Časopis Myslivost

Ostraha vinohradů a další sokolnické práce

Myslivost 8/2016, str. 52  Ondřej Izsóf
Napadlo vás někdy udělat ze záliby profesi? Zkusili jste zariskovat navzdory všem pochybám? Pokud máte rádi výzvy, tak jsem následující řádky napsal pro vás.
Jak to začalo
Od doby, kdy jsem napsal článek do Myslivosti o biologické ochraně borůvkových plantáží pomocí sokolnicky cvičených dravců uplynulo sedm let. Už když jsme byli v Kanadě jsem si pohrával s myšlenkou začít tímto způsobem hlídat vinohrady na Moravě. V roce 2011 jsme domluvili testovací hlídání, abychom se seznámili s místními podmínkami. Během dvou rychlých týdnů jsme se s velkými hejny nesetkali, a tak daný podnik zůstal u stávajího konceptu brokovnice/šrapnel + plynová děla. V roce 2012 jsme domluvili jiný vinohrad a tam pokračoval náš začátek.
 
Fakta a praxe
V současnosti je na trhu celá škála audiovizuálních systémů, akustických plašičů a dokonce se vyvíjí i quadrokoptéry, které mají podobné plochy hlídat. Ale jak už to bývá, příroda si cestu najde. Proto účinnost těchto zařízení má své hranice. Nezavrhuji tyto systémy úplně, jen říkám, že v případě velkých, ničivých náletů je potřeba umět tyto systémy takticky řídit jako doplněk. Nelze se na ně bezmezně spoléhat.
Pro vinaře, kteří hospodaří v migrační trase špačka, to znamená, že musí umět improvizovat a hledat vhodná řešení. Osobně jsem viděl ledaccos. Třeba hlídače, který nebyl fyzicky schopný pořádně chodit, jen popojíždět v autě se šrapnelem v ruce. Ale pro danou lokalitu představoval dostupnou možnost. Měl telefon, kterým v případě potřeby zavolal ozbrojenou posilu. V obou případech se jednalo o seniory, kteří si přivydělávali. Jsou to dobří chlapi, avšak dovolím si tvrdit, že všude by neobstáli.
Valná většina obeznámených osob je dnes přesvědčena o tom, že vinohrad se nejefektivněji hlídá s brokovnicí. S tím souhlasíme jen částečně. Podstatné je, kdo brokovnici drží v rukou. Na druhou stranu, špačci jsou chytřejší než by se mohlo zdát. Jakoby si spočítali dostřel a hranici, kdy jsou vidět. Takže v podmínkách, které každoročně přichází, můžete vidět hlídače, kterým ani brokovnice nestačila. Jsou to podmínky jako mlha, déšť, rozblácené cesty v kombinaci s vlnou špačků migrujících z hnízdišť na zimoviště.
My disponujeme know-how z Kanady, kde jsou podmínky extrémní. Díky tomu máme dnes kontakty, o které se můžeme opřít. Sokolníky přijímáme na doporučení. Podmínkou je spolehlivost, vlastní dravci, vlastní telemetrie, vlastní auto a hlavně ctižádost. Jedná se o nepostradatelnou vlastnost, která zaručuje spolehlivost v extrémních situacích, které nastávají.
 
Splnění cílů
Námi hlídaná vinice splňuje kritéria, která jsme očekávali. Parcela 80 hektarů zvlněného terénu, znemožňuje hlídání z jednoho místa. Měli jsme to štěstí, že se lokalita nachází přímo na migrační trase špačka, a proto je zde enormní tlak na vinice. Další faktor je, že vinohradů je kolem spousta, takže máme lepší možnost škůdce naučit hledat potravu jinde.
Vzhledem k tomu, že hladoví ptáci jsou na své cestě velmi neodbytní, odrážení jejich náletů vyžaduje spoustu energie a připravenosti. Nejtěžší jsou ranní a podvečerní nálety. To můžete křižovat vinohrad i několik hodin, abyste předešli obrovské ztrátě. Proto je spíš než technická vybavenost hlídače rozhodující spíše lokální znalost podmínek, individuální taktika a psychická i fyzická vytvrvalost hlídače.
Každý, kdo chce touto cestou jít, by si měl uvědomit, že na vinohradu jsou bobule v hodnotě, která mnohonásobně převyšuje jeho odměnu a nebude schopen uhradit ztrátu z výdělku. Proto hlavní motiv je pracovat způsobem, který hájí dobré jméno celé sokolnické komunity, ne blahobyt jedince. Jestliže dáme vinaři slovo, že vinohrad ochráníme a bereme za to mzdu, už neděláme hobby, ale jsme profesionálové.
Některá vinařská společenství mají představu, že lze efektivně hlídat místa vzdálená od sebe několik kilometrů a chtějí se na tyto služby složit. Tuto cestu nedoporučuji nikomu. Sice se lze domluvit na vyšší mzdě, ale ruku na srdce, jeden člověk nemůže být na dvou místech současně. Není seriózní slibovat to, co nejde splnit. Zároveň si tím chráníte vlastní záda pro případ, že by došlo ke komplikacím s finančním vyrovnáním.
 
Nejběžnější scénáře
Největší tlak špačků je koncem migračního období. To už vládne podzim. Prší a cesty jsou rozblácené. Je sychravé ráno, odstavíte auto, aby jste nezapadli. Z mlhy je slyšet křik špačků. Běžíte vypustit sokola. Špačci se snaží dravce zastrašit a semknou se proti němu. Ten je ale ve skvělé kondici. Stoupá nad hejno pěvců a útočí na ně. Ti brzy odlétají. Projdete se vinohradem, vyženete pár malých průzkumných hejn a dál zůstáváte ve střehu.
V pozdním odpoleni se na obloze objeví padající, tmavé body. Špačci zvolili jednu z přepadových taktik. Pouštíte prvního sokola, ten žene část hejna do dáli. Zavoláte ho zpět. Pustíte druhého sokola. Na nebi se tvoří 1000 metrů dlouhá dvouproudá tepna přilétajících a odlétajících škůdců. Špačci jsou rozptýleni tak, že jsou sotva vidět dalekohledem. Spouští se téměř kolmo z osmdesátimetrové výšky. Přeletávají z jednoho konce řádku na druhý. Sokol je bez problémů dotahuje a opakovaně útočí na hejno vířící se nad hlavami vinohradu. Vy jen hledíte a čekáte, jak se situace vyvine. Špačci se otočí a poodletí. Mezitím berete dalšího sokola a připravujete se na příští útok. Toto opakujete, dokud neodletí na zimoviště.
 
Výsledky
Během pěti sezón jsme na vinohradu strávili asi 2400 hodin v pohotovosti. Za tuto dobu se nás vystřídalo asi 8 sokolníků, 17 dravců a 1 pes. To vše v různých časových úsecích. Výsledek – každý rok jsme obstáli v obsazení: od dvojice sokolník + dravec, po kombinaci dvou sokolníků se šesti dravci a psem proti deseti až statisícovým hejnům špačka obecného. Podotýkám, za každého počasí.
Hlídání vinohradů pomocí dravců na Moravě praktikuje jen několik společností a opravdu to umí jen pár jedinců. Tuto zakázku jsem přenechal kolegům. Pánové disponují 35 dravci a 8 zaměstnanci. V průběhu roku zabezpečují městské parky před koloniemi havranů. Vinohradům se věnují jen doplňkově, avšak stoprocentně spolehlivě. Osobně jsem si hlídání užil dosytosti. Dnes funguji spíš jako kontaktní a organizační osoba pro objednatele i zhotovitele služeb.
 
Možnosti bez hranic
Už řadu let je možno nechat se zaměstnat u některé společnosti, která dělá ukázky dravců pro veřejnost. Tato forma práce je zajímavá, avšak prostředí, ve kterém se létá, není vždy ideální. Oproti tomu jsou vinohrady oáza klidu.
Pokud umíte cizí jazyk, tak je možnost domluvit se a vycestovat například do Švýcarska, Německa a podobně, kde se ukázky dělají taky. Tyto práce se opírají hlavně o základní výcvik.
Pravé sokolnictví je ale o něčem jiném. Jedná se o lov. O zážitky a adrenalin. O silový výcvik dravců a utvrzování jejich odvahy a vytrvalosti.
Další velmi zajímavou pracovní disciplínou jsou sokolnické odchovny. Některé velké stanice například v Rakousku, Dánsku nebo Španělsku přijímají mladé lidi jako sezóní pomocnou sílu. Tady se jedná o prestiž. Některá zařízení dokonce vlastní významní představitelé sokolnického světa. Většina odchovaných mláďat absolvuje volný let. Toto je speciální technika, při které mladí ptáci dosahují optimálního rozvoje svalstva, vnitřních orgánů, letových a loveckých schopností. Na volném letu jsou mladí sokoli pod dohledem skupiny sokolníků, kteří na ně dohlíží z povzdálí. V případě potřeby mladé sokoly večer přesunou do bezpečí vypouštěcích voliér.
 
Slovo na závěr
Ať už se specializujete na cokoli, vždy musíte taktizovat. Buďte odvážní, spolupracujte, zachovejte chladnou hlavu a nedejte se nikdy odradit nezdarem. Možná nejlepší zážitky čekají, až si je užijete. Tak jim jděte naproti.
Sokolnictví a Lovu Zdar Ondřej IZSÓF
Zpracování dat...