pak efektivně použít.
Všichni ti, kteří šíří nesmysly o „kultu zbraní“, nepochopili, že svoboda není nikdy zadarmo. Občan, který nesmí vlastnit zbraň k obraně své a svých blízkých, není suverénem ve vlastní zemi. Ten, kdo není ochoten bránit svobodu i se zbraní v ruce, ji dříve či později ztratí. Právě proto je zbraň v rukou řádného, plnoprávného občana, který s ní dovede zacházet, přirozenou a nezbytnou součástí kultu svobody
Snaha EK zbavit Evropany možnosti individuálně účinné možnosti obrany je důkazem ostudné nedůvěry, kterou EU vůči svým občanům projevuje. V Bruselu se bojí, aby se Evropané v budoucnu importovanému násilí nebránili. Pokud ovšem neexistuje žádný střet civilizací, který politická korektnost EU tak úporně popírá, není se přece čeho bát.
S EU se občané budou identifikovat a budou jí věřit jen tehdy, pokud ona bude věřit jim a bude-li ctít jejich právo na obranu života a hodnot, z nichž naše civilizace vzešla. Společnost by měla být vděčna všem, kdo se na vlastní náklady učí své legálně držené zbraně dobře a odpovědně ovládat, ať již se jedná o krátké osobní zbraně, zbraně lovecké či sportovní.
Právě o takové lidi, hrdé, sebevědomé a odpovědné by se každá dobrá vláda měla opřít. Pokud se evropské struktury otočí k občanovi zády a pohrdaje jeho životem mu nemožní účinnou obranu, ztratí lidé o unii poslední iluze a otočí se i oni zády k ní.
MUDr. Miroslav KREJČÍ
Zpracování dat...