Časopis Myslivost

Myslím, že bychom společným úsilím mohli posunout vše mnohem dál

Myslivost 2/2016, str. 10  Jiří Kasina
Při návštěvě Českých Budějovic jsem v kanceláři Jihočeské společnosti pro ochranu přírody a myslivosti, o.p.s. zpovídal místopředsedu Českomoravské myslivecké jednoty Ing. Romana Urbance, Ph.D., jakožto jednoho z trojice těch, kteří s sebou nesou kontinuitu předchozích Rad. Určitě jsou jeho názory pro čtenáře podnětné, nicméně i jemu jsem dal na začátku obvyklý prostor pro stručné osobní představení.
 
 
Narodil jsem se v roce 1963 v Písku, své dětství jsem strávil v malé vesnici Sobědraž, poblíž Orlické přehrady, nedaleko Milevska v okrese Písek. Vesnické prostředí obklopené lesy, dostatek zvěře v nich, to vše asi přeurčilo můj budoucí zájem o myslivost a lesnictví. Navíc jsem jistě nějakou výbavu v genech zdědil, protože jeden děda byl myslivec a pracoval v zemědělství a druhý děda byl lesník. Zájem jsem rozvinul při studiu na Střední lesnické škole v Písku a po krátké praxi na lesním závodu Milevsko při studiu na Lesnické fakultě v Brně. Už na střední lesnické škole jsem získal lovecký lístek v rámci studia a potom na fakultě složil vyšší zkoušky z myslivosti v rámci předmětu myslivost. Po škole jsem se krátce vrátil na Milevsko, ale potom jsem následoval svoji ženu do Bruntálu. Tam jsem strávil necelých pět let na lesním závodě Bruntál, kde jsem dělal lesního technika, posléze vedoucího lesní správy Břidličná. Takže tam jsem pokračoval ve své myslivecké praxi, jak u státních lesů, tak samozřejmě v rámci spolkové myslivecké činnosti, byl jsem předsedou Mysliveckého sdružení Břidličná. Členem ČMMJ jsem od roku 1982 a úplně poprvé jsem byl členem Mysliveckého sdružení Kostelec nad Vltavou.
 
Myslivci vás asi ale nejvíce spojují s firmou Agrowald. Co vás zaválo zpět na jih Čech?
Na Bruntálsku jsem byl do roku 1992, přišla transformace lesního hospodářství, vznikaly Lesy ČR a akciové společnosti a další subjekty, které budou hospodařit v lese a moje lesní správa Břidličná byla zrušena, Severomoravské lesy šly do transformace. V té době jsem dostal nabídku být jedním ze spoluzakladatelů společnosti Agrowald, která vznikla v lednu 1993. Převážila jednak touha se vrátit do rodného kraje, jednak na severní Moravě se díky změnám, rozbitím honiteb a transformací státních lesů, vytratily dvě základní skutečnosti, které mne tam držely – radost z práce v lese a vyžití v myslivosti.
Agrowald působí na Vyšebrodsku, nejdřív jsme dostali zakázku pro Lesy ČR, lesní správu Vyšší Brod na menším území, od roku 1994 na větším území a potom už postupně nabývaly tendry a výběrová řízení. Pak se nám podařilo zprivatizovat státní statek Přízeř, využili jsme šance dokoupit postupně státní zemědělskou půdu a hospodaříme tam dodnes.
Následovaly ještě další aktivity, jako nákup velkoškolky Červený dvůr u Českého Krumlova, která se zabývá pěstováním sadebního materiálu a okrasným programem. Teď ještě máme bioplynovou stanici, takže těch aktivit je hodně.
Když se vrátím k myslivosti, tak ta je jednou z hospodářských činností, v honitbě Přízeř dělám hospodáře od roku 1993. Snažíme se nějakým způsobem zkombinovat myslivost zájmovou s profesní tím, že jsme přijmuli myslivce z regionu, z původních dvou sdružení, které jsme kdysi převzali a kteří s námi chtěli spolupracovat plus na části honitby děláme myslivost profesionálně.
 
Bez nějakého lichocení si myslím, že Agrowald je jeden z příkladů toho, kdy lesařina, myslivost i zemědělství jsou v souladu a pod jednou střechou, jste asi příkladem, jak by se mělo na svěřeném území komplexně v krajině hospodařit.
Tak Agrowald je vlastně dnes obchodní uskupení, zahrnuje Agrowald, s.r.o., to je ta původní firma, která nyní provozuje zejména zemědělství, v roce 2003 jsme vyčlenili Agrowald Rožmberk, s.r.o., do nějž jsme převedli lesnické aktivity. Když jsme koupili lesní školku, vznikla společnost Agrowald školka, s.r.o. Jsem jednatelem všech těchto tří firem plus spolumajitelem.
 
Máte nějakou vysněnou oblast, kde rád provozujete myslivost? Nebo touhu ulovit nějakou špičkovou trofej? Kterou zvěř máte nejradši?
Odpověď samozřejmě souvisí s činností v rámci Agrowaldu, kde se vyskytuje spárkatá zvěř, jak srnčí, mufloní, jelení, daňčí, ale zejména černá. Tou se historicky zabývám osobně v širším kontextu, i díky panu profesoru Hromasovi, který mě přesvědčil udělat disertační práci o prostorových aktivitách černé zvěře. To mě baví a i v praxi si stále ověřuji řadu věcí a schraňuji další nové poznatky. Druh zvěře, který se mi líbí a který intenzivně chováme s velkými chovatelskými úspěchy, to je mufloní zvěř. No a potom z hlediska geografického zájmu je pro mě nejzajímavější lov v Rusku, kde jsem několikrát byl, jsou to vždy lovecké akce spojené i s jakousi exkurzí do jiného života lidí, mezi obyčejné ruské venkovany, kde se mi hrozně líbí a je to tam mezi prostými milými lidmi takové příjemné.
 
Tam je asi lov opravdu obživou?
Jsou to takoví lidé naturální a snesou člověku první, poslední. Lov je opravdu těžký, není jednoduchý, podařilo se mi ulovit losa, medvěda, tetřeva, tetřívka. Takže zkušenosti z Ruska mám a rád tam jezdím. A dalšími oblastmi, které jsou prostředím hodně podobné, tak to jsou pobaltské země, kde mám taky řadu přátel a rád tam jezdím. Rusko to připomíná, ale organizačně jsou tam lovy snazší, je to v Evropské unii a snáz se tam člověk dostane. To jsou oblasti, kde mám dobré zkušenosti a líbí se mi tam. Časem bych se chtěl podívat i do Kanady, kde jsem zatím nebyl. Lákají mě spíše země mírného anebo chladnějšího pásma, vůbec mě neláká Afrika.
 
Pojďme ale zpět k záležitostem týkajícím se Českomoravské myslivecké jednoty. Jak dlouho jste funkcionářem?
V rámci Okresního mysliveckého spolku Český Krumlov teď budu už čtvrté volební období, momentálně jsem místopředsedou, v Myslivecké radě ČMMJ jsem byl dvě volební období a teď tedy začínám třetí.
 
Co vás vedlo před těmi více než deseti lety k tomu kandidovat do Rady? Jaký byl hlavní impuls nebo jaké byly vaše hlavní cíle?
Tehdy mě k tomu vedlo to, že mě za prvé navrhl OMS Český Krumlov, který si myslel, že jsem mladší, aktivnější myslivec, který by mohl něco změnit. A i já jsem si říkal, že jenom nadávat na poměry v myslivecké jednotě je málo a krátkozraké, že je potřeba se pokusit něco změnit.
Samozřejmě jsem zjistil postupem doby, že něco změnit v takovém zajetém molochu není vůbec jednoduché, ale doufám, že nějakými střípky za těch deset let jsem možná k něčemu přispěl, možná k dobrému, možná i k horšímu, záleží, kdo co a kdy hodnotí. Impuls byl snaha něco změnit, aby organizace s tradicí od roku 1923 nezanikla nebo se nerozplynula ve víru dějin - to je můj hlavní cíl.
V minulých obdobích se řešily různé problémy, to víte přece stejně tak jako já, stále dokola se probíraly obchodní organizace, ať už likvidace Interlovu nebo konsolidace Halali a všechny další s tím spojené problémy. Bylo chybou, že často nezbýval čas na mysliveckých radách na řešení běžných problémů, aby se opravdu myslivcům poskytoval servis tak, jak by si to asi představovali. Ať už v rámci ČMMJ, jako ústředí nebo v rámci okresních spolků. Z návalu řešení záležitostí obchodních společností a pro jiné priority pak docházelo k odtržení od členské základny.
Po pravdě se ani nedivím, že ve členech zakořenila taková deziluze, že v Praze si vždycky dělají, co chtějí, nedělají nic pro řadové myslivce, i když to tak úplně pravda není. Lidé dole se bohužel ani nedozvěděli, co se všechno řešilo na ústředí.
 
Ač nerad, musím s vámi souhlasit, i jako host zvaný na jednání jsem viděl onen nedostatek času, či spíš někdy nedostatek vůle, na řešení věcí týkajících se myslivců a myslivosti. Ale jste jeden ze tří, kteří pokračují. Co byste vypíchnul, co se bohužel opravdu nepovedlo? Co se mělo za těch deset let udělat jinak?
Nepovedlo se zlepšit nebo významně zintenzivnit komunikaci mezi členskou základnou, okresy, ústředím, respektive Mysliveckou radou, přestože snaha byla upřímná. Možná byla snaha nedostatečná, to nedokážu přesně určit, byl jsem jen člen Myslivecké rady, ale je to věc, kterou jsme úplně nenaplnili.
A myslím, že ale stále vázne komunikace v řadě okresů, mezi myslivci a OMS, na druhou stranu je řada okresů, kde to je v pořádku. Tam kde není komunikace v rámci okresu, tam také není většinou ani komunikace s ústředím. A proto je jedním z hlavních úkolů pro novou Mysliveckou radu toto zlepšit. Vůbec si myslím, že ona vcelku radikální obměna ve vrcholném orgánu svědčí o tom, že myslivci zdola si přejí změnu, přejí si určitě Radu aktivní a komunikativní.
Z věcí, které se povedly, byla transformace Interlovu, to se povedlo velmi dobře, byla to organizace, která by v podmínkách na trhu už neobstála a nějakým způsobem se transformovala tak, že zbyla poměrně velká finanční hotovost. Myslím si, že dobrý byl i nákup současného sídla ČMMJ a ostatních organizací, že to napomohlo ke styku s běžným myslivcem i s veřejností z hlediska přístupu atd.
Mluvíme-li i o tom, co se nepovedlo, pak samozřejmě musím zmínit nešťastné oslabení Myslivecké rady, kdy odstoupil předseda i místopředseda, pak skončil jednatel. To, že předchozí Myslivecká rada tuto situaci v rámci možností ustála a dotlačila organizaci do volebního sněmu, bych řekl, bylo správně, nicméně asi i tam komunikace vázla, protože běžní myslivci nebo část okresů na vedení koukala s nedůvěrou, že Myslivecká rada dělá něco nekalého. Nejsem si ale vědom toho, že tam něco takového nekalého probíhalo.
 
Předem říkám, jestli nechce, neodpovídejte, ale byl jste členem Rady a otázka pánů Palase a Kostečky byla dlouze diskutovaná. Opravdu jste informace neměli? Opravdu vás tahali za nos? Neměli jste šanci některé věci zjistit? Z mého pohledu hosta bylo někdy až do očí bijící, jak s vámi, jak předseda, tak i jednatel manipulovali či jak to mám nazvat …
Co na to říci, máte asi pravdu, ale běžnou cestou ty informace, které jsme chtěli, tak pro běžného člena Myslivecké rady byly de facto nedostupné a teprve poté, co vyplynuly na povrch, tak se začaly řešit. Možná naše aktivita mohla být větší, nevím, možná to mohlo přijít dřív, nicméně myslím si, že každá záležitost má svůj vývoj, svůj děj a prostě tak jako dějiny jdou svým vývojem a směrem, tak asi i toto v Radě prošlo nějakou katarzí a vyvrcholilo tak, jak vyvrcholilo.
 
Asi se musely sejít i nějaké podmínky, ono se to lehce řekne zvenčí, že je všechno špatně, když nikdo neví, jak to vypadá zevnitř. Asi se mnohokrát nedaly některé skutečnosti řešit, když byly zametány pod koberec …
Musím sebekriticky přiznat, že Rada nebyla jednotná, to je jedna věc, názory byly různé. Druhá věc je ale to, že často byla jednání Rady zahlcována formálními věcmi, které se musely prohlasovat, projít Radou atd., a protože těch formalit bylo tolik, ať už záměrně nebo skutečně, tak na řešení jádra problému, kam směřovat ČMMJ a jak pojmout organizaci ČMMJ, už nebyl čas. To byl asi zásadní problém, pak se řada věcí rozhodovala ve spěchu a bez hlubších znalostí problému, sice formálně asi správně, ale mnohdy se detailně řešily skutečnosti, které nebyly nijak zásadní a možná ani nemusely procházet Radou. A přitom skutečnosti, které byly zásadní a Radou měly projít, tak ty byly rozhodovány v úzkém kroužku někde, mimo anebo si to rozhodl jednatel sám. A to doufám, že teď nebude, první jednání nové Myslivecké rady mě naplnilo optimismem a předpokládám, že to bude tak fungovat dál.
 
Z pozice místopředsedy to nakonec nyní můžete ovlivnit lépe…
Vzhledem k tomu, že jsme s předsedou Janotou spolužáci a známe se třicet let, tak jsem přesvědčen, by spolupráce měla fungovat. Pana Červenku zatím neznám, nicméně působí na mě seriózně a hlavně manažersky zdatně, tak si myslím, že bychom společným úsilím mohli posunout vše mnohem dál. Neříkám, že uděláme zázraky, asi to nejde v takové organizaci, ono je to složité ve firmě, natož pak v zájmové organizaci, spolku, kde jsou všichni dobrovolně nějakým způsobem organizovaní, ale nemají nějak striktně danou povinnost vás poslouchat.
 
Můžete, prosím, vysvětlit to, že jste kandidoval a následně byl zvolen za místopředsedu vlastně až na sjezdu?
Na jaře jsem byl přesvědčený, že pokračovat nebudu, protože jsem si říkal, že už je potřeba, aby se Rada obměnila a prezentovali se jiní lidé se svými nápady. Ale jihočeští myslivci mě přesvědčili a trvali na tom, že bych je měl zastupovat v nejvyšším orgánu spolu s Jirkou Chmelem.
Že jsem povýšil na místopředsedu je zapříčiněno tím, že Jiří Chmel ze zdravotních důvodů z kandidatury odstoupil, následně došlo k posunu mínění jihočeských okresních mysliveckých spolků v tom smyslu, že mě navrhli na místopředsedu a plus ještě navrhli pana Matulku z OMS Písek, aby byl dalším členem Rady. A s tímto návrhem přijeli na volební sněm, já jejich přání akceptoval a byl jsem zvolen tak, jak jsem byl zvolen.
Moje původní představa byla, že stačila dvě myslivecká období, abych ukázal, co jsem chtěl, nicméně Jihočeši se domnívali, že jejich zájmy prezentuji dobře, proto chtěli, abych pokračoval dál.
Svoji roli ale sehrálo i to, že je třeba udržet jakousi kontinuitu mezi tím, co bylo, protože za dvě volební období je jen Pepa Vlášek a já, pak je tam Jirka Zbořil za období minulé a myslím si, že začínat úplně s čistým stolem také nejde. Obměna, když tam jsou z patnácti tři staří a zbytek nový, tak to je myslím přiměřený stav, a vůbec si nemyslím, že bychom my tři měli působit konzervativně. My bychom měli udržet kontinuitu a mít v hlavě znalost historie, co bylo, jaká byla rozhodnutí, jaké to mělo příčiny, důsledky, jak šel vývoj různých kauz, a pak toto použít ať už v dobrém nebo špatném slova smyslu, jako poučení pro další činnost Rady.
 
Takže prosím konkrétněji, funkčně jste povýšil, co byste chtěl změnit? Co by se mělo prioritně řešit? Shodneme se asi na tom, že zázraky se nestanou ze dne na den. S panem Červenkou jsme se shodli, že by měl být minimálně rok hájení. Dávám vám za pravdu, že jsem na prvním zasedání Rady cítil taky vůli po změně a vůli dělat některé věci jinak.
Souhlasím, a i složení Rady se mi zdá manažersky zdatnější, velká část Rady má nějakou zkušenost s řízením kolektivu, řešením problémů, vedením lidí, jsou tam evidentně i ti, kteří jsou znalí řešení krizových ekonomických záležitostí, takže to vše mě naplňuje právě tím optimismem.
Další moje ambice jsou využít za prvé odborné znalosti, které mám v praktické myslivosti, protože ji dělám celý svůj život na různých stupních, ať už ve spolkové myslivosti, myslivosti státních lesů i profesionální myslivosti. Je potřeba víc myslivecky pracovat s normálními řadovými myslivci, víc je seznamovat s moderními trendy v péči o zvěř, lovectví, management myslivosti jako takový, protože my jsme obor a samotní myslivci velmi konzervativní a neradi přijímáme nové myšlenky. Konzervatismus určitě ano, ale uzavřít se do sebe není možné a je potřeba nějaké poznatky ze zahraničí a z výzkumů čerpat a hlavně je přenést mezi obyčejné myslivce. Leckdy je člověk překvapen, když se ocitne v mysliveckém sdružení, nechci jmenovat, na nějaké malé vesničce, a znalosti myslivců o biologii zvěře a legislativě jsou velmi chabé.
Další oblast, kterou považuji za svoji doménu, je zahraniční spolupráce, kde jakési zkušenosti máme, viz o.p.s. Jihočeská společnost pro ochranu přírody a myslivost založená jihočeskými myslivci. To je hmatatelný důkaz, že něco děláme pro zahraniční spolupráci. Takže v tomto bych chtěl pokračovat.
Ale myslím, že to není jen Rakousko a Německo nebo Bavorsko, které máme už zkontaktované, a spolupráce běží, myslím si, že máme dluh i vůči ostatním zemím, že taková spolupráce funguje se Slovenskem, ale opomíjené je Polsko a další státy, které s námi úplně nesouvisí, ale mají historické dědictví, středoevropský způsob myslivosti. S těmi bychom měli komunikovat nejvíc, máme společný zájem, a pokud chceme udržet kulturně historické pojetí myslivosti, tak musíme vycházet z kontextu přeshraniční spolupráce, jinak nás laická veřejnost převálcuje. Přitom řadu zkušeností lze čerpat třeba v Bavorsku, kde jsou v předstihu, v práci s lidmi byl bavorský myslivecký svaz taky donucený něco dělat, tam se musíme inspirovat, musíme se snažit, abychom naopak nedopadli například jako myslivci v Holandsku.
 
Vraťme se zpátky do našich vod. Mnohokrát řečena byla nekomunikativnost a nečinnost na okresech. Jste členem OMS Český Krumlov, znáte podmínky okresu, pracujete léta v těchto strukturách, jak teď z pozice místopředsedy byste chtěl zlepšit komunikaci? Já také často slýchám, co zase v té Praze děláte? Ale celá řada myslivců se neumí podívat na svůj okres a neumí požadovat po svém mysliveckém spolku služby. Je stále víc okresů, kde jen vybírají členské příspěvky, udělají zkoušky pro pár adeptů, možná chovatelskou přehlídku a tím to končí. Jak to napravit, jak začít, jak okresům pomoci?
Z hlediska ústředí nebo vedení ČMMJ není jednoduché dosáhnout až na posledního člena. Nezbytný je mezičlánek OMS, který musí fungovat tak, jak má. Vedení ČMMJ by mělo nějakým způsobem podchytit okresní spolky, aby fungovaly na nějaké standardní dané a nezbytné úrovni a zamotivovat okresní funkcionáře, umožnit jim takový servis informační, dotační a jiný, aby skutečně mohli pracovat tak, jak se od nich čeká.
Myslím, že personální změnám, které proběhly v ústředí, předcházely dost radikální změny na okresech, já pevně věřím, že se s novými lidmi i na okresech zlepší činnost, že se podaří podchytit zpět jednotlivé myslivce, kteří v nedávné době organizaci opustili. Je to řada akcí, které okresy musí dělat, aby lidi zaujaly, aby myslivci měli důvod, proč v myslivecké jednotě zůstat, jsou to kynologické akce, střelecké, kulturní. To, že lidem nezbývá čas a často peníze, to je realita a asi nezadržíme odliv členské základny, zejména stárnutím.
Velký dluh ale máme v mladých lidech, adeptů neubývá, spíš naopak, na většině okresů jsou kurzy poměrně naplněné, ale výsledek je ten, že z dvaceti nebo třiceti adeptů zůstane členem jen jeden. Tam je někde chyba, ti mladí si přesně vyhodnotí, co potřebují, a co ne. Jestliže je tu nabídka nějaké jiné pojišťovny za 400 Kč, tak si řeknou, že jim to stačí, pokud nemají mysliveckou rodinu, tak nemají ani zakořeněno, že spolková činnost by měla být morální povinností nebo nutností, ale mladí na to koukají jinak. My musíme přijít na to, jak je zamotivovat a přimět k tomu, aby pro ně bylo důležité a přínosné být členem myslivecké organizace, nabízet jim jak různé akce kulturní, střelecké, kynologické, tak i určitý motivační servis, který si myslím, že bychom měli co nejrychleji vytvořit.
Další fenomén, který je poměrně významný a zase nám může posloužit za vzor Německo, respektive Bavorsko, tak to je zapojení žen, těch hodně přibývá a mají vyloženě v genech, že se rády organizují. I tady je potenciál, jak získat nové členy ČMMJ.
 
To se určitě shodneme, že je nejvyšší čas začít více pracovat s okresy. Podstatná je ale i otázka sekretariátu, bohužel za posledních deset let se sekretariát stal nefunkčním, je tam pět a půl člověka, logicky nestíhají. Přitom vy jako členové Rady byste měli mít na sekretariátu servis. Každá komise by měla mít svého člověka, který materiály připravuje, vyřizuje nutnou agendu, je spojkou pro členy komise.
Tak to je hned ta druhá část mojí odpovědi, kterou jsem chtěl ještě doříci. Nejen okresy, druhá linie je ústředí, potažmo sekretariát, který musí zajišťovat informační a další servis, nejen Radě, komisím a okresům, ale i řadovým myslivcům. Bude pořádat výstavy, kulturní akce, školení, semináře, to co se v poslední době vůbec nedělo. Vždyť třeba poslední odborný seminář o chovu zvěře organizovaný sekretariátem byl někdy v devadesátých letech, vůbec nic se v poslední době nedělalo, to se musí významně změnit.
A jak jsem již řekl, Myslivecká rada nesmí být zahlcena jen formalizmy a zvedat ruce při hlasování, musí to být orgán, který se sejde jednou za měsíc, možná za dva, schválí zásadní dokumenty, nastaví hlavní směry činnosti, zbytek musí dělat odborné komise a hlavně sekretariát v duchu pověření, které má. Vnímám stejně jako kolega Červenka, že se musí sekretariát významně reorganizovat, obměnit, posílit personálně. Nelze suplovat činnost jiných v rámci členů Rady, kteří to dělají zadarmo, dobrovolně, při zaměstnání a funkcích, kterých má každý většinou dost, nemohou řídit myslivost do detailu, to není možné.
Ještě jsem zapomněl zmínit, co mě trápí a co se nepodařilo v minulých radách, v minulých obdobích změnit. Když přijdu do domu v Lešanské a zeptám se, co dělá ten a ten, tak jednatel neví, neví, zda ředitelka Halali zrovna tento týden pracuje, jestli vy jste živý, kynologové neví nic o tom, co se děje o patro výše, prostě pro mě je nepředstavitelné, že lidi v jednom baráku se téměř ani nepozdraví. To je velký dluh, který musíme nějakým způsobem změnit. Já tam nežiju, tak nejsem schopný zatím rozkódovat, v čem je příčina, kdo je toho nejvíc vinen, asi ale všichni trochu.
 
Jaký je váš názor na teď už mnohokrát probíranou otázkou týkající se změny organizování na komoru? Jestli jste zastánce toho, že je pořád šance tu organizaci obměnit, aby se stala silnou, prestižní a dostatečně váženou při jednání s dalšími orgány a státními subjekty parlamentem nebo si myslíte, že by po vzoru Slováku byla cesta udělat komorový systém a snažit se myslivce víc svázat a víc donutit ke členství a víc řídit?
Možnosti dobrovolné spolkové činnosti jsou omezené, i když budeme dělat vše pro to, aby se myslivci cítili dobře a měli úplný servis, tak nedokážeme nikdy plné organizovanosti. My jsme možná schopni zabránit dalšímu úbytku členů, ale nejsme schopni úplně situaci přetočit tak, aby se k nám začlenili všichni držitelé loveckých lístků. Svědčí o tom i situace v okolních zemích, takže jsou tři modely.
První je povinné členství, je třeba například v Rakousku nebo v Polsku. Tento systém má ve střední Evropě normální tradici, je to funkční model, který bohužel se u nás po revoluci zrušil z důvodu toho, že to bylo za socialismu, to vůbec není pravda, to bylo historicky zavedené. Rakousko žádná socialistická země není a fungujeme to bez problémů, ale v reálu si nemyslím, že by v podmínkách českých zemí byla šance se vrátit k povinnému členství v ČMMJ. To je nevratný proces, takže tento model nemůžeme použít.
Dalším modelem je myslivecká komora, to je nenápadné obejití povinného členství, které se podařilo v Maďarsku a z hlediska historické sounáležitosti Uherska, následně na Slovensku, to je odzkoušené, funguje to, myslím, že to není úplně vyloučený model i pro české země. Pokud bude dostatečná politická vůle a příprava této záležitosti, tak to není vyloučený model a myslím, že by byl pro organizaci myslivosti v republice přínosný, protože tím, že došlo k reorganizaci státní správy v roce 2000, kdy byly zrušeny okresní úřady, tak došlo k rozkladu státní správy, která je mnohdy téměř nefunkční. Přestože ministerstvo zemědělství v rámci novely zákona o myslivosti se snaží tento stav napravit, tak si myslím, že to je běh na dlouhou trať a povede se jen zčásti. Jak tomu pomoci by mohlo být právě řešení komorové, že by část povinností státní správy převzala komora a ulehčila by státu.
A pak si myslím, že je tu sice schůdný, ale nejméně jednoduchý model, tak jako například v Bavorsku, kde je Bavorský lovecký svaz záležitostí dobrovolnou podobně jako ČMMJ. Ovšem z hlediska tradice a disciplíny tohoto národa je zvyklostí i perfektní servis, který organizace poskytuje členům, včetně jejich krajských skupin. Tím dosahují organizovanosti na úrovni až devadesát procent. I tento model je tedy cesta, nicméně je to cesta ta z těch tří nejnáročnější. Ale musíme se připravit i na ní, nemůžeme spoléhat na to, že se podaří prosadit politicky mysliveckou komoru.
I tak se musí ČMMJ na všech úrovních, jak nahoře, tak i na okresech, snažit, abychom organizovaných myslivců udrželi co nejvíc, aby organizace fungovala v zájmu a spokojenosti většiny členů. Myslím, že i přes jisté problémy ČMMJ napomáhá tříbení kultury a znalosti myslivců a konkurenční myslivecké organizace zatím neukázaly, že by některá z nich byla schopná v plošné míře tuto organizaci nahradit.
 
Já si ale nemyslím, že bychom měli mluvit o konkurenci jiných organizací či subjektů. Na místě je přece spíše spolupráce a společné úsilí o obranu myslivců a myslivosti jako takové. Možná se některé tváří jako konkurenční, ale neměla by být ČMMJ právě onou širokou základní platformou, v rámci které by se mohly začlenit i některé subjekty typu Řád svatého Huberta anebo Safari Club?
Ony jsou to samostatné organizace, ať už o.p.s. nebo občanská sdružení, takže asi nemohou být úplně součástí formálně, ale fakticky můžou, a to si myslím, že je další úkol pro novou Mysliveckou radu, navázat komunikaci s těmito dalšími subjekty, která byla z nějakých důvodů, většinou osobních, přerušena nebo ani nebyla navázána. Nevidím důvod, proč nezačít s Řádem, se Safari, s profesionálními myslivci jednat a více se přiblížit, s každým lze najít společnou platformu. Ti lidé, kteří jsou členy jak u nás, tak i jinde, tak myslím, že žádný z nich nemá myslivecký problém, je to vždy jen o osobních vztazích.
 
Děkuji za rozhovor
Připravil Jiří KASINA
Zpracování dat...