Časopis Myslivost

S Hubertem do lesa

Myslivost 8/2016, str. 102  Jiří Kasina
Dětský seriál o myslivosti a přírodě míří na obrazovky České televize S Hubertem do lesa – tak se jmenuje nový cyklus veřejnoprávní televize. Od září ho naleznete na dětském kanálu (ČT D) každou středu kolem půl páté odpoledne. Měl by dětem přinášet zábavu, ale hlavně zajímavosti o naší přírodě a také o myslivosti. Není to náhoda. Autorem a dramaturgem je totiž člen Klubu autorů ČMMJ Martin Horálek. O důvod víc, abych se vypravil za tvůrci seriálu osobně.
 
Martine, kdy a jak vznikl udělat dětský myslivecký seriál?
MH: Tu myšlenku jsem nosil v hlavě dlouho. Patřím ke generaci, která byla „odkojená“ seriály Přátelé zeleného údolí a trilogií Pod jezevčí skálou, Na pytlácké stezce a Za trnkovým keřem. Dodnes u těch filmů cítím nostalgii. Vzbudily ve mně zájem o přírodu a myslivost a ovlivnily mě tak na celý život. A protože jsem dneska už sám tátou, řekl jsem si, že bych se mohl pokusit udělat něco podobného pro dnešní děti. Pracuji jako dramaturg v České televize, takže jsem to logicky zkusil nejdříve tam...
 
To zní až překvapivě jednoduše...
MH: Jenže opak je pravdou. V ČT to chodí tak, že úplně každý námět se musí utkat v soutěži s podobnými projekty a vedení televize si velmi pečlivě vybírá ty, které chce natočit. Televizní tvorba je stále drahá a finance jsou omezené. Takže ve skutečnosti je šance, že právě váš nápad projde, docela nízká.
 
Takže i tady platí, že o peníze jde až v první řadě?
MH: Finanční náročnost je jedním z kritérií hodnocení každého projektu. Rozhodně ale ne jediným. Pravdou je, že právě na financích tenhle projekt mále ztroskotal. Původně jsme totiž doufali, že by nám s financováním seriálu mohlo trochu pomoci Ministerstvo zemědělství. Všechno vypadalo nadějně, protože panu ministrovi se projekt zamlouval. Od vedení televize jsme dostali za úkol natočit pilotní díl. To je v podobných případech častá praxe. Po jeho dokončení ale na ministerstvu změnili názor a ze slíbené podpory sešlo. V té chvíli jsem byl přesvědčený, že je s Hubertem konec. Umíte si asi představit, jak mi bylo. Naštěstí nás ale v té chvíli podpořilo vedení ČT a skoro roční práce neskončila v koši.
 
Takže příběh s dobrým koncem.  Na co se mohou dětští diváci v seriálu těšit?
MH: Chtěli jsme dětem ukázat, co všechno se dá vidět a zažít v naší přírodě. Otevřít jim pomyslná vrátka k tomu, aby děti prožily úžasná dobrodružství v lese nebo na loukách. Obtížně jsme ale hledali formu, jak toho docílit. Už podle názvu S Hubertem do lesa informované napadne, že jsme se inspirovali u dětského vzdělávacího programu Řádu sv. Huberta. Pak jsme si ale uvědomili, že děti vlastně skoro neustále někdo mentoruje – učitelé, rodiče, vedoucí kroužků. Když bychom se postavili do řady všech těch poučujících, neuspějeme. Proč by se děti ve svém volném čase dívaly na něco, u čeho se nebudou bavit?
Proto jsme se rozhodli filmovými prostředky vyprávět příběh dvou dětí – Filipa a Elišky. Filip přijíždí z města za svým dědečkem, který je hajný. Hubert je dědečkův lovecký pes. Vtip je v tom, že Hubert s panem hajným mluví a rozumí mu i dětští diváci. Pokusili jsme se tím ukázat přírodu i „psíma očima“ a navíc je to samozřejmě zdroj mnoha humorných momentů.
Netypické je naše vyprávění i v tom, že Hubert se s dětmi podívá nejen za obligátními jeleny, daňky nebo divokými prasaty, ale třeba také za sokolníky nebo včelaři. Trochu strašidelný díl pak děti čeká při objevování života netopýrů. Víc už ale opravdu prozradit nemohu.
 
Jak dlouho jste seriál připravovali a kolik bude mít dílů?
MH: Natáčíme 16 dílů. To představuje 50 natáčecích dní. Už samotná příprava byla velmi náročná. Musel proběhnout casting herců, dětí a dokonce i psů. Pak nás čekal výběr vhodných lokalit.  Co ale bylo nejdůležitější - našli jsme skvělé lidi, kteří nám s nadšením pomáhali nejen svými znalostmi, ale zapojili do natáčení své přátele, kolegy, známé. V přípravné fázi to byl Jaroslav Kostečka, později hlavně Martin Ernst z Lesnické fakulty Mendelovy univerzity. Obrovský kus práce odevzdal také Míťa Macharáček, který je původní profesí lesák, jenž nyní pracuje v brněnské televizi. Ten u sebe doma nakonec ubytoval i křepeláka, který hraje Huberta, abychom ho nemuseli na každé natáčení vozit přes půl republiky. Navíc ho cvičí a připravuje na scény. Mám trochu obavu, že ti dva se spolu sžili tak, že po skončení natáčení budeme řešit těžké dilema návratu.
V neposlední řadě pak musím zmínit svou kolegyni - dramaturgyni Lenku Marešovou, která mi v průběhu natáčení moc pomohla. Vtipné je, že Lenka je spíš prototypem „zelené aktivistky“ a myslivost je pro ni totálně nepochopitelná záliba. Logicky jsme tak spolu velice často sváděli těžké boje o to, co v seriálu nakonec bude. Snad i to ale nakonec bude ku prospěchu věci. Díky Lence je sice  seriál o něco méně myslivecký, zase ale došlo třeba na veverky, netopýry nebo ježky. Zkrátka jsme tak trochu vystoupili z té naší „myslivecké bubliny“.
 
Já tedy využiji přítomnosti vaší kolegyně a hned se Lenky také zeptám. Na natáčení kterého dílu Huberta budete nejraději vzpomínat a proč?
LM: Největší zážitek jsem zatím měla z natáčení krmení čtyřtýdenního veverčátka, které vypadlo z hnízda. Díky péči záchranářky ze stanice v Jinačovicích, která spadá pod brněnskou ZOO, bez újmy přežilo a bude navráceno zpátky do přírody. A druhý nezapomenutelný zážitek byl pohled na čtyřdenní srnče, které jsme točili do dílu, jehož sdělení je jasné už jeho názvem – Na srnky se nesahá!
 
A co takhle obligátní veselá historka z natáčení... byla by nějaká?
LM: Legrace je vždy, když chceme po našem psovi Hubertovi (civilně Argovi), aby nám na kameru předvedl nějaký nový, pro něj dosud neznámý herecký výkon. Už zmíněný Míťa Macharáček, který má jeho trénink na starosti, s ním každou scénku sice dopředu pečlivě nacvičuje, ale ne vždy je výsledek stoprocentní. Ono je to přece pořád jenom zvíře. Takže jsme zažili situaci, kdy Míťa tahal na provázku nahoru na strom přivázané dva špekáčky a doufal, že tím Huberta zaujme a ten bude pro účely natáčení aspoň chvíli koukat nahoru na strom na veverčí hnízdo. Jenže pejsek byl zrovna asi najedený nebo prostě jen neměl na buřtíky chuť, takže důmyslnou návnadu zcela ignoroval, pobíhal a koukal všude možně, jenom ne nahoru na strom. Na posledním natáčení nás zase pobavily Míťovy nekompromisní pokyny  „Argo, mluv. No tak, Argo, teď musíš mluvit“. Pro psa přece hračka, ne?! (smích)
  
A na závěr - co byste popřála divákům a novému seriálu na jeho startu?
LM: Přála bych jim, aby se díky Hubertovi něco o české přírodě nejen dozvěděli, ale aby se u každého dílu pokud možno i pobavili. A především, aby je náš cyklus od televize do té přírody vyhnal a už z ní nikdy nechtěli zpět!
 
Představitelem hlavní role kromě dětských hrdinů a psa je dědeček, ztvárněný hercem Městského divadla v Brně Ladislavem Kolářem. I jeho jsem proto požádal o několik informací.
 
V dětském seriálu České televize hrajete dědečka-hajného. Jaký je Váš vztah k přírodě a k myslivosti?
Příroda je nedílnou součástí mého života, i když toho času na procházky po ní moc nemám. Naštěstí máme s manželkou chalupu uprostřed lesů, v překrásné krajině chřibských vrchů. Což znamená jakmile se v mém pracovním rozvrhu najde nějaké to volné okénko, osedlám „oře“ a ujíždím směr Halenkovice, v jejichž katastru se naše chaloupka nachází. S myslivostí jsem na tom asi tak: Rozhodně bych nemohl být myslivcem, protože málem nevystřelím na terč, natož na nějaké zvíře. Maximálně bych mohl chodit po lese, a doplňovat zvěři krmelce a starat se o jejich bezpečí.
 
Co pro Vás bylo při natáčení nejtěžší?
I když natáčení neustále probíhá a nemohu tedy říct, co pro mě bylo nejtěžší, jsem přesvědčen, že po skončení natáčení, stejně jako teď bych řekl: „Jsou to texty, v nichž je obsažena specifická myslivecká mluva, které sem tam nemohu dostat do hlavy“.
 
Je něco, co Vám utkvělo z natáčení Huberta v paměti?
Z čeho jsem naprosto nadšený, je atmosféra, ve které toto natáčení probíhá. Připadá mně to jako dobře fungující malý rodinný podnik, ve kterém je radost pracovat. Navíc je to natáčení v hezké přírodě.
 
Z pohledu herce - je náročnější tvorba pro děti nebo pro dospělé?  
Myslím si, že se nejedná o náročnost jako takovou, ale spíše o to dostat se, resp. vniknout svým hereckým projevem, svou osobností do duše, či srdce diváka a to si myslím, že je těžší u dětí než u dospělých. Dítě vás sice za špatně provedenou roli neodsoudí, ale vůbec vás nezaregistruje, jako kdybyste nebyli. Kdybych někdy zaslechl, jak nějaké dítě říká „ten děda je dobrej“ moc bych si toho vážil. 
 
Při návštěvě v České televizi jsme samozřejmě probrali ale i další podrobnosti, například již vím, kdo bude v seriálu kromě hlavních hrdinů hrát, ale to už čtenářům neprozradím, napoví snad jen trochu doprovodné snímky. Stejně tak musím konstatovat, že mne zaujala krátká ukázka natočeného materiálu. Myslím, že jak malí příznivci myslivosti, tak jejich rodiče a prarodiče by si měli najít čas se na jednotlivé díly od září podívat, a pokud je seriál zaujme, jistě se tvůrci nebudou zlobit, když jim svůj názor napíšete.
Připravil Jiří Kasina
 
 
Zpracování dat...