Časopis Myslivost

In memoriam aneb smutný konec trofejově nejsilnějšího srnce světa zájmového chovu.

Myslivost 2/2016, str. 48  Pavel Scherer
Vážení přátelé myslivosti a milovníci srnčí zvěře, v tomto příspěvku malinko odlehčím a odkloním se od složitých a úzce specializovaných témat biologie srnčí zvěře. Před několika lety jsem na stránkách tohoto časopisu zveřejnil článek pod názvem „Světová trofej srnce – genetika nebo náhoda?“ (Myslivost 11/2011). V článku jsem představil výjimečného srnce mého zájmového chovu, kterého jsem odchoval čistou formou a který v biologickém věku tří a pěti letech pokořil magickou hranici 200 bodů CIC. Tím se oficiálně stal nejsilnějším srncem světa zájmového chovu. Z důvodu skutečnosti, že tento jedinec již nežije, a stále se mne na tohoto srnce mnoho myslivců dotazuje, nevěda, že již srnec nežije, dovolím si mysliveckou veřejnost provést jeho životem a ukázat impozantní trofeje (ucelenou vývojovou řadu), které srnec v průběhu svého života vyprodukoval.
Pro pochopení všech genetických a ostatních souvislostí musím konstatovat, že mým experimentálním chovem (v průběhu šestnáctiletého výzkumu biologie srnčí zvěře), prošlo několik desítek srnců různých věkových tříd, různých kvalit a parožních potenciálů, od průběrných jedinců až po medailové kusy. Parůžky těch nejsilnějších dosahovaly hodnoty zlaté medaile. Pouze ale jeden srnec byl po stránce trofejové naprosto výjimečný a svými parametry, resp. parametry svých parůžku převyšoval všechny ostatní jedince.
Jmenoval se Jůlínek. Srnce jsem získal ve věku tří měsíců společně s jeho dvěma bratry od mého kamaráda Petra Vrobla z Frýdecko-Místecka.
Biologickou zvláštností tohoto srnce byla skutečnost, že pocházel z trojčat a kromě toho, že jeho matka kladla tři potomky, byli všichni samčího pohlaví.
Biologický otec Jůlínka nebyl ničím zvlášť výjimečný srnec a svými biometrickými resp. trofejovými parametry dosahoval běžného standardu srnců moravskoslezského regionu, kde byl nalezen a odchován (podrobnější informace o Jůlínkovi a jeho bratrech, resp. biologických rodičích, je možné se dočíst v publikaci Srnčí zvěř I.).
Navzdory skutečnosti, že Jůlínek pocházel s trojčat a jeho rodiče dosahovali zcela průměrných tělesných a trofejových kvalit a parametrů, vyrostl z něj vskutku výjimečný srnec. Jůlinkovi bratři nikdy kapitálních trofejí nedosáhli, přestože byli krmeni naprosto stejně a byli podobného tělesného rámce a hmotností. Zde se jasně potvrzuje, jak málo víme o genetice, resp. přenosu genetických vloh k parožení na potomstvo. Z toho důvodu musí být genetika posuzována v kontextu s ostatními faktory ovlivňujícími tělesný i parožní vývoj jedince.
Podle mého názoru je genetika z celého spektra ostatních faktorů ovlivňujících růst parůžků nejméně probádanou oblastí. Otázka dědičnosti vloh k parožení nebyla u srnčí zvěře dlouhodobými a cílenými pokusy řešena, takže stanovit stupeň její priority v přenosu parožních vloh, by bylo velmi odvážné a hlavně neobjektivní…
Jůlínek se už jako roček trofejově dobře vyvíjel. V prvním roce života vyprodukoval objemné parůžky rovného šesteráka o délce lodyh 16,5 cm, resp. 15,5 cm se silnými předními výsadami. Růže měly výrazně střechovitý tvar, lodyhy byly abnormálně silné s objemem parožní tkáně 108 cm3.
Parožní hmota byla soustředěna do horní části parůžků, což je dobrá optická indicie kvality srnce a jeho velmi vysoké chovné hodnoty. Všechny tyto skutečnosti signalizovaly velký parožní potenciál tohoto srnce v následujících letech.
Pučnice dosáhly fenomenálních průměrů 26 mm (zjištěno metricky na pečetích shozů). Bodová hodnota parůžků dosáhla přibližně 85 b. CIC!
Živá hmotnost srnce před říjí (25.6. 2009) byla úctyhodných 25 kg. Na základě těchto biometrických ukazatelů, jsem byl přesvědčen, že srnec v následujícím roce nasadí kapitální parůžky hodné jeho konstituci a pučnicím.
 
V následujícím roce byl parožní vývoj Jůlínka skutečně překvapující. Už při optickém pohledu na ronící se parožní tkáň, mi bylo jasné, že tento srnec bude trofejově skutečně kapitální.
Vyprodukoval silné, bohatě perlené parůžky nerovného desateráka o délce lodyh 25,5 cm. Přední výsady dosahovaly délky 9 cm, resp. 10 cm. Na levém parůžku došlo k rozvětvení zadní výsady a v místě členění této výsady došlo k růstu atypicky položeného útvaru v podobě krátké výsady. Tato skutečnost řadí trofej do stupně nerovného desateráka se zachovanou architektonikou šesteráka.
Ve svých článcích jsem již několikrát akcentoval, že nadpočetné výsady nejsou z chovatelského hlediska na závadu, ale naopak dobrou indicií kvality a vysoké chovné hodnoty srnce. Tyto výsady srncům vyrůstají zcela spontánně, a to bez jakéhokoliv vlivu mechanického poškození v době růstu, většinou však v důsledku dobré výživy, pohody a ostatních kladných faktorů ovlivňující růst a stavbu parůžků.
Začátkem prosince srnec parůžky shodil. Na základě měrných hodnot, dosahovaly parůžky těchto parametrů. Konstantní hmotnost shozů (po vysušení) byla 480 g, objemem parožní hmoty 307 cm3! Obvod růže na pravém parůžku byl 22,4 cm, na levém 23,5 cm, v nejširším místě měla levá růže průměr 8 cm. Pečetě měly fenomenální průměry 37 mm!
Bodová hodnota parůžků dosáhla 181b. CIC! Výsledná bodová hodnota trofeje je navíc výrazně podhodnocena, protože parůžky byly obodovány na lebce (o hmotnosti 200 g), neodpovídající skutečným kraniometrickým parametrům tohoto srnce. Podle mého odhadu by měla originální lebka tohoto srnce (s pučnicemi o průměru 37 mm), hmotnost okolo 330 g! V porovnání s loňskými (ročkovskými) parůžky, došlo k nárůstu parožní hmoty o 184 %! Živá hmotnost srnce před říjí dosáhla 26,5 kg.
Ve třetím roce života došlo u Jůlínka k dalším morfometrickým změnám, které dokonale reflektovaly jeho kvalitu a velmi vysokou chovnou hodnotu. V tomto roce došlo k první trofejové kulminaci, která se u zdravých jedinců poprvé projevuje obvykle ve třetím, resp. čtvrtém roce života.
Navzdory dlouhotrvající zimě nasadil srnec kapitální parůžky s excelentními parametry. U srnce se potvrdily moje exaktně ověřené a dříve učiněné závěry, že hmotnatost a celková kvalita parůžků je přímo úměrná síle pučnice (čím silnější pučnice, tím kvalitnější a objemnější parůžky do budoucna). Jůlínek díky své fenomenální aktivitě k parožení vyprodukoval kapitální, bohatě perlené parůžky o délce lodyh 26 cm. Parůžky těchto rozměrů vyprodukoval (neberu-li v potaz délku regenerace pučnic a mineralizační procesy dorostlých parůžků), za pouhých 60 dní. Díky impozantní růstové akceleraci činil denní přírůstek parožní hmoty rekordních 4,3 mm!
Růže levého parůžku má v nejširším místě průměr 9 cm! Obvod růží dosáhl 25,2 cm, resp. 23,3 cm. Na základě zprůměrování pečetí dosáhly pučnice síly 42 mm.
Levý parůžek byl jako v předchozím roce objemově silnější s přední výsadou o délce 13 cm. Bodová hodnota trofeje dosáhla na 200 b. CIC (parůžky byly v roce 2012 obodovány Mezinárodní hodnotitelskou komisí CIC v Levicích). Hmotnost srnce před říjí činila 30,5 kg.
Ve čtvrtém roce dorostly Jůlínkovi parůžky délky 26,5 cm s předními výsadami 10 cm, resp. 14 cm. Z pohledu objemu však nepatrně upadly. Obvod růží dosáhl průměru 23,8 cm. Bodová hodnota se snížila o 13 bodů, na 187 b. CIC.
Mám vypozorováno, že po prvním kulminačním vrcholu, který u zdravých jedinců nastává obvykle ve třetím, resp. čtvrtém roce, nastává dočasná trofejová stagnace či dokonce trofejový úpadek. Druhý kulminační vrchol pak nastává mnohdy až po šestém, resp. sedmém roce života…
V pátém roce života Jůlínek doslova exceloval. Už při optickém pohledu na ronící se parožní tkáň, mi bylo jasné, že v tomto roce bude trofej objemově nejsilnější. U srnce se dostavila druhá vlna trofejové kulminace. V tomto biologickém věku dosáhly parůžky fenomenální hodnoty 223 b. CIC! Parůžky byly v roce 2014 obodovány Mezinárodní hodnotitelskou komisí CIC v Polsku.
Trofejové parametry těchto parůžků jsou vskutku impozantní. Shozy měly po vysušení, tedy změně objemu na konstantní hodnotu (po scvrknutí), objem 345 cm3 a hmotnost 599 g. S přihlédnutím na skutečnou hmotnost Jůlínkovy lebky by neredukovaná hmotnost trofeje (jako celku) činila přes 900 g. Délka parůžků dosáhla 26 cm s předními výsadami 10,5 cm, resp. 12,5 cm.
Na vnější straně levé lodyhy, vyrostl atypicky položený útvar v podobě výsady, jako projev dobré výživy a pohody a dalších pozitivních faktorů ovlivňujících růst a stavbu parůžků.
Fyziologický vývoj Jůlínkových nejsilnějších parůžků je možno autenticky shlédnout na mém webu www.scherer.cz v sekci video zima 2013.
V šestém roce života došlo u Jůlínka k významným morfometrickým změnám a dalším parožním disproporcím. V tomto roce z pohledu objemu parůžky výrazně upadly a změnila se i celková architektonika parůžků včetně rozlohy.
Parožní hmota je ze všech předchozích let nejvíce soustředěna do bazální části lodyh, které spontánně přechází v silné a perlené růže. Obvody růží dosáhly bezmála 25 cm. Parůžky dorostly délky 24 cm s předními výsady 10 cm, resp.11 cm. Neredukovaná hmotnost trofeje (již s originální lebkou) dosáhla konstantní hmotnosti 810 g. Bodová hodnota trofeje činila 180,5 b. CIC (trofej byla v roce 2015 obodována Ústřední hodnotitelskou komisí CIC v Lysé nad Labem).
Je velikou škodou, že tímto rokem končí exaktní pozorování tohoto výjimečného jedince. Byl jsem zvědav, s jakou trofejí Jůlínek překvapí v biologicky sedmém, resp. osmém roce života. Došlo by u něj ještě k třetí vlně trofejové kulminace, nebo by již došlo k trofejové stagnaci či dokonce parožní regresi? To už se bohužel nedovíme neboť…
 
V dubnu loňského roku zahájila obec Sudice těžbu dřeva, která probíhala v bezprostřední blízkosti naší samoty, kde se nachází experimentální výběhy. V důsledku prožitého stresu a běsnění si Jůlínek ve výběhu mechanicky poranil bederní končetinu (šlo o tříštivou otevřenou zlomeninu). Exponovaná část končetiny musela být následně chirurgicky odstraněna.
I přes rychlý zásah veterinárního lékaře a odborné ošetření Jůlínek pár dní po amputaci uhynul. Příčinou úhynu byla pravděpodobně prodělaná sepse, jíž předcházelo mechanické otevření rány, kdy se do svalové tkáně a obnažené kosti dostala infekce.
 
V souvislosti s tímto jedincem, si dovolím sdělit ještě jednu skutečnost. V roce 2012 v mém chovném zařízení natáčely dvě veřejnoprávní televize ČT 1 a TV Prima. Natočený videozáznam s nejsilnějším srncem proběhl kromě televizního zpravodajství České republiky i v zahraničních televizních kanálech v rámci Evropy.
Po odvysílání těchto spotů mě kontaktovalo několik zahraničních subjektů, s cílem Jůlínka koupit. Nabídky byly vskutku velkorysé. Jedna z nabídek však byla výjimečná už tím, že přišla z prezidentské kanceláře jednoho významného evropského státníka. Jednalo o vskutku velkorysou částku, která by mi významně pomohla pokrýt náklady s pojené s výzkumem srnčí zvěře, který již šestnáct let táhnu ze svých úspor a publikační a přednáškové činnosti.
Navzdory skutečnosti, že se jednalo o velice lukrativní nabídku, jsem ji jako správný patriot odmítl s tím, že Jůlínek je ryze český srnce a měl by i nadále zůstat v České republice. Spousta myslivců a rodinných příslušníků mě považovala za „blázna“ s vysvětlením, že taková nabídka se nikdy neodmítá. „Patriotismus“ se mi ale v této oblasti příliš nevyplatil a jak už to většinou bývá, každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. Jůlínek toho roku uhynul…
Velice těžce jsem tuto skutečnost nesl a dlouhou dobu jsem se z toho dostával. Musel jsem si připustit fakt, že uhynul trofejově nejsilnější srnec světa, jehož hodnota byla pro mě z hlediska biologie a genetiky nevyčíslitelná…
Shrnu-li trofejový vývoj tohoto srnce, mohu objektivně konstatovat, že Jůlínkovy parůžky progresivně zesilovaly v závislosti na zvyšujícím se věku a růstu pučnic do věku tří let, kdy došlo k první trofejové kulminaci. Ve čtvrtém roce došlo k parožní regresi a srnec navzdory skutečnost, že byl v dobré kondici a krmen stejně kvalitním krmivem, spadnul v trofeji o13 b. CIC.
Druhá vlna trofejové kulminace přišla ve věku pěti let, kdy srnec nasadil svoji nejsilnější trofej (223 b. CIC). V šestém roce došlo opět k trofejovému úpadku a srnec spadnul o významných 42,5 b. CIC, z 223 bodů na 180,5 b. CIC.
Nejzajímavější poznatek jsem však získal v oblasti genetiky. Jůlínek nasadil kapitální parůžky i přesto, že jeho biologičtí rodiče dosahovali zcela průměrných kvalit a běžného standardu. Mezi otcem a synem došlo k obrovské parožní disproporci. Zatímco bodová hodnota parůžků otce byla ve věku dvou let přibližně 80 b. CIC, tak parůžky syna dosáhly v témže věku na fenomenálních 181 b. CIC. Je až neuvěřitelné, že syn překonal otcovy parůžky o více než 100 bodů!
Za pozornost stojí ještě jeden biologický poznatek. Navzdory skutečnosti, že biologická matka kladla trojčata samčího pohlaví a dalo by se očekávat, že parůžky bratrů budou v dospělosti (z pohledu tvaru a objemu) podobné, opak byl pravdou. Každý z bratrů měl zcela odlišnou architektoniku a sílu parůžků. Jůlínek měl z čelního pohledu tvar spíše přímý rozbíhavý, zatímco jeho bratři měli tvar spíše košíkovitého charakteru s výrazně menším objemem. Tyto skutečnosti jsou obrazově zachyceny v publikaci Srnčí zvěř I.
 
Jůlínek sice uhynul, ale v srdci mém a srdcích ostatních myslivců, žije dál. Jsem velice rád, že ho kreativně ztvárnil a do šperků a medailí zakomponoval můj dlouholetý kamarád, umělecký šperkař a medailér Roman Provazník. Pro pokochání oka posílám několik umělecky ztvárněných děl z Romanovy dílny.
Přestože si myslím, že se mi již nikdy nepodaří odchovat podobného srnce, jako byl Jůlínek, jsem velice rád, že jsem s ním mohl prožít šest krásných let. Vděčím mu za mnohé a mě nenapadlo nic moudřejšího než se s ním tímto článkem rozloučit. Žij blaze v srnčím nebíčku, můj zlatý Jůlínku…
 
Pavel SCHERER tel. 724 218 513
p.scherer@atlas.cz www.scherer.cz
Zpracování dat...