Časopis Myslivost

Zbraně s láskou a srdcem

Myslivost 9/2016, str. 72  Petr Ziegrosser
Již jako kluk jsem, bez loveckého lístku, lovil špačky a racky, kteří nám likvidovali na zahradě třešně. Dědovou šestnáctkou, dvojkou „belgičankou“. Nekopala a trefovala. Byla to radost si z ní vystřelit. Později, když jsem již vlastnil lovecký lístek, koupil mi táta kulobrok ZHáčko, a já jsem si později dokoupil brokové hlavně. ZHáčko bylo v té době, před padesáti lety, zbraní pro všechny. Zbraň dobrá, přesná, finančně dostupná, sériová výroba. Sloužilo mi léta a mám ho dodnes, ale již jen jako brokovnici, kulobrokové hlavně jsem prodal již před léty.
Po tátově smrti se dědova „belgičanka“ dostala do mého trezoru a nyní v sedmdesáti letech s ní znovu chodím na lov. Mám v ní uloženy nejen vzpomínky na babiččino vyprávění o dědovi, kterého jsem nepoznal, ale konečně mám flintu, která má duši. Tu duši jí vtisknul neznámý puškař, který ji před 100 lety vyrobil. Není to flinta z běžícího pásu od anonymního výrobce. Musela ve své době stát spoustu peněz. Ale nikdy neselhala, stále je funkční, padne mi stejně, jako padla dědovi a tátovi, je lehká, krásná, spolehlivá a přesná. Je to náš rodinný šperk.
Proč jsou současné zbraně, moderní, funkční a možná i krásné – třeba takový Blaser – tak neosobní a bez duše? Čím to je? Sériová výroba. Sekají je jako Baťa cvičky. Stejně tak, jako jsme kdysi kupovali sériová ZHáčka, dnes kupujeme sériové Blasery, Sauery, Tikky či Remingtony. Tak, jako bylo kdysi každému v podstatě dostupné ZHáčko, dnes je každému dostupná většina běžných značek zbraní. ZHáčko dříve a dnešní běžná kulovnice, byť sebelépe vyšperkované, stále je to jen sériově vyrobená zbraň. Kupujete něco a nevíte, kdo to vyrobil, které a kolik rukou na tom pracovalo. Je to anonymní zbraň, zbraň bez duše!
Kdysi stavěly zbraně hraběcí puškaři. Jimi postavená zbraň nesměla selhat. Pokud selhala, byl puškař bez práce a rodina bez obživy. Takový puškař stavěl zbraň dlouho. Většinou na objednávku bohatého pána. Pracoval na zbrani jako malíř na obraze. Někdy celý den, jindy celou noc a někdy na zbraň několik dní ani nesáhl. Pracoval jen tehdy, když si byl jistý, že to co udělá, bude v pořádku a že nic nezkazí. Postavení jedné zbraně mu trvalo třeba i rok, možná dva. Ale on měl čas a jeho pán také. Oba věděli, že nic se nedá uchvátat, a že se jedná o zbraň, která bude rodinným šperkem po celé generace.
Jsou ještě u nás lidé, kteří umí postavit kvalitní zbraň, originál, šperk s duší? Existují ještě takoví mistři puškaři?
Existují! Měl jsem to štěstí se s jedním skutečným mistrem puškařským potkat. Má dílnu v obci Dlhé Pole nedaleko Žiliny. Tam, v malé uspořádané dílně staví exkluzivní a originální lovecké zbraně. Zlamovací zbraně kombinované nebo kulové, záleží na požadavcích zákazníka. Objednat si můžete jednušku, ale i kulobrok, kulový dvoják, kulový troják i s hlavněmi různých ráží, ty evropské upřednostňují. Každá zbraň je postavená podle individuálních požadavků zákazníka, zákazník se podílí na výběru dřeva na pažbu a vybírá si i motivy pro rytiny. Když si zákazník hotovou zbraň v dílně převezme, má v ruce jedinečný unikát. Má v ruce zbraň, která má nejen duši, ale je v ní i trochu srdce mistra, který je postavil.
Na zbrani se pracuje několik stovek hodin. Proto je čekací doba dlouhá, ale jak známo, na krásné věci se v životě vždy dlouho čeká. Odměnou za čekání se majiteli dostane do ruky zbraň, která je nejen funkční, spolehlivá a krásná, ale současně je to hodnotný a trvalý rodinný šperk.
Vím, že ne každý z nás myslivců si může zbraň z Dlhého Pole koupit. Ale každý z nás může mít doma rodinný šperk. Stačí jen si pořídit starou zbraň a nechat jí zrenovovat u kvalitního puškaře. Budete mít nejenom rodinný šperk, ale i zbraň, která byla někým, kdysi dávno, vyrobena s láskou!
Petr ZIEGROSSER
Zpracování dat...