Časopis Myslivost

O olympijském snu i o myslivosti…

Myslivost 9/2016, str. 29  Lubomír Hajný
Ještě ve dvanácti letech se zbraní bála, ale jednoho dne ji tatínek odvezl na střelecký tabor, kde se mezi samými kluky neztratila a kde take střelila svého prvního asfaltového holuba. Z počátečního koníčku se později vyklubal profesionální zájem o střelbu, který vedl přes obrovskou píli až k evropskému titulu. Radka Mančíková je juniorskou mystryní Evropy v brokovém skeetu. A je nejen sportovní střelkyní, je také velmi aktivní myslivkyní, kterou to táhne do lesa za zvěří. Jak náročné je prosadit se v brokové střelbě a co všechno je potřeba udělat, aby člověk vybojoval účast na olympiádě? Tyto, ale i další otázky jsem pokládal a dostával na ně velmi zajímavé odpovědi.
 
Závodně střílíte a veřejně o sobě říkáte, že jste myslivec. Jaká byla Vaše cesta k myslivosti?
Tatínek je myslivec. Odmala mě bral do lesa, chodili jsme spolu přikrmovat zvěř, toulat se po honitbě, probouzel ve mě zájem o přírodu a myslivost. Takže když už byla možnost, složila jsem myslivecké zkoušky.
 
Co se Vám na myslivosti líbí nejvíce?
Vše, co přimo souvisí s přírodou. To, že mám možnost se projít po honitbě, pozorovat zvěř. A taky to, že se mohu zúčastnit mysliveckých akcí. Protože myslivci jsou velmi dobrá společnost, se kterou se mi výborně povídá.
 
V jednom z předchozích rozhovorů se zmiňujete, že jste starostlivý myslivec…
To je pravda. Ze mě asi nikdy žádný extra lovec nebude. Nepatřím k těm, kteří chodí cíleně vyhledávat zvěř, kterou bych poté mohla ulovit. Spíše se chodím do přírody o zvěř starat. Hodně mě baví také práce s dětmi při organizování Zlaté srnčí trofeje. A taky trošku osvěta myslivosti. Vadí mi, když lidé říkají o myslivcích, že jsou to vrazi zvěře, kteří jen chodí a střílí, na co přijdou.
 
Působíte v rámci Okresního mysliveckého spolku v Hodoníně, jaké jsou zde Vaše aktivity?
Jak už jsem zmiňovala, pracuji s dětmi. Jednu chvíli jsme měla sen, že povedu i myslivecký kroužek. Na ten ale v současné chvíli bohužel nemám čas. Také jsem ve střelecké komisi a pomáhám s organizací střeleckých závodů, ať už jako pořadatel, nebo rozhodčí.
 
Když jdete na hon, jak na Vás koukají myslivečtí kolegove?
Honů, kterých jsem se účastnila jako střelec, mám za sebou zatím jen několik. Myslivci z legrace říkali, že jim všechno vystřílím a nic jim tam nezůstane. Pro sebe jsem si na oplátku říkala, že když se netrefím, že to bude hrozný trapas, určitě by si někteří říkali, ta má vystřílených tolik nábojů a teď se netrefí. Ale dopadlo to všechno dobře. Jak už jsem říkala, myslivci jsou fajn lidé a i můj první hon dopadl dobře, dokonce jsme byla královna honu.
 
Když byste porovnala loveckou a sportovní brokovou střelbu, v čem vidíte hlavní rozdíly?
Ve skeetu nám létají dva stejné terče a dá se na ně dobře namířit a natrénovat. Kdežto když jdu na hon, musím se naučit pracovat s prostředím a více se zamýšlet, kde mi bažant zvlétne nebo zajíc poběží, jak předsadit a reagovat I na okolní střelce a přírodní podmínky okolo. Lovecká střelba mi přijde obtížnější než střelba sportovní. U té mám pořád stejné podmínky, u lovu to tak není.
 
Souhlasíte s názorem, že když budu pravidelně chodit na střelnici, že se zlepším i v lovecké střelbě?
Určitě souhlasím. Sportovní střelba určitě zlepšuje postřeh, orientaci v prostoru a také výrazně zlepšuje bezpečné zacházení se zbraní. Rozhodně není špatné, aby myslivci občas na střelnici zavítali a vyzkoušeli si své dovednosti. Bezpečnost při střelbě by měla být pro všechny na prvním místě.
 
Kterou střeleckou disciplínu máte nejraději?
No přece tu svoji! (směje se). Ale když se střílí parkurový závod, tak se ráda take zúčastním. Je to určitě zajímavá disciplína, má budoucnost a asi nejvíc se blíží reálné lovecké střelbě..
 
Když se vrátíme v čase zpět, kde jste udělala první krůčky ve sportovní střelbě?
Odmala jsem s rodiči jezdila po mysliveckých a střeleckých akcích. Měla jsem ale ze zbraní až přehnaný respekt. Měla jsem strach jít na střelnici, byl tam velký hluk a já se zbraní bála. Tatínka to jednou možná trošku naštvalo. Když mi bylo dvanáct, tak mě odvezl do Kroměříže na střelecký tábor, kde mě vysadil a odjel. Nechal mě tam samotnou holku mezi pětadvaceti kluky. Ze začátku jsem z toho byla docela vystrašená. Po týdnu, když už jsem měla možnost si ze zbraně vystřelit a opadly prvotní obavy, to ze mě spadlo. Dobře si pamatuju moje nadšení, když jsem střelila svého prvního holuba a mohla se pochlubit taťkovi, že už se zbraní nebojím. Tak takové byly moje střelecké začátky.
 
Jak se to s Vámi vyvíjelo dál?
Když skončil tábor, vyhledali jsme v Hodoníně trénéra a půl roku jsem trénovala. Když usoudili, že to možná k něčemu bude, tak jsem začala se střelbou v brněnské Kometě. Trénovala jsem u pana Bechyňského a poté u pana Adamce, který mě trénuje dodnes.
 
Jak se pozná, že střelba člověku opravdu půjde, že to nebude jen na rekreační střílení?
Trenéří tvrdí, že se to dá poznat po několika tréninzích, zda se daný jedinec může zlepšovat a může z toho být profesionální střílení, nebo z toho bude pouze rekreační střílení a nebude to nikdy na velké úspěchy.
 
Co je nejdůležitější u sportovní brokové střelby? Talent, postřeh, …?
Všichni tvrdí, že na to musí být určitý talent, ale podle mého názoru je talent přibližně dvacet procent a osmdesát procent je tvrdý trénink. To znamená střílet, střílet a zase střílet. A také člověk musí mít velmi dobrý postřeh, bez toho to rovněž nejde. Dobré určitě je se krom střelby věnovat i jinému sportovnímu odvětví, které rozvíjí postřeh.
 
Zdržíme se u postřehu. Vždycky mě zajímalo, jak rychle holub letí, kterého musíte trefit?
Přibližně sto kilometrů za hodinu. U vrcholových střelců se říká, že čas od vylétnutí terče po rozmyšlení jak budou střílet přes zamíření trvá příbližně do jedné sekundy. To znamená okamžité rozhodnutí.
 
U střelců na minulé olympiádě jsem viděl různé rituály před střelbou. Máte je také?
Ani jsem si to neuvědomovala, ale když jsem viděla záznam z mistroství Evropy, tak jsem zjistila, že nevědomky mám také moje rituály. Různě si přešlápnu, než vstoupím na střeliště, tak si zkouším rotaci nohou. Někdy si hraju s ručníkem.
 
Co všechno s sebou na střelnici musíte mít, když vynechám zbraň a náboje?
Podle pravidel musíme mít povinně vestu, ochranu sluchu, kšiltovku a brýle. Jsou také i nepovinné doplňky, jako je opěrka zbraně na nohu, popřípadě ručník.
 
Zkuste čtenářům přiblížit, jak takové závody místroství Evropy ve střelbě probíhají.
Když přijedeme na místo závodu, tak povětšinou se první den aklimatizujeme. Poté je neoficiální trénink, další je už oficiální. Zde se snažíme se hlavně seznámit s prostředím. Poté následuje samotný závod, kdy holky střílejí tři položky, což je sedmdesát pět terčů. Poté se šest nejlepších kvalifikuje do finále. Podle stávajících pravidel všech šest střelkyň střílí šestnáct terčů. Dvě nejhorší vypadnou, dvě nejlepší postoupují a bojují o zlato, dvě střelkyně bojují o bronz.
 
Jste juniorská mistryně Evropy ve skeetu, kolik musíte jste musela střelit terčů, abyste měla zlato?
Tohle je strašně individuální, je to závod od závodu. Vloni na mistroství Evropy jsem měla nástřel 66 terčů ze sedmdesáti pěti a nestačilo to ani na finále. V letošním roce mi stejný nástřel přinesl finále. Nestačí jen střílet dobře, musíte střelit vždy o jednoho holuba více než ostatní.
 
Pro Vás to byla první individuální zlatá medaile z vrcholných závodů?
Individuální ano, v loňském roce jsme v závodu družstev také měli evropké zlato spolu s evropským rekordem. V letošním roce jsme teamové zlato s holkami obhájili v novém složení.
 
Střelba je o obrovské vůli a treninku. Spousta lidí si myslí, že se tam střelec jen postaví a vystřelí…
Pro lidí, kteří nevidí pod roušku sportovní střelby, to tak může vypadat. Velkou roli hraje psychika střelce. Člověk si najednou ve finále uvědomí, co vše může dokázat a nebo také pokazit. Rovněž u střelců a střelkyň je důležitá fyzická připravenost. Tělo přijímá velkou spoustu ran, zbraň váží skoro čtyři kila a během treninku střelím sto až stopadesát ran, a to už je znát. Rozhodně to tedy není tak, že člověk jen vezme zbraň a vystřelí.
 
Kolik vystřílíte nábojů během sezóny?
Pohybuje se to někde okolo dvanácti tisíc nábojů ročně. Někteří střelci vystřílí i mnohem více.
 
Jak probíhá trénování střeleckého profesionála?
Když bychom vzali můj průměrný den, ráno si jdu zacvičit, a vyrazím na trénink do Brna. Jdu se rozcvičit a mířím na střelnici. Zde odstřílím sto až sto padesát ran a vyrážím k domovu. Snažím se také odpočívat. Pokud je před velkými závody, tak trénujeme intenzivně. Jsem pořád ještě student, takže musím svůj čas směřovat i ke studiu. Není to úplně jednoduché vše skloubit dohromady. Obvykle mám čtyřikrát týdně tréninky. Někdy i častěji. Ale trénuji také mimo Brno, u nás v Hodoníně je velmi dobrá střelnice. Je to jiné prostředí a každá změna je dobrá.
 
Hraje ve střelbě důležitou roli počasí?
Říká se, že pro střelce prakticky není špatné počasí. Všichni mají na závodech stejné podmínky. Jediné, co je hodně nevyzpytatelné, tak to je vítr. Ten pracuje s holuby a ty pak létají jinak. Proto je potřeba mít při závodech I troche štěstí.
 
Podvádí se ve sportovní střelbě?
Také občas ano, rozhodčí třeba převažují náboje, zda neobsahují větší gramáž broků než je 24 gramů. Při skeetu máme našitou žlutou pásku a pažbou nesmíme jít nad ní, abychom neměli kratší nahození. Tohle rozhodčí hlídají.
 
Přiznám se, že toho jsem si nikdy nevšiml, ale zrovna je v televizi přenos z olympijských střeleckých disciplín, budu to sledovat. Je pro Vás medaile z olympiády vysněným cílem?
To je přece sen každého sportovce mít medaili z olympiády. Ale dostat se vůbec na olympiádu je poměrně složité. Na olympiádu mohou pouze ženy, nikoliv juniorky, proto jsem do Ria nemohla. Do Tokia bude pouze dvacet dva účastnických míst z celého světa. Z jednoho státu mohou jet dvě ženy, takže se šance jestě snižuje. Takzvané kvótaplacy neboli účastnická místa se zadávají jen na těch nejvyšších závodech jako je mistrovství světa, světové poháry nebo mistroství Evropy. Někdy se stane, že ani nástřel sedmdesáti dvou terčů nestačí na finále, takže musím jestě hodně trénovat. Ale určitě bych se chtěla o účast na olympiádě poprat.
 
Budu Vám tedy asi nejen já držet palce, ať Vás můžeme sledovat, jak bojujete za čtyři roky v Tokiu o zlatou medaili.
To by bylo sice moc krásné, ale je to ještě hodně daleko.
 
Děkuji za rozhovor
připravil Lubomír HAJNÝ
 
Zpracování dat...