Časopis Myslivost

Myslivci a zemědělci

Myslivost 8/2016, str. 30  Petr Ziegrosser
Myslivci a zemědělci. Dvě skupiny využívající celoročně a dlouhodobě stejný prostor v krajině. Je možné, aby spolu dobře vycházeli, i když mají různé zájmy a cíle? Znám několik „podnikatelů“ v zemědělství. Mají hodně peněz, velká a drahá auta, mnozí z nich jsou lovci a loví po celém světě, ale chybí jim to podstatné – vztah k půdě, zvěři a krajině. A protože bydlí i jinde než „podnikají“, nemají ani vztah k místním lidem, domorodcům, z nichž mnozí jsou myslivci. A to je to, co se za peníze koupit nedá. Zemědělcem se nestanete ze dne na den, zemědělcem nejste, ani když vlastníte sebevětší „farmu“, zemědělcem se musíte narodit. Znám zemědělského podnikatele, kterému stačí pár krav, dva zaměstnanci, a dotace na hektar půdy k tomu, aby si dobře žil a dokonce uvažoval o koupi vrtulníku.
Znám ale také zemědělského „podnikatele“, kterému černá zvěř udělá z luk oranici a on nad tím mávne rukou. Jsou to přece jeho louky, jeho černá a jeho honitba. Seno nesklízí, louky jedenkrát zmulčuje a hlavně že dostane dotace.
A znám zemědělského „podnikatele“, který bydlí v Praze, farmu má na Šumavě a při lovu v Rumunsku se podivuje nad tím, proč mají Rumuni ještě doma krávu, ovce, prase a ostatní havěť, když jsou také v Evropské unii.
Tito „podnikatelé“ mají různé motivace, ale jedno mají společné: nejsou to, nikdy nebyli a ani nikdy nebudou, zemědělci. Budou to jen a pouze zemědělští „podnikatelé“ ovlivňující státní zemědělskou politiku ve svůj prospěch. A půda, to je jen prostředek k obohacení se.
Znám myslivce, kteří neustále žehrají na to, že není drobná zvěř, že po nich zemědělci chtějí stále více náhrad za škody zvěří, že zemědělci nic pro zvěř nedělají a že spolupráce s nimi není možná.
Ale ne všichni jsou takoví. Naštěstí! A je to pak radost, když se potkáte s někým, kdo si uvědomuje, že jedině vzájemná spolupráce a tolerance mezi myslivci a zemědělci je ta správná cesta. A takové lidi jsem potkal ve středních Čechách na Kolínsku. Myslivci z mysliveckého sdružení Vitice a zemědělci ZD Podlipan Vitice tady žijí ve shodě v kulturní zemědělské krajině v místě, kde žili jejich předci, v místě, kde se odehrála roku 1434 bitva u Lipan.
Zemědělské družstvo Podlipan, jak mne informoval jeho předseda Jiří Pačes, se zabývá pouze rostlinnou výrobou. Zhruba na 1000 ha orné půdy pěstuje obiloviny, řepku olejku, kukuřici, v omezené míře se také zabývá sadovnictvím a prodejem ovoce. Současné zemědělství se bez chemie neobejde, a tak jsou pole s obilninami pro srnčí a drobnou zvěř nezajímavá. Vylepšit tento nepříznivý stav mohou biopásy, které družstvo po dohodě s myslivci dělá již deset let a je jisté, že se biopásy projevily na zvýšení počtu drobné zvěře v honitbě.
Zjara jsou to plochy, kde se může drobná zvěř osušit a ohřát na sluníčku, po sklizení hlavních zemědělských plodin poskytují biopásy drobné zvěři dostatek krytu a hlavně potravu, kterou tvoří nejen rostliny a semena kulturních plodin na biopásy vysetých, ale i plevele. Biopás se na jaře zaseje a pak se s ním nic nedělá (nesmí se používat chemické postřiky) až do března následujícího roku. V počátku vegetační doby se biopás mechanicky zpracuje a následně znovu oseje. Tento cyklus trvá pět let.
Zemědělci na biopásy dostávají dotace, nedělají je tedy zadarmo. Zakládají je hlavně tam, kde se nedá očekávat ten nejvyšší výnos kulturních plodin. A pokud je založí v blízkosti lesa, remízů a vodotečí, je to výhodné i pro zvěř, a tudíž i pro myslivce. Je tedy v zájmu myslivců, aby si umístnění biopásů předem se zemědělci dohodli.
V současnosti mají již 25 ha biopásů, které se, po dohodě s myslivci, snaží osévat co nejpozději v měsíci květnu. Důvodem je, aby zjara byly bez vegetace co nejdéle k dispozici drobné zvěři ke slunění a na podzim aby plodiny na biopásech dozrávaly v době, kdy jsou již veškerá pole sklizena. V biopásech se navíc koncentruje zpěvné ptactvo, v zimě jsou také krytem pro drobnou zvěř. Je však třeba si dávat pozor na škodnou, která se do biopásů stahuje z celého širokého okolí, a tak je její tlumení nezbytné.
Vedle krmných biopásů zakládá ZD Vitice také nektarodárné biopásy které jsou určeny pro opylovače, ale poslouží dobře i drobné zvěři. Zhruba na 5 % plochy uplatňují dotacemi podporované ozelenění („greening“), což je program společné zemědělské politiky EU, určený pro podporu zemědělcům, kteří dodržují principy udržitelného, tj. ekologického zemědělství. Po sklizni, zpravidla řepky, se pole podmítne a rozmetadlem rozhodí hořčice, která se na podzim zaorá a nepoužijí desikanty, což je důležité hlavně pro zajíce, kteří zde nacházejí potravu a kryt. Umístění těchto ploch vyplývá z osevního postupu.
Jak mne informoval myslivecký hospodář Leoš Brožek, MS Vitice provozuje myslivost na 2950 ha, z toho je lesa pouze 180 ha. Ale v honitbě jsou i zarostlé rokle a nespočet remízků, což z honitby dělá ideální srnčí revír. Ročně uloví 25 – 30 srnců a 30 ks holé srnčí zvěře. Kolem 30 ks jsou ztráty na silnicích. Aby ztráty na zvěři omezili, instalují myslivci v nejrizikovějších místech pachové ohradníky a jsou přesvědčeni o jejich účinnosti. V některých místech se podařilo snížit ztráty při střetech s vozidly i o šedesát procent.
Prakticky každý člen mysliveckého sdružení si může ulovit každoročně srnce. První věkovou třídu již léta cíleně (kromě slabých a nemocných kusů) neloví. Kdo střelí mladého srnce, má smůlu. Jiného již v daném roce nedostane. Srnce loví až od 1. srpna, holou zvěř pouze do 31. října a cíleně loví srnčata samičího pohlaví. Tím si zvyšují dlouhodobě a systematicky podíl srnců v populaci a upravují poměr pohlaví. Srnčí zvěř je přikrmována jadrným krmivem, které je zvěři předkládáno od začátku září do konce dubna v samokrmítkách se zásobníkem.
Ve Viticích již léta věnují nemalou pozornost i záchraně srnčat před vysečením. Ztráty mají proto minimální. Nepoužívají mobilní aplikace, termovize, drony, ani naivní laické nadšence se psy. Dělají to členové i nečlenové sdružení za pomoci psů, dělají to efektivně a hlavně ví, jak na to. A i při této činnosti považují za nutné maximálně spolupracovat se zemědělci.
MS Vitice má 45 členů, kteří jsou, tak jako všude, aktivní a pasivní. Aktivních je většina a ti se podílejí na všech činnostech. Ti pasivní, většinou staří členové, si stále platí vklad, který ročně dělá 1400 Kč, výbor MS po nich nic nepožaduje, k ničemu je nenutí, ale oni jsou rádi, že se mohou zúčastnit společných akcí a pobýt v kolektivu myslivců.
Jednou z aktivit vitických myslivců jsou liniové výsadby stromů kolem polních cest, ale i v místech, kde kdysi polní cesty vedly a v době kolektivizace byly rozorány. Je proto i při této činnosti nutný souhlas předsedy a agronoma, neboť se zasahuje do majetku ZD Vitice.
Vysazují se vysokokmeny ovocných stromů, převážně jabloní a hrušní, ale také třešně a švestky. Vše jsou to staré, historické odrůdy, které sice nemají vysokou plodnost, ale potřebují minimální péči a nemusí se chemicky ošetřovat.
Základem úspěchu je dobře provedená výsadba a následná ochrana. Pro každý odrostek je nutné vykopat dostatečně velkou jámu, nešetřit vodou (sázet do bahna) a dobré je přidat hydrogel, který na sebe váže vodu. Ke každému stromku se zatluče silný kůl a stromek se ochrání plastovou ochranou proti okusu a vytloukání. Plastová ochrana se musí připevnit ke kůlu páskami proto, aby ji srnci při pokusu o vytloukání nezničili. Ovocný vysokokmen stojí 230 Kč, kůl 80 Kč a plastová ochrana (výška 120 cm) 39 Kč. Tyto náklady uhradí obecní úřad Vitice a obecní úřad Krupá (podle katastru), myslivci zajistí zdarma vlastní výsadbu a následnou péči (zálivka a výměna několika uschlých jedinců). Vysazeno je již přes 2000 ks stromků, kromě ovocných také plodonosné dřeviny jako je jeřáb, dub apod.
Třecí plochou mezi myslivci a zemědělci jsou hlavně škody zvěří. I když nejsou velké, musí se, po vzájemné dohodě, řešit. Vzniklé škody myslivci, pokud je to nutné, zčásti zaplatí a zčásti odpracují na brigádách. Část škod zemědělské družstvo toleruje, neboť ví, že myslivci věnují předcházení škodám mnoho času.
Kdysi mi Petr Marada řekl, že je málo nadávat na zemědělce, ale že by každý myslivec měl pro krajinu a svoji honitbu něco udělat. Že to jde, to dokazuje i Leoš Brožek. Jakmile má možnost koupit zemědělskou půdu v honitbě, koupí ji a místo pěstování pšenice či řepky tam založí remíz, sad nebo políčko pro zvěř.
Zemědělec může dělat jen to, na čem neprodělá. Myslivec prodělává prakticky na všem. Ale když se spojí myslivec se zemědělcem, je to dobře pro krajinu, zvěř a lidi a lidské vztahy. Takže ve výsledku vydělají všichni!
Petr ZIEGROSSER 
 
Zpracování dat...