Časopis Myslivost

Mistrovství světa v Namibii

Myslivost 8/2016, str. 74  Antonín Čech
Kdo nezažil, nepochopí a neocení … … tuto střelbu a naše umístění v Namibii na II. mistrovství světa v lovecké kulové střelbě. Minulý článek jsem končil tím, že především díky Martinu Šlechtovi, jeho jednání s Českou zbrojovkou Uherský Brod a jeho firmě Lovecký svět, se daly dohromady prostředky na pokrytí velké části nákladů spojených s cestou na tento světový šampionát. Již nic tedy nebránilo tomu, zajistit všechny potřebné věci s cestou související (víza, letenky, pojištění apod) a vyrazit do Afriky.
Od kompletace nových kulovnic CZ 557 Varmint s novými puškohledy ZD 6-24x56 RD s osnovou MT 308 upravenou na balistiku nového náboje a nastřelení na tento speciální náboj FOX 308W od Sellier & Bellot, které proběhlo 6. května při tréninku na CP v L4K a Kombinaci ve Světnově u Žďáru nad Sázavou, zbývalo do odletu do Namibie necelé čtyři týdny.
Generálkou byl v neděli 21. května ve Světnově Memoriál Radslava Kinského. Střílel se pětiboj - klasický L4K a redukovaný kňour po jedné ráně na 100, 150, 200, 250 a 300 metrů. A světe, div se. Martin Šlechta dal v L4K touto novou kulovnicí v ráži 308W plný nástřel, to je 200 bodů z 200 možných. K tomu ještě přidal 47 na redukovaném kňourovi a byl druhý, protože náhradník v družstvu Jindra Mahel dal v L4K 199 a na kňourka 49 a s 248 body z 250 zvítězil.
S ohledem na přípravu družstva se přidal ještě závod na 2x5 výstřelů čistě lovecké kulové střelby a o rozmístění terčů a stanovení druhu opěr, vzdáleností a polohy byl požádán Josef Černý a Mira Forró. První šestice dala z 301 možných bodů tyto úžasné nástřely: Josef Černý 300,6 bodů, Martin Šlechta a Mira Forró 300,4 bodů, Zdeněk Veleba 300,3 bodů, Mira Náhlík 290,4 bodů a já 280,2 bodů.
Družstvo se ještě jednou sešlo na společném tréninku 25. května, kdy střelci pilovali nastřelení zbraní a různé polohy při střelbě s rozmanitými opěrami a na různé vzdálenosti.
Nastal den „D“, to znamená odlet 3. června 2016 do Windhoeku, hlavního města Namibie. Letěli jsme s přestupem ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se k družstvu ve složení Ondřej Borák, Antonín Čech, Pavel Hruška, Miroslav Náhlík, Tomáš Staněk a Martin Šlechta připojil konstruktér CZ 557 Varmint Viťa Sedlák a obchodní zástupce CZUB pro tuto oblast v Africe Ing. Ondřej Tomášek. Časně zrána 4. 7. 2016 nás na malém letišti přivítala za krásného slunečného počasí typická africká krajina s okolními horami. Čekal tam na nás černý řidič mikrobusu z volnočasového komplexu Heja Lodge, kde jsme byli ubytováni, odehrávaly se tam všechny organizační akce a v blízkém okolí probíhal vlastní závod.
Po asi 40 kilometrech jsme sjeli z asfaltové silnice a po dalších asi třech kilometrech jízdy po šotolinové cestě jsme konečně vjeli do krásného ubytovacího areálu. Ihned jsme si na recepci vyzvedli klíče od pokojů, „uložili“ tam zavazadla a flinty a „hurá“ se občerstvit. Jejich pivo chutnalo skvěle a nezůstalo jen při něm.
Ještě jsme stihli za asistence Víti Sedláka namontovat na zbraně optiky, vše dotáhnout, překontrolovat a každý snil především o posteli a řádně se vyspat.
Druhý den, jsme byli odvezeni mezi okolní hory na jakousi střelnici. Umístili nám na 100 a 200 metrů bílé kartóny s červenými tečkami a ve vzdálenosti 300 metrů byl umístěn jeden gong o průměru 20 cm. Proběhlo nastřelení a bylo nádherné slyšet po každém výstřelu na gong jeho zvučné zazvonění. Byli jsme spokojeni. Balistika zde v 1700 metrech nad mořem se zdála shodná s tou u nás. Chtělo ale asi více výstřelů než těch, které jsme vystřelili, aby si vše sedlo tak, jak má být.
Večer bylo slavnostní zahájení. Krásný ceremoniál. Hlavní slovo měl Dirk, ředitel soutěže a Wiliem Botha, prezident svazu lovecké kulové střelby. Následující den byl na pořadu závod kategorie 223 Rem. Bohužel s ohledem na zařizování všeho na poslední chvíli nebylo v silách si ještě zajistit převoz našich dvěstedvacettrojek a střeliva Match. Jeli jsme se tedy podívat jako diváci.
Po projití všech šesti stanovišť nám bylo jasné, že je obrovská škoda, že jsme si nevzali aspoň dvě kulovničky a na nich se neprostřídali, protože s ohledem na náročnost, vzdálenosti max. 200 metrů a použité polohy, by jistě někdo v nás byl na „bedně“. Byla to daň za to, co předcházelo martýriu, spojeném s tím, zda vůbec pojedeme.
Po obědě jsme společně se zástupci ČZUB jeli do hlavního města k návštěvě firmy ROZENTAL, jejich obchodního partnera, který vzal na sebe značnou část nákladů spojených s působením naší reprezentace v místě konání soutěže. Wolker i Mario byli opravdu dobrými průvodci i parťáky.
Pak nastal den pro nás nejdůležitější. Byl to 7. červen, kdy proběhl závod družstev kategorii open. Vše začalo ráno nástupem na hrázi jezírka, kde za zvuku namibijské hymny byly vztyčeny na stožáry vlajky všech osmi zemí, jejichž střelci se tohoto šampionátu přijeli zúčastnit.
Po společné snídani se nasedlo do vozů a přesunuli jsme se více než 100 kilometrů do krásného areálu lovecké farmy a současně střelnice. Uvítal nás jakýsi zámeček na kopci, kde nás opět čekalo malé občerstvení a zázemí před vlastní střelbou. Bylo šest družstev - australské, české, jihoafrické, namibijské, švédské a mezinárodní, složené ze střelců ze zemí, které nemohly postavit šestičlenné družstvo, doplněné domácími a jihoafrickými střelci.
Tedy šest družstev na šest stanovišť. Na každém se střílelo pět výstřelů. My jsme začínali na stanovišti číslo 2. Byl to terč přímorožce. Střílelo se vestoje a oporou byla volná tyč. Čas 90 vteřin. Vzdálenost okolo 200 metrů. Velký oválný kruh na hlavě s hodnotou 30,1 bodů lákal. Nakonec se ukázalo, že volba Martina a moje střílet na menší kružnici na komoře o hodnotě 30 bodů, ale s okolními 25 a 15 body, se ukázala jako správná a ostatní zbytečně na hlavě ztratili. Věděli jsme, že nám tyto body budou chybět.
Následovaly gongy. Střílelo se vleže z hráze jakéhosi jezírka. Po vodě ani památky. Čas dvě minuty byl pohodový. Pět gongů bylo ve vzdálenosti 200 až 350 metrů. Na toto jsme si věřili, a tak z 30 gongů nám zazvonil zásah 24krát. Prostě paráda.
Následovala střelba z věžičky již zmíněného sídla. Oporou bylo zábradlí. Čas 90 vteřin. Dva terče impaly byly umístěny na 180 a na 230 metrů v údolíčku pod námi. Tady jsme neodhadli dobře vzdálenost a dost nás zaskočil i vítr, který se v údolí točil. Tady jsme trochu ztratili.
Následoval terč paviána umístěný pod námi ve vyschlém řečišti, střílený na 170 metrů vsedě s oporou nízké dvojnožky s přídavným výklopným ramenem. Super opora. Čas 90 sekund. Všichni stříleli na hlavu, jen já jsem vystřílel květinku na komoře. Téměř maximální bodový zisk byl naší odměnou.
Jako další terč na nás čekal terč karakala. Poloha byla libovolná s využitím balvanů. Čas 90 vteřin. Vzdálenost asi 170 metrů. Opět solidní výsledek.
Před poslední položkou se začalo zatahovat a zvedl se opravdu silný nárazový vítr. Něco se hnalo. Jako poslední jsme stříleli z hráze jezera vleže na loktech na dva gongy vzdálené asi 240 a 360 metrů. Pak se změnila poloha na sed bez opory a střílely se tři výstřely na terč damana ve vzdálenosti kolem 150 metrů. Čas dvě minuty. Nárazy větru dělaly své, a tak z dvanácti gongů nám zazvonil pouze dvakrát a výsledky na damana také nestály za moc. V tom větru se dalo těžko sedět, natož ještě k tomu střílet! Tady jsme opět ztratili a nálada nestála za moc.
Představovali jsme si lepší zakončení závodu družstev. Rychle jsme se snažili přesunout k základně na zámečku, ale prudký liják nás zastihl ještě na cestě. Nechápali jsme radostnou náladu Namibijců. Pak nám to došlo. Za uplynulý rok spadlo asi jen 6 mm srážek a celou zemi sužovalo sucho. Teď během hodinové bouře s kroupami a vichrem napršelo asi 100 mm srážek. Místa, kde jsme stříleli, se změnila v tekoucí řeky a jezera se naplnila po okraj a terče v nich zůstaly utopeny. Před dvěma lety jsme rovněž do JAR přivezli déšť a nyní se to opakovalo i tady v Namibii. Prostě kdo umí, ten umí. Cesta nazpátek se vlekla. Výsledky ostatních byly pro nás záhadou. Po návratu jsme si zašli na bohatou večeři a zalezli do svých „brlohů“ a šli spát.
Druhý den ráno visely u recepce výsledky jednotlivců. Nebyl čas nic počítat, protože se odjíždělo k prvnímu soutěžnímu dni závodu jednotlivců. Ten probíhal v blízkosti ubytování a byl využit i prostor, kde jsme nastřelovali. Byly vytvořeny skupinky po 24 střelcích a ty postupovaly od jednoho stanoviště ke druhému. Opět bylo nachystáno šest stanovišť a na každém se střílelo po pěti výstřelech.
Maximální bodový zisk na stanovišti tak byl 150,5 bodů, ale u papírových terčů mohl činit i mínus 75 bodů. My začínali na jedničce a tou byl terč šakala. Poloha vestoje s oporou volné tyče. Čas 90 vteřin a vzdálenost okolo 150 metrů. Parádní začátek a výsledky.
Následovaly gongy. Střílelo se vleže, ale pod velkým úhlem do kopce. Čas 2 minuty. Dost foukalo, a tak se muselo dost přidávat na vítr. Gongy byly od 200 do 350 metrů. Někomu z nás zvonily gongy dobře, ale mně a Tomášovi ne a ne zazvonit. Byla to pro nás obrovská ztráta, a to jsme netušili, že gongy přijdou dnes ještě jednou. A to hned na dalším stanovišti.
Opět pět gongů v protějším svahu. Vestoje, opora vysoká trojnožka s výklopným ramenem. Čas opět 2 minuty. Opět ten samý problém. A tedy z deseti gongů Tomášovi i mně zazvonil pouze jeden. Přestáváme si věřit. Obrovská ztráta, vždyť jeden gong se počítá po 30 bodech, a tak těch 270 bodů mi jistě bude chybět a jistě nezopakuji to, že jsem byl před dvěma roky nejlepším z našich střelců. A to jsem si před šampionátem tolik věřil.
Následoval terč prasete bradavičnatého. Poloha vestoje s oporou vysoké trojnožky. Čas 90 vteřin. Terč tak na 200 metrů. Jsem si dost jistý. Další sprcha. Všechny rány mám poměrně vysoko.
Následuje terč buvolce kámy a poloha vsedě a oporou je dřevěný kříž – zajímavá podpěra. Terče tak na 300 metrů a čas 90 vteřin. Všichni jsme trochu neodhadli vzdálenost a vítr, ale výsledky vcelku dobré.
Konečně následuje poslední stanoviště a na něm terč kudu. Opora nízká výklopná dvojnožka. Poloha vsedě. Čas 90 vteřin. Vzdálenost okolo 280 metrů. Zásahy trochu výše a je znát, že méně foukalo.
První den soutěže jednotlivců je za námi. Bylo mi líto Míry, protože bojoval s tím, že mu nezůstával natažený závěr, a tak několikrát nestihl vystřelit všechny rány. Čas při této střelbě je neúprosný. Večer při večeři vše probíráme. Počítáme výsledky jednotlivých členů družstev a zjišťujeme, že bychom měli být třetí. Střelili jsme více než před dvěma roky, ale Namibijci uměli využít domácího prostředí a znalosti terénu a perfektně znali terče. My jsme je viděli vždy až na příslušné palebné čáře. Při prohlížení videa zjišťujeme, že Tomáš i já jsme gongy přestřelovali. Asi si optika sedla v montáži. I zásahy na ostatních terčích potvrzovaly, že nám zbraně střílí výše. Dva kliky směrem dolů a mělo by to stačit. Stačilo, ale bodovou ztrátu nám to již nenahradilo.
Večer přijela další posila ze Zbrojovky, šéf propagace Ing. Jiří Sedlačík.
Druhý den závodu jednotlivců jsme začínali terčem antilopy srnčí. Střílelo se vsedě bez opory na vzdálenost asi 130 metrů v čase 90 sekund. Začali jsme velice dobře.
Pak následoval terč přímorožce. Střílelo se opět vsedě a oporou byl dřevěný kříž. Čas 90 vteřin. Terče byly ve vzdálenosti asi 270 metrů. Zde se výsledky dost různily.
Pak přišel na řadu terč zebry umístěný asi ve vzdálenosti 310 metrů opět v čase 90 sekund. Většinou jsme správně neodhadli boční vítr, ale nikdo vyloženě neztratil.
Následovaly opět gongy ne vzdálenosti 200 až 300 metrů. Střílely se vleže a jako opěra se mohla použít asi dvoumetrová tyč. V čase 2 minut, ale pod velkým bočním úhlem, a tak se terče obtížně v terénu hledaly. Téměř všem nám zazvonily všechny. Prostě koncert.
Následoval terč impaly střílený vestoje z volné ruky na vzdálenost necelých 100 metrů. To byla naše parketa.
Již v tu chvíli pohodový den završily opět gongy střílené vsedě bez opory opět na vzdálenosti 200 – 300 metrů. Jen několikrát gong nezazvonil. Zajímavostí dne bylo to, že dron, který Jirka Sedlačík dovezl na snímání závodu z ptačí perspektivy, vlivem větru odletěl mimo dosah vysílačky a zmizel za horizontem. Do našeho odjezdu byl několikrát hledán, ale neúspěšně.
A je tu poslední den závodění. Začínáme opět gongy vestoje s oporou výklopné dvojnožky. Vzdálenost opět od 200 do 300 metrů. Čas 2 minuty. Mně se moc nedaří, ale ostatním zvoní dobře.
Následuje terč paviána. Střílí se vestoje bez opory asi na 100 metrů v čase 90 vteřin. Opět záříme.
Následuje terč karakala střílený vleže a oporou jsou dva polštáře. Čas 90 sekund a vzdálenost kolem 200 metrů. Téměř všichni máme plný nástřel 150,5 bodů.
Opět přicházejí na řadu gongy. Poloha vsedě s oporou nízké výklopné trojnožky. Čas opět 2 minuty. Vzdálenosti o něco větší než předešlé. Z počátku téměř nefouká. Vítr nemusíme řešit. Krásně mi zvoní. U třetího gongu se mi sveze trojnožka, rychle ji upravuji, hledám terč a snažím se co nejrychleji vypálit. Zásah, ale bohužel na gong číslo 4. Vím, že to znamená nulu. Rychle přebíjím. Bohužel se mi nenatáhne úderník. Znovu natahuji a musím střílet opět na gong č. 4. - zásah. Čas neúprosně běží. Příčí se mi náboj. Při manipulaci se závěrem mi náboj padá do písku. Rychle jej zvedám a zasouvám přímo do nábojové komory. Rozhodčí začíná odpočítávat posledních 10 vteřin. Rychle hledám terč. Zbraň ani nemám řádně podepřenou v dvojnožce. Mířím. A při ohlášení dvou vteřin do konce padá výstřel a gong ve vzdálenosti 200 metrů jasně zazvoní. Současně sklízím potlesk ostatních přihlížejících střelců i rozhodčích. To byly nervy!
Poplácávání po ramenou a zbraň jde z ruky do ruky. I tak se dá upozornit na zdařilý komplet a to, že i s nevhodnou ráží se dá trefovat.
Martin doplatil na to, že střílel jako poslední a začal foukat boční vítr. Mířil na pravý kraj gongu a video prozradilo, že střely dopadaly vlevo vedle gongu.
Přišel předposlední terč. Je to buvolec běločelý. Terč je umístěn asi na 200 metrů. Oporou je vysoká trojnožka. Čas však pouze 1 minuta. Zásadou při této střelbě je to, že se sice střelec může před střelbou upravit oporu, ale beze zbraně, natož se podívat přes optiku na terče. Teprve po zapísknutí se smí zaujmout se zbraní příslušná poloha a začít střílet. Vše je součástí časového limitu.
Já polohu zaujal velice rychle, ale díky své malé postavě jsem měl přímo v dráze střelby na hlavu vysoký trs trávy a komoru jsem neviděl vůbec. Rychle posouvám trojnožku asi o půl metru doleva. Čas běží. Rychle zaměřuji na spodní hranu lysiny na čele buvolce a pálím. V posledních pěti sekundách střílím poslední výstřel. Jsem si ranami poměrně jistý.
Jdeme k terčům. Čeká mě sprcha - hlava mého terče je čistá. Ale Míra má na hlavě 8x 30,1, jednu 15 a jednu 0. Teď si vše uvědomuji. Terče jsou nalepeny na jednom pásu těsně vedle sebe. Číslo terče je napsáno nad zadkem antilopy. V té rychlosti jsem střílel na hlavu, která byla mému číslu nejbližší. Ale bylo to číslo sousedního terče. Takže já 0 bodů a Míra plný počet 150,5 bodů.
Tak dnes těch 800 bodů opět nebude. Jak rád bych bral aspoň těch 105 bodů. Ale pravidla jsou neúprosná. Rozhodčího jsem ale opravdu rozesmál a poznámka, že mám u Míry flašku, mě nijak neuklidnila.
A je tu poslední terč. Terč damana kapského – říkali jsme mu „myš“. Terč ve vzdálenosti něco málo přes 100 metrů. Poloha vleže s oporou pytlíku s pískem. Ale teď poslouchejte. Čas na pět výstřelů včetně zaujetí polohy 45 vteřin. A to nejvíce času člověk ztratil čekáním než se rozplyne prach, který se zvedl po výstřelu. Všichni super výsledky a dvoukoruna vystřílená mezi světly je jen příjemnou tečkou za jinak ne moc vydařeném závodem.
Fotíme se a čeká nás zajímavý program. Udělali jsme rojnici a hledali dron, který včera uletěl neznámo kam. Pomáhal nám i dron jednoho z domácích střelců, ale bezvýsledně. Na základnu jsme dorazili až těsně před slavnostním vyhlášením. Rychlá sprcha a hurá do sálu. Čekal nás slavnostně vyzdobený sál s bohatě prostřenými stoly.
Po slavnostních projevech se přistoupí k vyhlášení výsledků. Je potvrzeno to, co již tušíme. Naše družstvo je třetí na světě v lovecké kulové střelbě. Nečekali jsme takové ovace a tolik upřímných gratulací. Zlato získalo družstvo Jihoafrické republiky, stříbro domácí Namibijci.
Ve věkových kategoriích jednotlivců nemáme nikoho na „bedně“. Až druhý den ráno zjišťujeme, že ve vyvěšených výsledcích je chyba a Pavel Hruška má špatně zapsané výsledky posledního dne. Protestujeme a světe div se, Pavel Hruška je třetí v kategorii seniorů. Velká omluva pořadatelů však nenahradí tu euforii, kterou by Pavel zaslouženě prožíval na stupních vítězů.
Soutěže se celkem zúčastnilo 125 střelců. V kategorii mužů (do 49 roků) soutěžilo 93 střelců. Zvítězil Piet Van den Heever (JAR - 2468,7 bodů z 2700 bodů), druhý byl Jacoos Van Niekerk (JAR – 2318,1 bodů), třetí Jacques Obermeyer (JAR – 2317,5 bodů). Umístění našich bylo následující 27. místo Ondřej Borák (1772,4 bodů), 36. Martin Šlechta (1712,2 bodů) a 39. Tomáš Staněk (1688 bodů).
V kategorii seniorů (50 – 59 roků) soutěžilo 18 střelců. Zvítězil Piet Breedt (JAR – 2278,7 bodů), druhý byl Willem Botha (JAR – 2253 bodů) a třetí Pavel Hruška (1817,3 bodů). Umístění našich bylo následující: 11. místo Antonín Čech (1436,2 bodů) a 14. místo Miroslav Náhlík (1226,4 bodů).
V kategorii veteránů (60 a více roků) soutěžilo 6 střelců. Zvítězil Gustavsson (SVE – 1726 bodů), druhý byl Svante Jonsson (SVE – 1412,2 bodů) a třetí Jan Prinsen (Nydr – 695,6 bodů).
Žen startovalo osm. Zvítězila domácí Karola Woortman (1475,6 bodů), druhá byla Anita Butler (JAR – 1371,1 bodů) a třetí Sanet Verster (1301 bodů).
Opravdu velkým přínosem byla účast zástupců CZUB. My jsme se opravdu mohli soustředit jen na střelbu. Zajišťovali nám servis, všechny potřebné informace a tlumočili na palebné čáře.
Protože do odletu zbývalo ještě pár dnů, využili jsme zajímavé nabídky jednoho z mecenášů této soutěže a jeli asi 400 kilometrů do vnitrozemí na jeho loveckou farmu a tam předvedli svůj um, zbraně a střelivo při lovu. Všichni a všechno obstálo na výbornou. Bylo opravdu dobrodružstvím spát v buši ve stanech, připravovat si jídlo na otevřeném ohni a většinu času si užívat Afriku plnými doušky myslivce.
Nic však netrvá věčně. Odlet 14. července ukončil naši Namibijskou anabázi a vrátil nás opět do reality naší džungle.
Budoucnost této střelby zůstává v naší zemi velice nejistou. Zástupci ČZUB již ví, o čem tato střelba opravdu je, získali informace k nezaplacení a mají představu, jak by se vše mělo správně uchopit a po stránce marketinku a propagace využít.
Nezáleží však jen na nich. Pokud by se za dva roky mělo opět družstvo České republiky tohoto šampionátu zúčastnit a pokusit se zvítězit, tak musí mít zbraně v jiné ráži a je bezpodmínečné, aby do dějiště šampionátu odjelo minimálně o týden dříve, aby tam mohlo družstvo trénovat a zbraně se mohly doladit a vše si sedlo a fungovalo tak jak má. Seženou se však na to finanční prostředky?
ČMMJ a její střelecká komise tuto střelbu odepsala. Je zajímavé, že staronoví členové SK v čele se svým novým předsedou tak rozhodli bez toho, aby se aspoň jednou některého závodu ve Světnově zúčastnili buď jako střelci, a nebo alespoň jako diváci. Proto ten název mého článku v úvodu. Jen ten, kdo viděl, zkusil a byl při tom, může o věcech mluvit a rozhodovat, ale těm dobám je asi již konec. Škoda.
Já ale zcela jasně vím, že jsme za podmínek, které jsme měli, dosáhli obrovského úspěchu a udělali to nejlepší jméno jak našim partnerům – České zbrojovce Uherský Brod, Sellier & Bellot Vlašim a Meoptě Přerov, tak všem českým poctivým myslivcům.
Ing. Antonín ČECH
Zpracování dat...